0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle adventní (2. prosince 2012)
Lukáš 1; 26 - 38

Text kázání: Lukáš 1; 26 - 38
(26) Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
(27) k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
(28) Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“
(29) Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
(30) Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
(31) Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
(32) Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
(33) Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“
(34) Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“
(35) Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
(36) Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
(37) Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“
(38) Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.


Milé sestry, milí bratři, Korejci, Japonci, Slováci, Maďaři, lidé z afrických zemí i z dalších národů, domácí i hosté, mohl by to být vlastně takový všední, běžný příběh o židovské dívce, jakých bylo v tehdejší době stovky. Marie. Jistě krásná, ale také hodná a pokorná židovská dívka. Kolik dívek se takto jmenovalo. Nazaret a tady vyšlapaná cestička od studny, kam chodila vážit vodu, do chléva k dobytku. Napojit, nakrmit. Z chléva do kuchyně ke kamnům. Ráno a večer k modlitbám. Přes den na pole. Možná nějaká příprava na zaměstnání. Takový běžný, klidný život. V očekávaný čas se v něm přihodí něco, co je milé a příjemné a co obohacuje život, dává mu radosti i strasti, příjemno i bolestno, život naplňuje a také někdy vyčerpává. Marie se zamiluje.

Tím šťastným je Josef. Také takový běžný muž tehdejší doby. Truhlář. Práce, modlitby, jídlo, a zase práce. Do života mu vstoupí Marie a Josef je, připusťme, šťastný muž. Má lásku, má životní jistoty, může se těšit na vše, co přijde. Je to zatím trochu jako červená knihovna. Možná i trochu nudné. Takový běžný život. Jistě se Marie těší na chvíli, kdy první silné objetí s Josefem přinese naplnění lásky. A třeba přinese i dítě. Předpokládaná cesta. Marie může být vděčná za svoji cestu, za svůj život, za lásku. Může být klidná. Vše je v pořádku. Má své předpokládané koleje, jistoty. Co by si mohla přát víc? Nejspíš si ani nic jiného nepřeje. Co by za to mnozí lidé tehdy, ale také dnes, dali, kdyby se jejich životy odvíjely tak jasně, přímočaře, poklidně. Avšak - napínejme uši.

Do cesty Marii vstoupí anděl. Ne, nepřiletí z nebe nějaký bílý okřídlenec barokních tvarů. Anděl, to je Boží posel. Nikde není řečeno, jak vypadá, jak se projevuje. Jen to víme, že anděl přináší člověku zásadní změnu. Vyřizuje zprávy Dárce života. Přináší člověku Boží poselství. Přichází k člověku a to, co vyřizuje, mění lidský život. Mnohdy naprosto a trvale. Andělem může být nějaká událost, nějaký nečekaný zážitek, může jím být člověk blízký i vzdálený, nebo třeba jen pohled k nebeské klenbě nebo vůně lesa, barvy květin, nedohlédnost moře. A člověk zůstává v úžasu, něco se v něm děje, mění, odehrává. To něco mu připravil Bůh. Mám pro Tebe něco nečekaného, mám pro tebe, člověče, úkol, novou cestu, nepředpokládanou kotvu a na navigaci neukázaný směr. Přijde anděl a všechno se mění. Do cesty vstoupí Marii anděl.

„Buď zdráva ty, která jsi zahrnutá milostí,“ slyší Marie. Jak tomu rozumět? Vždyť Marie žije běžný život. Jaká milost? O čem jsou ta slova? A týkají se skutečně Marie? Zarazí se, uvažuje, co to pro ni znamená. Přepadne ji pochybnost. Je to poprvé, není to však naposledy. Pochybnost. Týká se to skutečně jí? Možná znáte ten pocit, kdy slyšíte něco hezkého na svou adresu, kdy vám někdo řekne nějaká krásná slova. Zarazíte se a říkáte si: „Týká se to skutečně mě?“ Začnete se ohlížet, jestli vedle vás někdo, koho by se to mohlo týkat, nestojí. Ale že se to týká mě? Právě mě? Napadá vás. Není možná. Tak nějak to oslovení mohla prožívat dívka Marie. Zaražená nenadálým setkáním a ještě nenadálejšími slovy. Že právě jí anděl oslovil? Taková otázka půjde s Marii již trvale. Že právě ona? Nikdy se na tuto otázku odpověď nedozví. A přece odpověď, která vlastně odpovědí není. Jen ujistí o existenci tajemství, o tom, že na všechno zkrátka člověk někdy odpověď nenalezne. Tou odpovědí neodpovědí je, že si ji

Bůh vyvolil, vybral. Že to je věcí Boží. Tak jako Marie žije mnoho mladých žen, a Bůh si vybere Marii. A Marie neví. Jak blažené nevědění. Neznáte to také, milé sestry a milí bratři?

Oslovením však překvapení nekončí. To, pro co Bůh Marii vyvolil, k jakému poslání ji pozval, to daleko oslovení přesahuje, i když ho na druhé straně vysvětluje. To, že právě ji Bůh vyvolil, to je onou milostí. „Jsi zahrnutá milostí, nalezla jsi milost u Hospodina, neboť se ti dostalo velikého pozvání. Porodíš syna, bude se jmenovat Ježíš a bude synem Nejvyššího. Království, kterému bude kralovat, nebude konce.“ Být Bohem pozván k životnímu poslání živé víry, pozván na cestu víry a na ní k docela konkrétním projevům víry, to je Boží milost. Bůh Marii andělskou cestou, andělským způsobem pozval k nesení daru milosti. A zase, podruhé pochybnost. Docela logická. Vždyť k tomu objetí s Josefem, které by přineslo naplnění lásky i touhy, nedošlo. Je to nějaké divné. Jak se to může stát? Ptá se docela pochopitelně dívka Marie. Patří a budou patřit otázky a pochybnosti a zvídavost a touha po objasnění všeho k Marii, tak jako patří i k naší cestě víry. Protože víru prohlubují, ukotvují.

To, co se dál bude dít, je dílem Ducha svatého. Tedy opět tajemství. U Boha není nic nemožného, skončí anděl a poslední slovo má žena Marie. Významné slovo, které znamená zásadní změnu v jejím životě. Kterým přitaká, řekne své jasné ano k Božímu záměru. Až dosud jakoby byla Maria pasivní. Vše se jí týkalo a ona nic nevěděla. Bůh si ji vyvolil, pozval, sdělil. Avšak nyní je Marie aktivní. Je na ni, co k těm slovům řekne, jaký postoj zaujme k Božímu pozvání. Všimněme si: Jestliže židovský filosof Martin Buber řekne, že nejsme žádnými Božími nástroji v jeho rukách, že žádné nepotřebuje, ale stvořil člověka, stvořil si nás jako partnery k dialogu. Pak nyní máme ta slova v praxi. Bůh vede s Marií dialog, ve kterém Maria není pasivní. Slyšení, pochybnosti. Otázky, hledání smyslu toho všeho a nakonec Mariino veliké, niterné ano. „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Ne ve chvíli vyvolení a sdělení Božího záměru, ale až v této chvíli jejího ano stává se Maria tou velikou Marií, kterou budou opěvovat všechny končiny země včetně této kobyliské končiny. Pro to její aktivní niterné, nahlas vyslovené ano k Božímu pozvání, k Božímu záměru. A život se mění. Jde jinak a jinudy. S jasným posláním. A vůbec to neznamená, že by Maria již dál neprošlapávala cestu mezi studnou, chlévem a světnicí. Její kroky jsou však již kroky té, která je zahrnuta Boží milostí, ví o ní, ví, co ta milost pro ni znamená a kam ji vede, přitakává k ní a raduje se z ní. Šťastná žena.

Milé sestry, milí bratři, nevybral jsem dnešní kazatelský text nijak náhodou. Když jsme v závěrečném katechetickém setkání se sestrou Kateřinou, která bude dnes pokřtěna, přemýšleli o biblickém textu pro tyto bohoslužby a já jsem zmínil zvěstování Marii, sestře Kateřině zazářily oči a řekla: „To je ono, to je můj text.“ Není těžké domyslet proč. A tak jsme se teď mohli společně tím textem prožít. Před tím, než bude sestra Kateřina pokřtěna, uslyšíme její hlasité, přesto niterné ano k Božímu pozvání k přijetí milosti. K pozvání na cestu živé, aktivní víry v Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Takové ano proměňuje životy, i když v nich člověk stejně vypadá a jde stejnými cestami. Možná nám to dnešní ano sestry Kateřiny připomene naše ano, které jsme kdysi vyslovili a vědomě jím přitakali k Božímu pozvání k životu naplněném Boží milostí. Anebo nás k takovému ano přivede právě dnes. Buď za to Bohu sláva, dík i čest.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz