0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Neděle po Vánocích (1. ledna 2012)
Lukáš 4; 16 - 21

Text kázání: Lukáš 4; 16 - 21
(16) Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
(17) Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
(18) ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
(19) abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘
(20) Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
(21) Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“


Milé sestry, milí bratři,

kdo že to stojí v samém středu Božího zájmu o člověka? Pro mnohé to může být překvapivé, ale je to tak: chudí, zajatci, slepí, zdeptaní. A čteme-li celý ten starozákonní izaiášovský text (Izajáš 61; 1 - 3), ze kterého cituje Ježíš, když čte v nazaretské synagoze, pak je ten záběr ještě širší: „Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušeným srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sionu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je ´Stromy spravedlnosti´ a ´Sadba Hospodinova´ k jeho oslavě.“ Mluví zde Hospodinův služebník. Povolaný Hospodinem, aby potěšoval, povzbuzoval, chránil Boží lid uprostřed zajetí a útlaku. Aby přinášel naději, ukazoval k záchraně. Stálé světlo v temnotách zajetí a nesvobody.

To, co Boží lid v době, kdy vznikaly spisy, později seřazené pod souhrnný pojem Izaiáš, nejvíce potřeboval, to bylo právě potěšení, povzbuzování. Jakýsi ukazatel ke světlu v temnotách. Naděje v beznaději. Připomínání Božího spasení. „Lid, který sídlí v temnotách, uvidí veliké světlo.“ Pohled do budoucnosti nebude pohledem do tmy a propasti, ale bude to nový výhled. Potěšení, to potřeboval Boží lid nejen v zajetí, potřeboval ho po celou dobu své existence. Vždy se potácel nad tmavými propastmi. Patří to k cestě Božího lidu až dosud. Potřebuje potěšení a Izaiáš je prorokem útěchy. „Na, Ježíši, vezmi tu knihu a čti!“

A Ježíš četl a bylo to všechno v pořádku. Shromáždění mu naslouchalo se zájmem. Oči všech na něj byly upřeny. Napětí. Co řekne? Jak ten text vyloží? Co k němu bude mít? „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Slyšíme slovo „naplnění“. To, co bylo proroky – zde Izaiášem – zaslibováno, ten silný tok naděje pro budoucnost, záchrana skrze Mesiáše, to došlo v Kristu svého naplnění. Mohli bychom říci: uskutečněná naděje. A tak již ne naděje, již skutečnost.

V Kristu přišla záchrana. Lze tato Kristova slova přijmout jako sebeprezentaci, představení se. Kdo jsem? Ten, který byl zaslibován proroky, ten, na kterého Boží lid čekal, ten, kdo přináší odpuštění, milosrdenství, spásu, ten, do něhož se soustředila naděje Izraele.

Kdybychom četli ten Lukášův text dál, zjistili bychom, že od této chvíle je pro posluchače Ježíš nepřijatelný. Počínaje konstatováním jeho původu: „Copak to není syn toho truhláře Josefa?“, přes hněv, který začal posluchače ovládat ve chvíli, kdy Ježíš mluvil o víře pohanů a stavěl ji do kontrastu s vírou Židů, až po snahu Ježíše svrhnout ze skály, to když neporozumění vytvořilo hradbu a jejich hněv se vystupňoval. Cesta poměrně typická: Lidé si udělají o někom představy a do nich se snaží toho dotyčného vtěsnat. Soustředí do člověka své plány a, oč víc jsou sami neschopni své plány naplňovat, o to víc se soustřeďují k tomu člověku. On však představy nenaplní, má také své plány a své vidění skutečnosti i budoucnosti - a stane se nepohodlným a nepřijatelným. Patří to k člověku a je dobré s tím počítat. Učitelem, mistrem, který k takovému jednání lidí ukazuje, je Ježíš.

To, co ovšem Ježíš přináší a naplňuje, nejsou přání a představy lidí kolem. Přináší a naplňuje zaslíbení, vůli svého Otce. Přináší záchranu. Boží spasení. A to doprovází radost. Ježíš přináší radost. Přináší radostnou zvěst chudým, nebo pokorným v jiném překladu. Přináší ji všem, ale právě tito té zvěsti budou rozumět. Ti, kdo nenechali svou mysl a svá srdce zahltit a zatemnit honbou za majetkem, bohatstvím, kdo si nemyslí, že si za peníze mohou vše koupit a tak pro to vše dělají, kdo se nenechali připravit o svobodu touhou po co nejdokonalejším zajištění sebe a vším, co s tím souvisí.

Kdo v pokoře před Bohem a také v pokoře nebo lépe v úctě před člověkem slyší a přijímají radostnou zvěst, to je evangelium o Bohu v Kristu sestupujícím na zem, k člověku, k nám. O Bohu, kterému záleží na zajatých, slepých, zdeptaných, truchlících a také na nemocných a společností vyřazených a lidech bez vlastního domova a těch, kteří jsou na cestách a také těch, kteří se potácí v rodinných problémech a v neporozumění, jsou v nemocnicích, psychiatrických léčebnách, ve vězení, je jim zima a mají žízeň a hlad. Evangelium o Bohu, kterému tolik záleží na člověku, že – jak citujeme z evangelisty Jana – „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Léto milosti Hospodinovy, čas milosti a odpuštění a pozvání k novému životu, pozvání k radosti již nyní a jednou v plnosti je zde.

Milé sestry, milí bratři, Češi, Korejci, Japonci, Mongolci, Slováci, rodáci z Konga a jiných afrických zemí, začínáme společně nový rok. Začínáme ho ujištěním o Boží přízni, lásce, milosrdenství. Slyšíme o tom, co Bůh v Kristu pro nás dělá. Jak s námi smýšlí. Radostná zvěst, propuštění z nesvobody, navrácení zraku, nové světlo do našich životů, potěšení v zármutcích.

To všechno a ještě mnohé, mnohé jiné dary od Pána Boha můžeme díky Kristu přijímat a z nich a s nimi žít. SPOLU žít. A pak i přijmout onen název, který nás určuje pro Boží království: Spolu zde být „Stromy spravedlnosti“ a „Sadbou Hospodinovou“. Ovšemže ne jen tak. K jeho, tedy k Boží oslavě. To je skvělý začátek nového roku, co myslíte?

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz