0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle po Velikonocích (12. dubna 2015)
Matouš 28; 16 - 20

Text kázání: Matouš 28; 16 - 20
(16) Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.
(17) Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
(18) Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
(19) Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
(20) a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“


Milé sestry, milí bratři,

ještě nikdy jsem nezažil u pacientů Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, z oddělení ochranné léčby, kde jsou muži, kteří se pro svou sexuální deviaci dopustili zločinů, tak radikální odmítnutí biblického textu jako tento pátek. Dočetl jsem a ptal jsem se jako vždy, jak text na ty muže působí, co je nad ním napadá, co si o něm myslí. Pýcha. Povýšenectví. Arogance. Pohrdání druhými. Zneužití situace. Taková a podobná slova říkali ti muži. Co je tak rozezlilo? „Jak může někdo o sobě říci, že má všechnu moc? Vždyť to je zneužití moci. Vždyť díky takové moci může druhým ubližovat. Může svou moc nekontrolovaně zneužívat.“ Tak to byl ten kámen úrazu. Všechna moc. Za chvíli mi to začalo docházet. Všichni přítomní měli zkušenost s mocí. Moc soudní, která je odsoudila do vězení a poté do ochranné léčby. Moc bachařů, která je držela za mřížemi. A nyní moc lékařů a psychologů a dalšího personálu, která jim připomíná, čeho se dopustili. Sami takovou moc připustili a zmínili. Ale měli zkušenost také se svou vlastní mocí. Ptal jsem se jich: „ A co vaše moc, kterou jste měli nad svými oběťmi. Copak jste neměli moc nad těmi ženami a dětmi, kterým jsme ublížili?“ Potěšilo mě, když řekli, že ano. A to jsem již měl docela jasno. Oni nepoznali jinou moc, než je moc lidí. A ta je skutečně snadno zneužitelná, ta skutečně může ubližovat, zabíjet. Ti muži měli zkušenosti pouze s mocí lidí. Dokonce vlastní zkušenost s vlastní chvilkovou mocí. Připomenuli jsme si ještě diktátory. Stalina, Hitlera, Gottwalda, Pol Pota a mnohé další. Měli ve svém místě a ve své době skutečně neomezenou moc. A plynové komory a gulagy a jiné lágry a popraviště. Neomezená moc lidí. Bylo jasné, proč se ti muži hněvají na Ježíše. Jednoduše si ho zařadili do řady těch lidí, kteří své moci zneužili, do řady, ve které měli také své místo. Došlo k dvojímu zásadnímu neporozumění a nemohlo tomu být jinak. Ti muži nečetli bibli, nevyrůstali v prostředí křesťanské víry, nepoznali jinou moc. Jakou? A odkud?

To první. Nečteme, že si Ježíš vybojoval moc, že si ji zasloužil, že o ni usiloval a vše proto, aby ji získal, dělal, že ji získal na úkor druhých. Ne. Ani se o ni neprosil. Nic takového. „Je mi dána veškerá moc…“ Ježíši ta moc byla dána. Kdo byl ten dárce? Jeho nebeský Otec. Bůh. Ten mu tu moc dal. Ježíš má veškerou moc na nebi i na zemi, protože mu ji dal Bůh. Tedy Ježíš má Boží moc. Jaká je to moc?

Připomenu jeden velmi známý text z evangelia podle Jana: „Nebo tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Je to zachraňující moc, která otevírá člověku nový život, která člověka zachraňuje před chaosem a tmou, věčnou smrtí. Bůh má s člověkem smýšlení o životě, o záchraně, o vykoupení, spasení. O životě ve svobodě bez okovů hříchu, o životě v čistotě lásky, která se dává. Ježíš dostává od Boha moc lásky. Jak se to projeví?

Nedávno jsme si to připomínali. Ježíšova láska je naplněna na kříži. Projevuje se obětí pro člověka. Ježíš na sebe bere to lidské, co člověka ohýbá k zemi, co mu nedovolí svobodně dýchat, co mu zabraňuje vytvářet upřímné, pravdivé vztahy, co ho neustále obviňuje a také zpochybňuje. Bible to nazývá hříchem. Ježíšova moc je mocí utrpení a kříže. To je to druhé nedorozumění. Ti muži netušili nic o moci Ježíše Krista. Ne, to skutečně není moc násilí a zla, to není arogance ani pohrdání člověkem. Ježíšova moc je naprostým opakem. Je mocí pokoje a dobra, bere vážně druhého člověka, počítá s ním. Ale ne jako se sluhou, ale jako se spolupracovníkem. Ježíšova moc je mocí osvobozující, ne spoutávající.

Být v moci Ježíše Krista, nebo lépe žít pod jeho mocí, to přináší radost a otevírá naději, to přináší odpuštění a zbavuje strachu. Jaký rozdíl od moci v rukou lidí. Měl jsem pocit, že mi alespoň někteří z těch mužů rozumí.

Ale ještě jeden nesouhlas, jedna nevole, se objevily. „Jděte a získávejte mi učedníky…“. Ještě si potřebuje nechat sloužit, ještě ať mu jiní shání pomahače. Ano, má-li někdo bezmeznou lidskou moc, potřebuje naháněče, potřebuje ty, kteří mu budou jeho přání plnit a jeho nařízení kontrolovat a neplnění trestat. Potřebuje své vojáky a donašeče a vykonavatele své vůle. Potřebuje verbíře. Ne tak Ježíš. „Jděte a nikoho nevynechejte. Každého zvěte, ze všech národů.“ Každý ať ví o cestě Kristovy lásky, každý ať má možnost napít se ze studny živé vody, každý ať slyší o milosrdenství a odpuštění. Vždyť kdo slyší, má možnost uvěřit. A kdo uvěří, bude mít život věčný. Ti, kteří uvěří, ať dál dosvědčují lidem, že láska je víc než nenávist, že pravda je více než lež, že čistota je více než umazanost, že světlo je více než tma a život je více než smrt. Ať dál dosvědčují lidem, že i když podlehnou nenávisti, lži, umazanosti, tmě až i smrti, je zde Ježíš a jeho moc. Vykupující, zachraňující moc. Přináší odpuštění a dává naději.

„Získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Ať jsou ti, kteří uvěří, že Ježíš je Pán s veškerou život zachraňující mocí, poznamenáni křtem. Ať jsou vekřtěni do jména Otce, Syna i Ducha svatého. Ať nesou trvalé znamení kristovců. Křtem se člověk nestane křesťanem. Tím se stane, když uvěří v Ježíše Krista, když ho vyzná svým Pánem. Křest je toho znamením. Ze strany člověka veřejným vyznáním, veřejnou proklamací, přihlášením se ke Kristu. Vzetím na sebe jeho jména. Asi jako když dva lidé spolu žijí, nejsou ještě manželé. Až veřejným prohlášením, až poté, co si jeden vezme jméno toho druhého, stávají se manžely. Až veřejným přiznáním ke Kristu stává se člověk kristovcem, křesťanem. A z Boží strany slyšíme: „To je mé dítě, to je můj člověk. Toho mám rád. Pro něj jsem dal všechnu moc svému Synu Ježíši Kristu. Abych ho zachránil.“

„A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ To není jen „Já půjdu vedle vás, já vás doprovodím.“ Ne. „Já jsem s vámi.“ Trvale. V rození, v životě i v umírání a smrti. V nemoci i ve zdraví. Ve chvílích, kdy se tvůj život bude končit. Ve chvílích, kdy si nebudeš vědět rady. Ale také ve chvílích, kdy o mě budeš svědčit a nikdo Ti nebude rozumět. Nikoho to nebude zajímat. Dokonce se ti budou posmívat. Ve všem s tebou budu. Až do smrti. A po smrti také. Ve všem co je člověče tvé, budu mít angažmá. Budu se s tebou solidarizovat. A tvůj hřích si vezmu na kříž. Jsem s tebou, jsem s vámi. To je evangelium, milé sestry a milí bratři. Z toho se dá dost dobře žít. Co myslíte?

Amen.

Miroslav Erdinger


© 2005 archa.cz