0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
18. neděle po Trojici (4. října 2015)
Lukáš 12; 15 - 21

Text kázání: Lukáš 12; 15 - 21
(15) A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“
(16) Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.
(17) Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘
(18) Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby
(19) a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘
(20) Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘
(21) Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“


Nejenom velké neštěstí, ale také velké štěstí může být pro člověka pokušením. Když nás zasáhne nemoc, ztratíme práci nebo nám někdo ublíží, máme sklon obviňovat Boha, že něco takového dopustil a napříště už mu nedůvěřovat. Když se nám daří, jsme zdraví, úspěšní, děti nám dělají radost, pak zase na Boha snadno zapomeneme, protože máme pocit, že si docela dobře vystačíme i bez něj.

Pro boháče z Ježíšova podobenství máme pochopení. Vždyť nám, lidem žijícím v nejbohatší části světa, je velmi blízký. Také my myslíme na budoucnost a děláme si zásoby na horší časy. Co je na tom špatného? Je to přece znakem dobrého hospodaření a obyčejné předvídavosti. Bohatý sedlák v našich očích rozhodně nevypadá jako blázen, ale naopak jako rozumný člověk. Umí si vydělat, umí ušetřit a umí se zajistit. Takoví chceme být i my. A tak šetříme, pokud nám to naše příjmy dovolí a využíváme nepřebernou nabídku různých pojištění, aby nás život nepříjemně nepřekvapil. Jako blázna, či jak se dnes říká finančně negramotného, označíme naopak někoho, kdo žije ze dne na den, bezhlavě rozhazuje peníze a pak upadá do dluhů.

Možná je nám toho boháče dokonce líto. Vždyť nic tak zlého neudělal. Neslyšíme, že by ke svému majetku přišel nepoctivě. Nebyl ani typickým příkladem člověka, který se jen žene za stále větším ziskem a nikdy nemá dost. Vždyť on právě zjistil, že to, co má, mu už stačí, víc nepotřebuje. Je rád, že si své bohatství konečně může v klidu užít. Proč zrovna on musel být takto krutě potrestán? Co měl udělat jinak, aby nezemřel?

V Ježíšově podobenství ovšem neslyšíme, že smrt byla Božím trestem za boháčovo předchozí jednání. Smrt prostě přišla. Nečekaně, jak občas přicházejí i jiné zlé věci v životě. Smrt je realitou našeho omezeného a konečného života, se kterou je třeba počítat. Proto není na místě otázka, co měl sedlák dělat jinak, aby nezemřel. Svým chováním nemohl svou smrt nijak oddálit. Jeho život prostě skončil a on to nemohl nijak ovlivnit. Na místě je spíš otázka, jak by měl boháč a jak bychom měli my všichni žít, abychom byli připraveni kdykoli zemřít. Jak prožít své dny tak, abychom se za ně nemuseli stydět. Jak být bohatý před Bohem, kdybychom měli třeba ještě této noci předstoupit před jeho tvář.

Boháč ovšem takto nepřemýšlel. Když sklidil nadprůměrnou úrodu, zpočátku řešil jen technický problém, jak se mu obilí vejde do jeho stodol, které mají omezenou kapacitu. A tu ho napadlo, že by si mohl vybudovat takový soukromý ráj na zemi. Konečně naleznu bezpečí a pokoj, říkal si. Konečně odhodím všechny starosti a budu se jen radovat. Vždyť mám dost jídla, pití a střechu nad hlavou, co potřebuju víc? Nic mi nechybí a chybět nebude. Dosáhl jsem cíle svého života. Jenže boháčova radost trvala příliš krátce.

Asi každého člověka někdy napadlo, co by udělal, kdyby získal najednou ohromné množství peněz. V našem příběhu ani jinde v bibli nenajdeme jednoznačnou odpověď. Kdysi za Ježíšem přišel mladík, který vzorně dodržoval všechna Boží přikázání a chtěl poradit, co má ještě udělat, aby měl věčný život. Ježíš mu tehdy řekl, aby rozdal veškerý svůj majetek chudým. V jiném, starozákonním příběhu se ovšem jistý Josef zachoval podobně jako sedlák z Ježíšova podobenství: v dobách hojné úrody v Egyptě nashromáždil obilí do sýpek, aby ho pak mohl v hubených letech prodávat. Je mnoho možností, jak dobře naložit s bohatstvím. Bůh nám nepředepisuje jedinou správnou cestu. Spíše varuje, než aby nás poučoval. Ukazuje, že v majetku se skrývá nebezpečí. Nebo přesněji, v lidském srdci se skrývá nebezpečí, že se víc než na Boha spolehneme na něco nespolehlivého.

Sedlák je obdařen velikou úrodou. A získá dojem, že teď už je soběstačný. Už nikoho a nic nepotřebuje. Ani bližního ani Boha. Zdá se mi, že to je dnes ideál mnoha lidí. Tak často slyšíme, že bohatství přináší svobodu. Nejen svobodu od starostí, z čeho budu žít, ale i svobodu od ostatních lidí. A samozřejmě také od Boha. Sedlákova slova jsou jakousi anti-modlitbou. Místo, aby Bohu alespoň poděkoval, obrací se ke své duši. Ptá se sám sebe, jak by mohl z nové situace co nejvíc pro sebe vytěžit. Boha do svého rozhodování nechce vtahovat, protože ten by mu jeho plány mohl leda narušit. Vždyť spásu už má, leží mu u nohou, doslova. Od Boha už nic nežádá. Teď jde jen o to, aby se mu ta spása nepokazila a dlouho vydržela. Proto si ji musí dobře uskladnit a chránit.

My všichni jsme od Boha mnoho dostali. Jenže pamatujme na to, že i dobrý Boží dar může být velikým pokušením. Můžeme zapomenout na toho, kdo nás obdaroval. Můžeme propadnout dojmu, že to, co máme a čeho jsme v životě dosáhli, je jen naše zásluha. Můžeme si začít naivně myslet, že životní zdar je pouze důsledek naší šikovnosti, chytrosti a pracovitosti. Až nám nakonec náš majetek, kariéra a postavení z našich srdcí vytlačí Boha úplně.

Den díkůvzdání, který dnes slavíme, je především příležitostí Bohu poděkovat za vše, co nám dává. Je toho tolik, že na to jedna bohoslužba ročně nestačí. Při děkování nezapomínáme ani na věci hmotné a pomíjivé. Nemáme jimi pohrdat. Pohrdat jídlem, pitím, oblečením a střechou nad hlavou by znamenalo pohrdat dobrým Bohem, který o nás pečuje. Stejně tak si ale v tento den připomínáme, že věci tohoto světa nám nepřinesou jistotu, pokoj a spásu. Stavět na nich své životy by znamenalo stavět na písku. Martin Luther kdysi řekl: na co zavěsíš své srdce a na co se spolehneš, to je tvůj bůh. A tak dnešní den může být příležitostí k odstraňování falešných bohů z našich srdcí. Zeptejme se každý sám sebe: komu ve svém životě sloužím? Na co se spoléhám? Na čem ulpívám? Podle čeho se rozhoduji? Čemu podřizuji svůj život? Čemu věnuji svůj čas? Co když ústy vyznávám Krista, ale svým běžným životem dosvědčuji, že spásu chci mít raději na dosah ruky ve svých plných stodolách? Bože, prosíme, vyveď nás z našeho bláznovství a přiváděj nás k pravému bohatství, které je jen v tobě.

Amen.

Ondřej Kolář


© 2005 archa.cz