0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle adventní (2. prosince 2007)
Genesis 8; 21 - 22

Text kázání (Genesis 8; 21 - 22):
(21) I ucítil Hospodin libou vůní a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
(22) Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."


Milé sestry, milí bratři, Korejci a Češi,

to je ale dobrá zpráva. Ty nejdůležitější události, to, z čeho je člověk živ, co ho nese, dává mu sílu, rytmus, pravidelnost, jistotu, to nikdy neustane. Dobrá zpráva. Po do té doby největší katastrofě, jaká lidstvo postihla. Po potopě. Noe spolu se vším živým opouští koráb záchrany, to pověstnou archu, postaví oltář, na kterém obětuje. A slovo má Bůh. A není to nějaké naivní promluvení o novém člověku, lepším, ponaučeném, polepšeném člověku. Není to promluvení o tom, že si člověk dá přece říci, jen je potřeba poučit, domluvit a nejde-li to po dobrém, pak to jistě půjde po zlém. Metoda cukr a bič přece musí být úspěšná a člověk se změní. Tak to ne, to opravdu ne.

Bůh si o člověku nenamlouvá, že by ho nějaká katastrofa mohla proměnit. Zná člověka, který tak rád jí to zakázané ovoce, který si tak rád bere, co mu nepatří, který stále tak pozorně naslouchá a dopřává sluchu i přijetí těm známým, stále živým slovům: Budete jako Bůh, budete jako Bůh. Být jako Bůh, to je dobrá nabídka. To se příjemně poslouchá a ještě příjemněji se ten božský kabát obléká. Být jako Bůh. Rozhodovat o druhých lidech, rozdělovat je na dobré a špatné, na zbožné a bezbožné, na spravedlivé a nespravedlivé, na spasené a zatracené. To člověk rád a Bůh to ví. „Každý výtvor srdce člověkova je zlý od jeho mladosti“, konstatuje Bůh slovy ekumenického překladu.

Co bychom po takovém hodnocení člověka čekali? To přece Bůh nemůže strpět. To přece nejde. Potopa nic nezměnila, chce to novou katastrofu. Chce to vzít s tím nepolepšitelným člověkem do větší hloubky, z gruntu. Skoncovat s ním. Ale to jsme opět u jednání člověka. Bůh to vidí jinak.

„Už nikdy nebudu kvůli člověku zlořečit zemi…už nikdy nezabiji vše živé, jako jsem učinil“. Takové je jednání a rozhodnutí Boží, milé sestry a milí bratři. Bůh se rozhodl dát člověku trvalou příležitost. Vše, co se bude odehrávat a co se odehrává, to všechno je v rámci Božího rozhodnutí. Člověk dostává pro své jednání prostor. Může se rozhodovat. Není možné říci, že za vše špatné může Bůh. Míjí se s jakýmkoliv racionálním podkladem ono zlidovělé konstatování: Kdyby byl Bůh, nebyly by katastrofy, vraždy, nebylo by tolik zlého mezi lidmi. Bůh dává člověku prostor, a člověk v tom darovaném prostoru nějak jedná. Odpovědnost za to, jak jedná, nese člověk, nikoliv Bůh.

Ten nabízí jistotu. „Setba a žeň, chlad a žár, léto a zima a den a noc nepřestanou nikdy po všecky dny země“. Vše podstatné člověk pro svůj život dostává. Život na zemi bude mít svůj pravidelný, tolik potřebný rytmus a člověk se na něj bude moci spolehnout. Základní jistoty pro život nejsou dílem lidských rukou, mozků, dílem lidského úsilí, snažení. Jsou Božím darem. To všechno člověk dostal a má a může z toho žít. Navíc dostává ujištění o Božím rozhodnutí života člověka zachovat. Vždyť onen pravidelný rytmus doprovází Boží rozhodnutí o zachování člověka. A člověk?

Milé sestry, milí bratři, také my v církvi žijeme z oné Bohem darované pravidelnosti, která přináší vše, co k životu potřebujeme. Žijeme ovšem ještě z jiné pravidelnosti, určené církevním rokem. Pravidelně si připomínáme čtyři neděle před vánocemi advent – a dnes je první adventní neděle. Doba přípravy na vánoce. Pravidelně si připomínáme vánoce – narození Spasitele. Také velikonoce – ukřižování a vzkříšení Spasitele Krista Pána. Svatodušní svátky. Připomínáme si, že nám Pán Bůh svým svatým Duchem otevírá srdce pro víru. Všechno se opakuje. Je nám připomínáno Boží dílo pro nás, dílo záchrany. Každý rok znova a znova vstupuje Ježíš do Jeruzaléma našich životů, do radostného vítání i tvrdého odmítání. Do proseb pomoz, smiluj se i to pyšného ujišťování, že si stačíme sami, jsme přece dobří, vzdělaní, zruční. Do naší radosti i slz, do rození i umírání. Náš Jeruzalém je velmi různorodý. Také v něm někdy klademe na Kristovu cestu zelené ratolesti, jindy si zakřičíme ukřižuj.

A stále znova a znova se opakuje pozvání ke Kristovu stolu, které opakovaně přijímáme. Každé stolování s Kristem je připomenutím onoho Božího rozhodnutí už nikdy kvůli člověku zlořečit zemi a zničit všechno živé. Každé takové stolování nám sděluje, že nás Bůh tolik miloval, že pro nás dal svého jednorozeného syna jako oběť smíření za hřích. To pozvání se opakuje i dnes. I dnes ho smíme přijmout. Tak se nám může první neděle adventní stát připomenutím Boží lásky, Božího myšlení s námi lidmi. Připomenutím Boží solidarity s člověkem skrze Spasitele Pána Ježíše Krista. Boží solidarity, která se rodí v betlémských jeslích, která na kříži zvolá, je dokonáno, která projde hrobem, aby nově zůstala s námi. A to tak, že ani smrt nás od Boží lásky a věrnosti neodloučí. To nám ten advent dobře začíná, nemyslíte? Amen.

Miroslav Erdinger

(Redakčně neupraveno)


zpět ...
© 2005 archa.cz