0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Česko-korejský (mládežnický) den
Netřeba asi příliš připomínat, že náš kostel není jen místem soužití a spolupráce českých a korejských křesťanů, ale i prostorem, kde se konají mezinárodní setkání dalece přesahující náš sbor. Jedno takové proběhlo 5. února tohoto roku. Do České republiky zavítala skupina asi patnácti mladých křesťanů z Jižní Koreje, aby poznali českou společnost, církev a také společenství a práci kobyliského sboru. V rámci jejich dvoutýdenního nabitého programu se také setkali se staršovstvem našeho sboru v korejské kavárně v centru Prahy. Tohoto posezení jsem se žel nemohl zúčastnit, ale vynahradil jsem si to bohatě jinde. Závěrem a vyvrcholením pobytu mladých Korejců totiž byl Česko-korejský den v prostorách našeho sboru. Společně s kolegou Kwanghyun Ryu jsme se rozhodli pozvat na tuto akci nejen „místní“ českou a korejskou mládež, ale i mládežníky z jiných sborů pražského seniorátu. Krátce po příjezdu Korejců jsme proto uskutečnili výjezdní přípravnou schůzku v žižkovském sboru na Čajkovského ulici, kde jsme se seznámili a hlavně dolaďovali program. Za týden ve středu večer se pak v našem kostele sešlo asi padesát mladých – Korejců z Koreje i z Kobylis, Čechů z Kobylis, Libně, Žižkova a Smíchova a snad i odjinud. Zahájili jsme společnými česko-korejskými bohoslužbami, které měly přibližně stejnou podobu, jako ty naše „běžné“ (a přece pro mě stále svým způsobem fascinující) o první neděli v měsíci: biblická čtení, modlitby i písně zněly v obou jazycích a samozřejmě nechybělo ani vysluhování večeře Páně. Kázání mělo podobu krátkého videa s působivým příběhem, kterému každý porozuměl.
Hlavním bodem programu bylo ovšem vzájemné představování české a korejské kultury. V kostele byla rozmístěna tematická stanoviště, z nichž si každý účastník mohl dle libosti a zájmu vybírat: církev, kultura, jídlo, sport, písmo… Prostory našeho sboru se změnily na přednáškové místnosti, debatní kluby, bufety, cvičiště bojových sportů nebo písmomalířskou dílnu. Po krátkém občerstvení, kdy byl prostor k rozhovorům, následovala hudební vystoupení: zpívalo se zvlášť i společně a celý večer byl zakončen modlitbou. Přestože už dva a půl roku žiji a pracuji v našem sboru, uvědomil jsem si, že mě korejská kultura stále znovu překvapuje a že o ní zas tak mnoho nevím. Možnosti pro vzájemné poznávání a sdílení, které jsme prozatím ještě nevyužili, určitě stále jsou.
Nakonec musím zmínit událost, která zdaleka nebyla tak velkolepá, a přitom pro mě byla silným zážitkem. Odpoledne před Česko-korejským dnem přišli korejští delegáti na bohoslužby do kostela svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice v Bohnicích a zazpívali dvě písně. Slavení večeře Páně s pacienty této nemocnice bylo skromným, a přece jasným svědectvím o tom, jak Bůh úplně stranou „velkého světa“, ba přímo na jeho okraji, tvoří něco nového: přivádí k sobě lidi, kteří by se jinak nikdy nesetkali, a učí nás vzájemnému naslouchání, porozumění a budování mostů. Česko-korejský den včetně jeho bohnické předehry mě ujistil o tom, že církev navzdory své nedokonalosti a slabosti přece odráží cosi z budoucího Božího království pokoje.

Ondřej Kolář



zpět ...
© 2005 archa.cz