0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
2. prosince (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
3. prosince (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
4. prosince (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
5. prosince (sobota)
9:00 – 10:00 Snídaně s hostem přes Google Meet
6. prosince (neděle)
9:30 mezinárodní bohoslužba v kostele U Jákobova žebříku a na internetu
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Velký pátek (10. dubna 2009)
Jan 19; 16 - 30

Text kázání (Jan 19; 16 - 30):
(16) Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.
(17) Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota.
(18) Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.
(19) Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.
(20) Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
(21) Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král,‘ nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“
(22) Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“
(23) Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný.
(24) Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci provedli.
(25) U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
(26) Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“
(27) Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
(28) Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“
(29) Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.
(30) Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.


Velký pátek. Kde jsme? Kde stojíme? Jsme pod křížem? Nebo jsme utekli? Stydlivě se díváme do země, protože jsme zradili? Pláčeme, protože je nám smutno? Máme hlavy zvednuté, abychom ještě chvíli viděli Ježíše živého než se ozve slovo Dokonáno a on vydechne naposledy?

Možná jsme chvíli tam a chvíli zase někde jinde. Možná si s Velikonocemi nevíme rady, nevíme, jak ta bolest a utrpení Ježíše na kříži souvisí s námi...

Možná jsme jako Izraelci na poušti, které ohrožují jedovatí hadi (1. čtení). Bojíme se a nevíme si rady. Potřebujeme, aby nám někdo jasně a důrazně řekl, že se máme podívat nahoru – na bronzového hada. Že ten pohled nahoru nás zachrání. Že ten ukřižovaný Ježíš nám pomůže. Od hadů, starostí, strachu a smrti. Tak – zkusme chvíli stát pod křížem a hledět nahoru.

Ježíš byl vydán, aby byl ukřižován. Nese kříž na horu. Je těžký. Cesta Pána Ježíše – nejen na Golgotu – byla těžká. Nechtěl si vybrat snazší. A když vyzýval, aby i jeho následovníci nesli svůj kříž...je jim příkladem. Až do konce. Je oprávněn k něčemu takovému vyzývat. Sám to dotáhl až do konce - mezi lotry, na kříž.
Aby každý věděl, kdo visí na kříži, je tam tabulka s nápisem. Ve více jazycích, jsou totiž židovské Velikonoce, přicházejí poutníci zdaleka, ať tomu rozumí každý. Židovský král. Král Židů. Král... Pilát – ten, co neměl odvahu prosadit svůj názor na Ježíšovu vinu či nevinu – si teď stojí za svým a nápis chce nechat tak, jak jej napsal. Král. Možná je to výsměch. Ale – je to tak. Král. Takhle vypadá pravý král, který bere kralování vážně a správně - jako službu. V jedné písni (Svítá – 378) se zpívá o mytí nohou učedníkům: mnohý král by lépe udělal, kdyby vkleče nohy myl, než z trůnu kraloval.. Ježíš kraluje z kříže. Co my? Co to znamená pro nás křesťany, kteří se k tomu králi taky hlásíme? Máme krále na kříži. Je to smutné. Ale je to taky výzva. K službě. K oběti. Když sloužíte, když se obětujete, není to selhání, neúspěch... Touhle cestou – služby a oběti – šel i váš král.

Žasnu – tohle je Bůh. Takhle do krajnosti mi Bůh chtěl ukázat, že mě má rád.

Jsme u Ježíšova kříže. Jsou to poslední hodiny jeho života. Umírání. Všimněme si, kolik on toho ještě během těch posledních hodin rozdá, kolik z něj ještě je pro jeho okolí. Když někdo umírá – není jen (– někdy možná vůbec) příjemcem, tím, kdo nás vysává, potřebuje péči a pomoc. Ježíš se vydává. Jeho šaty si dělí vojáci. Připadá mi to jako když se použije část těla pro transplantaci někomu jinému. Vojáci (možná trochu jako hyeny) budou mít kus oblečení po Pánu Ježíši. Takovou první relikvii. Tohle nosil on... Bude to pro ně mít nějaký význam? Chtěli bychom taky kus Ježíšových šatů? Ježíš nám nedává jen svoje šaty, ale i tělo a krev. Má to pro nás význam? Aspoň takový jako pro ty vojáky, kteří se dělí, hádají, losují?

Ježíš se dívá z kříže dolů a vidí tam stát svou matku Marii a milovaného učedníka. Asi pláčou. Je jim smutno, Ježíšovo utrpení je bolí, možná přemýšlejí, jaký teď bude život bez něj. Ježíšovi je při pohledu na ně smutno. Je to další věc, kterou Ježíš z kříže dává, má starost a péči – ne o sebe, ale o druhé. Dává ty dva dohromady. Dává matce syna a synovi matku. Aby nebyli sami se svým smutkem. Aby se o sebe mohli opřít.

Před týdnem jsme s dětmi na náboženství mluvili o smrti. Četla jsem dětem z jedné dětské knížky (Dárek pro Moniku) o holčičce Monice, které zemřel tatínek při autonehodě. Za Moničinou maminkou přišla její kamarádka a nechala jí na dveřích vzkaz jsem s tebou.
Dívenka (Moničina kamarádka), která příběh vypráví, se snaží pochopit, co znamená tenhle vzkaz. Jsem s tebou...

Marie a milovaný učedník stojí pod křížem a opřou se o sebe. Jsem s tebou – říkají jeden druhému. A Pán Ježíš na kříži si maličko oddechne. To jsem se vám snažil říkat celý život. Abyste si byli oporou, sloužili si, podpírali se. Abyste se měli rádi. Cesta lásky a služby není jednoduchá, někdy to bolí, někdy to vede až na kříž.
Pánu Ježíši se trochu uleví, když lidé dělají dobro. A je to pro něj tíha, když se děje zlo. Je tohle vyjádřeno slovy, že Ježíše tíží naše hříchy?
Marie a milovaný učedník se opírají o sebe. Obraz rodiny, lásky, přátelství, církve, společenství... Aby člověku bylo dobře. O tohle jde Ježíšovi ještě v jeho poslední hodince.

Děti na náboženství kreslily ukřižování a měly do obrázku vlepit text žalmu 22 a větu Jsem s tebou. Obě děti ji nalepili na kříž Ježíšův.
Ještě, když Ježíš umírá, je plný účasti.
Nebo – právě, když umírá, je s námi - nejvíc.
Je s námi, když neseme kříž.
Nebo – právě, když my budeme umírat, bude s námi.
A jednou bude s námi, až budeme stát před Bohem Otcem.

Ještě k hodině náboženství s dětmi.
Inscenovali jsme pohřeb. Figurku zemřelého tatínka i s autem po nehodě jsme zakryli šátkem. Konec.
Pak jsme mluvili o ukřižování a smrti Pána Ježíše. Když Pán Ježíš zemřel – taky jsme ho zakryli šátkem. Konec.
Ale nahlédli jsme dál. O tři dny. Poodkryli jsme šátek, který zakrýval Ježíše. Věříme, že byl vzkříšen. A tak můžeme věřit, že je to i naděje pro nás, pro naše hroby – že nezůstanou zavřené, že nezůstaneme zakrytí šátkem smrti a konce. Ale tím už předbíhám k neděli.

Ještě zpátky ke kříži. Ježíš na kříži je vyčerpán. Dával se až do krajnosti. Vyždímal se. Žízní. Nesení kříže je těžké. Taky budeme mít někdy žízeň. Ježíš není bolestí nedotčený. Prosí o pomoc. Kdysi se setkal se samařskou ženou u studny a prosil ji o vodu. Teď má žízeň na kříži. Potřebuje vodu, potřebuje posilu. Cítí se opuštěn i Bohem. Dejte mu napít!
Stojíme ještě pořád pod křížem? Nebo už jsme utekli? Můžeme vzít sklenici vody a dát mu napít? Jak? Pane Bože na kříži, jak ti máme dát napít? Jakou od nás chceš vodu? A kde jsou tvoje vyprahlá ústa? Jsou to ústa těch kolem nás? Jsou to špinavé nohy těch kolem nás, které potřebují být umyty?
My od tebe dostáváme víno. Zkoušíme dávat aspoň trochu vody.

Když Ježíš ochutnal ocet, zvolal: Dokonáno jest. Už není, co dodat. Moje mise na zemi skončila. Otec Bůh vám skrze mne o sobě řekl hodně. Má vás lidi rád. Amen

Lenka Ridzoňová


zpět ...
© 2005 archa.cz