0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
15. neděle po svaté Trojici (16. září 2007)
Deuteronomium 4; 31 - 32 a 1. Petrova 5; 7

Kobyliský sbor navštívili sestry a bratři ze sboru v Rovečném, ve Veselí, Prosetíně a Olešnici spolu s bratrem farářem Ondřejem Rumlem a jeho manželkou.

Text kázání (Deuteronomium 4; 31 - 32 a 1. Petrova 5; 7)
(31) Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou.
(32) Jen se ptej na dřívější časy, které byly před tebou, od chvíle, kdy Bůh stvořil na zemi člověka. Ptej se od jednoho konce nebes ke druhému, zda se stala tak veliká věc anebo bylo o něčem takovém slýcháno.

(7) Všechnu 'svou starost vložte na něj', neboť mu na vás záleží.


Milé sestry, milí bratři, hosté, v Kristu přátelé,

jen se vyptej, slyší Izrael. Výzva k otázce. A ne ledajaké. Vyptej se na Hospodina, tvého Boha. Jaký je to Bůh, jak o něm vypovídají svědkové víry, ti poutníci ve svobodě pouště. Na začátku všeho nového, všeho, co člověka může posunout dál a do větší hloubky hledání i nalézání, stojí otázka. Tedy i na začátku víry, na začátku hledání živého Boha je dotazování se na něj. Nic hotového, žádná definitivní pravda, žádná předaná jistota. Poctivá otázka: Jaký je Bůh, o kterém slyšíme, kterému věříme, s nímž putujeme každý svým životem, tu pouští, jindy krajinou úrodnou, tu kamenitou tvrdou půdou Vysočiny, jinde krajem úrodných vinic? Jen se vyptej, člověče, poutníku, který bez ustání jdeš a neseš břemena dnů a nevíš si rady, zápasíš a tolik prohráváš, abys zjistil, že i prohra bývá výhrou, vždyť jsi v té prohře nebyl sám, to Bůh byl s tebou, abys unesl události dnů.

Jen se vyptej a ptej se těch, kteří ti nezamlčeli, že Bůh je dobrý, blízký chudým a bolavým a plačícím, opuštěným, chromým a kulhavým, blízký hříšníkům, aby uprostřed pouště nalezli oázu a proměněni a osvěženi odpuštěním šli dál. „Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim potvrdil přísahou“.

Milé sestry, milí bratři, kdybychom četli celou tu čtvrtou kapitolu knihy Deuteronomium, ze které je text kázání, možná bychom se moc ptát nechtěli a otázkám se raději vyhnuli. Nařízení, práva, normy, soudy. Vše má Boží lid dodržovat, aby přežil. A když ne, tak bude vyhlazen. Samý příkaz. A dokonce hrozba. Dbej a poznej, dodržuj a vyučuj. A také běda, žádná služba modlám, koketování s nimi. Poznej a vezmi si k srdci. Jakési sevření spíše nežli radost. Raději se v tom nepitvat. A najednou kdesi uprostřed všech těch příkazů a snad i hrozeb ta slova, plná ujištění o Božím milosrdenství a lásce, o věrnosti a dodržení smlouvy. A ta slova probouzí touhu vědět o Bohu víc a víc, prožívat jeho blízkost, jít s ním a nechat se jím vést. To ujištění je silné a přesvědčivé, že ony svírající obavy ustupují do pozadí. Ale ovšem, ony zde mají své místo. Aby se dobrý a milosrdný Bůh nestal v myšlení člověka jakýmsi pohádkovým dobráčkem a jeho milosrdenství laciným zbožím, stojí vedle sebe obě roviny. Rovina Boha soudce, Boha náročného, který se nehodlá dělit o svůj lid s mrtvými modlami, Boha, který klade podmínky a stanovuje pravidla a také sankce. A je zde i ta druhá rovina Boha milosrdenství a odpuštění, Boha, který se neraduje ze zahynutí hříšníka, ale naopak raduje se z každého, který našel novou cestu, na které ho pak Bůh doprovází. Který člověka nenechá padnout. A zdaleka se nejedná pouze o přítomnost. To jsou slova pro budoucnost, na která se putující Boží lid může naprosto spolehnout. Je to jakási radostná zvěst, evangelium Starého zákona, stále připomínané. Na něj se má člověk vyptávat, zde má klást otázky a hledat na ně odpovědi. Každá nalezená odpověď ho posune blíž k porozumění Božímu dílu až od stvoření. Má se vyptávat člověk staré smlouvy, ale ta nabídka je zde i pro nás.

Když o mnohá staletí později nabídne apoštol Petr novou svobodu v Kristu, když k ní ukáže cestu, pak je to na základě vlastní zkušenosti, kterou udělal s Kristem, a doporučuje ji i dál. „Všechnu svou starost vložte na Pána, neboť mu na vás záleží“. To, že je Bůh milosrdný, že nenechá člověka klesnout, to člověku nabídl v Ježíši Kristu. Tomu na nás záleží, vždyť na člověku záleželo i nebeskému Otci. Ne, není to ten známý filmový imperativ dnešní doby: Neřeš to. Jde o něco mnohem hlubšího. Řešením je složit všechnu tu zátěž ke Kristovu kříži. Nalézt odvahu a projít tu veřejnou cestu ke kříži, cestu, na které nás může kdokoliv vidět. Tedy veřejně sdělit: Jsem hříšný člověk, potřebuji Boží milost, která je mi nabízena v Kristu, tak tam jdu.

Denně jsme zatěžováni stále novými a novými starostmi a problémy, mnohdy zdá se až k neunesení. Do našich životů i životů blízkých zasahují nemoci, nejistoty, tragedie, pracovní zátěž. Jsme stavěni před nové a nové otázky, které si klást sice nechceme, ale musíme. Jak najednou otázky po Bohu a víře se dostávají do docela jiného světla. Kdo hledá odpovědi na takové otázky, nalézá novou sílu k řešení všech těch nekompromisních otázek současnosti. A tak se opět – krůček za krůčkem –přibližujem ke Kristovu kříži, kde je naše místo. Ta cesta je řešením a ještě dřív: Rozhodnutí pro tu cestu. Ano, to je má cesta. Osobní, jedinečná. Cesta, na které nesu svou starost, své viny, hříchy, nepodařené věci, zakřivené vztahy, bezradnost a úzkost svému Pánu Ježíši Kristu. Všechnu svou starost vložte na Pána, neboť mu na vás záleží. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu. Tak přímočaře lze ty dva texty, starozákonní a novozákonní propojit. Protože Bůh, který zachraňuje, není minulost, Bůh je přítomnost.

Včera jsem si otevřel mé kázání z 28. července 1991. Bylo to mé poslední kázání v kostele v Rovečném. Loučil jsem se se sborem textem z dopisu Galatským: „Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelným stříbrem a zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou“. Vedle jiného jsem řekl, že mi šlo v mé službě o to podstatné: Aby všichni spolu se mnou stále v těch přebohatých podobách biblické zvěsti stále slyšeli: Byli jsme vykoupeni z prázdnoty života převzácnou krví Kristovou. To je cesta k Bohu i ke člověku. Přijmout nabízené vykoupení, a pak, třeba v potu tváře, jít svou životní cestou dál. S Ježíšem Kristem, který nás nepřestává milovat. Který naše břemena nese s námi. Který na sebe vzal naše starosti. A který ta břemena, stále nová a nová, ponese s námi i v budoucnosti. Na to se všichni můžeme naprosto spolehnout. Spolehl se na to již Boží lid, putující pouští. Spolehl se na to apoštol Petr a pozval nás k takovému spolehnutí. Spolehli se na to naši předkové, báby a dědové, matky a otcové. Tak proč ne také my? Amen

Miroslav Erdinger

(redakčně neupraveno)


zpět ...
© 2005 archa.cz