0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
3. neděle postní (28. února 2016)
Genesis 4; 1 - 12

Text kázání: Genesis 4; 1 - 12
(1) I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“
(2) Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
(3) Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.
(4) Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,
(5) na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.
(6) I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář?
(7) Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“
(8) I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.
(9) Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“
(10) Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.
(11) Nyní budeš proklet a odvržen od země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.
(12) Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“


Milé sestry, milí bratři,

člověče, kde jsi? Byla centrální otázka kázání minulé neděle. Kde stojíš, kde je tvé místo, jsi tam, kde máš být, nebo jsi někde docela jinde? Skrýváš se nebo strojíš před Bohem i lidmi s otevřeným hledím? „Člověče, kde jsi?“, ptal se Bůh Adama, který se před ním skrýval, styděl se a snažil se ukrýt. Jenomže té otázce neuhneme. Bůh se nás tak stále ptá a my jsme nuceni stále odpovídat, přemýšlet o svém místě v životě, hledat svou roli, být pravdivými. Není to jednoduché, ale víra není jednoduchá, víra nás nevede do přítmí tichých pokojíků, ta nás naopak vede do plného světla života.

Po té minulé otázce je dnes před námi další otázka, kterou se nás dotazuje Bůh, tak, jak se dotazoval Kaina. „Kde je tvůj bratr?“ Můžeme rozšířit: Kde je tvůj bližní, kde je člověk, který tě potřebuje, kde je ten i onen? Nebo kde je ten, komu jsi ublížil, kdo díky tobě prožívá bolesti a traumata? Další otázka, před kterou člověk víry neuhne. Otázka někdy dotěrná, nepohodlná, ale slyší ji každý, kdo svůj život spojuje s vírou v Boha, dárce života i Krista, který přináší milosrdenství a nový život. „Kde je tvůj bratr?“, slyšíme nyní my.

Kde začíná rozpor mezi bratry? Na poli? Při oběti? Ne, to jsou již karty dávno rozdány. Jednání matky zde určuje budoucí události. Narodí se Kain a jeho jméno znamená oštěp nebo kovář. Máma Eva to komentuje: „Získala jsem muže od Hospodina nebo také a tím Hospodina.“ Kain je ten veliký, mocný, silný lovec. Boží dar, Bůh s Evou. Umíme si představit matčinu radost z narození syna a také jak to vše v něm pěstuje. Jak ho do té role vychovává. A pak se narodí druhý syn. Dostane jméno Abel a to znamená opar, vánek, marnost. Takové nic, co jen tak mimochodem přišlo na svět. Stále se v textu opakuje, že Abel je Kainovým bratrem. Jakoby to mělo potvrzovat Abelovu existenci. Jako když někdo představuje nějakou ženu a řekne: „To je manželka toho slavného spisovatele Dobrovského.“ To je ovšem neslušné a je to urážkou té ženy. Tak to může být chápáno, když se víckrát opakuje, že Abel byl bratr Kainův. Jakoby oprávněnost k životu i důstojnost uděloval svému bratru Kain. Abel, pastýř ovcí, zatímco Kain zemědělec. I to hovoří o rozdílnosti pozic. Dnes bychom řekli, že Kain měl významně vyšší sociální status. A z této pozice očekával výhody, přijetí, jakési uctivější jednání, a to i od Hospodina. Byl do takové pozice svou matkou vychován.

Divíme se, že je plný hněvu, když narazí? Když najednou zjistí, že je na tom před Pánem Bohem významně jinak a sokem mu je ten opar, vánek, ta nula Abel? Copak může Kain jednat jinak? Je posedlý vztekem, hněvem, zlostí, naštvaností a to vše pramení z pocitu znevážení, pohrdnutí, snad ještě více z pocitu nedocenění. Přijde žárlivost, závist a je to tady. Tak já jsem dosáhl takových úspěchů, já jsem ten silný Kain a Bůh si toho snad ani nevšimne? A Kainova zlost si najde viníka a soustředí se na bratra Abela.

„Proč jsi tak vzplanul, proč se hněváš, proč máš tak zsinalou tvář?“, optá se Hospodin Kaina. No přece proto, že se Hospodin chová ke Kainovi nespravedlivě. Bez nějakého rozumného důvodu ho zapuzuje a přednost dává jeho bratrovi. To je přece jasné, to musí naštvat každého, nemyslíte? Ale přece Kainovi se nic zlého nestalo. Žádné zlo ho nepotkalo. Z čeho Kain usuzoval, že ho Hospodin zavrhl? Nezrodila se všechna nespravedlnost pouze v Kainově hlavě? Z čeho to plyne?

Snad právě z Kainova pocitu nedocenění. Všechno se to rodí v Kainově hlavě. Může to plynout z rozpadu vlastní sebehodnoty, přirozeného sebevědomí, pomyslné ztráty pozice nebo z touhy pozici upevnit. Může se cítit bezcenný, protože odmítnutý. A tak se logicky ptá, kdo za to může. Hledá viníka svých pocitů. To, jak se Kain sám vidí, to, jak se toho svého obrazu v sobě, který si ovšem sám namaloval, leká. To, že usuzuje, že je zavržený, to vše vzniká v Kainově hlavě. Možná v něm vzniká pocit, že je jen obětí a ten pocit vyrůstá vnitřní ublíženosti a zraněnosti a k tomu přijde hněv a zlost a jsme u výbušného koktailu, který nemá brzdy. A pak: „Kde je tvůj bratr“ a odpověď: „Nevím. Copak jsem strážcem svého bratra?“ Jakoby si Kain své jednání omlouval, jakoby pro něj hledal ospravedlnění. „Chce-li člověk udeřit, musí mít pocit, že jeho jednání je eticky oprávněné, že jde o spravedlivou odplatu. Potřebuje jakési morální zdůvodnění. A to si nachází. Já přece svého bratra nehlídám, odsekne Kain a tak dá nahlédnout k tomu, co se v něm uvnitř odehrává. Já za nic přece nemohu, já jsem jen spravedlivě rozhořčený. Má, co si zasloužil. Může si za to sám. „Kdo se cítí povolán k tomu, aby rozhodoval, co je u druhých lidí mravné a co mravné není?“, ptá se jeden křesťanský teolog a lékař. A odpovídá: „Vždy člověk, zraněný ve své sebehodnotě. Člověk, který pak ale nikdy nepochybuje, že má nárok svět napravovat, vychovávat a trestat. Takový člověk si vždy a rád maluje své následné činy jako spravedlnost a dobro, i kdyby objektivně vzato šlo o nejbrutálnější zlo.“

Milé sestry, milí bratři, špatně se to čte i poslouchá. Zlost, hněv, agrese. Rádi bychom takové příběhy v bibli oželeli. Ale ony tam jsou, protože jsou nejen o postavách příběhů „mimo dějiny“, jak prvních jedenáct kapitol bible nazýval profesor Heller, ale ony jsou o nás. Všichni přece známe ty emoce. Ten příběh nás ovšem nevaruje před takovými emocemi. Mohou skutečně potkat každého z nás. Varuje nás před jednáním pod vlivem takových emocí. Jako křesťané máme dobrého učitele a pastýře v Ježíši Kristu. Ten dobře ví, že není dobrá cesta, která by zlo zastavila, když člověk pod vlivem takových emocí jedná. Ježíš učí, že je nutné vzdát se odvety, vzdát se touhy po odplatě. Na scéně je to známé Ježíšovo: „Udeří-li tě kdo do jedné tváře, nastav mi i tu druhou.“ To vůbec není zbabělý postoj. To je postoj vrcholně statečný, který může zlo zastavit. Je nutné zřeknout se prosazování vlastní následné spravedlnosti, která jen prohlubuje nespravedlnost. Apoštol nás upozorní: „Ať nezapadá slunce nad vaší hněvivostí.“ Nenechte hněv bobtnat a růst. Zastavte jej zřeknutím se uplatnění své spravedlnosti. Nechte to Pánu. V tom je síla a to je cesta.

A ještě jedna poznámka ke Kainovi. Není zatracen, není odepsán. Bůh mu přece říká: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve tvých dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Tím, jak Bůh nedopustí, aby Kaina někdo zabil, tím mu dává nekonečně dlouhý čas, nekonečně trvající příležitost k obratu, ke změně životního stylu. Nový zákon by řekl ke znovuzrození. Neboj se, budeš-li se snažit konat dobro, výsledek se dostaví. Mé požehnání tě bude provázet. Milé sestry a milí bratři, není to dobrá zpráva i pro nás? „Ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse,“ píše apoštol Petr. Boží trpělivost otevírá trvalou šanci Kainovi. Boží trpělivost pootevírá trvalou šanci i nám. Mnohokrát uslyšíme: „A kde je tvůj bratr?“ a stejně často budeme na tuto otázku hledat odpověď. Čím víc bude pravdivější, tím blíže budeme Kristu.

A ještě jednou nás apoštol Petr povzbuzuje: „Všechnu svou starost vložte na Pána, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví. Buďte bdělí. Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházeli týmž utrpením, jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků.“

Amen.

Miroslav Erdinger


© 2005 archa.cz