0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle adventní (7. prosince 2014)
Římanům 12; 17 - 21

Text kázání: Žalm 116; 12 - 13
(12) Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
(13) Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.


Sestry a bratři, kalich je symbol nám evangelickým křesťanům zvláště drahý. Je to ovšem také symbol, který byl v minulosti spojován s různými, často protichůdnými významy. S některými z nich si už dnes nějak nevíme rady. Během dějin církve bylo do Božího kalicha naléváno nejen výborné víno nebeského království, ale také třeba násilí husitských válek, nesmlouvavý odpor proti katolické církvi, nebo třeba český nacionalismus. A tak se dnes musíme vždy znovu ptát po tom pravém původním vínu, kterým kalich naplnili bibličtí svědkové.

Ale i to biblické víno chutná a voní různě. Ne vždycky přináší radost a požehnání. Někdy je také hořké a nesnesitelné.Prorok Izajáš mluví o poháru rozhořčení a závrati, který musela vypít do dna jeruzalémská dcera, když byla vytržena ze zaslíbené země a odvedena do otroctví. Mnohokrát musel Izrael pít z kalicha Božího soudu. Ano, právě izraelský lid, který byl obdařený mnohým zaslíbením, musel ochutnat také Boží trest, když zapomněl na to, komu patří a komu má sloužit. Běda Božímu lidu, když se odcizí svému Bohu a pije ohavné nápoje cizích bohů, které jsou možná na jazyku lahodné, ale uvnitř jsou ničivé jako jed.

Přesto však pro Izraelce kalich zůstává především znamením Boží záchrany. Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno! Těmito slovy děkuje žalmista za to, že ho Hospodin vysvobodil z provazů smrti, které ho ovinuly. S plným kalichem v ruce si naši židovští bratři a sestry dodnes připomínají vysvobození z Egypta, země otroctví. A zároveň očekávají a my spolu s nimi, že Bůh jednou vysvobodí z mocností zla a zkázy celé své stvoření. Bůh ještě v tomto světě neřekl své poslední slovo. Zdroje Božího vína spásy ještě nevyschly.V nebesích pro nás naopak zraje to nejlepší víno, které si pro nás Bůh uschovává až na konec. Mezitím ovšem musíme často putovat pouští, tak jako kdysi Izraelci. Stává se, že dlouho nenarazíme ani na kapku vody. Žízníme po osvěžení v únavě, po posile v různých životních bojích, po uzdravení našich nemocí i našich vztahů. Žízníme po smíření, radosti a pokoji. Náš život se často vůbec nepodobá bohaté hostině. Ale Bůh, náš hostitel, na nás nezapomíná a volá nás ke svému stolu plnému dobrého jídla a pití, i když ten náš stůl je zrovna žalostně prázdný.

Pijte z něho všichni, řekl Ježíš svým učedníkům, když jim při poslední večeři podával svůj kalich. Co je nalito v tom Kristově kalichu? Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé, říká Ježíš. To zní hrozivě. Ježíš svým učedníkům opakovaně oznamoval, že jeho pozemská cesta neskončí dobře. A proto je varoval: Chcete-li se mnou putovat do Božího království, připravte se na to, že budete muset nejprve vypít stejný kalich, který piju já. A v tom kalichu je namíchán smrtící koktejl. Je to kalich bolesti, kalich opuštěnosti od bližních i od Boha samotného, kalich potupné smrti na kříži. Když Ježíš podává svůj kalich k pití, říká tím zároveň: Připravte se na to, že také vy máte před sebou těžkou cestu. Také vás budou lidé nenávidět, budou se vám vysmívat, budou vás pronásledovat. Mnozí Ježíšovi učedníci skutečně skončili podobně jako Ježíš. Vypili Kristův pohár hořkosti do dna. A až dodnes lidé umírají proto, že vyznávají Kristovo jméno.

A přece my, kdo jsme na sebe vzali Kristův úděl, nakonec můžeme zvolat: Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno! Ten kalich soudu, ponížení a smrti za nás všechny vypil náš Pán. My už ho pít nemusíme. My naopak nyní smíme pít z kalicha Božího odpuštění a smíření.

Z kalicha, který přináší proměnu našich vztahů. Z kalicha obnoveného společenství. Takový kalich si předáváme také při stolu Páně. Tento kalich nás spojuje s Bohem a spojuje nás také navzájem přes všechny hranice, které mezi námi jsou. Zde v Kobylisích to prožíváme obzvlášť silně při našich společných ekumenických bohoslužbách.

Sestry a bratři, před šesti sty lety se naši předkové ve víře zasazovali o to, aby z Kristova kalicha mohli pít skutečně všichni, ne jen pár privilegovaných. Ježíšův příkaz „pijte z něho všichni“ byl pro tehdejší církev jen prázdným slovem. Dnes je slavení večeře Páně podobojí samozřejmostí, dokonce i v katolické církvi se kalich stále častěji podává všem účastníkům bohoslužeb. A přece ani v této věci stále nejsme u cíle. Pijeme Kristovu spásu opravdu všichni? S bolestí musíme doznat, že církev je právě u stolu svého Pána rozdělena. Zatím nemůžeme pít všichni z jednoho kalicha. Ale jděme ještě o krok dál. Co ostatní lidé, nevěřící, církvi vzdálení? Co lidé, kteří touží po spáse a každý den musejí pozvedat kalich obrovského utrpení? Lidé žijící ve válkách, lidé zotročení, lidé trpící hladem a žízní, lidé pronásledovaní kvůli svému vyznání, své národnosti či barvě pleti?

Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno! Ano, s vděčností a radostí pijeme z kalicha záchrany v Ježíši Kristu. Ale pamatujme na to, že za tuto naši spásu bylo draze zaplaceno. Je to Kristova krev, kterou pijeme. Krev prolitá za nás a naše hříchy. Kalich naší spásy nám tak zároveň připomíná, co všechno zůstáváme Bohu dlužni. A co zůstáváme dlužni našim bližním. Naše radost z Božího výborného vína nemůže být dokonalá, když víme, kolik bolesti je kolem nás a jak málo jsme ji schopni utišit. To Boží víno nás nemá omámit a utlumit, abychom zavřeli oči před zlým světem a těšili se z toho, že jsme s naším Pánem. To víno nám má naopak dodat sílu a odvahu k tomu, abychom vyšli za všemi, kteří potřebují naši pomoc. To víno nám neposkytuje jen pokoj, ale vede nás k znepokojení nad nelidskostí a sobectvím kolem nás i v nás. To víno je ochutnávka Božího království, které zavládne po celé zemi na konci času, ale kterému už teď máme jít vstříc.

Amen.

Ondřej Kolář


© 2005 archa.cz