0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Hod Boží velikonoční (8. dubna 2012)
1. Korintským 15; 1 - 11

První čtení: Matouš 28; 1 – 10

Text křestní promluvy: Mt 28; 16 – 20
(16) Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.
(17) Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
(18) Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
(19) Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
(20) a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“


Milé sestry, milí bratři, anděl řekne ženám: jděte a povězte učedníkům. Nejdůležitější velikonoční výzva. Ženy poslechnou a jdou a jdou a jdou, prochází staletími, klepu na mnohé dveře, až se zastaví u vchodových dveří ke Kryšpínům. Zazvoní, nepřesvědčují, nenaléhají, nevyhrožují, nemanipulují, jen tak tam řeknou. Ježíš byl vzkříšen, Je tady někdo, koho by to zajímalo? A jdou dál. Pak zazvoní u Sekotů: nechcete se zamyslet nad takovou podivnou zprávou? Ježíš byl vzkříšen. Co vy na to? A pak zaběhnou k Bočanům. Jo, máme vám něco vyřídit. Ježíš byl vzkříšen. Máte čas o tom přemýšlet? Chcete se tím nějak zabývat? A jdou dál. A ještě něco na všech těch místech dodají. Ten vzkříšený nám řekl, že nás neopustí, že bude s námi až do konce věků. My tady už nebudeme a on tu stále bude. Připravil nám cestu k novému životu. Také našim dětem. Nejen ty ženy se vydali na cestu, aby vyřizovaly zprávu o vzkříšení. Další a další se přidávají. Ježíšova výzva zní stále zřetelněji. Jděte a křtěte a získávejte mi učedníky. Křtěte je. Ten symbol vody, ten je pojítkem.

Měla jsi, milá Luďko, v ten čas, kdy se ženy zastavily, otevřené nejen dveře, ale také srdce a duši. A u vás Bočanovi a Sekotovi to bylo podobné. Když kdysi my, tak také teď naše děti. Je to důležité, bude to po nejlepší. A tak jste se rozhodli. Vy rodiče za své děti, ty Ludmilo sama za sebe. A my všichni smíme být svědky vašeho rozhodnutí, vašeho ANO ke Kristu, vašeho křtu. Prožíváme všichni společně radost, vždyť vzkříšený Pán je mezi námi a ve vás má nové učedníky. Tvůj život, milá Luďko, dostává nový ponor, novou hloubku. Tvé hledání má směr, tvé otázky slyší odpovědi. Život vašich dětí, milí rodiče, je poznamenávám Kristovou blízkostí, Božím ano k jejich životu. A my smíme být u toho. Radostná chvíle. Všichni jsme se sešli na jedné cestě. „Jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého.“ Tak jdeme na to. Amen.





Text kázání: 1. Korintským 15; 1 - 11
(1) Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
(2) a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
(3) Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
(4) a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
(5) ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
(6) Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
(7) Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
(8) Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
(9) Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
(10) Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
(11) Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.


Milé sestry, milí bratři,

také u pravověrného Žida Pavla, kdysi Saule se ty ženy zastavily. Jenomže on měl jiné starosti, jiné zájmy. Jak ty podivné křesťany, ty zvláštní lidi, kteří věří takovému nesmyslu jako je vzkříšení, jak je vyhubit. Nějaký Mesiáš, ten se má narodit, ne že tady už byl a je. A toho Ježíše přece Římané ukřižovali. Co také s ním, když se vydával za Božího Syna, za Mesiáše. Saul byl tehdy pravověrným židem, vychovaný v židovské zbožnosti, židovské tradici. Nemohl jinak, neuměl jinak, nechtěl jinak. Až se v jeho životě stalo něco zásadního. Zjistil, že je slepý. Slepý svoji nenávistí vůči křesťanům slepý tradicí, ve které vyrostl, slepý svým vidění života, které nepřipouštělo alternativy. Slepý tak, že nemohl dál.

Známe to přece také milé sestry a milí bratři. Jdeme si svou cestou, máme své zkušenosti, leccos se nám osvědčilo, máme nějaké hodnoty, kterých se držíme. Až se stane, že zjistíme, že nám něco chybí. Něco podstatného. A začneme se ptát. Začneme hledat. Chceme také svoje vidění nebo také nevidění změnit. Zjištění skutečného stavu a jeho pojmenování, to je začátek. Je to ovšem velmi osobní, niterná věc. Stejně tak jako prohlédnutí. Apoštol prohlédl, přijal Krista, zcela svůj život změnil. Nemůže o tom mlčet. Je plný té události. Potřebuje o ní mluvit. O události setkání se vzkříšeným Kristem. A tak o ní mluví, o tom, co to pro něho znamená, co to v jeho životě působí. Zakládá sbory, hovoří s lidmi, píše jim. Záleží mu na nich. Také to známe. Když zjistíme, že máme a známe něco moc důležitého, podstatného, co kvalitativně naplňuje náš život, co nám dává sílu a působí radost, také toužíme, aby to ti, které máme rádi, přijali.

A tak apoštol Pavel připomíná to, co sám přijal. Evangelium. V původním významu radostná zvěst, kterou přinesl Ježíš. Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání se význam posunuje na dobrou zprávu o narození, životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíš Krista. Tak evangelium přijal a tak ho apoštol předává. Zvěst, jejíž přijetí až přivlastnění proměňuje život. Dává mu radost, protože mu sděluje, že Kristu na člověku záleží, že ho zajímá, co člověk cítí a co prožívá, v čem se utápí a jaké má okovy. Dává mu možnost nejen se nad hladinou života nadechnout ale stále svobodně dýchat, dává mu možnost nejen na chvíli, pro odpočinek okovy sundat ale natrvalo je rozetnout. Dává mu možnost roztáhnout křídla a létat, kreativně tvořit, protože bez olověné zátěže viny, hříchu, strachu ze tmy, chaosu a smrti. Letět vstříc záchraně, novému životu, Božímu království. A to nejen až jednou, až zde člověk naposledy zavře oči. To bude jednou v plnosti. Ale již zde, v tomto životě. Tu se živýma, naplno otevřenýma očima, tu s přihmouřenýma, unavenýma nebo již vyhasínajícíma očima.

Evangelium. Dobrá zpráva. Jak o té zprávě Pavel hovoří? Nejprve že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem. Pro koho je právě taková zpráva důležitá až životodárná? Pro toho, kdo ví, že potřebuje odpuštění. Kdo připouští, že je stvořením, kterému dal Stvořitel – Bůh zvykli jsme si Stvořitele označovat – život, ve kterém člověk není pánem všehomíru. Ve kterém člověk zůstává člověkem a dostává svému poslání lidství tehdy, když tu Boží autoritu nad sebou přijímá, respektuje, nestaví se na její rovinu, nestaví se do role soudce a hodnotitele života druhých lidí. Kdo svůj život vnímá jako rovnocenný a stejně cenný jako jiné životy. Kdo bere vážně své lidství, a tedy ví, že vždy bude dělat chyby, vždy bude při vší snaze dělat dobro tak či onak ubližovat, zraňovat, hřích bude mít stále při sobě. Bude pociťovat tu stoupající zátěž a tedy i potřebu té zátěže se zbavit. „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,“ mu bude ujištěním, že může dál. Že má, kde tu zátěž ze sebe sundat. Tím místem je Kristův kříž. To Pavel přijal a to nám předává.

„Byl pohřben,“ dále sděluje apoštol. Cesta lidského těla. Naše cesta. Smrt a pohřeb. Stáváme u hrobů svých drahých, zamýšlíme se nad jejich životy, nad tím, co znamenali pro nás, nad vztahy, které jsme spolu tvořili. Nad tím, co jsme si řekli nebo již nestačili říci, co jsme pro ně udělali nebo již nestačili udělat. Jenomže přišla smrt a konec. Absolutní, definitivní konec. Zůstaly vzpomínky, zůstaly fotografie, zůstaly věci. Ale ještě něco víc, mnohem víc zůstalo. Zůstala láska, která nás spojovala. To tělo vezme hrob nebo oheň, ale láska, ta se nedá pohřbít. Jenomže ta ústa nepromluví a ty oči se nebudou smát a ty paže neobejmou. Ježíš byl pohřben, připomene apoštol, snad aby nás usadil, aby nám sdělil něco moc důležitého, totiž připomenul naši konečnost.

Nenechá nás však v tom sevření dlouho. Vzápětí čteme: „Byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“ A tato událost může za to, že jsme dnes v kostele, že slavíme velikonoce, že křtíme, sloužíme večeři Páně, žijeme v církvi. A že nad hroby našich drahých a také jednou nad našimi hroby nezazní, že jsme pohlceni smrtí, propadli chaosu a prázdnotě, že pozůstalým zbývají jen oči pro pláč, že smrt všechno vzala. To, že tu zůstává ona již zmíněná láska, to má své zřídlo v Boží lásce, která nenechala Krista ve smrti. Kristus byl vzkříšen třetího dne podle Písem. A nás se to týká. Jeho vzkříšením je přemožena i naše smrt, která je jen jakýmsi transformačním aktem pro nový život. Pro život u Beránkova trůnu. Pro život v Božím království.

To vše nám apoštol, který to sám bytostně, niterně přijal, předává. A že se právě jemu dostalo té možnosti prohlédnout skrz temnotu tradice a zkušenosti a zvyku až k takové víře, až ke vzkříšenému Kristu? Přijmout evangelium jako svoji životní cestu? Je to to poslední, co chci nyní, milé sestry a milí bratři, připomenout. „Milostí Boží jsem to, co jsem a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo.“ Pokud dnes prožíváme radost ze vzkříšení, radost z evangelia a pokud jsme jej přijali jako dobrou zprávu pro nás, pokud jsme byli v Kristovo jméno pokřtěni, užívejme si té radosti. Vždyť je to projev Boží milosti. Neboť také my jsme milostí Boží to, co jsme. Bohu za to díky.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz