0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Projekt rehabilitace sborového domu z 18. 10. 1999
Kostel U Jákobova žebříku farního sboru českobratrské církve evangelické v Praze 8 - Kobylisích jako pokus o pochopení funkce církevní stavby v komplexu nových podmínek pro práci církve v České republice 1989 - 1999. Rekapitulace desetiletého období.

Tento dokument se snaží prokázat, že rehabilitace církevního střediska U Jákobova žebříku v Praze 8 - Kobylisích je vážným pokusem o pochopení funkce, účelnosti a významu církevní stavby v komplexu nových podmínek pro práci církve v České republice po roce 1989 na základě zhodnocení minulých i současných zkušeností a díla křesťanské komunity v konkrétním teritoriu.

Dům na okraji
Sborový dům Českobratrské církve evangelické v Praze - Kobylisích, postavený s pomocí švýcarských a německých církví podle projektu švýcarského architekta E. Gisela v roce 1971, znamenal v době svého vzniku pro místní sbor i pro církev jako celek veliké povzbuzení.

Dům stojí na rozhraní mezi tradiční obytnou strukturou z období první republiky a mezi nesourodou zástavbou administrativních výškových objektů z éry reálného socialismu s množstvím nevyužívaných ploch a provizorních hospodářských objektů. Pozemek stavby se přitom nachází v těsné blízkosti komunikačního centra sídlišť pražského severního města, budovaného zde od 60. let. Stavba je výjimečná svou polohou na hraně říční terasy, pod kterou se otevírá scenérie pražské kotliny, svahy terasy pokrývá veřejná zeleň lesoparku s výhledy na metropoli. Rozporuplnost umístění architektura původního objektu nekorigovala a tak dům, díky svému výrazu, nedával vědět o své existenci ani nejbližšímu okolí.

V době společenských změn a tvořící se demokratické společnosti se stala naléhavou potřeba rehabilitace sborového domu, a to jak ve smyslu nalezení cesty k nejširší veřejnosti, tak zároveň ve smyslu reorganizace provozního uspořádání objektu. K tomu, aby dům mohl být kvalitním zázemím pro činnost sboru ve společnosti bylo nezbytné, aby dobře fungoval i jeho nově se formující vnitřní organismus.

Současný i plánovaný rozvoj nejbližšího okolí domu dává postupně novou podobu také jeho urbanistickému kontextu. Dům je snadno dostupný z dálničního spojení Praha - Berlín, v blízkosti kostela je plánována stanice podzemní dráhy, v přímém sousedství domu je počítáno s využitím pozemků pro obytnou zástavbu.

Svým duchovním, sociálním i stavebním dílem se dům bezpochyby podílí na náboženském, mravním, kulturním a architektonickém rozvoji hlavního města Prahy a přispívá porozumění, smíření a spolupráci na místní i mezinárodní úrovni.

Sborový dům sloužil od počátku ke třem účelům:
1 - sborová činnost (bohoslužby, biblické hodiny, kancelář sboru)
2 - zařízení pro ubytování hostí (14 lůžek)
3 - byt faráře

Po patnácti letech provozu se ukázalo, že svou polohou, vzhledem i vnitřním dispozičním uspořádáním objekt otupuje veřejné funkce křesťanského domu a uvádí do kolizí funkce vnitřní. Vedení sboru - staršovstvo - zvažovalo únosnost koexistence všech tří funkcí v objektu a zabývalo se potřebou vnější architektonické prezentace poslání stavby. Jako nezbytná se jevila i celková technická rekonstrukce objektu.

Provozní problémy
1) Provoz ubytovacího zařízení si vynucoval servis 24 hodin denně. Tímto úkolem byl zatěžován jediný trvalý obyvatel domu - rodina faráře. Recepční služby, průběžný a nárazový úklid domu včetně pokojských služeb a údržby prováděla farářova manželka a farář. Vzhledem k nárokům ubytovacího provozu se faráři nedostávalo času pro sborovou práci a na potřebnou obnovu sil.

2) Původní dispoziční uspořádání objektu postrádalo možnost prostorově oddělit jednotlivé provozní funkce. V jednom společném vstupním prostoru docházelo k provoznímu křížení ubytovací a bohoslužebné funkce, z téhož prostoru vedl vstup do bytu faráře, stejně jako vstupy do jednotlivých pokojů hospicu a jejich společného hygienického vybavení. Tento stav měl za následek ztrátu soukromí farářovy rodiny a vedl k rušení bohoslužeb, biblických hodin, administrativní práce i pastorace ze strany ubytovacího provozu, případně i naopak.

3) Postupně nabývaly na vážnosti i problémy spojené s architektonickým výrazem objektu, neboť původní podoba neodpovídala vžitým archetypům církevní stavby či budovy s veřejnou funkcí obecně. Nalezení domu činilo návštěvníkům často značné potíže a sbor se cítil fyzicky omezen ve svém působení na veřejnosti.

Technické problémy
1) Vlivem vlhkostní roztažnosti použité keramické dlažby a postupnou ztrátou pevnosti nekvalitního pojiva podkladního betonu docházelo průběžně ke vzdouvání podlah v různých místech domu, k jejich následnému prolomení a nutné opravě. Příčina poruch - nekvalitní podklad v kombinaci s nevhodnou keramikou - nebyla zpočátku známa a opravy měly periodický charakter.

2) Pro rozvod vody bylo v objektu použito potrubí z pozinkované oceli. Po zhruba dvaceti letech provozu docházelo po vyčerpání životnosti materiálu opakovaně k haváriím.

3) Docházelo k opakovaným poruchám vodotěsnosti a následným dílčím opravám ploché střechy objektu a rovněž k poruchám fasády objektu v okolí atik. Pozdější rekonstrukce odhalila nedostatky v provedení střešního pláště, jako například použití stejného nekvalitního pojiva ve vyrovnávacích a podkladních betonech jako u dlažeb v objektu, nedůsledné provedení dilatací konstrukce a dokonce chybné provedení výztuže železobetonové atiky. Hydroizolační povlak z asfaltových pásů byl vlivem vyčerpání životnosti použitého materiálu celkově rozrušen.

4) Elektroinstalace a ventilační a topné systémy vyžadovaly generální opravu.

Dokument
Z nashromážděných zkušeností vznikla potřeba nové koncepční úvahy. Trojí funkce církevního střediska se v hlubším světle teologické reflexe a při pohledu do historie ukázala vhodnou a nadále i potřebnou. Dosud sporné ubytovací zařízení mělo nadále plnit svou ekonomickou úlohu rozšířením na studijní a resocializační úkoly církevního střediska současnosti podobně jako v dobách raného i středověkého křesťanství. Nové pojetí funkcí, významu a poslání sborového domu vyjádřilo proto staršovstvo paradoxním a dynamickým názvem konceptu „Otevřený klášter“. Pro označení procesu stavebních i programových úprav života Sborového domu, směřujících k fungujícímu samostatnému křesťanskému středisku, byl zvolen pojem „rehabilitace“. Své představy zformulovalo staršovstvo sboru v únoru 1993 takto:

1. Otevřeným těžištěm střediska je místo veřejného shromáždění církve - KOSTEL. K tomu patří prostor pro malá shromáždění, hala, šatna, kuchyňka, kancelář.

2. HOSPIC - studijní a resocializační ubytovací středisko - slouží k soustředěné práci v krátkodobých pobytech skupin a k ubytování církevních hostí v pokojích s diferencovaným vybavením a kapacitou. Počet lůžek je 20 - 25. K vybavení patří klubovna s knihovnou, čajová kuchyňka, kancelář. Odděleně se samostatným vybavením je ASYLová buňka pro speciální pastorační práci sboru (krátkodobé i delší pobyty potřebných členů církve a pod.). Vhodná je orientace ad 1.

3. BYTY pracovníků kostela (faráře 1+4) a hospicu (správce 1+3) a garsoniéra pro účelového pracovníka (diakon, kostelník, stážista) mají poskytnout vhodnou míru soukromí i přiměřenou vazbu k pracovišti.

Areál potřebuje dvory či zahrady (atria) odlišeně pro sbor, středisko a byty. Stejně i dílnu, skladiště, garáž, parkoviště, samozřejmě dostatečné hygienické vybavení. Dobrý přístup, bezbariérový provoz, zřetelná orientace v okolní zástavbě, stejně i otevřenost vůči prostředí, ale i bezpečnost a dostatečná intimita patří k podstatě zadání. Areál má respektovat a využít mimořádný vztah k přírodě, jak jej stavební místo poskytuje, a všestranně zhodnotit fakt existence psychiatrické léčebny a domovů důchodců a sídlišť v prostoru působnosti sboru.

Formování konceptu, přípravy a modelová ověřování podnětů probíhaly zhruba deset let. Spolu s hledáním optimálního provozního, prostorového a výtvarného pojetí byly zvažovány otázky ekonomiky provozu, počtu zaměstnanců a financování investic.

Spolupráce s Fakultou architektury ČVUT v roce 1992-93 přinesla formou čtrnácti studentských projektů řadu nápadů a prověřila potenciál místa i stavby samotné. Několik projektů vzniklo i ve spolupráci se zahraničím v roce 1994.

Na základě vyzvané architektonické soutěže, jejíž zadání tvořil koncept „Otevřený klášter“, byl vybrán k realizaci návrh pražského atelieru SCHAUFLER-ROSKOVEC. Výchozím bodem návrhu nového dispozičního řešení byla snaha o důsledné oddělení jednotlivých provozních částí objektu se zachováním možnosti jejich vzájemné komunikace. Návrh maximální měrou respektoval stavební substanci stávající budovy s její konstrukční a prostorovou strukturou. Jednoduchými dispozičními změnami, přiřazením nových objemů a dotvořením exteriérových článků bylo dosaženo splnění všech provozních a kapacitních požadavků zadání. Řešení nabídlo reálnou možnost provádět stavební úpravy po samostatných etapách a za provozu.

Stávající budovu bylo navrženo doplnit novými objemy, a to rozšířením podzemního podlaží a střešní nástavbou. Hmoty a jejich proporce byly komponovány se záměrem vytvořit vyvážený celek.

Shromažďovací část v 1. n. p. byla doplněna zádveřím a krytým vnějším prostorem. Byla prodloužena vstupní hala zastřešením cézury mezi dvěma křídly objektu a sborové prostory byly doplněny novým sálem pro malá shromáždění a vyučování s přímou vazbou na nově modelovanou zahradu.

Provoz ubytovacího a studijního střediska byl přesunut do 1. p. p., střecha nového ubytovacího křídla byla navržena jako součást zahrady kostela. (K navršení zbývající části terasy je určena zemina ze stavebních výkopů.) Přiléhající polozapuštěný dvůr navazující na původní amfiteátr byl věnován aktivitám hostů.

V prostoru stávající ubytovací části ve 2. n. p. byla umístěna asylová buňka s kapacitou 6 lůžek pro speciální pastorační práci sboru, schopná kombinovaného využití pro ubytování účastníků konferencí, seminářů apod.

V rámci střešní nástavby byl situován byt pro faráře (4 + 1) a byt pro účelového pracovníka (2 + 1). Stávající byt faráře byl využit prakticky nezměněn jako byt správce objektu.

Bezbariérovost provozu byla zajištěna vestavbou výtahu spojujícího všechna čtyři podlaží a úpravami a doplněním hygienického vybavení.

Výtvarným i funkčním akcentem celé kompozice se stala nově navržená zvonice s cílem vytvořit v okolní zástavbě zřetelný orientační bod. Vzhledem k průhledu ulicí U Školské zahrady je věž předsazena před uliční frontu, ve směru od severu je komponována do průhledu přístupové cesty.

Proces rehabilitace byl zahájen I. etapou stavebních úprav v listopadu 1995.

V současné době je dokončena komplexní rekonstrukce prostor původního objektu s provedením dispozičních změn, vestavba výtahu a stavba nového 3. n. p.

Dům má k dispozici ubytovací a studijní středisko s kapacitou rozšířenou na 26 lůžek včetně tří pokojů se samostatným hygienickým vybavením (WC + sprcha), byt pro správce objektu a dva nové byty pro faráře a pro účelového pracovníka. V současné podobě, tedy po dokončení hlavních částí II. etapy rehabilitace, je objekt schválen stavebním úřadem k trvalému užívání. Další etapy stavby se nacházejí ve fázi detailní projektové přípravy a projednávání s příslušnými institucemi státní správy.

Co se děje v domě
Kostel je znám svou činností doma i v evropské a světové ekuméně bezmála již 30 let. Těžištěm života v domě je bohoslužba a soustředění k Písmu a modlitbě. Kostel cíleně poskytuje ubytovací, technické a odborné zázemí pro konference, semináře, setkání, rozhovory s hosty, duchovní cvičení a širokou pastorační péči. Vytváří a podporuje kontakty mezi církvemi, občanskými aktivitami a menšinami na úrovni domácí i mezinárodní, a to bez ohledu na náboženské přesvědčení, rasu, původ, pohlaví nebo zdravotní stav.Významnými partnery spolupráce jsou Psychiatrická léčebna v Bohnicích, Diakonie ČCE a Obvodní úřad v Praze 8. Novou a velmi perspektivní práci sbor vyvíjí spolu se sborem Presbyterní církve Koreje v Praze.

Přístřeší zde nacházeli oficiální hosté Synodní rady Českobratrské církve evangelické (ČCE), studenti bohosloví, angažované křesťanské skupiny z NDR a celocírkevní sjezdy mládeže.

Pohostinnosti domu dnes užívají desítky skupin mládeže, profesní skupiny studentů, vikářů, farářů a diakonů, ženská sdružení, národnostní a rasové skupiny, jednotlivci i rodiny potřebující sociální a pastorační péči, uprchlíci, lidé s tělesným či duševním postižením a instituce, které se věnují naléhavým společenským tématům (Diakonie ČCE i zahraniční, Aktion Sühnezeichen, Terezínská iniciativa, Evangelische Jugend různých měst, rómská Církevní škola Přemysla Pittera a sdružení JEKHETANE, LOGOS - křesťanské sdružení homosexuálních občanů, Ekumenická akademie, HEKS, GAW, Wilde Ganzen, několik universit a církevních i světských škol).

Pořádáme výstavy, koncety a hry ve prospěch uvedených institucí a osob za přispění Stamicova kvarteta, Společnosti pro starou hudbu, Pavla Jurkoviče, Sylvie Georgievy, výtvarné huti rodiny Radových, vedoucího zahrad Pražského hradu Václava Kefurta a různých občanských sdružení, škol a sociálních zařízení z domova i zahraničí.

K danému tématu několik témat teologických
1) DIASPORA: Máme za to, že diasporní situace je a má být zásadním, trvajícím a pozitivním znakem církve.

2) VZTAH K PROSTŘEDĺ: Církev, která žije z Kristova vítězství, vnímá prostředí své působnosti jako prostředí služby a svědectví. Máme však pocit, že v církvi v tomto ohledu převládá spíš ostražitost, obava a strach. To vede sbory k soustředění na zachování své existence, k dobrovolné ghetisaci a v důsledku toho i ke ztrátě kreditu církve ve společnosti. Nám jde o pokus obnovit odvážnou službu církve v konkrétních podmínkách jejího teritoria.

3) BOHOSLUŽBA: Diasporní charakter církve se typicky projevuje v nedělní bohoslužbě sboru, shromážděného v oddělený den. Je jedinečným znamením naděje pro tento svět, který ještě nedospěl ke svému cíli. Je ovšem také znamením naděje pro rozptýlenou církev. Proto klademe tak velký důraz na bohoslužbu sboru, proto má pro nás význam také kostel, v němž se bohoslužba koná.

4) KOSTEL: Kostel má svým uspořádáním vyjadřovat diasporní sebepochopení církve i vztah shromážděného sboru k jeho okolí. Vedle bohoslužby má dbát i na potřeby misie a diakonie. Světu sloužící křesťanská komunita zúročuje své poslání (mj. také po vzoru raných křesťanských společenství) zakotvením své misijní a diakonické služby již v rámci liturgie i architektury.

5) EKONOMIE: Sbor investuje do své naděje pro svět okolo sebe i svými finančními programy. Při vědomí své diaspory nelpí na navyklém pojetí církevních staveb. Svobodně a s důvěrou opouští místa a stavby, které jeho poslání neodpovídají, a s odvahou a důvěrou buduje místa nové působnosti. To má pak za následek i změnu investiční politiky církve a jejích sborů a podporu odpovídajících nových duchovních i stavebních pokusů. Tato cesta vede i k dobré, perspektivní a zdárné hospodářské praxi církve.

6) SPOLEČENSTVĺ: V tomto pohledu je sbor místem přijetí také ostatních lidí. Jakou měrou myslí sbor na ostatní lidi, takovou měrou je také místem obnovy společenství na jemu svěřeném území. Obnova důvěry k církvi pak je ovocem lásky a svědectví sboru vůči necírkevnímu prostředí.

7) ESCHATOLOGIE: Uvědoměle diasporní církev dopřává lidem přijmout a unést existenciální napětí, které denně prožívají. V bohoslužbě jim nebrání prožívat rozporuplnou skutečnost v perspektivě přijetí a záchrany. Všechno, co se v kostele děje, zceluje a ozřejmuje jejich bolestnou zkušenost a otvírá jejich výhled k cíli, až ke společenství se samým Bohem.

Nehodláme komentovat historické příčiny zkreslení teologického významu diaspory. Chceme jen ukázat na přívětivou možnost přijmout diasporní situaci církve v mnoha důsledcích za požehnanou.

Staršovstvo sboru ČCE v Kobylisích, U Jákobova žebříku dne 18. října 1999


© 2005 archa.cz