0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Velikonocích (14. dubna 2013)
Jan 10; 11 - 28

Text kázání: Jan 10; 11 - 28
(11) Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.
(12) Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.
(13) Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.
(14) Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
(15) tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
(16) Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.
(17) Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
(18) Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
(19) Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
(20) Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“
(21) Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“
(22) Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.
(23) Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.
(24) Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“
(25) Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
(26) Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
(27) Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
(28) a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.


Milé sestry, milí bratři,

čtu různá pojednání, statistiky a sociologické rozbory, knihy o sociální práci, které hovoří o tom, že žijeme ve složité situaci, kdy morálka je v krizi, vztahy jsou v krizi, manželství je v krizi, rodina je v krizi, společnost orientovaná na výkon je v krizi, ekonomika je v krizi, po čtyřicítce se dostáváme do krize středního věku atd. atd. Slovo krize se stalo velmi moderním a frekventovaným. Používají ho velcí učenci i lidé neučení. To slovo dostalo silný náboj, působí strašidelně, znepokojuje. Málokoho napadne, že by krize mohla být také něčím pozitivním. Ano, ona krize, pokud se týká osobně nás, pokud ji tak či onak prožíváme, ona bolí. Ale k největším hlubinám a pravdám života a také k pravdě o sobě se většinou jinak než přes bolest nedostaneme. A už téměř nikdo se nezabývá tím, co vlastně slovo krize znamená a že může být a přečasto se také stává příležitostí. V krizi člověk shledává, jak nosné jsou hodnoty jeho života, jaké lidi má kolem sebe, kde jsou jeho opory, na koho a na co se může spolehnout, jakou má svojí vlastní sílu, kdo ho opouští a kdo s ním zůstává. V krizi člověk může objevovat nové hodnoty nebo sílu hodnot starých. Také oč mu v životě jde, čeho a za jakou cenu chce něčeho dosáhnout. Kam se podíváme, tam se ukazuje příležitost. Jen jí vidět. Jen prohlédnout přes tu slupku zakořeněného vnímání krize jako pouhé hrůzy a katastrofy.

Také význam slova je důležitý. V Novém zákoně se setkáváme se slovy krinein nebo krísis, což znamená třídit, rozlišovat, rozhodovat se, ale také soudit, rozsuzovat, rozhodnout se. Krize jako okamžik rozhodnutí, kdy se o člověku rozhoduje. A tak se může krize stát i soudem nad člověkem. A tu se nám může dobře hodit název dnešní neděle, může nás odkázat ke zdroji síly a pokoje, ke zdroji úlevy. „Milosrdenství Hospodinova je plná země.“ V rozhodujícím okamžiku člověk neslyší odsudek, ale slova milosti. Na každém kroku se s Božím milosrdenstvím setkáváme. A tak je tomu také v době všelijakých krizí. Projevuje se v nich Boží milosrdenství, které dává sílu k jejich řešení. Které nedovolí, aby se v nich člověk utopil.

Člověk, a řekněme zde člověk víry, člověk, který spoléhá na Hospodina, jehož víra je soustředěna ke Kristovu kříži a jeho prázdnému hrobu, se nevyhne krizím. Je na tom jako každý jiný člověk. Nechodí pouze po travnatých nivách, nemívá trvale ve všem hojnost. To ostatně věděl i autor 23. žalmu, který jsme slyšeli v prvním čtení. Nikde v Bibli nečteme o tom, že by člověk víry neměl problémy, neprožíval krize, netrpěl těžkými nemocemi. Víra člověku nezaručí neproblematický život. Celá Bible je však svědectvím o Boží přítomnosti s člověkem stále, tedy i v jeho krizi, o Boží lásce a Božím milosrdenství. O Božím provázení člověka.

Žalmista vyznává Boha Hospodina jako pastýře a všimněme si té přivlastňovací vazby. Hospodin je MŮJ pastýř. A pak již konstatuje, jak si to se svým Hospodinem dobře žije. Nemá nedostatek, má dostatek jídla, klidnou pastvu na lučinách, má co pít a má také osvěžení pro duši, bohatý vztahový život, žije spravedlivě před Bohem i lidmi, jde stezkou spravedlnosti. Účastní se bohoslužebného života, To vše Bůh žalmistovi dopřává, aby oslavoval jeho, tedy Boží jméno. A žalmista to vše dělá. Žije v Boží blízkosti z jeho milosrdenství. To je přece také cesta naše. Žijeme v dostatku až přebytku. Žijeme bohatý život. Nese nás Boží milosrdenství. Najednou však žalmista překvapivě obrátí. Připustí, že věci mohou být také jinak. A řekne to hned docela natvrdo. Půjdu jednou roklí šeré smrti. Nejen svoboda na otevřených lučinách, ale také strádání a bolesti a úzkost, možná i zoufalství v soutěskách života, ano, nabízí se říci, že přijdou také krize. Temná údolí života. Najdou se i nepřátelé, protivníci, ti, kteří mu budou přát neúspěchy a prohry. A jednou se přiblíží i konec života. Rokle šeré smrti. Ale ovšem také zde a v těchto chvílích a právě zde a v takových chvílích: co zazní, co se ozve, jak bude zpívat bolavá duše? Jako v době nadbytku a blaha a plné radosti a štěstí: „ Hospodin je můj pastýř.“ Dobrý pastýř člověka doprovází, zbavuje strachu, dává sílu v krizích, staví na nohy. Z potupeného se stává vzácný host, kterému je hlava pomazávána vzácným olejem, má čestné místo u stolu, pohár s vínem mu přetéká. To je pro žalmistu dokladem Boží dobroty a milosrdenství. Naděje pro krize: obecenství u jednoho stolu. Smíření a nové, již jinak, vykročení. Kolem stolu se sejdou všichni a dobrý pastýř bude hostitelem. Bude tomu tak v Hospodinově domě zde v tomto životě a bude tomu tak jednou i v novém domově.

Ale to se již ocitáme v Novém zákoně. Na dveře klepe evangelium. „Já jsem dobrý pastýř,“ říká Ježíš. Žalm 23. mluví o Hospodinu jako o pastýři, evangelium hovoří jako o dobrém pastýři o Ježíši. Dokonce sám Ježíš takto o sobě hovoří. Významné Ježíšovo „Já jsem.“ Bůh sestoupil v Kristu mezi nás, do našich plných stolů a klidných pastvin a bohatého vztahového života, do našeho přebytku, do našeho života víry doma i v kostele. Ale Bůh sestoupil v Kristu, dobrém pastýři, také do situací, kdy je všechno jinak. Kdy procházíme životními krizemi, pochybnostmi, bolestí i slzami. Bůh v Kristu sestoupil do všelijakého našeho strádání a úzkosti, do našich roklí a soutěsek, aby nám byl dobrým pastýřem. Aby nám svoji pastýřskou holí i berlou ukazoval cestu a potěšoval nás na ni, aby nám naléval kalich až k přetékání a hostil nás u společného stolu.

Dobrý pastýř Ježíš se obrací ke všem. K těm, kteří již dávno tvoří Boží lid i k těm, kteří ještě nic o dobrém pastýři neví. Jaká je jeho klasifikace pro dobrého pastýře, podle čeho jedni i druzí poznají, že Ježíš tím dobrým pastýřem skutečně je, že se za něj pouze nevydává? Je pravdivý a přesvědčivý. Je připraven za své ovce položit i život. Je připraven být jejich zastáncem. Svoji pastýřskou službu je připraven naplnit až k oběti. Nejdřív to mohlo působit dost namyšleně: Já jsem dobrý pastýř. Když to Ježíš o sobě říká, může to tak bez kontextu působit. Jaký je však kontext toho Ježíšova promluvení? Položím za vás svůj život. To nemůže říci nikdo jiná než dobrý pastýř Ježíš. Ono se to totiž stane a nebude to tak dlouho trvat. Však jsme si nedávno ono položení Kristova života za ovce jeho stáda, za nás i za všechny, kteří přijali Kristovu oběť jako projev osvobozujícího milosrdenství, připomínali.

Všechno, co Ježíš říká i co dělá, směřuje k jednotě jeho stáda. „Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.“ Možná nás napadne známé slovo z epištoly: Víra je ze slyšení. Slyšet Krista. Slyšet jeho zavolání, jeho pozvání k víře. Ještě jednou se v textu objevují slova o slyšení: „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám.“ Ježíš o nás ví. Ježíš zná celou pravdu o nás a on ji také unese. Dost daleko ji unese. Až na kříž ji unese. A jeho slova gradují: „Jsou za mnou, já jim dávám život věčný, nezahynou na věky, nikdo je z mé ruky nevyrve.“

Milé sestry a milí bratři, nikdo z nás se nevyhneme krizím. Tu bolí méně, jindy více. Jak se pro nás však také stávají příležitostí? Snad více než jindy si v nich uvědomíme, že nepatříme těm krizím, nemusíme se jimi nechat spoutat a to ani v případě, když z nich nevyjdeme podle svého mínění jako vítězové. Ježíš Kristus proměňuje prohry ve vítězství. Vždyť nám to jasně sdělil. Posměch, ukřižování, smrt, to je přece prohra. To je debakl. A pak přijde vzkříšení. A to je vítězství. Bez kříže by nebyl prázdný hrob. Bez krizí by nebylo vnímání života a v něm každého dne jako zázraku, jako darované příležitosti. K čemu například? No přece k milosrdenství. „Hospodinova milosrdenství je celá země,“ řekne žalmista. Krisisa charis. Krize, rozhodnutí a milost. Soud a milosrdenství. Je ho plná země. Toho Hospodinova. A jak jsme na tom my s našim milosrdenstvím? Téma nejen k dennímu přemýšlení, také téma k denní aktivitě na cestě, po které jdeme, na cestě k záchraně. „Nezahynou na věky a nikdo je z mé ruky nevyrve.“ To je ale ujištění. Můžeme jít. Patříme dobrému pastýři.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz