0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Květná neděle (24. března 2013)
Zacharjáš 9; 9

Text kázání: Zacharjáš 9; 9
kralický překlad:
(9) Plésej velice, dcerko Sijónská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.

ekumenický překlad:
(9) Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

Milé sestry, milí bratři,

nedávno mi můj syn vyprávěl zkušenost z hodiny náboženství v jedné škole na Vysočině. Když přicházel do třídy, bavili se děti říkankou: „Díky tobě Kalousku, už nemáme na housku.“ Nebylo to jistě z těch sedmi či osmiletých hlav a přitom nikdo z těch dětí nepocházel z rodiny, kde by byla kdovíjaká nouze. Kde by neměli co jíst, kde bydlet, co si oblékat nebo řešili, z čeho budou další den žít. Byla v tom taková současná podivná atmosféra, která se ve společnosti rozrůstá a je stále pěstována. Že nejsou peníze, že jsme všichni chudí, protože si nemůžeme dovolit to, co si mohou dovolit jiní. Atmosféra ne nepodobná té, kterou cítíme ze starozákonního příběhu o putování Božího lidu z Egyptského otroctví do svobodné země. Také tam někteří podněcují skeptickou, vyčítavou, plnou pochybností o budoucnosti náladu. „Díky tobě Moše, máme jenom prázdné koše,“ mohly by si tam povídat děti před náboženstvím o tom, co slyší doma. Taková prazvláštní chudoba více duše než těla.

Jenomže cesta do svobody, cesta k něčemu, co promění lidský život, co ho určí pro záchranu, nový život a radost, přesahující hranice časnosti, pro pokoj, který převyšuje všeliký rozum lidský, taková cesta v sobě prvky chudoby nese. Ovšemže chudoby, která přibližuje k chudým, která umožňuje radovat se ze života a v něm ze všelijakých maličkostí. Která nedovolí, aby byl člověk zahlcen nadbytečným množstvím všeho, aby byly vystavěny hradby bohatství a neomezené moci mezi člověkem a člověkem a také hradby pyšné soběstačnosti, která odmítá vyšší autoritu než je sám člověk, autoritu Boží. Řekněme, že taková chudoba je chudobou požehnanou, protože život nedeformuje, neumenšuje, ale prohlubuje, naplňuje láskou, činí jej smysluplným.

Text z proroctví proroka Zachariáše je citován v Novém zákoně evangelisty, kteří popisují Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Ježíš se blíží se svými učedníky k Jeruzalému. Dva učedníky pověří zajištěním dopravy. „Odvažte osla s oslátkem, které uvidíte ve vesnici a přiveďte mi je. Do Jeruzaléma pojedu na oslu.“ A to proto, aby se naplnilo to, co je řečeno prorokem. Ježíš se hlásí k tomu, co říkají starozákonní texty. Hlásí se k Božímu rozhodnutí. I takováto zdánlivá maličkost sděluje lidem, že do Jeruzaléma přijíždí Boží služebník, Spasitel. A přijíždí jako chudý, ponížený, nikterak vyvyšovaný nebo se vyvyšující. Jako chudý a podivný. A přesto král. Jeho chudoba nevylučuje jeho kralování. Naopak, umocňuje ho. Protože Kristovo kralování a jeho moc nemají nic společného s mocí a kralováním mečů a vojsk a násilí a zla, které se dá počítat na množství zabitých a vyřazených ze společnosti mocných a bohatých a bohatství, které se dá vážit a měřit a spočítat na kila zlata a množství plných stodol. Kristovo kralování a moc jsou mocí odpuštění a lásky a pokoje, které se dá počítat na množství zachráněných a omilostněných a těch, kterým je odpuštěno. Těch, jejichž chudoba je proměňována v bohatství lásky a smíření. V porozumění a blízkost těm, kteří žijí v samotě a mimo zorné pole bohatých a mocných.

Tak tedy odvažte osla a přiveďte ho k Ježíši. Usedne na něj jako zachráněný i zachraňující, usedne na něj jako zachránce. Tak „plesej velice dcerko Sionská, prokřikuj dcerko Jeruzalémská. Aj král tvůj přijde k tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.“ Přijde a hle, již přichází a přináší záchranu. Chudým i bohatým, mocným i bezmocným, malým i velkým, vzdělaným i nevzdělaným. Každý dostává šanci. Dobrý důvod k radosti.

Také Boží lid, který byl v otroctví Egypta, dostal šanci. Na nový začátek. Na svobodný život. Jen to vše nešlo hned. Čekala je cesta pouští, na které měli všeho, co potřebovali k životu, dostatek. Především však měli Boží slib, že je sám Bůh bude doprovázet a nenechá je zahynout. A Bůh je doprovázel. V noci oheň a ve dne dým ukazovaly jim cestu. Voda i jídlo, které stačilo na obživu. Vše jim bylo málo. Již tehdy, tak jako dnes, propadali lidé takové klasické nespokojenosti, která přichází, když máme dost, jen nemáme víc a víc. A my bychom chtěli víc a víc. Kampak na dnešního člověka s chudobou osla. Ovšemže takový osel může mnohdy člověka zavést dál než nový Mercedes. Přijde král, prorokuje starozákonní prorok. Staré minulo, zkoušky pominuly. Boží lid může začít nově žít. Je doputováno, lid se usadil na novém území, nejhorší je zažehnáno. Vše je připraveno pro příchod krále. Lidé se mohou začít radovat.

Radovat se mohou i ti, kteří vítají krále na oslu projíždějícího branami Jeruzaléma, Ježíše. A také že se radují, jásají, ratolesti na zem házejí. Slávu provolávají i záchranu očekávají. Jenomže jeho příjezd na oslu v chudobě má ukázat budoucí Kristovy cesty. Nebudou lehké. Zkoušky, posměch a utrpení přijde. Dokonce smrt přijde. Král na oslu je nepochopen a zůstane nepochopen až za hranice krajnosti. Kdo se radoval lacinou radostí, radoval se mylně. Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, aby přinesl a nabídl drahou milost. Dcera Sionská i dcerka Jeruzalémská mohou velice plésat a prokřikovat. Přijde však čas, kdy budou plakat a prožívat bolest. Kdy se jich dotkne chudoba Kristovské cesty a dlouho potrvá, než v ní objeví skutečné pravé bohatství.

Jen těžko tomu rozumíme. Utrpení a bolest pro Ježíše Krista? Trpící Spasitel, chudý král? Vzpomeňme, co o Mesiáši říká prorok Izaiáš: Bolesti naše nesl, nemoci naše vzal na sebe, utrpení snášel. Ježíš jde po našich cestách s námi. Rozumí nám, rozumí našemu trápení, bolestem. Jeho osel ukazuje k porozumění člověku. Žádná povýšenost, žádný jakýsi nadhled. Vhled, to je Ježíšův přístup k nám. Jeho vhled do našeho života. Mnohdy máme takovou tendenci reptat na vše kolem nás, připojovat se k nespokojencům. Přemýšlíme, má-li nás Bůh opravdu rád, když se nám vede špatně, když prožíváme mnoho špatného. Slyšíme slova o milosti, ale již se z nich nedokážeme radovat. Slov bylo mnoho a my se v nich již nevyznáme. Není to jednoduché, ale všechno to, co prožíváme, má svůj smysl a cíl. Nakonec se v životě objeví další radost. Tak jako v Kristově případě lidé provolávali Ježíši slávu, nebylo to to poslední, co prožíval. Přišlo zapření a zrada a ukřižuj. Ale ani to nebylo to poslední. Přišlo vzkříšení, přišlo nové ráno a vítězství nad smrtí. Tak jako v našem případě. Někdo nás potěší, zeptá se nás, co prožíváme a nepotřebujeme-li pomoc. Pozve nás na oběd, navštíví v nemocnici. Nemoc se zlepší, někdo nás v ní doprovází. Něco se nám podaří, někomu pomůžeme, někdo je díky nám šťastný. Někoho naučíme milovat, v jiném lásku objevíme a pomůžeme mu ji rozvíjet. Podáme ruku a pomůžeme nasednout na pomyslného osla, jinému ruku podáme a pomůžeme mu s osla sesednout. Jiný toto prokáže nám. To všechno jsou projevy Kristovy lásky. Kristova zájmu o nás. Ten zájem začíná, když sám nasedá na osla a vjíždí do Jeruzaléma.

Lid Boží vstupoval do země zaslíbené, protože ho Bůh na jeho cestě doprovázel a nenechal ho padnout. Přes všechnu nespokojenost a reptání nenechal svůj lid padnout. Neodstoupil od něj, nevzdal se ho. A když již byl pád člověka příliš hluboký, jede ho na oslu zachraňovat chudý král. Dojede do Jeruzaléma na nádvoří královského paláce, do chrámu Šalomounova, ale také na Golgatu a na kříž. Tak jak měl Izrael od Hospodina darovaný cíl v zaslíbené zemi, můžeme my mít jistotu, že na konci naší cesty, na konci našeho nastupování a sestupování z osla, na konci našich různých nedostatků a nespokojenosti nás bude čekat Ježíš Kristus, který nás napojí i nasytí, který nás pozve dál. Nejen s ním do Jeruzaléma, ale do nové země a do nového nebe, k trůnu své slávy. Nikoho nenechá padnout. Boží království je tou naší zaslíbenou zemí, do které všichni, i přes naši nespokojenost a reptání míříme. Tam nás čeká Spasitel a chleba i vína tam má pro každého, i nás, dost a dost. Cesta však vede přes zdánlivou chudobu cesty na oslu, ve skutečnosti přes bohatství cesty na oslu, na které je lidská blízkost a cítění s člověkem, solidarita a láska. Nebudeme potřebovat mít na housku, protože koše budou plné, Kristem naplněné. Jistě se nám jednou ani nebude chtít z toho osla sestoupit.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz