0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle po Velikonocích (7. dubna 2013)
Jan 21; 15 - 19

Text kázání: Jan 21; 15 - 19
(15) Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“
(16) Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
(17) Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!
(18) Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“
(19) To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“


Milé sestry, milí bratři,

existuje takové jedno pravidlo v manželské terapii: Nikdy, když o tom budete pochybovat, když budete mít pocit, že tomu tak není nebo když budete chtít mít tu pochybnou jistotu, že tomu tak přece jen je, neptejte se svého partnera, jestli vás miluje. Ta otázka vyjadřuje nepříjemný pocit, nespokojenost, nedůvěru, pochybnosti, nejistotu. Je to otázka nezralá, manipulativní a tlačí partnera ke zdi. Odpověď může přinést veliké zklamání nebo může být nepravdivá, může vztah zavést do temných vod stavění na neexistujícím základě, může lámat důvěru, přivodit niterné zranění. Může zapříčinit mnohou partnerskou krizi. Neptej se na nic, kde se bojíš pravdivé odpovědi. Kdo se takto ptá, signalizuje, že jeho vztah není docela v pořádku. Není si jist ani sám sebou, natož partnerem.

Překvapí nás, s jak velikou naléhavostí klade tu otázku Ježíš apoštolu Petrovi. Dokonce třikrát. Ježíši ovšem nejde o to zjistit, jaký vztah k němu Petr má, jak moc ho miluje. Ježíš se nepotřebuje pídit po pravdě a už teprv ne po pravdě, které by se mohl bát. Ježíš zná celou pravdu o člověku. Nejen o Petrovi, také o mě a o vás. Ježíš o Petrovi nepochybuje. Ví o něm vše, co vědět může a potřebuje. Vždyť má pro Petra připraveno životní poslání. Svými otázkami Petra na to poslání připravuje. Chce ho ujistit, že je již hotový člověk, zralý pro povolání, kterého se mu za chvíli dostane. Které mu bude svěřeno. Ježíš se neptá na Petrovu lásku k sobě kvůli sobě. Ježíš se ptá na Petrovu lásku k Ježíši kvůli Petrovi. Ježíši jde o to utvrdit Petra o zásadní změně, která v něm nastala. Pomoci mu tu změnu vnímat, popsat a přijmout. A také jasně říci, jaký je zásadní nástroj, zásadní pověření pro pastýře. A že to není ani hůl ani hlídací pes ani dobrá salaš, a není to také ani odsudek nebo moralizování, není to manipulace nebo výčitka. Je to přijetí člověka, porozumění člověku a jeho skutkům a je to především láska. Ne nějaká. Docela konkrétní. Láska ke Kristu.

O jakou zásadní změnu u Petra jde? Co se to vlastně s Petrem stalo? Především to byl skutečně kdysi, to je před ukřižováním a vzkříšením Krista, jiný Petr ve stejném těle. On totiž něco podstatného prožil. Setkal se nejprve sám se sebou, se svojí skutečnou podobou bez pocitů a emocí. Velikonoční události mu daly nahlédnout na sebe pravdivě. Tak pravdivě, že se toho vylekal a zarmoutilo ho to až k pláči. Jedna věc je rozhodnutí, chtění, takové to přece vědění o tom, jak to má být, jaký mám být a jak bych se přece zachoval, kdyby taková situace nastala, a docela jiná věc může být skutečnost. Evangelista Lukáš nám Petra přibližuje v rozhovoru cestou do Getsemanské zahrady: „Šimone, Šimone, hle satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ Jde o obrácení Petrovo. Jde o zásadní změnu v Petrovi, v jeho myšlení i konání, v jeho postojích, v jeho lásce i víře. To, čemu až dosud mohl říkat víra, je jeho jednoznačný postoj: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení i na smrt,“ to byla jen slova, to byly pocity a emoce. Chtění jistě v daný okamžik pravdivé. Momentální stav mysli. Obrácení je však trvalý stav duše. K tomu bylo potřeba pohledět na Kristův kříž a nahlédnout do hrobu, kam bylo uloženo Kristovo tělo, které tam však v době nahlédnutí nebylo.

Třikrát slyší Petr stejnou otázku: „Miluješ mne Petře?“ Nejdříve ve tvaru komparativním. „Miluješ mne víc než ti zde?“ Srovnání. Všimněme si, Petr nevyužije možnosti upozornit na sebe, říci, že on je přece lepší než ti ostatní. A že to byla dobrá příležitost poukázat na tom, že je lepší než ti druzí. To by však ještě zdaleka nebyl připraven na své budoucí pověření. Jeho odpověď je až překvapivě cudná. Nevykřikne „To víš, že Tě miluji víc než všichni ostatní!“ Již má sám se sebou zkušenost. Již na sebe narazil. Možná ještě na tvářích cítí, jak horké to byly slzy poznání sebe. „Víš Pane, že tě mám rád.“ Stejně cudná je i druhá odpověď. Při třetí stejné otázce je Petr dokonce zarmoucen: „Petr se zarmoutil nad tím, jak se ho potřetí zeptal, má-li ho rád.“ „Pane, ty přece víš všechno. Víš také, že tě mám rád.“ „Pas mé beránky… Buď pastýřem mých ovcí…Pas mé ovce.“ Tak reaguje Ježíš na Petrovy odpovědi. Teď je Petr připraven. Je zralý pro poslání pastýře Kristova lidu.

Milé sestry, milí bratři, k Petrově zralosti vedla dlouhá cesta. Nejdříve ono sebevědomí. „Kdyby všichni, já ne! Já nikdy Pane. Půjdu s tebou až na smrt.“ Pak skutečnost, nahlédnutí do sebe a poznání sebe. „Nikdy jsem ho neviděl, neznám toho člověka.“ Zapření. Petr přece nechtěl zapřít. Dokonce by si nikdy nemyslel, že zapře. A přece. Jako by za to ani nemohl. To situace byla mezní, byla tak napjatá. A pak je sám, všechno mu dojde a pláče. „Tak takový jsem. Tak to jsem také já. Ach Bože, jak je to těžké. Selhal jsem.“ Slzy přijetí sebe ve své pravé podobě. Skutečného sebe. Dobrý i zlý. Statečný i zbabělý. Mohli bychom pokračovat. Laskavý i protivný. Milující i nenávidící. Pokojný i neklidný. Pravdivý i lživý. A mohli bychom pokračovat. Bratři a sestry, nepoznáváme se? Nestojí tam ten Petr za nás? Nejsme také na cestě pravdivého přijetí sebe? On již nikdy nebude druhé soudit. Nikdy nebude mít potřebu říkat: „Kdyby všichni, já ne! Jsem přece lepší.“ Proto může být pastýřem ovcí. Díky svému selhání porozumí člověku v jeho různých selháních. Proto musí třikrát Kristu odpovědět na otázku, miluje-li ho, že ho skutečně miluje, že ho má rád. Protože v těch, které povede a jejichž pastýřem bude, se bude setkávat s Kristem. A v tom setkání je jediné nosné medium a to se nazývá láska. Slyšíme také to trojí Kristovo dotázání? Miluješ mě, miluješ mě, miluješ mě, sestro a bratře v kobyliském sboru? Čechu, Češko, nebo Korejče, Korejko, nebo Japonče, Japonko a další národnosti? Ano? Ano!Ano! Tak pojďme za Petrem. A hle, jde nám naproti.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz