0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Septuagesimae (1. února 2015)
1. Korintským 12; 12 - 27

Text kázání: 1. Korintským 12; 12 - 27
(12) Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
(13) Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
(14) Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
(15) Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestala být částí těla.
(16) A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla.
(17) Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
(18) Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
(19) Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
(20) Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
(21) Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“
(22) A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
(23) a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
(24) jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
(25) aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
(26) Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
(27) Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.


Bible nám říká, že církev je tělem Kristovým. Církev je shromážděním lidí, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého Pána. K tomu, aby se člověk stal členem církve, se nic dalšího nežádá. Jedinou a nezbytnou podmínkou je uznat Krista jako svou hlavu. Církev není přátelským společenstvím tvořeným pouze těmi, kdo jsou mi sympatičtí. Je společenstvím stvořeným jako tělo Kristovo a patří do něj všichni, které Bůh povolal a poslal. Zároveň je to ale komunita, která je povolána k tomu, aby usilovala o zachování jednoty Ducha.

Dnešní oddíl vysvětluje podstatu církve tak, že ji přirovnává k našemu tělu. Je tu řečeno, že tělo je jediným celkem, i když je tvoří mnoho částí. Je jich mnoho a přitom tvoří jedno tělo. Tak je tomu i s církví jako tělem Kristovým. Víte, kolik orgánů má naše tělo? Záleží na tom, jak definujeme pojem „orgán“, ale říká se, že máme nejvýše 7 500 orgánů a nejméně 60 orgánů. Mezi nimi je mnoho těch, jejichž názvy a funkce ani dobře neznáme. V těle se nachází mnoho různých částí. Stejně tak v církvi najdeme různé názory, lidi různého věku a nadání a také s různým etnickým, národnostním a kulturním zázemím. Církev je svou přirozeností takovýmto prostředím.

Důvod, proč jsem částí těla Kristova, není ten, že jsem stejný jako jiné jeho části, ale ten, že jsem spojen s Kristem. Pokud by ucho řeklo: Protože nejsem oko, nepatřím k tělu, přesto by nepřestalo být částí těla. Aby mohlo patřit k tělu, nemusí být stejné jako oko. Kdyby celé tělo bylo uchem, jakým způsobem by mohlo vůbec slyšet? Obrovské oko nebo gigantická ruka, to by nebylo lidské tělo, ale monstrum. My ale máme jedno tělo s mnoha částmi a každá z nich má svou přiměřenou velikost a své vlastní místo. Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jaký sám chtěl. Totéž platí pro církev jako tělo Kristovo. Bůh stanovil různým křesťanům jejich úkoly právě takové, jaké zamýšlel.

Každá část našeho těla slouží k tomu, aby tvořila tělo a také tělo uváděla do pohybu. Jednu úlohu má ruka, jinou noha. Kdyby noha nemohla správně plnit svou úlohu, necítili bychom se v životě dobře. Stejně tak i křesťané, kteří společně tvoří církev, mají své vlastní role v Kristově těle. Nejde o to, abychom určovali hodnotu každé z těchto rolí, nebo abychom jednu s druhou porovnávali. Člověk, který se stal částí Kristova těla, nemůže říci jiné části, kterou Bůh v Kristově těle ustanovil, nepotřebuji tě. Dokonce právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, praví se v 22. verši našeho oddílu. To znamená, že i ti členové církve, kteří se zdají být slabší, kteří nejsou tolik vzdělaní a třeba neumějí plynule hovořit nebo ti, kteří se stali křesťany teprve nedávno nebo lidé s postižením, děti, starší lidé nebo přistěhovalci, jsou ve skutečnosti pro církev nepostradatelní. Ne snad proto, že by od církve potřebovali více pomoci a péče, ale proto, že jsou nezbytní pro zdraví těla Kristova.

O svá těla se pečlivě staráme. A proto také více pečujeme o méně důstojné části a zahalujeme je krásnějšími šaty. Bůh tedy pečuje o každou část Kristova těla. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal větší čest. Boží záměr je přitom zřetelný. Chce, aby v těle nedošlo k roztržce a aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. To se děje také ve zdravé církvi. To je proces, díky kterému církev zraje. To je způsob, jak Boží milost působí v církvi. Žádná část není důležitá sama pro sebe. Každá část je závislá na všech ostatních částech. My všichni, kdo jsme tu shromážděni, jsme částmi Kristova těla.

Korejská církev prožila velké duchovní probuzení a oživení na začátku 20. století. Centrem tohoto obrození byla oblast, která nyní patří k Severní Koreji. Především se stalo to, že Duch svatý vedl západní misionáře působící v Koreji k tomu, aby vyjádřili lítost nad tím, že se cítili být nadřazení Korejcům. 12. ledna 1907 večer se asi 1500 Korejců shromáždilo v Pchjongjangu, aby naslouchali Božímu slovu. Misionář William Blair tehdy kázal na 1. Kor 12,27: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. Zdůraznil, že naše zášť vůči bratrům a sestrám nejen zraňuje církev, ale způsobuje bolest také Kristu, její hlavě. Toto kázání vedlo k tomu, že si tamní společenství uvědomilo svůj hřích. Dva dny poté, při shromáždění na témže místě, silně zavanul Duch svatý. Díky tomu se lidé začali v slzách kát a celým srdcem vyznávali své hříchy. Toto upřímné pokání vedlo ke skutečné proměně jejich životů a k pozoruhodnému smíření mezi misionáři a Korejci.

Podobný příběh můžeme nalézt ve společenství v Ochranově v 18. století, kam se uchýlili čeští bratři. Protože to bylo společenství složené z různých lidí, kteří pocházeli z odlišných tradic, bylo nevyhnutelné, že dojde k napětí a konfliktům. Hrabě Zinzendorf, který tuto komunitu vedl, trvale usiloval o pokojné a úspěšné spolužití mezi různými skupinami a hledal přitom Boží moudrost v Bibli a v modlitbě. A tak se stalo, že 13. 8. 1727 ochranovský sbor při svém shromáždění kolem stolu Páně přijal křest Duchem svatým v pravém slova smyslu jako dar Boží přítomnosti. Tehdy se tento sbor spojil v upřímném veřejném vyznání svých vin a vyjádřil svou lítost celým srdcem. Začali se modlit za pravou jednotu, překonávali všechna rozdělení a odpouštěli si navzájem. Poté, co zakusili milost skrze Ducha svatého, stali se obnoveným společenstvím připraveným bez výhrad sloužit Bohu. Mnozí z nich pak opustili svá sídla a žili a umírali pro evangelium na místech, kam je Bůh poslal.

Milé sestry a milí bratři v Kobyliském sboru! Bůh nás spojil v jedno v Kristu. Žijeme tu společně v jednom těle jako ti, kteří se od sebe odlišují. Jak by mohlo vše probíhat bez potíží? A přece je tu jistě jedna skutečnost, na kterou nesmíme zapomenout. My všichni jsme tělem Kristovým, každý z nás jsme jeho částí. Je to Kristus, který je naší hlavou a který z nás učinil jedno tělo. A tak máme být poslušni jedině Kristu. Jako části jeho těla jsme povoláni k tomu, abychom žili se stejným zaujetím jeden pro druhého, ve vzájemném souladu. Nikdy na to nesmíme zapomenout. Věřím, že takové Kristovo společenství, které se společně drží této pravdy a přijímá téhož Ducha, bude obdařeno Boží podivuhodnou milostí.

Amen.

Kwanghyun Ryu


© 2005 archa.cz