0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Sexagesimae (8. února 2015)
Matouš 9; 9 - 13

Text kázání: Matouš 9; 9 - 13
(9) Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.
(10) Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.
(11) Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“
(12) On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
(13) Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“


Milé sestry, milí bratři,

„Jděte a učte se,“ zazní v prostředí celníků a jiných hříšníků a také zbožných farizeů. Těch, u kterých bychom již nečekali, že by se měli něco učit. Vždyť sami byli učitelé zákona. Velcí vzdělaní teologové. A přece jsou to oni, kdo uslyší ta Ježíšova slova. Ne ti pohrdaní hříšníci, ne ti celníci, jejichž vzdělání sotva dosahuje vesnické školy, slyší od Ježíše: „Jděte a učte se“, ale právě ti vysoce v písmech vzdělaní. Ti, kteří přesně věděli, jaké oběti v který čas je nutné obětovat a jestli zápalné nebo smírčí nebo k Boží poctě, za hřích nebo za vinu, kteří znali desatero, kteří Boží zákon znali do posledního písmene. V rozhodující okamžik jim bylo jejich vzdělání k ničemu. Byli Kristem přistiženi jako nedovzdělanci. Co to je, co je tak diskvalifikuje, co jim schází, čeho se tak tragicky nedostává, že si to musí vyslechnout ve společnosti těch pohrdaných? Co to Ježíš nadsazuje nad vzdělání a učení?

„Jděte a učte se: Milosrdenství chci a ne oběti.“ Ježíš přináší normu, jejíž je sám bytostným nositelem. Vyjadřuje prvenství nebo ještě lépe nadřazenost lásky nad jakýmkoliv dalším přikázáním, ustanovením zákona, pravidlem nebo předpisem. Žádná hodnota, ať je to svoboda, pravda, vzdělání, znalost Písma, víra nebo další, není skutečnou hodnotou, pokud v ní není láska. „Jděte a učte se: Milosrdenství chci a ne oběti“. Bůh chce od člověka ve vztahu k druhým lidem především lásku. To Bůh člověku pověděl již slovy proroka Ozeáše, jak jsme slyšeli ve čtení. „Poznávejme Hospodina. Usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde… Vaše zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu zmizí…Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.“ To je cesta živé víry. A to je také křesťanství. To je život v kristovské rodině, kde je milosrdenství jedním z hlavních projevů lásky. To je nosný misijní program života křesťana.

Co té výzvě předcházelo? Jednoduše si Ježíš za učedníka vybral celníka. Dal šanci člověku, který platil v mínění lidí za hříšníka. Lidé si ho tak představovali a tak si ho i zařadili. Někdo je na peníze, jiný na ženy, další na úspěch, někdo má rád moc, jiný módu. Někdo je na všechno. Co na tom, že to je jinak? Koho to zajímá? Koho zajímá, proč je člověk takový, jaký je? Je již zařazený. Dostal nálepku. Ovšemže takovým nálepkováním se lidé připravují o skutečné poznání člověka a likvidují vztahy. Udržují si představu o člověku. Ale představa není skutečnost. Představa celníka není ten skutečný, konkrétní celník. Představa vína není víno a představa člověka, ženy nebo muže, není člověk. A představa faráře není farář a tak bychom mohli pokračovat. Jenomže život s představami bývá v danou chvíli jednodušší, mnohdy účelový, avšak nedomyšlený. Člověk tak nevidí ten nádherný zázrak jedinečné lidské bytosti, nevytvoří se pravdivé vztahy a tomu s nálepkou to jen ubližuje.

To vidí Ježíš. A také slyší. Ve společnosti, ve které se nyní pohybuje, je mnoho celníků a jiných hříšníků. „Jak to, že váš mistr jí s celníky a hříšníky?“ Slyší odsudek. Všichni jsou stejní. Ono je to však s tím slovem „všichni“ docela jinak. Všichni potřebují najíst. Všichni potřebují lásku. Všichni potřebují milosrdenství. Takové to neokázalé, neponižující. Lidé nepotřebují lítost, lidé potřebují slitování. Nikomu jeho situaci nezmění nálepka nebo odsudek. Uvědomil jsem si to významně tento pátek večer. Náš sbor vstoupil do dlouhodobé akce, organizované seniorátem, vaříme pro bezdomovce. Poprvé jsme vařili tento pátek. Večer v parku u hlavního nádraží čekalo na naši polévku sedmdesát, osmdesát bezdomovců. Při vydávání stáli slušně ve frontě. Snad nebyl jediný, kdo by nepoděkoval. Mnozí přidali i milá slova. Staří, mladí, muži, ženy. Vzdělaní i nevzdělaní. Voňaví i ti druzí. Byla zima ale bylo tam mnoho lidského tepla. Snad jen dvakrát šel někdo pro přidání mimo pořadí. Vnímal jsem, jak představa bezdomovce není bezdomovec. Viděli jsme tam konkrétní lidi, kteří vděčně přijali misku polévky, chléb a horký čaj. Myslel jsem na to, jak všichni potřebujeme lásku. Tu konkrétní, jejímž projevem je milosrdenství. Nezávisle na tom, jací jsme, kde spíme, jak voníme nebo nevoníme, jaké máme vzdělání, jak se oblékáme…

„Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ Nejvíc potřebují milosrdenství právě ti celníci, ti hříšní, ti, kterými je pohrdáno, kdo jsou vylučováni ze společnosti, s nimiž si nikdo ke stolu nesedne. A mezi nimi i ti, kdo jen žijí s nálepkou celníků a jiných hříšníků. Ale copak nepotřebují milosrdenství také ti v písmech vzdělaní farizeové? A copak nepotřebuje to Kristovo milosrdenství každý z nás? Jako ti bezdomovci na polévku stojíme všichni v řadě s rukou nataženou pro misku lásky, ze které se ještě kouří. Někdo má natažené ruce obě a celý se chvěje, jiný je klidnější. Ale zatímco my jsme dávali tři naběračky až byl hrnec prázdný, Kristova láska a milosrdenství nejsou dávkované a nemají dno. Můžeme chodit stále. Slova o milosrdenství a ne oběti jsou trvale platná a Ježíš je bezezbytku naplňuje. To je ale úleva.

Amen.

Miroslav Erdinger


© 2005 archa.cz