0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Hod Boží vánoční (25. prosince 2009)
2. Korintským 5; l9

Text kázání (2. Korintským 5; l9):
(19) Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.

Pokoj všem lidem dobré vůle – to je krásné vánoční přání.
Ovšem nebeské zástupy, které se zjevily pastýřům u Betléma, nám nic takového nepřejí. Však andělé tu nejsou proto, aby si či někomu něco přáli, oni mají v popisu práce vyřizovat poselství, předávat zprávy z nebe, nic k nim neubírat, ani nepřidávat. Takže my lidé si přejme pokoj a dobrou vůli, zvláště pak lidem dobré vůle, a od andělů vyslechněme víc než přání, vyslechněme vzkaz: „Sláva na výsostech Bohu, na zemi pokoj, lidem dobrá vůle." Že to tak je, to ti nebešťané vědí přímo od pramene.

Na výsostech je sláva. A tam převysoko, kam žádná špatnost nedosáhne, tam v nebi, či ve čtvrtém rozměru - na názvu nezáleží - tam je sláva. Bůh a sláva, nechme si vyřídit od nebeského rytířstva jasnou zprávu, že i tehdy, když jsme skleslí a ponížení, i tehdy na výsostech je sláva. Nejsme tu jen my lidičkové, naše nenaplněná přání, naše zklamání ze světa i ze sebe, je tu Bůh otec všemohoucí, jeho pravice není ukrácena, a co se tam na jeho výsostech děje, je slavné, dobré a krásné. Na výsosti se my vyšplhat neumíme, to jen andělé dovedou náležitě používat Jákobova žebříku, ale tu a tam ta nebesa otevřená zahlédnout můžeme, třeba v úsměvu nemluvňátka zahlédáme nebesa otevřená.

Na zemi je pokoj, sdělují nám další část dobré noviny nebešťané. My víme, že na zemi jsou války, nepokoje, teroristické útoky a vraždění neviňátek. A přece navzdory tomu všemu, ba dokonce v tom všem, je tu Ježíš Kristus, „v něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár", jak to pochopil apoštol Pavel a napsal v epištole Efezským 2,l4. Díky tomu i smíření mezi lidmi, v rodinách, mezi sousedy, mezi národy, je možné. Je tu prostředník smiřovacího procesu mezi lidmi a Bohem, je tu někdo, kdo spravedlivý Boží hněv svede na sebe a ponese za nás. Je tu někdo, kdo i ty lidské vzájemné hněvy a nenávisti dokáže rozpustit a smýt. Však ti, kdo Krista vyznávají, si dovedou podat ruce, pozdravit se pozdravením pokoje a touží šířit Kristovo dílo smíření dál. Kristus je náš mír i smírce, v něm se objevil na zemi pokoj.

Nebešťané oznamují Boží zálibu v lidech, Boží náklonnost k nám. Nejen k těm hodným, kdo mají dobrou vůli, ale Boží dobrou vůli k lidem, chudým i bohatým, ctnostným i hříšným. "Pokoj, v lidech zalíbení, ráj se opět otvírá," zpívali jsme v písni, která zdařile odkrývá jednu zasutou stránku Vánoc. Vánoce poukazují nejen k betlémskému chlévu, ale také k ráji. Však včera byl svátek Adama a Evy a připomíná nám to i symbolika vánočního stromečku.

Vánoční stromek má v evangelickém kostele domovské právo však se objevil v II. polovině l6. století v evangelickém Alsasku. Do katolických kostelů dlouho nesměl, než moudří mužové v římské církvi uznali, že zelený jehličnan je výbornou pomůckou pro vzdělání ve víře. Měl totiž připomínat věřícím tajemný strom života v ráji. A také od počátku byl zdoben – a to jablkem a hostií. Jablko upomínalo na pád člověku, na hřích, kterým si člověk vykoledoval vyhnání z ráje a hostie, tělo Kristovo, měla být upomínkou na dílo spásy v Kristu, kterýž jako nový Adam nejen hřích prvního Adama zneškodnil, ale svou milostí význam a působnost hříchu Adamova zdaleka přesáhl.

Sláva a Bůh. My všichni tak či onak podléháme duchu doby, a duch dnešní doby nás svádí roztržitosti a roztěkanosti. Nic nesmí trvat dlouho, ani kázání, ani vztah. Už moc nečteme romány, jsou moc dlouhé, ale esemesky čteme skoro pořád. Žijeme klipovitě, občas si všimneme, jak se ty malé střípky našich životů tu a tam zablesknou, pak zase zmatoví nebo se i rozbijí. Žijeme skoro výlučně svými okamžitými zážitky a prožitky. A to není dobře!

Ke křesťanské víře však patří i ochota uvidět ten náš střípek, náš kamínek zasazen do velikánské mozaiky, která něco znázorňuje a něco říká. Není tu jenom moje já, můj život, jeho štěstí a jeho smysl. Věříme-li v Ježíše Krista, pak věříme, nejen že nejsem sám svůj a můj život ve všem, co mě potkává, má smysl a od Boží lásky mne neroztrhne nic, ale věříme, že dějiny někam směřují a náš život – můj a tvůj život – do nich patří. A nejsou to jen dějiny mé rodiny, mého národa, ale dějiny světa, lidstva, ba i vesmíru a ty dějiny mají své etapy, své mezníky a obratníky.

Vtělení Boha v osobě Ježíše z Nazaretu je jedním z nich. Bůh, který má tisíc dobrých důvodů na to, aby lidstvo odepsal, se k nám lidem sklání, nestaví se proti nám, ale jako ten anděl se postavil na roveň pastýřům, tak se staví se člověku po jeho boku: Immanuel, s námi Bůh. Už nejen nad námi, na výsostech, ale s námi. Ve všelijaké bídě, chudobě, ubohosti s námi. Má s námi dobrou vůli, oblíbil si nás. Ten nedostižný, nepojmenovatelný, hrozivě svatý Bůh má rád lidi, lidství, lidskost. To není samozřejmé, sami se někdy nemáme rádi a není divu. Bůh, otec Ježíš Krista, však má s námi dobrou vůli, a to napořád. Ten velký příběh, který se už tam v ráji zoufale zašmodrchal, v Ježíšově narození nachází své rozuzlení, ráj se opět otvírá, ráj ne ztracený, ale nový, jehož podobu ještě lidské oko nespatřilo a žádné srdce ho svou touhou nepostihlo.

"V Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění.“ – Ano, všechny, celý svět, usmířil Bůh se sebou. Všechny lidi si oblíbil, se všemi má dobrou vůli. Boží podaná ruka je šance pro všechny. Však i večeři Páně chápeme jako pozvání pro hříšníky. A Boží milost – i vysluhováním chleba a vína zpřítomňovaná – na nás chce působit, chce zasáhnout naši vůli, tu špatnou proměnit v dobrou, očistit nás od všelikého hříchu, spojit naši vůli, duchem svatým udobřenou, s jinými dobrými vůlemi.

Do Betléma s pastýři můžeme dnes zavítat jen v myšlenkách, ze stolu štědrého syna Božího však se můžeme radovat ústy i srdci svými. Buď z toho sláva na výsostech Bohu. Amen.

Miloš Rejchrt


zpět ...
© 2005 archa.cz