0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle adventní (29. listopadu 2015)
Marek l3; 32 - 37

Text kázání: Marek l3; 32 - 37
(32) O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.
(33) Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
(34) Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
(35) Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
(36) aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
(37) Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“


Na adventním věnci dnes rozsvěcujeme první svíčku. Je to krásný obyčej a působí starobyle, jako by tu byl odedávna. Přitom ale je to vynález poměrně nový, v roce 1839 ho ve svém ústavu pro bezprizorné děti zavedl pan ředitel, luterský teolog a sociální pracovník Johann Hinrich Wichern. Z Hamburku se rozšířil velmi rychle po celé tváři země a patří dnes neodmyslitelně k té lepší části světového předvánočního folklóru.

Adventní věnec, to byl skvělý nápad, přesně se trefil do poptávky. Totiž my lidé na celém světě a ve všech dobách se poptáváme po naději. Rádi proto přijímáme od adventního věnce poselství, že když se dny ještě krátí, už se něco světlého probouzí, tiše a ochotně se rozjíždí nenápadný protipohyb. Každou neděli se rozsvěcuje další svíčka, těsně před Svatou nocí už budou čtyři. Veliký oslnivý ohňostroj z toho nebude nikdy, ale světla přibývá. Světla pokorných, tichých světélek, která jsou bezbranná, dlouho nevydrží, poryv větru je snadno sfoukne, ale dávají světu kolem jinou podobu. Nádherné podobenství vyprávějí adventní svíčky!

O adventu se ale nejen otevíráme poselství adventního věnce, my také a především otevíráme Písma a čteme oddíly, které se k adventu Páně vztahují.

Četli jsme, že je dobře dát si pozor, aby nás Syn člověka při svém návratu nenalezl spící. „Bděte, neboť nevíte, kdy pán domu přijde,“ říká Pán Ježíš.

Všimněme si na tomto Ježíšově slově toho prvního a nejdůležitějšího. Kdo má přijít? No přece pán domu! Ne, zloděj, lupič, či nějaký tajemný vetřelec. „Dej nám se v srdci poznati, bez hrůzy tebe čekati,“ zpíváme v nádherné Husově písni. On, Kristus, je ten, který přijde a my se ani dočkat nemůžeme, k němu více či méně vědomě voláme a prosíme ho, ať už nejsou žádné hrůzy a bolesti a zklamání. Však jich už bylo tolik! Ten, který přijíti má, je žádoucí; on je opak všech hrůz.

Pán Ježíš tedy nevyzývá k bdělosti a ostražitosti vůči nějakému záškodníkovi, který obvykle přichází v noci, ale k očekávání natěšenému, trpělivému a činorodému. Má přijít Pán, který shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, a to bude velkolepé shromáždění, to bude slavnost! Těšte se, už to bude, už raší větev fíkovníku, ta doba požehnaného milostivého léta je za dveřmi.

Už křesťané první generace toužebně vyhlíželi zaslíbený příchod Páně. Ani se dočkat nemohli, v každé katastrofě viděli jasné znamení konce světa a celou bytostí se vzpínali ke Kristovu příchodu, který učiní konec všemu a učiní všechno nové. Tou nadějí se někteří tak těšili, až se z ní omámili. Nic jiného nedělali, než očekávali. Tj. nedělali nic. Jako by spali.

Ale takhle to přece nejde! Kristus, jenž má přijít, chce přijít do prostředí nachystaného, do světa, který se na advent připravoval, do světa, kde se evangelizovalo, sůl solila, světlo světa svítilo, kde se modlilo a pracovalo, a také zpívalo, hodně adventních věnců vyrobilo a lidé úspěšně překonávali nevraživost a měli se rádi. Přestaňte libě snít, probuďte se, dejte se do díla! A v tom díle přípravy světa na příchod Páně každý služebník, každý křesťan a křesťanka má odpovědnost za svěřený úsek, i ten vrátný má své povinnosti. Šéf zadal úkoly, dočasně se vzdálil a zase přijde. Je to šéf uznalý a laskavý, titulu šéf se v souvislosti s Kristem nemusíme bát, vždyť šéf znamená hlava. Ale jako každý šéf i Kristus vyžaduje od svých lidí, aby mu v jeho firmě odvedli nějaký výkon, a ne aby si tam chodili pohovět a potěšit se tím, jak to ten šéf jednou všechno dokonale zařídí. Bděte, nevíte, kdy šéf přijde. A dělejte, ať on může díla rukou vašich potvrdit, dokonat, dodělat, finalizovat, dát tomu konečnou podobu.

Konec světa či věku tohoto, který dozajista nastane, neznamená, že všechno je marnost a nic nemá cenu. Naopak, to je chvíle, kdy se cena ohromných maličkostí teprve ukáže, kdy každý skutek dobrý, nepovšimnutý a zapomenutý teprve bude odměněn.

Kristus přijde, aby vyžádal počet z toho, jak jsme si tady bez něho vedli. Zároveň ale v osobě Ducha svatého přichází už teď. Dej nám se v srdci poznati, tak voláme a on se dává poznat, navštěvuje nás, vstupuje do našeho srdce, do našich přání a tužeb, do našeho podvědomí, do našich nálad a našeho cítění, do toho všeho, čím my lidé jsme.

Vrátný má nařízeno, aby bděl, tak jsme četli v evangeliu. I náš vnitřní život potřebuje vrátného, závodní stráž, která jen tak někoho dovnitř nevpustí. Však byla doba adventní chápána jako doba postní, doba odříkání se něčeho, oproštění. A ten vrátný, řekněme, že v tomto případě je vrátným naše vůle, někoho má u vchodu srdečně uvítat a někoho nevpustit.

Řekněme vrátnému, ať k nám o adventu nepouští žádné velké světlené efekty, žádné silné útoky na naše smysly, ba ani žádné silné emoce při sledování toho, co se kolem nás děje a co nijak ovlivnit nemůžeme, Třeba ale dobrou hudbu, dobré výtvarné umění, to ať vrátný ochotně vpustí.

Doba adventní má své kouzlo a je dobré se mu otevřít. Doba adventní je zšeřelá, zklidněná. Tedy přijměme ji jako výzvu, abychom se zklidnili i my, abychom byli pozornější třeba k pokornému světlu svíce. Zároveň se nechme povzbudit, probudit k nachystávání světa kolem nás na slavný příchod Páně.

Amen.

Miloš Rejchrt


© 2005 archa.cz