0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Konfirmace 2015
7. června 2015

Milí čtenáři Terasy, milé sestry, milí bratři,

konfirmace má v naší církvi tradici již od svého vzniku v roku 1918. Patří k životu církve. Především církev lidová ji přijala jako jeden z důležitých rituálů lidského života, vedle křtu, sňatku a pohřbu. Církev vyznávající ji chápe spíše jako vědomé přitakání ke křtu, veřejné přiznání se ke Kristu. Konfirmace není omezena věkem. Slavnosti konfirmace předchází konfirmační příprava. Naše dnešní konfirmandy jsem vedl ve dvouleté přípravě, v rámci které se zúčastnili také dvou konfirmačních víkendů na Českomoravské vysočině. Dva korejské konfirmandy připravoval korejský farář bratr Ryu. V pondělí se s konfirmandy seznámilo také naše staršovstvo. Dovolte mi, abych vám konfirmandy představil. Jsou to: Matěj Bouček, Matěj Daniel, Kateřina Duchková, Filip Dobrovodský, Leona Macháňová, Zdeněk Macháň, Lukáš Kalina, Tereza Poláková, Dabin Ye, Young-Hee Abraham Park.

Pro vaši představu nabízím k zamyšlení otázky, které dostávají konfirmandi při konfirmačních bohoslužbách v kostele. Každý z konfirmandů dostává jednu otázku, na kterou sám za sebe odpoví: Pověz a odůvodni nám tři nejdůležitější věci, proč věříš v Boha. Kdybys měl Pánu Bohu poděkovat za tři věci, které by to byly a proč? Kdy a jak dát víře přednost před vším ostatním? Uveď a odůvodni tři skutečnosti, díky kterým je ti Bůh blízký. Uveď jedno vysvětlení, proč se dějí špatné věci, i když, jak věříme, vládne dobrý Bůh. Proč je důležité obracet se k Bohu, když jsme nešťastni, procházíme trápením, je nám úzko? Proč je dobré chodit do kostela a proč především chodíš do kostela ty? Máme kamaráda a chceme ho přivézt k víře. Jak? Jak bys to udělala ty? Kdy naposledy tě Bůh oslovil, čím a jak se to stalo? Koho si představíš pod pojmem Ježíš a co pro tebe znamená?

Dále dostávají všichni konfirmandi dvě otázky: Přiznáváš se ke Kristu a vyznáváš ho svým Pánem, kterého chceš následovat?

Odpovídají všichni společně: Ano, přiznávám se ke Kristu, vyznávám ho svým Pánem a chci ho s Boží pomocí následovat.

Toužíš podílet se na životě sboru církve Kristovy, do něhož budete patřit, přiznávat se k pravdě evangelia Ježíše Krista a tak být věrnou součástí Božího lidu uprostřed Kristovy církve? Ano, s pomocí Boží.

Poté se vyjádří staršovstvo. Milé sestry a milí bratři starší, slyšeli jste vyznání konfirmandů. Ptám se vás nyní, zda souhlasíte s tím, aby tito konfirmandi byli přijati do církve a tím také mezi účastníky stolu Páně? Jestliže souhlasíte, odpovězte ano, souhlasím.

Konfirmandi jsou farářem přijati do obecenství církve a mezi účastníky Kristova stolu: Přijímám vás, milí konfirmandi, do obecenství Kristovy církve a mezi účastníky Kristova stolu, k němuž jste dnes zváni. Činím tak ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha Svatého.

Konfirmandi poté pokleknou, přijmou požehnání a na svoji cestu víry biblický verš.


Při konfirmační slavnosti zaznělo toto kázání
Text kázání: 1. Korintským 1; 3-9
(3) Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
(4) Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši;
(5) on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání.
(6) Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno,
(7) takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus.
(8) On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.
(9) Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.


Milí konfirmandi, milé sestry a milí bratři, hosté i domácí, na něčem dům svého života musíme postavit, vybudovat. Na co se můžeme vždy v životě spolehnout. Nějaké pevné základy tomu domu dát, aby se časem nezhroutil. I když, takovou jistotu vlastně nemáme nikdy a naše usilování tedy nikdy nekončí, přesto na tu snahu vybudovat pevné základy nesmíme rezignovat. Čím dříve začneme, tím lépe. Ježíš mluví v Kázání na hoře o stavbě domu na skále, který když přijde vichřice a povalí se přes něj vody, nespadne. Apoštol nabízí takové základy korintským a nabízí je i nám. Dvouletá cesta konfirmační přípravou byla vlastně takovým hledáním toho podstatného, co nemůže v základech stavby domu života chybět.

A na co se můžeme vždy v životě spolehnout? Na Boží věrnost. „Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem Pánem Ježíšem Kristem“. My lidé toho naslibujeme. Všelijaká předsevzetí máme. Často jako ten apoštol Petr: „Pane, kdyby Tě všichni opustili, já nikdy, já ne“. Jak to s Petrem nakonec bylo, dobře víme. Jak to je nakonec s našimi sliby a dobrými předsevzetími také dobře víme. S Boží věrností je tomu jinak. Nic jí neotřese. Dokonce ani všelijaká lidská selhání, provinění, hřích. Milující Bůh posílá svého Syna. Bůh v něm sestoupil mezi nás. V Kristu dostal Bůh pro člověka tvář a výraz. V Kristu Bůh naplnil lásku k člověku. Bezpodmínečnou lásku. Boží věrnost neříká, když člověče, budeš dělat to či ono, opustím tě, rozejdu se s tebou, nebudu tě už chtít, běž si po svém. Boží věrnost je věrností odpouštějící, stále přijímající, protože bezpodmínečně milující. Výrazem takového vztahu Boha k člověku je Boží milost, milosrdenství.

Apoštol hovoří o Boží milosti. „Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši“. Všimněme si: Apoštol děkuje za něco, co je Božím darem. Co bylo korintským z Boží milosti dáno. Co přichází z Božího rozhodnutí. Apoštol neděkuje za nějaký výkon víry, za správné modlitby, za kdovíjaké zásluhy korintských křesťanů, za dobré sociální cítění, za osobní statečnost. Ne. Za milost Boží. I ten život víry je darem Boží milosti, i společenství křesťanů, i ta dvouletá cesta konfirmandů až k dnešnímu dni je darem Boží milosti. Připravovali jsme se, organizovali, promýšleli, zvali, na Vysočinu jsme spolu dvakrát vycestovali, ale ta touha po dnešní společné chvíli, touha po společném bytí kolem Kristova stolu, to v nás probouzí Duch svatý. To je přece Boží milost. To je důvodem k vděčnosti, k jásání a chválám. „Milostí Boží jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo“, vyzná radostně apoštol Pavel o pár kapitol dále.

Korintští se mohou při čtení takových slov radovat. Navíc když ještě čtou, že Bůh tou milostí nešeřil. Ve všem je skrze Krista obohatil, v žádném daru milosti nejsou pozadu. V každém slovu i poznání. O žádný dar milosti nejsou ochuzeni. Dokonce i opora je jim nabídnuta. Ježíš Kristus je provází a bude provázet.

Milí konfirmandi, milé sestry a milí bratři, když jsem přemýšlel o biblickém textu, který měl dnes zaznít, slyším se, jak kdesi uvnitř si říkám: „Stále za vás Bohu děkuji, stále za vás Bohu děkuji... Především po našich víkendových setkáních to přicházelo. Ale vždyť to je apoštol Pavel. Za co jen to on Pánu Bohu děkoval?

Čtu si první list do Korintu. Za milost Boží, která byla korintským křesťanům dána. No ale to já se k němu přece mohu připojit. „Stále za vás Bohu děkuji, milí konfirmandi kobyliského sboru. Ale vždyť já to mohu ještě rozšířit.

Děkuji za vás, kteří tvoříte společenství tohoto kobyliského sboru. I za vás, kteří jste tady jen dnes. I za křesťany jiných národností, kteří se zde schází. Za Slováky, Korejce i Japonce, za křesťany národů Afriky. I za sebe děkuji. Jsem přece jedním z vás. I za Českobratrskou církev evangelickou, církev, ve které jsem se narodil a ve které společně žijeme.

Děkuji. Za co? Pro co? Pro milost Boží, která nám byla dána v Kristu Ježíši. Stále za nás Bohu děkuji. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen

Miroslav Erdinger, farář


zpět ...
© 2005 archa.cz