0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle po Velikonocích (30. března 2008)
Jan 20; 19 - 29

Text kázání (Jan 20; 19 - 29):
(19) Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."
(20) Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
(21) Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."
(22) Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.
(23) Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.
(24) Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
(25) Ostatní učedníci mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."
(26) Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám."
(27) Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
(28) Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."
(29) Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."


Milé sestry, milí bratři,

dva středy elipsy přečteného textu nabízí odpovědi na otázku, jaká je cesta církve a také cesta tohoto sboru. Co zvěstuje, co přináší sám sobě i okolní společnosti, jak žije víru ve svého Spasitele. A nejen proto, že se dnes koná sborové výroční shromáždění, ale ovšemže také proto, s radostí říkám, že ty dva středy docela zřetelně ukazují k tomu, z čeho, pro co a jak aktuálně žije právě tento kobyliský sbor. A tak když mi starocírkevní perikopy nabídly právě ten přečtený text, zajásal jsem nad tou nabídkou. Nenašel bych lepší.

To první a zcela zásadní: Tento sbor žije, a my žijeme z pokoje zmrtvýchvstalého Pána. Neseme tento pokoj a máme ho nést. Přijímáme tento pokoj a - řečeno parafrází slavného výroku Alberta Schweitzera - každému z nás je uloženo tento pokoj šířit. Není jen otázkou symboliky, že si před tím, než si kolem stolu Páně připomínáme jeho ukrutné utrpení a prosíme o darování pokoje, poté podáváme pravice a přejeme jeden druhému pokoj. Ten okamžik má silnou dynamiku: Vlastně až ve chvíli, kdy pokoj šíříme, pokoj jsme skutečně přijali. Tak tomu je i v našem všedním životě. Až tehdy, kdy něco zcela zásadního dávám, kdy to nesu druhým, naplno jsem to přijal. Tak je tomu s láskou a tak je tomu s vírou a nejinak je tomu i s Kristovým pokojem. Jistě, ty hodnoty, ty výrazné ukazatele Božího království již zde mezi námi, jsou tu a jsou na nás nezávislé. Avšak jsou tu pro nás a my je neseme a šíříme a tak je niterně přijímáme. Je to jako když Job v rekapitulaci svého života vedle jiného řekne, že podstatné bylo, že byl kulhavému nohou a slepému okem a srdce vdovy obveselil. Měl to, co dal. Hodnotou jeho života, podstatnou pro rekapitulaci v jeho závěru, bylo to, co neměl, neboť to dal, a tak vlastně plně a nově přijal. Kdo kdy vezl někoho na vozíku, kdo někdy slepému četl noviny nebo ho vedl třeba do kostela, kdo prožil chvíli prvního úsměvu pozůstalých poté, co je doprovázel v době, kdy procházeli truchlením, ten ví, o čem mluvím. Jsem velmi vděčný za to, že právě v tomto sboru mohu mít jistotu, že víte, o čem mluvím. Z takto reálných, Kristem protrpěných a nám darovaných hodnot zde žijeme.

Třikrát z textu slyšíme slova prvního středu elipsy. „Pokoj vám“.Nejdřív s nimi Ježíš vstupuje do atmosféry, sevřené strachem. Ale nejsou to jen slova do strachu a obav a nejistot. Jsou to i slova do radosti. Podruhé je říká ve chvíli, kdy se učedníci zaradovali. Ne zničehož nic. Když viděli Pána. Potřetí slyšíme Pokoj vám spolu s učedníky a také Tomášem ve chvíli Tomášových pochybností. Strach nebo obavy, radost, pochybnosti. A nejen nad tím, uprostřed jako životodárné medium pokoj Kristův Není to náš život? Není to život tohoto sboru?

To druhé, jak a z čeho tento sbor žije, ten druhý střede oné elipsy je nejkratší a snad proto také nejzřetelnější, pádné a jasné Tomášovo vyznání: Vrcholné novozákonní christologické vyznání. Můj Pán a můj Bůh. Tak přece také vyznáváme, mnohdy snad až příliš samozřejmě. „Věřím v Boha, Otce všemohoucího…I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho…“No jo, ale co tomu vyznání Tomášovu předcházelo? Jak se k němu dostal, kdo mu to poradil?

A co my? Kdo nám to poradil? Naučili jsme se ho z tradice otců, učili nás ho naši rodiče, prarodiče, kazatelé. Většina z nás od dětství vyznávala víru, aniž by tušila její dosah. Přišla chvíle, kdy jsme se k ní docela vědomě sami prokousali a přiznali. Jakýsi vnitřní, nám neznámý a snad i nepochopitelný, nebo snad neuchopitelný pohyb u nás nastal, pohyb, způsobený Duchem svatým, jak také věříme. A před tím ale také stále jako červená nit života víry pochybnosti. Ve chvílích životních ztrát, bolestí, zklamání. Nejen se ke Kristu upínáme, také přece pochybujeme. Jak to vlastně je s Kristovou láskou a jeho pokojem, když naše situace je tak převelice bolavá. Prožíváme mnoho jiných chvil pochybností, až se jich pak zalekneme. Co když nás vzkříšený zapudí, nepozve dál?

Tak si všimněme toho textu. Jak se Tomáš dostal k takovému vyznání? Tomáš nevěří svým bratřím, spoluučedníkům. Možná se mu to všechno zdá poněkud absurdní. Nestačí mu slova bratří. Ale vždyť oni vzkříšeného na rozdíl od Tomáše již viděli. Tak proč se hovoří o Tomášovi v pochybnostech o jeho víře - nevíře a neslyšíme nic o pomyslné výhodě dalších učedníků? Nezdá se nám to nespravedlivé? Milé sestry a milí bratři, nadčasovost Bible je mimo jiné v tom, že ty příběhy jsou o nás a pro nás. Něco důležitého nám sdělují.. Zde to, že Ježíš nijak neodsuzuje, nezapuzuje Tomáše. Má veliké pochopení pro jeho pochybnosti. Vyhoví jeho přání. Podívej, sáhni si. Nepochybuj a věř!. K našemu překvapení ¨nečteme nic o tom, že by Tomáš do ran sahal, nějak důkladně si vzkříšeného Pána prohlížel. To vyznání bezprostředně navazuje na Kristova slova: „Nepochybuj a věř“. Tomášovi jsou ta slova dostatečná. Přes pochybnosti a váhání, nikterak lacině a samozřejmě, bezmyšlenkovitě, po, troufnu si říci, vnitřním poctivém zápase, teprve když on sám slyší pozvání k víře, teprve tehdy Tomáš vzkříšeného Pána vyznává.

A to je také podstatná součást života tohoto sboru. Společné hledání cesty k niternému vyznání. Společné nesení pochybností v přemnoha životních situacích, pochybností, až nás to leká. A tu smíme slyšet to, co slyšel Tomáš. Ne Kristovo odmítnutí, na místě nejsou obavy ze zapuzení, zavržení nebo jak ještě jinak tu obavu nazvat. Ježíš i nám nabízí víru: „Nepochybuj a věř“. A v té nabídce je pochopení našich životů, našeho selhání, naší nedověry. Obsahem té nabídky je Kristovo milosrdenství i jeho láska. Z toho také tento sbor žije.

Milé sestry, milí bratři, ten text, který nám nabídly starocírkevní perikopy, je přebohatý a zdaleka není v tomto kázání teologicky, kazatelsky vyčerpán. Ani to nebylo mým úmyslem. Mým úmyslem bylo říci nám, jaký je program tohoto sboru, jak ho jako váš farář vidím, z čeho a jak žijeme. A v tomto smyslu podstatné byly a zůstávají ty dva okamžiky setkání s Kristem, kdy slyšíme: Pokoj vám. A vzápětí: Nepochybuj a věř. Můžeme se připojit k Tomášovu vyznání? Jestliže ano, pak společně nahlas vyznejme:
Můj Pán a můj Bůh.

Amen.

Miroslav Erdinger



zpět ...
© 2005 archa.cz