0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. svátek Vánoční (26. prosince 2013)
Matouš 2; 1 - 12

Text kázání: Matouš 2; 1 - 12
(1) Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
(2) „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
(3) Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;
(4) svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
(5) Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
(6) ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“
(7) Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:
(8) „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
(9) Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
(10) Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
(11) Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
(12) Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.


Milé sestry, milí bratři,

co jen projevů lidství se vynoří kolem narození Spasitele. A nejen těch dobrých, také ty zlé zde mají své místo. Jako v běžném životě. Kde je láska, vynoří se nenávist, kde je život, sahá si pro své smrt, kde je čistá radost, vyskytne se smutek. Kde je statečnost, vynoří se zbabělost a kde je přímost, přichází úlisnost. To všechno můžeme vyčíst z příběhu, kde hlavní slovo má ovšem Bůh.

Ale ještě něco můžeme vyčíst z příběhu o narození Spasitele. Kde jsme my se svým životním příběhem, tam je Bůh. Holandský teolog Miskotte píše: „Když ve své hluboké nouzi slyšíme vánoční zvěst, víme o blízkosti Boží, která nás vyprostila z naší samoty. Evangelium je velmi radikální: stačí i na naše nejhlubší zoufalství. Není jen naukou a vzorem, nejde jen o smíření a posvěcující životní sílu, ale jde o zjevení skrytého Boha, navzdory veškeré životní skutečnosti. A toto zjevení neobsahuje nic jiného než: Já jsem s tebou, tvá samota je šálení.“ A Miskotte pokračuje: „Tu se nám neukazuje cesta, jak se k němu přece jen dostat, ani se nám neslibuje, že On – dříve či později – bude někdy v budoucnosti s námi. Nikoli. Dnes se vám zvěstuje a dnes je to pravda. Hle, já jsem zde, člověk s tebou, věčný Bůh pro tebe. Mezi mnou a tebou není roztržka; odklidil jsem vše, co stálo mezi námi.“

Tak tedy to lidské a to Boží stojí vedle sebe ve vánočním příběhu. To přirozeně lidské. Takový je člověk, plný dobrého i zlého. Člověk Herodes, strachy se třesoucí o svůj trůn, úlisný, zlý, ale také člověk mudrc, který jde za svou hvězdou, jde a nedbá nebezpečí, jde aby se poklonil, aby projevil čistou radost. Přináší dary jako výraz radosti a úcty.

Na velkém plátně, nazvaném klanění mudrců, jsou dva výrazné obrazy. Tomu prvnímu dominuje král Herodes. Doslechne se o mudrcích, kteří hledají hvězdu, znamenající narození krále. Přepadne ho panika, nepokoj. Strach o trůn sehraje své. Začne velké zjišťování. V Jeruzalémě se to po takové zprávě začne hemžit. Velekněží, zákoníci, lid, všichni jsou na nohou. Znalci Písma řeknou Herodovi, kde se má Mesiáš narodit. Betlém je tím místem. A Herodes kuje plány. Posílá mudrce do Betléma, klade jim na srdce, aby se poklonili Mesiáši a hlavně aby se vrátili k Herodovi a řekli mu, kde se dítě přesně nachází. Rád by se mu také poklonil. Po ničem jiném však Herodes tolik netouží jako po smrti narozeného dítěte. Strach o moc z něho dělá nájemce vrahů a my máme možnost dívat se na mocí zdeformovaného člověka, kterému záleží jen na něm samém. Bůh však věci zařídí jinak.

Tomu druhému obrazu dominují mudrci. Snad astrologové. Pozorují oblohu a uvidí novou hvězdu. Vyrozumí, že znamená narození krále. Jdou za tou hvězdou. Také oni se vyptávají, jejich otázky jsou však upřímné. Dostane se jim odpovědi a oni jdou. Jdou v důvěře, že je hvězda vede správně. Až přijdou do Betléma. Tam se hvězda zastaví a mudrci, když ji vidí, radují se velikou radostí. Vstoupí do domu, vidí Marii a dítě. Pokloní se mu a obětují dary – zlato, kadidlo a myrhu.

Dva obrazy v jednom rámu. Ten první obraz je o strachu a nenávisti, ten druhý je o radosti. Obrazy vystoupily z rámu a přišly až do naší současnosti. Co dělá člověk, který se bojí o moc, postavení, o majetek, který je slabý, nejistý sám sebou, který se bojí, aby někdo vedle nebyl silnější, lepší, úspěšnější? Kope kolem sebe, použije všechen svůj vliv, aby takového člověka oslabil, odrovnal. Strach je veliký nepřítel člověka, obzvlášť strach mocných. Ti pak intrikují, hledají způsoby, jak si zajistit pozici. Takový byl Herodes a takoví jsou někteří dnešní mocní. Zkrátka Herodes má v dějinách dobré nástupce. Mimo jiné je snad také proto i ta naše politická scéna nevraživá, lidské vztahy tak narušené, svět plný bojů a nepokojů a válek. Lidé slabí a nejistí, ti, kteří stále o sobě pochybují, kteří si nevěří, také ti, kteří jsou na svých místech díky jiným lidem, kteří je pak mají v hrsti, takoví lidé kolem sebe kopou a intrikují a působí zlo. Takový je obraz o strachu a nenávisti.

Jak vypadá ten obraz o radosti? Lidé potřebují, proto hledají směr. Nalézají světlo na své cestě. S hlavou vzhůru hledí k nebi, odkud čerpají sílu. Vidí hvězdu. Nemusí to být zrovna na nebi. Hvězdou může být někdo blízký, podaná ruka, projev lidské blízkosti. Bůh dává člověku hvězdu, která mu ukazuje cestu. A člověk jí důvěřuje. A pak se setkává s cílem. Na své cestě se setkává se Spasitelem. Pojď za mnou, slyší. Následuj mne. A člověk jde s důvěrou a raduje se. V důvěře je radost. Ve spolehnutí je radost. Mudrci šli v důvěře za hvězdou, když ji spatřili, jak se zastavila, zaradovali se radostí velmi velikou. Jejich cesta má cíl a oni k němu došli. Dojít k cíli je přece velkým důvodem k radosti. Ne každému se to podaří. Mudrcům se to podařilo. Proto ta veliká radost. Klaní se dítěti a dávají mu dary. Podobně jako člověk, který jde v důvěře za svým Spasitelem. Setkává se s Ježíšem a dává mu své dary. Povětšinou je to celý život. Všechno, co člověk má. „Kdo mě chce následovat, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za mnou“, připomeňme si Kristova slova.

Milé sestry a milí bratři, mezi těmito dvěma obrazy v jednom rámu je ještě něco pozoruhodného. Totiž městečko Betlém. Místo narození Spasitele. Mnohokrát rozbité, v současné době trvale nebezpečné. Kdysi městečko nepříliš významné. Tak právě tam se setkávají jak ti ustrašení mocní, tak ti, kteří nalezli svou hvězdu. Ti první se tam vraždí, obhajují tam svou moc. Ti druzí tam hledají pokoj, přichází se poklonit k domnělému místu narození Spasitele. A ve městě je nepokoj a strach. Ti, kteří se přichází poklonit, jdou tam na vlastní nebezpečí. Jen z víry. Jen z niterné potřeby vyjádřit svoji víru pokloněním u toho významného místa. Ani za dnů krále Heroda to nebylo nijak klidné město. Jakoby předznamenáno bojem, stává se místem narození Mesiáše. Betlém, město chleba Betlém, kde Marie s Josefem nalezli střechu nad hlavou a byla to střecha chléva. Budou však muset odtud kvůli nenávisti ustrašeného krále uprchnout.

Milé sestry a milí bratři, jsme také takovými hledači hvězdy. Hledáme svoji hvězdu, až nás to unavuje. Co jen se nahledáme. A ona jde zatím před námi. Vede nás, svítí nám, ukazuje další cestu, ukazuje směr. Ano, to jdeme za Ježíšem. Cesta je to namáhavá, ale právě že to je cesta hledání, má smysl. Mimo jiné i v té námaze, ale především v tom rozhodnutí jít za tou hvězdou, jít za Ježíšem. A tak se cesta může stát cílem. Z cesty za Ježíšem se stává cesta s Ježíšem. Nebude jiná v tom nebezpečí, nesnázích, námaze, ztrátách. Nezmění se najednou v cestu úspěchu, zdraví, cestu bez problémů. A přece základní změnu dozná. Totiž, navzdory všem bolestem a těžkostem to bude cesta radostná. Jakoby za každým rohem tu nenápadně, tu docela naplno vykukovala radost. Když mudrci spatřili hvězdu, zaradovali se radostí velmi velikou. A třeba pak zase byli smutní, něco je trápilo. Ale ta radost byla vždy nějak přítomná. Pastýři si šli po svém. Nic nedali na Heroda, avízo z vyšších míst než dvůr panovníka jim ukázalo novou cestu. Již poznamenanou setkáním se Spasitelem.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz