0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle po Zjevení Páně (10. ledna 2016)
Marek 6; 14 - 29

Text kázání: Marek 6; 14 - 29
(14) Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“
(15) Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok – jeden z proroků.“
(16) Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“
(17) Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,
(18) a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“
(19) Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
(20) Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
(21) Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
(22) Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“
(23) Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“
(24) Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“
(25) Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“
(26) Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
(27) Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři
(28) a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
(29) Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.


Milé sestry, milí bratři,

dvěma ženám je nabízeno půl království. Jednou je starozákonní Ester, druhou novozákonní dcera Herodiady, od r. 400 známá pod jménem Salome. Zatímco té první jde o život, té druhé především o obdiv a slávu. Zatímco ta první je statečná žena, která je moudrá a rozhoduje se hlavou i srdcem, ta druhá sází na mladé a pružné tělo. Obě potřebují radu. Ester radí její otec Mordokaj, rádkyní Salome je její matka Herodias. Mordokaj radí z pozice toho, jehož život a život celého židovského národa je ohrožen, Herodias radí z nenávisti a z pozice toho, kdo život ohrožuje. Oba dosáhnou svého. Ester se stává nástrojem záchrany a života, Salome se stává nástrojem zhouby a smrti. Esteřino přání v hranicích půli království je zachraňující, přání Salome v hranicích půli království je zničující. Dva modely, dva scénáře, procházející dějinami až k dnešku. Zatímco z příběhu Ester se můžeme radovat, novozákonní příběh krále a tanečnice před nás klade mnohé otázky a nabízí všechno jen ne radost. Ponechme si tu radost Esteřinu, však se nám hodí v každém dnu, a soustřeďme se na příběh, nazvaný „Smrt Jana Křtitele.“

Nabízí se vnímat ten příběh jako příklad zvůle a arogance moci panovníka, kterou odnese nevinný člověk. Záběr příběhu je však mnohem širší. Ptejme se, s kým se v tom příběhu identifikujeme, koho přijímáme a koho odmítáme, kdo nám je jak blízký a naopak vzdálený. A také, jak se nás týká téma viny, jak vnímáme příčinu zla, jak se na něm podílíme i my. Vždyť vyznáváme, že nejsme o nic lepší než druzí lidé a že neseme podíl na bídě současného světa. A náš svět, to jsou především naše nejbližší vztahy, naše rodina, sbor, církev. Jaké jsou motivy toho, že se člověk do tématu viny zaplétá.

Účastníky příběhu jsou král Herodes, manželka Herodova bratra Herodiada, která je Herodovou konkubínou, její dcera, známá pod jménem Salome, a kat. A také samozřejmě Jan Křtitel. O každém z těch čtyřech lze říci, že se nějakým způsobem podílí na Janově smrti. Kdyby kdokoliv z nich vystoupil ze své role a rozhodl se jinak, Jan by nebyl popraven. Ta Janova smrt ukazuje, jak je nebezpečné, jaký jed, který až k smrti otráví, vzniká, když se spojí „zbabělost jedné osoby s nenávistnou záští druhé osoby a když k tomu přistoupí naivita osoby třetí a pokorná poslušnost osoby čtvrté. Pak může vzniknout doslova naprosto smrtící kombinace.“(P. Remeš). Nositelem zbabělosti a strachu je král Herodes. Jakkoliv ví, že je v zákoně Hospodinově řečeno „Neodkryješ nahotu ženy svého bratra, je to nahota tvého bratra“ (Leviticus 18; 16), nedbá toho. Herodiada ho má zřejmě dostatečně opředeného svými pavučinami. Dosahuje svého a Herodes je jejím nástrojem. V přípravě popravy Křtitele doslovně. Kdyby byl silným mužem a silným králem, řekne na požadavek Salome NE. Ale to on neudělá, protože se zbaběle bojí o svou pozici. Slib, o kterém nemohl tušit, co přinese, není schopen vzít zpět. Nemá hranice ve své zbabělosti. Ovšem že každého muže, krále především, posiluje v jeho pozici jasné NE k tomu, co člověka ponižuje, co mu bere svobodu. A což teprve život. Přáním tanečnice zarmoucený král se nechce ztrapnit. Je to výsměch toho, čemu se říká zármutek. A je to výsměch králi. Herodiada si může mnout ruce. Jako má král Achab svou Jezábel, tak má Herodes svou Herodiadu. Jaká byla míra viny krále Heroda na Janově smrti? První otázka pro nás.

Tou druhou postavou příběhu je Herodias. Pomstychtivost, nenávist a zášť určují kroky té ženy. Nesnáší Křtitele. Věděla, že jedná zle, že zná její slabiny a nemohla unést, že to někdo ví a že jí to dokonce vytýká. „Herodias byla plná zloby proti Janovi,“ čteme. Proč? Pro Janovu pravdivost. Protože kárá neřestný život na královském dvoře. Protože se nemohl dívat na to, jak židovský král porušuje zákon Hospodinův. Jan totiž Herodovi připomínal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra.“ Kdyby ovšem Herodes vzal Janova slova vážně, Herodiada by ztratila výsadní postavení, vliv i moc. Jakou moc měla, se ukáže za chvíli, kdy se Herodes stane vykonavatelem jejího smrtonosného přání. Poprvé? Výjimečně? Stále? Kdy a kdo to zastaví? Nevíme. Jaká byla míra viny Herodiady na Janově smrti? Druhá otázka pro nás.

Naivní a nezodpovědná, lhostejná nebo poměry neznající tanečnice Salome je třetí osobou dramatu. Tančí králi o jeho narozeninách. Dívá se král a dívají se hosté. Vše by bylo v pořádku, kdyby krále nepopadla chuť nějak se Salome odměnit. Snad se chtěl ještě víc zalíbit její matce Herodiadě, podívej se, jak máš úžasnou dceru, jaká je to tanečnice, až se spolu s ní točí i hlava. Je strhující. Pár lichotek a točí se hlava i Salome. Král se nechá strhnout, pustí emoce tak říkajíc ze špagátu. „Dám ti vše, co si budeš přát až do polovice svého království,“ vysloví se zatemnělou myslí král Izraele. Nic takového tanečnici nenapadlo. Neví si s tím rady. „Mámo, poraď,“ překvapená královými slovy, bezradná a naivní v řešení přichází za Herodiadou. Slyší její dobrou radu. Proč ne, máma bude mít klid, bude tleskat spolu s králem jejímu tanci a všichni se budou mít dobře. Nikdo je nebude rušit nějakými kázáními o Božím zákoně, o nějakých pravidlech, slušnosti…. O jednoho podivína méně, vždyť zas tak o mnoho nejde. Dost možná o tom Salome ani mnoho nepřemýšlí. Hlava Jana Křtitele je nesena do sálu. Možná, že kolem ní Salome tančí. Někdy lidská zvrácenost nezná hranice. Jaká byla míra viny Salome na smrti Jana Křtitele? Třetí otázka pro nás.

Ještě nám zbývá kat. Jeho profesi charakterizuje poslušnost a oddanost autoritě. Plní jen příkazy. Reprezentuje zde absolutní a bezduchou poslušnost. Nemusí přemýšlet. Nevýrazná, nezajímavá postava, která jen plní to, co mu je řečeno. „Kat odešel, sťal Jana v žaláři, a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji dívce a ta ji dala své matce.“ Až mrazí z té poslušnosti, z té bezduché samozřejmosti, s jakou kat jedná. Zastavme se na chvíli u tématu poslušnost. Bývá pokládána za jednu z křesťanských ctností. Jeden typ poslušnosti známe také z Karafiátových Broučků. Jen pěkně poslouchejte, broučci. A jestli zmrzneme, poslušně zmrzneme. Poslušné broučky má Pán Bůh rád. Nejen že se nabízí otázka, co dělá Pán Bůh s těmi lidskými broučky, brouky, mandelinkami, hovnivály, kteří si stále vedou svou a o poslušnosti nechtějí ani slyšet. Nabízí se ještě jiný typ, jiné téma: Jde o rozkazy proti lidskému životu, proti člověku. Může poslušnost rozkazu omluvit vinu? Můžeme říci, že kat není vinen, protože jen plnil příkazy krále? Pozor na slepou poslušnost vůči autoritě. Kolik německých vojenských velitelů, souzených po válce v Norimberku, se hájilo tím, že jen plnili rozkazy a nemohli jinak. Soud k tomu jako k polehčující okolnosti nepřihlédl. Míra viny kata na smrti Jana Křtitele je tady poslední otázka pro nás.

Odpovědi na ty čtyři otázky hledáme celý život. A abychom v tom hledání byli úspěšní, nesmíme se bát připustit, že z každé té postavy, z každého toho typu je menší či větší kus i v nás. Jak je to s naší zbabělostí a strachem, s naší pomstychtivostí, nenávistí a záští, s naší naivitou, nezodpovědností a lhostejností, jaká je naše poslušnost a bezmyšlenkovitá oddanost autoritě? Těžké pomyslet. A člověk by neměl odcházet z bohoslužeb s těžkou hlavou. Tak se vraťme na chvíli ještě k Ester. Přece jen je tu někdo, je tu jistý typ, model, který přináší radost. Zklidňuje. Ukazuje ke Kristu, Božímu Beránku, Spasiteli. „Židům vzešla radost, veselí a pocta, čteme v závěru knihy Ester. Také všude ve všech krajinách a ve všech městech, kamkoliv se dostal králův výrok, nastaly židům dny radosti a veselí, hostin a pohody.“ Situace Božího lidu se změnila. A změnila se i situace člověka s příchodem toho, komu Jan Křtitel připravoval cestu. Když se ještě z vězení Jan Křtitel ptá, je-li Ježíš ten, který měl přijít, nebo mají čekat někoho jiného, odpovídá Ježíš Janovi do vězení: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají chudým je zvěstováno evangelium.“ Dobrá zpráva o tom, že se v Kristu ukázala dobrota a láska našeho Spasitele Boha. Dobrá zpráva i pro nás. Je nad všemi našimi otázkami i nad našim pravdivým viděním sebe sama. Je to zachraňující. Mohou nám nastat dny radosti, veselí, hostin a pohody. K jedné takové hostině jsme dnes zváni. Díky Bohu, který nám dává radost skrze našeho hostitele Krista.

Amen.

Miroslav Erdinger


© 2005 archa.cz