0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
5. neděle po Trojici (5. července 2015)
Žalm 27; 1 + 7 - 14

Text kázání: Žalm 27; 1 + 7 - 14
(1) Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?
(7) Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!
(8) Mé srdce si opakuje tvoji výzvu : „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
(9) Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.
(10) I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.
(11) Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.
(12) Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.
(13) Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
(14) Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!


Milé sestry, milí bratři,

mám velkou radost, že jsem tady s vámi, v tomto nádherném městě Praze. Tak jak tady sedíme, můžeme vidět, že jsme lidé mnoha jazyků a kultur, máme tedy různé národní historie. Představte si, že někdo cizí teď přijde do kostela a zeptá se, proč tu všichni jste? Jaká by byla odpověď? Co nás opravdu spojuje? Řekl bych, že tu jsme proto, abychom chválili Hospodina a děkovali mu za jeho dary: za milost, kterou dává své církvi po všechny věky, za prozřetelnost, kterou ukázal všem, kdo ho milují bez ohledu na hranice vytvořené člověkem. Chceme mu poděkovat jako svobodné společenství věřících za naše předky, kteří věrně šli cestami víry, za naše matky a otce, kteří nás přivedli do církve, když jsme byli malými dětmi. A také chceme vzpomenout na ty, kdo nám předali živoucí a hlubokou tradici evangelického křesťanství.

Jak jistě víte, slavíme nyní desetiletí reformace. A to nám dává podnět k tomu, abychom obnovili naši vzpomínku na ty, kdo nám umožnili, abychom tu vůbec byli. Díky nim byla naše víra životodárným zdrojem pro generace reformovaných křesťanů na celém světě. Chválíme Boha s plným vědomím toho, že nejsme sami ve své oslavě Boha, našeho Stvořitele a Spasitele. Protože lidé jako Luther, Kalvín, Viklef, Hus, Melanchthon a Zwingli šli před námi. A jsme vděčni Hospodinu, našemu Bohu, že tyto lidi povolal k životu a službě, dal jim ducha odvahy, aby dokázali čelit těm, kdo si jich nevšímali, smáli se jim, vysmívali se jejich ideálům, zlořečili jim a dokonce je přivedli k mučednictví, jak tomu bylo v případě Jana Husa.

Osud Jana Husa byl nanejvýš tragický v lidském slova smyslu. Byl umučen 100 let před vystoupením Martina Luthera. Jeho proto-reformační myšlenky byly pevně spojeny s formováním českého národa a to byl jeden z důvodů, proč byl nenáviděn světskou mocí. Neměl podporu v žádných teologických kruzích. A jeho národnostně náboženské angažmá vedlo k jeho pronásledování. Můžeme pouze říci, jak mohly být dějiny odlišné, kdyby žil v pokojnější době…

Kostnický koncil v roce 1415 a Husova poprava provedená nanejvýš nelidským způsobem je jedním z nejtemnějších okamžiků v dějinách církve a Evropy. V tomto roce, 600 let po této hrozné události, si to máme připomenout jako varování pro nás všechny. To, co se stalo Janu Husovi, je velkým napomenutím těm, kdo podléhají pýše na své světské či církevní úřady, těm, kdo kladou své osobní zájmy nad svědectví víry světu. Jinými slovy: těm, kdo jsou “ze světa, ale nikoli pro svět.”

Avšak současně nás význam Husova života a oběti poučuje o konečné bezvýznamnosti zla a o velikosti dobra. Když si totiž vzpomeneme na boje tří papežů a světských vladařů té doby, tak je to vše jen pouhé pozadí pro utrpení a také velikost muže, kterého pronásledovali – Jana Husa. Ti, kdo ho přivedli na smrt, se stali jen nepatrnými, zanedbatelnými postavami. Na jejich půtky by si už nikdo nevzpomněl, kdyby hlavní postavou v tomto dramatu nebyl Hus.

Velký židovský filosof a myslitel Abraham Joshua Heschel jednou řekl: Existují pouze svědkové. Velikost proroka nespočívá jen v tom, co zvěstuje, ale také v tom, co prožil. A pokud má Jan Hus nějaký význam pro dnešní křesťany, pak nespočívá především v tom, že se stal účastníkem jistého historického procesu, ale v tom, že byl svědkem živého Boha. Na základě toho, čím si prošel, je někým, komu můžeme důvěřovat jako svědku o Bohem darované svobodě, a to i v nejtěžších chvílích našeho života a naší služby. Když Hus umíral, zpíval Kyrie eleison. Ale je docela možné, že se modlil slovy žalmu 27.: Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.

Naštěstí málokdo z nás prožije to, co Hus musel prožít. Avšak ve svých vlastních životech se často cítíme sevřeni jinými lidmi nebo mocnostmi. A mnohým z nás tento žalm dodává sílu a odvahu přijmout různé výzvy a obstát tváří v tvář těm, kteří nás soudí příliš rychle a někdy i nespravedlivě, v rodině, v práci, nebo dokonce v církvi. Každé slovo v tomto žalmu krouží kolem odvahy a útěchy, že nejsme sami. Koho bych se bál, když on je se mnou, on mě vede a drží mou ruku v té své? Žalmista říká: Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! Navzdory všemu, co bylo zlé, co bylo hrozné, vždy si máme připomínat dobré věci: zkušenost Boží přítomnosti, jeho věrnost, péči a pomoc, když jej potřebujeme.

Když máme z první ruky zkušenost se svědectvím o plnosti Boží lásky a moci v našem životě, vidíme, že nikdy nežijeme sami ze sebe. Je nám nad slunce jasné, že vždy potřebujeme Boží slitování a milost, protože jsme hříšné bytosti. A když říkám: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, je to proto, že je to OPRAVDU moje hluboká touha, aby mě vyslyšel? Anebo spíš chci naslouchat krásné barvě svého vlastního hlasu a být sám sobě a pro sebe bohem? A tak si při svých modlitbách dejme pozor na to, ke komu směřujeme své modlitby: modlíme se vždy k Bohu? Anebo spíše ke svému vlastnímu obrazu Boha, který často bývá totožný s tím, co si myslíme, že sami jsme.

Dobrý Bože, prosíme, povzbuzuj v nás schopnost slyšet to, co nám říkáš a ne to, co si sami sobě říkáme. Dej, ať naše modlitby zrcadlí tvou přítomnost v našich srdcích a myslích a učiň z našeho společenství svědka o tvé lásce ke všem. Neboť, jak řekl mistr Jan Hus: Strom se pozná podle ovoce, které nese. Bože, náš spasiteli, děkujeme ti za svědectví Jana Husa, který položil svůj život za tvou pravdu.

Amen.

Marek Izdebski, biskup Evangelicko-reformované církve v Polsku


© 2005 archa.cz