0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle adventní (1. prosince 2013)
Filipským 4; 4 - 7

Text kázání: Filipským 4; 4 - 7
(4) Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!
(5) Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.
(6) Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
(7) A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.


Milé sestry, milí bratři,

pokoj a radost. Dvě slova, po kterých v životě toužíme. Bez radosti je život jak zatažené nebe. Plný chmur a nejistot, kdy to spadne. Člověk se pod takovým nebem choulí do pláště, uzavírá se do sebe, je plný obav, jestli se někam schová. Jestli se má kam schovat. Pospíchá, s nikým se moc nebaví, přepadají ho deprese, chmurné myšlenky, zdá se, že nic nemá cenu. Bez radosti chybí rozměr, který život činí unesitelným, který vyjadřuje, že život má smysl. Radost vyjadřuje uspokojení, patří mezi stavební kameny spokojenosti, životní pohody, V souvislosti s radostí se hovoří o prodloužení života i jeho kvalitě.

Podobně je tomu s pokojem. Je něčím víc než jen stavem, ve kterém se neválčí. Je stavem duše. Vyjadřuje smíření, bezpečí, spočinutí. Ne, není to jakýsi lenošivý klid ve smyslu přání, aby nám všichni dali pokoj, aby nás nikdo v našem pohodlí nerušil, nic nedělat, nikoho nevidět. Je to naopak stav, ve kterém je člověk díky vnitřní rovnováze schopen plné práce, je schopen ustát velikou zátěž, podávat solidní výkony. Bez pokoje je život jako rozbouřené moře, na kterém plout je nebezpečné, člověk se chvěje o život, zápasí o holou existenci, není schopen se soustředit. Pohled do budoucnosti je plný obav a strachu. Bez pokoje je život k neunesení. Může se stát jen zápasem o přežití. A to je málo. V souvislosti s pokojem v životě hovoříme o životní rovnováze, vyrovnanosti, a také, jako u radosti, o kvalitě života. Pokoj a radost jsou pro šťastný život nezbytné.

A tak nás někdy může napadnout, milé sestry, milí bratři, že jsme často velmi nešťastní. Vždyť jak nám mnohdy obojí chybí. Dny mezi zataženým nebem a rozbouřeným mořem. Kolik jich takových jen je. A přitom, jak se snažíme dělat si radost nebo alespoň se nezarmucovat, neubližovat si, vytvářet kolem sebe pokoj nebo alespoň nevytvářet neklid. A přece nemůžeme říci, že bychom byli kdovíjak šťastnými lidmi. Nebo je to přece jen jinak?

Může to být jinak. A o tom, jak to může být jinak je dnešní biblický text. Nastiňuje jakýsi křesťanský životní styl, ve kterém radost i pokoj mají docela jiný rozměr, než je ten, o němž jsme až dosud slyšeli. Radost i pokoj, které vedou ke štěstí, protože je člověk přijímá jako dary od Pána Boha, dary od toho, který plní své sliby, jemuž záleží na lidském životě. A člověk je přijímá ne nějak trpně, ale velmi aktivně. Otevírá se jim, uprostraňuje jim v sobě samém místo. Aby získal něco tak významného pro svůj život, něco tak podstatného, musí selektovat a to nepodstatné vyloučit. Zbavit se toho. A to není lehké, to bývá někdy veliká námaha, která bolí.

Radost, o které mluví apoštol, radujte se stále v Pánu, je radost stálá, průběžná. Jde nepřerušeně jako tok řeky. Tu silnější, tu slabší, ale stálý. Není závislá na lidských pocitech, lidských výkonech. Je to radost v Pánu nebo také z Pána. Radost ze zjištění a podle biblického svědectví dokonce z ujištění, že Pánu Bohu na člověku záleží. Záleží mu na lidské cestě i štěstí na ní. Je to radost, která pramení z toho, že za námi Bůh přišel, sklonil se k nám v naší lidské bídě, nepohrdl námi. Je to adventní radost, která umožňuje mít advent po celý rok a po celý život. Je to radost z toho, že se nemusíme bát a ve strachu ze záhuby se s tikem v oku stále kontrolovat, všemožně se snažit o to zalíbit se Bohu. Ano, ovšemže to neznamená rezignaci na život v záměrech Božího zákona. Znamená to ovšem svobodu od stálého strachu, že se Pánu Bohu znelíbíme. Kdo se stále jen strachuje o to, aby naprosto a dokonale Boží zákon plnil, tomu se zákon stane okovem. Kdo si však spolu s apoštolem řekne, že to, co má, čeho dosáhl, kam se dostal, co znamená, jaký má úspěch, kdo si řekne, že to všechno je jen z pouhé Boží milosti, která k tomu všemu člověku dává sílu, a kdo si k tomu ještě řekne, že vrcholným projevem Boží milosti je záchrana skrze oběť Pána Ježíše Krista, kdo přizná a vyzná jako apoštol Pavel, že „jen milostí Boží je to, co je“, ten má najednou veliký důvod k radosti. A člověk je především Boží stvoření, je objektem Boží lásky. Taková radost, radost v Pánu, radost z Boží lásky v Ježíši Kristu, je jiná než radost ze zdraví, úspěchů, vítězství, majetku, vzdělání a mnoha jiných člověkem dosažených nebo udržovaných věcí. To všechno může padnout, pominout, může se v jediném okamžiku radikálně změnit.Zůstává však to, co je ze strany Boží trvalé, zůstává milost a díky jí záchrana, protože láska. A to je dobrý důvod k radosti. Takovou radost nic nemůže zmařit, ani zklamání, ani bolest, nemoc a utrpení, ani smrt.

Vzpomínám na jedno páteční adventní dopoledne roku 2000. To měl pohřeb dvacetiletý student evangelické akademie, který tragicky zahynul při autonehodě. Jeden z komentářů toho pohřbu byl, že to byl pohřeb radostný. Pochopil jsem ta slova ve chvíli, kdy jsem si přečetl text na úmrtním oznámení. Vyjadřoval jak životní zápas toho mladého člověka, tak hledání naděje těch, kteří ho měli rádi. Vyjadřoval ale ještě něco víc. Uprostřed nesmírného niterného utrpení a bolesti spolehnutí na Pána Boha, víru, odevzdání se do Božích rukou. Vyjadřoval to, co také může být víra. Jak může vypadat a jak se může projevovat v tak těžkých chvílích. Četl jsem na oznámení slova: „V mém nitru je vše temné, ale ty jsi světlo. Cítím se sám, ale ty mě neopouštíš. Jsem slabý, ale v tobě nacházím oporu. Jsem neklidný, ale ty jsi můj pokoj. Mám v sobě hořkost, ale v tobě nacházím útěchu. Tvým cestám nerozumím, ale ty znáš moji cestu.“

Milé sestry, milí bratři, taková víra, to je spolehnutí snad nejlépe vyjádřené těmi posledními slovy: „Tvým cestám nerozumím, ale ty znáš moji cestu.“ Není podstatné všemu porozumět a není to ani možné a už vůbec není možné porozumět Božím cestám, Božímu jednání s námi. Podstatné je spolehnout se na to, že Pán Bůh naše cesty zná a že je na nich s námi. To je radost a to je štěstí a to přináší pokoj.

Taková radost je umocněna ujištěním, že Pán je blízko. Apoštol tehdy byl přesvědčen, že se blíží druhý příchod Kristův, že Ježíš přijde v brzké době ve své slávě a moci podruhé. Pro nás je v tuto chvíli ale zásadní ještě jiný možný výklad. Pán je blízko, tedy nablízku. Nikomu není vzdálen. Slyšeli jsme ve vstupním žalmu: „Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.“ Tato Boží blízkost, toto ujištění zbavuje člověka strachu a obav z budoucnosti, strachu ze samoty a opuštěnosti, zbavuje strachu z toho, že ještě něco nestihneme, že něco můžeme prohrát, něco může být jinak, než si přejeme a než jsme si připravili.

Bůh je nám nablízku. A je nám nablízku v Pánu Ježíši Kristu, který nám přináší, který nad námi i v nás rozprostírá Boží pokoj. V českém Součkově komentáři k tomu čteme: „To je vpravdě naše poslední útěcha a posila: že nejsme odkázáni sami na sebe, ani na to, co dokážeme vykonat, ani na to, co dovedeme svými myšlenkami postihnout a proniknout, že jsme se vší svou nevědomostí, bezradností, se svými úzkostmi, omyly i nepokojem, jenž propuká v našem srdci, skryti v pokoji Božím, jenž daleko převyšuje naše myšlení a jenž je proto naší bezpečnou ochranou.“

Milé sestry, milí bratři, když toto víme, pak nám budou jako Pánem Bohem podaná ruka pro další dny znít slova: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ Ano, jestliže věříme, že je nám Bůh nablízku, že sami nic nejsme a vše co jsme, je projevem jeho milostí. Jestliže nás přijetí takového vyznání nijak neponižuje a necítíme ho jako újmu, ale naopak jako svobodu a štěstí a tedy důvod k radosti, pak naše trápení bude menší a nebude určovat každé naše jednání i slova. A naše starosti nebudou jako olověná koule přikovaná k našim nohám, ale ztratí svoji určující moc nad námi. Protože všechno, celý náš život můžeme na modlitbě Pánu svěřit. A on, jediný on o nás zná celou pravdu a unese ji. Můžeme spočinout v Božím pokoji. A to je ten nejlepší důvod k radosti.

Radujte se stále v Pánu, znovu říkám, radujte se... A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši, našem Pánu. Přeji vám i sobě radostný a pokojný advent.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz