0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Velikonocích (19. dubna 2015)
Jan 21; 1 - 14

Text kázání: Jan 21; 1 - 14
(1) Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.
(2) Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
(3) Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
(4) Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
(5) Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“
(6) Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
(7) Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.
(8) Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.
(9) Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
(10) Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“
(11) Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
(12) Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
(13) Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
(14) To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.


Byli tam skoro všichni – Šimon Petr, Tomáš, Natanael, synové Zebedeovi a ještě další dva nejmenovaní. Sedm mužů. Co jméno, to příběh. Jeho prapočátky sice neznáme, ale jeho vyústění naopak známe velmi dobře. Všichni tito muži se setkali s Ježíšem a to setkání pro ně bylo osudové. Začal nový úsek jejich života, vzdali se všeho a šli za ním. A šli až do konce, tedy právě že ne do svého konce, ale do konce svého mistra. Napínavý příběh na cestě za Ježíšem byl náhle tvrdě přerušen. Naděje vkládané v něj, ať už byly jakékoli, se nenaplnily. Cesta s Ježíšem už nemá pokračování. Co si nyní počít?

Učedníky po velikonočních událostech zastihujeme v Galileji, u Tiberiadského jezera. To jezero bylo svědkem toho, jak vše kdysi začalo. A nyní je svědkem, jak vše končí a pomalu se stává jen vzpomínkou. Zpočátku drásavou, ale za rok či za deset let už bude vše jinak, čas prý léčí. Už teď to vypadá, že se učedníci pomalu vracejí do starých kolejí nebo se o to alespoň pokoušejí. Táhne je to zpět k původnímu zaměstnání. Jdu lovit ryby, oznámí Petr a ostatní se přidávají. Co jiného rozumného se dá taky dělat. Nadšení pro Boží království a očekávání jeho příchodu střídá normalizace. Návrat k někdejší práci pomůže udusit to, co se zpočátku jevilo tak radostně, ale teď už to vyvolává jen bolest a roztrpčení. Raději ty vzpomínky co nejdřív zahnat, věnovat se něčemu jinému, co člověka rozptýlí a stáhne z duchovních výšin opět k zemi, do reality.

Tím je ovšem také smazáno a zrušeno vše, čím Ježíš učedníky pověřil. K čemu být poslem ztroskotaného politického a náboženského zločince? Proč vykřesávat oheň tam, kde už ani nic nedoutná? A samozřejmě také: proč tak riskovat? Společensky nebezpečným nebyl jen živý Ježíš, ale zůstává jím do značné míry i Ježíš mrtvý a pohřbený. Stát se jeho svědkem by i nyní znamenalo na sebe dobrovolně uplést oprátku. A on už z ní nikoho nevytáhne, protože jí sám neunikl. Jít na smrt kvůli něčemu předem ztracenému nemá cenu.

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, říká se. V případě učedníků bychom spíš měli říci: nevstoupíš dvakrát do stejného jezera. Návrat do normálu se moc nedaří. Rybolov není úspěšný. Za svítání se rybáři vracejí zpět na břeh. Kdosi na něm ale stojí. A oslovuje je.

V prvním verši naší kapitoly stojí jakoby nadpis našeho příběhu: Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Zjevil se, tedy ukázal se. To může na první poslech mást. Jeví se a zjevuje se především to, co je vidět. Tady ale zjevení nejprve vůbec není žádná vidina, ale slovo. Slovo volající k druhému pokusu: Hoďte ty sítě ještě jednou.

Učedníci v tu chvíli ještě nevěděli, kdo k nim hovoří. Ale my to víme, a tak v tom oslovení již můžeme slyšet výzvu, která se na první pohled týká ryb, ale ve skutečnosti míří úplně jinam. Ježíš své učedníky znovu zve k jejich pravému poslání. Celý příběh se tak stává jedním velkým podobenstvím. Ježíš nevolá k návratu do normálních poměrů. Naopak zvěstuje, že se poměry světa ve skutečnosti nenávratně změnily. Svět není takový, jako byl předtím, už není a nemá být takzvaně normální. O Velikonocích se daly do pohybu nové věci a těm nyní učedníci musejí vyjít vstříc. Oni sami mají nyní dělat věci nenormální, nečekané, které budou znamením přicházejícího Božího království. Hoďte sítě na pravou stranu lodi, to znamená, změňte ještě jednou směr svého života, přehoďte výhybku, vydejte se tam, kam jsem vás kdysi poslal. Nechte ryby rybami a staňte se opět rybáři lidí.

Učedníci se tedy u břehu jezera nejprve nesetkávají se vzkříšeným Ježíšem, ale s jeho vzkříšeným slovem. Není důležité, jak Ježíš po svém vzkříšení vypadal. V dálce v přítmí u vody ho beztak zatím není moc vidět. Ale je ho slyšet. A to, co říká, je stejné slovo, jaké učedníci slyšeli již mnohokrát předtím. Dobře mu porozuměli, dobře vycítili, že je to slovo, které pomáhá, směřuje a vede. To slovo říká: Neodcházejte od úkolu, který vám byl svěřen. Počítám s vámi i nyní, ba právě nyní. Vím, že jste zklamaní, vyčerpaní, vyhořelí, ale bez vás se to neobejde. Vězte, že vaše poslání není marné a má zaslíbení, vám daná, trvají. Ba co víc, já jsem tu dál s vámi, i když mě nevidíte. Nyní je sice na vás, abyste jednali, ale nejste v tom sami.

To slovo bylo natolik silné a přesvědčivé, že učedníci navzdory všem lidským očekáváním spustili sítě ještě jednou. Uposlechli, i když zpočátku ani nevěděli, komu toto slovo patří. Uvěřili mu, i když neměli žádnou záruku, že není klamné. Víra, která už se málem rozpustila ve zklamání a strachu, se nově rodí. Dostává nový impuls. Je možné začít znovu.

Všimněme si ale důležité věci. Neslyšíme nic o tom, že by Ježíš třeba vykročil po moři za svými učedníky a pomohl jim s chytáním ryb. Zůstává celou dobu na břehu. Ale přesto je v tom nenechává. Oni jsou ti, kdo tahají sítě. Ale Ježíš je ten, kdo dává dobrý lov. A je to skutečně vydařený pokus: plných 153 ryb. To číslo zřejmě není náhodné, prý přesně tolik bylo druhů tehdy známých ryb. Je to tedy číslo plnosti, úkol splněn na sto procent, lépe už to ani nešlo. Ale snad to také znamená, že evangelium, které učedníci nesou a které neseme i my, má proniknout ke všem národům, do všech koutů země. Na počátku byl hlouček sedmi zdeptaných mužů. Na konci se Boží království prosadí v celém světě.

Ale nepřebíhejme, zatím jsme ještě u Tiberiadského jezera. Vždy horlivý apoštol Petr už nedočkavě vyskakuje z loďky, aby se potkal s tím neznámým mužem. A za chvíli se i ostatní mohou přesvědčit, že jejich Mistr tu byl celou dobu s nimi, jen oni o tom nevěděli.

Překvapení ale ještě není konec. Ježíš na ně nečeká s prázdnou, chystá jim pohoštění. Na ohni se už peče ryba a připraven je i chléb. Proč se tedy Ježíš na začátku ptal, jestli jeho učedníci nemají něco k jídlu? Vždyť má přece pro sebe jídla dost! Ano, právě že jen pro sebe. Ale on chce pozvat i ostatní a na to jedna ryba nestačí. Nyní už může hostina začít, jídla je dost pro všechny. Pán je tu s námi. A znovu nás hostí tak jako kdysi. Ani smrt na tom nemohla nic změnit. Ježíš přichází nejen ve svém slovu, ale také ve své hostině.

Takto se tedy Ježíš zjevil svým učedníkům. Neukázal se proto, aby na něj všichni udiveně zírali a divili se, jaký že se to stal zázrak – mrtvý náhle chodí po zemi, mluví a jí. Vždyť se zprvu zjevil tak, že ani nebyl vidět. Ani my dnes nemůžeme Ježíše vidět. Přesto se na jeho slovo můžeme spolehnout i tehdy, když je naše víra vyčerpaná a vyhořelá. I tehdy, když se nám v životě nedaří a trápíme se vlastním selháním. I tehdy, když máme všeho dost a toužíme jako ti učedníci utéct někam pryč. I tehdy a právě tehdy nás Bůh oslovuje. Počítám s tebou, říká – i ve tvém selhání a slabosti. Také ty smíš být tím, kdo nese mou věc do tohoto světa. A neboj se, jsem s tebou. Úspěch tvé služby nezávisí na tvých schopnostech, ale na mém zaslíbení. Proto se obrať a zkus to ještě jednou. Neutíkej, protože já jsem tě neopustil.

Každý z nás smí toto slovo slyšet. Smí ho slyšet i naše církev, která se tak často trápí tím, že nemůže vykázat potřebný počet nových členů, zápasí s úbytkem návštěvníků bohoslužeb nebo se jí zdá, že je v ní příliš málo mladých, kteří by mohli být nadějí pro budoucnost.

Je pravda, že Bůh nevstupuje na loď a nehází ty sítě do moře za nás. Je na nás, abychom dokázali nést dál to, co nám bylo svěřeno. Ale bez jeho zaslíbení a pomoci by naše snaha nevedla k ničemu. On dokáže naše dílo přivést k naplnění, ačkoli se nám to zdá být nepravděpodobné a mnohé mluví proti tomu, ať už všelijaké statistiky a výzkumy nebo zase naše vlastní malomyslnost. Na konci byla ta síť tak naplněná, že se ani nedala utáhnout. I když máme pocit, že jako křesťané uprostřed moře lhostejnosti a všelijakých pověr bojujeme na ztracené vartě, pro Boha nic ztraceno není.

Učedníci se na břehu Tiberiadského jezera směli nově nadechnout a občerstvit. Jejich příběh s Ježíšem jde dál. Čeká je ještě dlouhá cesta. Mnohé důležité je před nimi. Stejně tak i Boží příběh s námi ještě není u konce. Je dobré, že se na této cestě můžeme sytit jeho slovem i jeho pokrmem. Boží moc, která dokázala vzkřísit z mrtvých Ježíše, umí vzkřísit i naši unavenou víru a povolat nás i naše dílo k novému životu.

Amen.

Ondřej Kolář


© 2005 archa.cz