0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Konec občanského roku (31. prosince 2015)
Numeri 6; 22 - 27

Text kázání: Numeri 6; 22 - 27
(22) Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi:
(23) „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy:
(24) ‚Hospodin tě požehná a ochrání tě,
(25) Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv,
(26) Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘
(27) Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“


Milé sestry, milí bratři,

takový divný pocit, konec něčeho starého, začátek nového, předěl let, to probouzí silné nutkání hodnotit, bilancovat, obracet se zpět a vyplňovat pomyslné kolonky má dáti-dal. Ale tu nás psychologové varují: nebilancujte! Nepodařená bilance otevírá dveře depresi. Nejsme takové hvězdy, abychom se při pohledu zpět mohli jen spokojeně usmívat. A jestli, pak jen radostí z toho, že nás Bůh neopustil, že šel s námi, že nás zachoval při životě. Z projevů jeho lásky, milosrdenství. Nic jiného v nás příliš radosti neprobudí. Třeba bychom viděli za sebou lásku, ale ruku v ruce by kráčela bolest. Viděli bychom úspěch, ten by však byl poznamenán mnohými ztrátami. Viděli bychom jistě i nějakou radost. Šla by ovšem v plášti utkaném ze slz. Tak ne, pryč ode dveří k depresím. Pojďme k jiným dveřím. Je za nimi budoucnost. A na dveřích je vylepený text z knihy Numeri. Tak řečené aronovské požehnání. Zastavujeme se, čteme si ta známá, tolikrát opakovaná slova a vstupujeme. Do nového dne, do nového roku, do nové naděje. Vstupme v očekávání toho, co si sami nedáme, nepřipravíme, na co se nenadřeme, co si nevymyslíme. Co je ovšem nejpodstatnější, co dá našemu životu smysl a určení, co dá smysl naší práci, našim zápasům, naší bolesti i utrpení, co nám otevře cestu k radosti a pokoji. Přichází to s Boží strany. Jde o požehnání. Tak, jako slyšíme a přijímáme požehnání na konci bohoslužeb při propouštění, tak ho nyní slyšíme a přijímáme na konci roku. Ale také ho přijímáme pro začátek nového roku.

Budeme to my, kdo tomu novému bude dávat tvář. My budeme probojovávat své zápasy, hledat sami sebe, my se budeme ptát po souvislostech, my budeme vytvářet v mnoha setkáních vztahy anebo je rušit, my budeme zklamávat nebo zůstaneme pilíři, budeme se neúnavně pouštět do nových aktivit nebo naopak stát na místě a všechno zpochybňovat. Touha tvořit, zkoušet, měnit, nás bude provázet a my jí budeme podléhat. Budeme ztrácet, abychom nalezli, budeme nalézat a znova a znova zjišťovat, že cena nalezeného je vykupována cenou ztraceného. Nebo to také budeme my, kdo si dá ruce do klína, kdo bude bez hnutí brvy čekat, dívat se kolem sebe, kdo se o nic nepokusí ve strachu, aby nic nezkazil. I to je možné. Ano, budeme to my, kdo budou vtiskovat tvář těm novým dnům. Orat brázdu v začátku roku. Budeme to my, kdo budou potřebovat notnou dávku naděje pro budoucí věci, ale také notnou dávku síly unést nové dny a týdny a měsíce a v nich rozhodnutí nebo také vlastní neschopnost. Budeme se dívat dopředu a jistě mnohokrát až za hranice dnů, budeme myslet na věci poslední i na chvíli, kdy budeme stát před Božím soudem. Docela dobře se může stát, že se neprobudíme ve své posteli, ale v Boží náruči. Mnoho naděje budeme potřebovat. Carlo Maria Martini o naději napsal: „Naděje je nezlomná důvěra, že Bůh nám nikdy neodepře potřebnou pomoc, abychom mohli jít vstříc poslednímu soudu s duší odevzdanou tomu, kdo zachraňuje od hříchu a dává vstát z mrtvých.“ Takovou naději budeme potřebovat především. Pro to všechno potřebujeme požehnání.

Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Je to přání rozmanitosti Božích darů. Nejvýraznějším darem byla plodnost. Bůh ovšem udílí mnohé dary podle své dobré vůle, jak sám chce a vidí. Bože, dej nám mnohá obdarování, dej nám vše, co budeme potřebovat. Ty to víš, zatímco my ještě ne. Obdaruj nás tak, abychom užitkem tvých darů obdarovávali další. Obdaruj nás tak, abychom měli dost síly pro všechno naše bloudění a putování a nesení břemen. Požehnej nám. A také nás ochraňuj. Ať nás nepohltí zlo, ať nad námi nepanuje hřích, ať nemáme strach z budoucnosti, vždyť je ve tvých rukách. Ať nepadneme za oběť nepřátelům, tmám i tomu největšímu z nepřátel, smrti. Ochraňuj nás před tím, co je zlé, co bychom nemohli unést, před pocitem marnosti, před krokem nad propastí. Ale pak jako ti Izraelci dej, ať se umíme sklonit před tvoji vůlí. Požehnej – ochraňuj. To je naše první prosba na přelomu let. Prosba, která míří do budoucnosti. Neotáčí nás k minulosti, svěřuje nás do Božích rukou a jeho milostivému vedení v budoucích dnech.

Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv, je druhá dvojice. V temnotách nelze žít. A přesto temnoty mnohé skryjí, mnohé zůstane v temnotách utajeno. Izraelci viděli v temnotách přítomnost démonů, bludů a zla, hříchu a smrti. Světlo to všechno ruší. Bůh svítí na naše životy, na naše skutky. Boží světlo odhaluje náš život v jeho nahotě. Bože, dej našemu životu světlo, sviť svojí tváří na naše skutky, na naše životní cesty a cestičky, sviť na naše malé i velké lži, posviť na to, co jsme nezvládli, v čem jsme zklamali. Nedej, ať to zůstane v temnotách, nevyřešené jako křičící svědomí. K vyřešení je ovšem jen jedna cesta. Milost. Buď mi milostiv. Bůh nejen rozjasňuje svou tvář, on je také slitovníkem, on odpouští. Je trpělivý, jako dobrý otec stále dává novou a novou příležitost. Tedy pro nové dny dalšího roku, pro naši budoucnost, abychom se jí nemuseli bát, rozjasni nad námi, Bože, svou tvář a buď nám milostiv.

Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem je poslední dvojice aronského požehnání. Obrať tvář. Boží odvrácená tvář, to byl projev opuštěnosti od Boha, zavržení. To ne, Bože. Dívej se na nás a dovol nám poznat svoji vůli. Zjev se nám. Nebuď jako my lidé, když odvracíme své tváře od lidí, kteří potřebují naši pomoc, naše porozumění, odvracíme tváře od těch, kteří z našeho pohledu zklamali, kteří selhali, jsou jiní, nejsou podle našich představ, kteří nic netuší o slovech Paula Claudela, že „Boží dům se nestaví z třísek v očích bratří, ale z trámů, vytažených z očí vlastních.“ Pán Bůh unese pohled na nás, protože ten pohled zároveň ukazuje cestu, ukazuje jak dál. Ten pohled říká, že nás Pán Bůh nezapudil, neodvrátil se od nás, je nám naopak velmi blízko, je s námi. Takový pohled potom přináší pokoj. Ten pokoj však neznamená jen vnější klid, ale také klid vnitřní, který je podmíněn smířením. S Bohem, sám se sebou, přijetí sebe sama a své cesty, svých rozhodnutí. Smířením s lidmi kolem sebe. Pokoj ale také znamená přijetí milosti, odpuštění. Přijetí ujištění, že Bůh přinesl konečný pokoj v Pánu Ježíši Kristu. V jeho smírčí oběti. Prosba o přítomnost Boží tváře i Boží pokoj se stává prosbou pro budoucnost, pro naši budoucnost nejen v novém roce, ale v celém našem životě, ve všem novém, co z Boží ruky přijímáme.
Milé sestry, milí bratři, končíme rok a vstupujeme do prvního dne roku dalšího. Na rtech i v srdci máme prosbu o Boží požehnání a Boží ochranu, prosbu o světlo Boží tváře i o milost, prosbu o přítomnost Boží tváře i Boží pokoj. Věřme a naprosto se spolehněme, že Bůh naše prosby slyší. Tak jako dosud, i dál nás tiše obestírá předivná Boží moc.

Amen.

Miroslav Erdinger


© 2005 archa.cz