0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle postní (20. března 2011)
1. list Petrův 1; 13

První čtení: Jan 12; 37 - 50

Text kázání: 1. list Petrův 1; 13
(13) Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.

Milé sestry, milí bratři,

co je možné v životě člověka, který se dostává do životní soutěsky, do situace, ve které hledá, ptá se a jen velmi složitě nachází odpovědi? Co je možné, když mnohé naděje selhávají? Co je možné v životě církve a sboru, který se nemůže přestat ptát, jde-li dobře a je-li jeho cesta a jsou-li jeho plány totožné s evangeliem, s tou velkorysou nabídkou kristovské cesty? Co je možné?

Jednu z odpovědí nalézáme v textu z 1. dopisu Petrova, v těch přečtených verších.

Následují po chvalozpěvu velikého milosrdenství Božího a do milosrdenství Božího ústí. „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, který nám ze svého velikého milosrdenství dal nově se narodit k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, abychom došli dědictví nehynoucího, neposkvrněného a nevadnoucího, opatrovaného v nebesích pro vás, kteří jste mocí Boží skrze víru střeženi pro spasení již připravené, aby bylo odhaleno v čase posledním.“ Tak začíná 1. epištola Petrova.

Nově se narodit k živé naději. Slyšíme o živé naději. Tedy živé na věčnost, nekonečné. Naději, kterou neruší ani smrt. Protože naději, která vstoupila na scénu s novým životem, vzkříšením Pána Ježíše Krista. Tedy naději, kterou nemáme v rukou, nemůžeme si ji ani připravit, vykalkulovat ani se na ni dokonce podílet. Je daná Kristem.

A jsme u odpovědi na otázku, co je tedy možné, když ona lidská naděje je tak vratká. Je možné přijmout naději, danou vzkříšením Krista Pána. Celou svou naději upněte k milosti, která vám byla dána ve zjevení Ježíše Krista. Je to naděje zdánlivě velmi nekonkrétní. Neumíme si takovou naději představit, vymyká se naší zkušenosti, předpokladům i představám. Je to naděje, stojící mimo nás. A přesto, nebo právě proto je pro nás.

Přijetí takové naděje ovšem předpokládá vnitřní i vnější zápas, kratší nebo delší, mnohdy však celoživotní, který vyžaduje přípravu.

Nejdříve se odhodlaně připravit v mysli. Doslova přepásejte si bedra své mysli. Nám srozumitelněji to znamená: vyhrňte si rukávy. Rozhodněte se. Vezměte za to. Buďte pohotoví, zmobilizujte své síly, protože se pouštíte do nelehkého boje.

Takto se rozhodnout, přijmout evangelium, tedy onu zprávu o naději, která je mimo nás, která je připravena Kristovým vzkříšením, která je výrazem Boží milosti, to je jistě radost a vysvobození, ale to je také závazek. Život se tím nestává vnějšně nijak lehčím, naopak stává se odpovědnějším, bolavějším, plným zápasů a nebezpečí. Takové rozhodnutí, sestry a bratři, přináší kříž, který je nutné na sebe vzít, chceme-li jít za Ježíšem.

Tedy odhodlaná připravenost. A ta je věcí mysli, je záležitostí lidské niternosti, nejde o nic vnějšího, zasahuje nejhlubší místa. Velmi záleží na tom, jak se postavíme k úkolům a rizikům života, jak k nim v plném vědomí a s odhodláním přistoupíme, jak rozhodně se zbavujeme všech iluzí a lpění na vedlejších a zanedbatelných přáních a zájmech, na svém uznání a slávě, jak statečně se díváme do očí skutečnosti. Bez této odhodlanosti nelze mít naději, že v těžkostech a zkouškách obstojíme.

Výzva ke střízlivosti, která následuje, neznamená zákaz konzumace alkoholu nebo jeho konzumaci v malém množství.

Je to výzva ke střízlivému pohledu na život, na sebe sama, na prostředí, které nás obklopuje, na lidi, s nimiž žijeme. Kdo se příliš zabydlí ve svém životním stylu, kdo si myslí, že životem projde bez nebezpečí a zápasů, ten není střízlivý, ale žije v iluzích a opájí se pošetilými představami, je pak zaskočen sám sebou, je zklamán sám sebou, přestává sám sobě rozumět.

Ona střízlivost je velmi podstatná. Patří k ní také vědomí, že všechny předběžné a pro nás často tak milé a příjemné naděje jsou přechodné a nespolehlivé. Jediný pevný bod, jediná naděje, ke které má smysl se utíkat, ve které má smysl hledat kotvu života, k nám přichází v Ježíši Kristu. Přichází k nám jako nezasloužená milost pro teď i pro budoucnost.

Milé sestry, milí bratři, odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jde o budoucnost. O budoucnost sboru, ve kterém žijeme, i o budoucnost naši – osobní. A ta budoucnost je určena Pánem Ježíšem Kristem. Je v jeho rukou.

Můžeme mít naše různé naděje, dokonce bychom bez nich nemohli být. Ale všechny naše menší naděje podřizujme a zakotvujme v té základní a veliké naději.

Dejme nakonec slovo teologovi Součkovi: „Jinými slovy: Pravý křesťan je člověk, který svůj život vsadí na to, že Ježíš Kristus je pravý Pán a že jít za ním znamená najít dobrou, správnou, uprostřed všech těžkostí a soužení radostnou cestu“.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz