0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Vánocích (3. ledna 2010 )
Jan 13; 34-35 + 14; 1

Text kázání (Jan 13, 34-35 + 14, 1):
(13; 34) Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
(35) Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
(14; 1) „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.


Milé sestry, milí bratři,

pro začátek roku to nejlepší, co můžeme slyšet, slova evangelia Pána Ježíše Krista. Pozvání k lásce a pozvání k víře. Ten druhý biblický verš je heslem roku v Heslech Jednoty bratrské. Vylosován, stává se mottem pro život víry v začínajícím roce. Co pro nás to dvojí pozvání znamená a co nám sděluje? Kam nás vede?

Ježíš ta slova říká ve velmi vzrušené, nejisté, rozjitřené a snad i vypjaté chvíli. Autor Janovy verze evangelia je zařadil do rámce Kristových slov o utrpení, odchodu, o zrádci a také určení Kristových učedníků ke službě, když myje učedníkům nohy. Jakoby to byla slova Kristovy pomyslné závěti, jakýsi testament pro pozůstalé nebo lépe pro ty, kteří zůstávají se vzkříšeným Pánem. To důležité, ne-li nejdůležitější, co mají ti, kteří se ke Kristu hlásí, zachovávat. A také jako to důležité, co vede k zachování Kristových učedníků, Kristovy církve: láska a víra.

Láska a víra, nebo lépe, pozvání k lásce a k víře stojí před námi na začátku nového civilního roku. Ne jako nějaké předsevzetí, které si lidé dávají a které po prvním nezdaru padá. Pozvání, nabídka cesty, směru, dobrá rada, doporučení od někoho, kdo nás zná a kdo ví, co právě nejvíce nejen my, ale svět, ve kterém žijeme, potřebuje. To první, pozvání k lásce má, řekněme, misijní dopady. To druhé, pozvání k víře, má dopady do našeho vnitřního života, kterému dává základnu, kotvu, stabilitu. Přičemž obojí vychází z Krista, v něm má svůj původ, svůj pramen. Z toho, kdo nás zná, vždyť sám se stal člověkem, kdo nás miluje, vždyť svoji lásku završil, naplnil obětí pro nás.

Rozdělený svět, rozdělená společnost, rozdělené rodiny. A to rozdělení přináší sváry a neklid. Je důsledkem neodpuštění, sobectví, dělení lidí na lepší a horší, důsledkem nelásky. Mnohdy je důsledkem touhy po moci, ovládání druhých, potřeby ponižovat, ubližovat, urážet. V takovém prostředí se pohybují křesťané, v takovém prostředí se pohybujeme také my. Společně ho utváříme, podílíme se na něm. Máme ovšem do té situace vnášet to specificky křesťanské, co tento svět může proměňovat, vnášet do jeho přerůzných temnot světlo. “Nové přikázání dávám vám,” říká Ježíš, „abyste se navzájem milovali.” Navzájem milovat. Láska jako předpoklad všeho nového, láska jako cesta člověka k člověku, láska jako pojivo mezi lidmi, jako hráz tomu, co rozděluje.

Všimněme si: navzájem se milovat. Z řeckého „allelous“ – navzájem, vespolek. Jeden druhého, jedni k druhým, můžeme ještě posunout. Láska v rovnocenném vztahu. Ne jeden všechny, ne jeden víc a další nic. Jinak, to ano. Láska mnoha podob a barev. Ne víc, ne méně. Jinak a společně. Platí to všude. Mezi partnery, manželi, přáteli, ve společenství sboru a církve, všude. Láska, která vytváří společenství. „Podle toho všichni poznají, že jsme moji učedníci.” To je ten misijní dopad. Tak je člověk věrohodný, tak je církevní sbor věrohodný, tak je církev věrohodná. To je nejlepší public relations církve. Nejlepší prezentace na veřejnost, nejlepší prezentace víry v Krista. A také nejlepší klima, ve kterém se člověku dobře a svobodně dýchá, nejlepší podhoubí pro růst společenství. Na začátku roku pro nás všechny - pozvání k lásce.

To druhé je pozvání k víře. Začínáme nový rok a na každém začátku nejsou jen dobrá a radostná očekávání. Kde je láska, je nějak přítomna v nějaké podobě skryté či zjevné bolest. Kde je radost, tam je připraven ke slovu i smutek. Kde hledáme dobro, tam se setkáváme i se zlem. Nic není v krystalické podobě a zmíněné dvojice patří k sobě, jsou to póly pomyslných životních úseček. S mnohými obavami a chvěním vstupujeme do nového civilního roku. Co nám přinese a co nám vezme. Docela také, v uvozovkách řečeno: “koho nám přinese a koho nám vezme.”

A zde přichází pozvání k víře. “Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřte i ve mně.” Víra jako hráz proti strachu, úzkosti, beznaději.

Pravoslavný poutník, který přišel do kláštera, poustevny v Optině I.V.Sacharov vyznal: „Všechna hořkost vsrdci, vše bolestné, s čím sem (do Optiny) člověk přišel, zanechal za tímto posvátným prahem, a zpět odtud vycházel již se srdcem čistým, otevřeným, pohotovým ke konání dobra a lásky, naplněným neohraničenou důvěrou v Boha a vnitřním zklidněním.” Uvěřit v Boha a uvěřit v Krista, to je takový vstup do jakési pomyslné poustevny, ve které hořkost a úzkost a vše bolestné je vírou přetavováno dostává nový smysl. Člověk smí ve víře v Krista nahlédnout nové souvislosti, které mu otevírají srdce – ke konání dobra a lásky. Na začátku roku pro nás všechny – pozvání k víře.

Milé sestry, milí bratři, Korejci, Japonci, Češi i příslušníci dalších národností, tak tedy společně začínáme nový rok. A začínáme ho pozváním k lásce a k víře. Pozváním, platným a opakujícím se trvale, každý den, každý okamžik. Přijetí takového pozvání, aktivní přijetí, tedy život v lásce a ve víře přináší našemu životu, našemu vyznání věrohodnost a vnitřní pokoj. Jistě, můžeme ta pozvání odmítnout. Pán Ježíš Kristus nám neukládá sankce, když pozvání nepřijmeme. Jen nám doporučuje, jen nám dobře radí. Přijetím takového pozvání se můžeme stát těmi, kteří se podílí na konání dobra a lásky, těmi, kteří věrohodně ukazují ke Kristu. Tak jako ve své modlitbě optinští starci, které ještě jednou připomínám:
„Pane,
dej, abychom s duševním pokojem přijímali všechno, co pro nás přinese tento den i rok.
Dej, abychom se ve všem úplně odevzdali do tvé svaté vůle; každou hodinu tohoto dne i roku nás ve všem uč a podepři.
Všechny zprávy, které během dne i roku obdržíme, nás nauč přijímat s pokojnou myslí a pevným přesvědčením, že ve všem je tvá svatá vůle.
Ve všem, co děláme a ve všem, co říkáme, veď naše myšlenky a city.
Ve všech neočekávaných situacích nedopusť, abychom zapomněli, že všechno jsi seslal ty.
Nauč nás jednat přímo a rozumně s každým členem rodiny, abychom nikoho nezarmoutili a nikomu neublížili.
Pane, dej nám překonat tíhu nového dne i celého nového roku a zvládnout všechny události v jeho průběhu. Veď naši vůli a nauč nás modlit se, doufat, věřit a odpouštět.“
Amen

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz