0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
4. neděle po Velikonocích (2. května 2010)
Matouš 11; 25 - 30

Introit: Žalm 98; 1

Text kázání (Matouš 11; 25 - 30):
(25) V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.
(26) Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.
(27) Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.
(28) Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
(29) Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
(30) Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“


Milé sestry a milí bratři,

v ten čas Ježíš řekl. V jaký čas? Co je to za veličinu, která určuje dobu Ježíšova vystoupení? Tó kairó, kairós v řeckém originálním textu. Ta správná chvíle, daný, stanovený okamžik, příznivý, vhodný, příhodný čas, k něčemu stanovený, určený čas, příležitost.

V ten čas. Kdy Jan Křtitel je ve vězení a blíží se čas jeho popravy. Kdy je zpochybňováno dílo Janovo a také Ježíšovo. Kdy Ježíš musí promluvit proti městům, ve kterých bují násilí a pýcha, kde se rozmáhá hřích. Lidé žijí ve zlobě, sobectví, násilnostech, bohatství jim zatemnilo mozek. To vše přináší mnohé trápení, úzkosti, tíhu života, strach, nejistoty. Žádná radost, žádný důvod ke spokojenosti. Bohatství Betseidy, pýcha Kafarnaum.

Ježíš kárá města, kde působil, kde udělal mnoho mocných skutků – a nic. S lidmi to ani nepohnulo. Ani zrnko lítosti, ani náznak pokání. Svá napomenutí konči tvrdými slovy: „Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu než tobě.“

Takový je to čas. Nemilý, bolavý, tmavý, sevřený. Tak v ten čas Ježíš velebí Boha Otce. V ten čas Ježíš ukazuje, že k Bohu je cesta jen přes Syna, tedy přes Ježíše.

A v ten čas Ježíš zve unavené, obtížené, zmožené k sobě, do svého odpočinku. Právě to je ten správný čas, ta pravá chvíle, příležitost. Čas, který lze prožít, využít, naplnit. Čas pro slovo Kristovo. Čas pro pozvání a jeho přijetí. Čas ke změně. Příležitost pro člověka ke změně, k dobré změně, příležitost Kristem nabídnutá. Jak řekl v pátek jeden pacient psychiatrické léčebny: „každý čas je vhodný pro konání dobra."

Právě od času Kristova promluvení, kdy zve k sobě všechny vyčerpané a unavené a břemeny obtížené, je otevřen čas pro člověka ke konání dobra, můžeme navázat. Protože ono konání dobra přináší únavu, vyčerpání. Být zde pro druhého, být spolučlověkem, srozumitelně nést a sdělovat víru uprostřed mnohého sevření bolestmi a trápením, také uprostřed mnohého zla kolem nás, mnohé nevíry, pracovat na Boží vinici, pro Boží království již zde, v tomto životě, nečekat na to až jednou, to unaví, to je břemeno. A to Ježíš ví.

Můžeme vnímat dvojí čas. Jeden je ten měřitelný na hodinkách – chronos. Čas příjezdu a odjezdu, usnutí a probuzení, poledne, půlnoc. Diář, naplněný povinnostmi, kdy při pohledu do něj píchne u srdce a zabolí hlava. Čas, který nekompromisně odměřuje délku našeho života. Čas narození a smrti. Ten čas neovlivníme, podléháme mu, určuje nás. Tlačí nás ke zdi.

Je zde ovšem, naštěstí, ještě jiný čas. Ten příhodný, ta správná chvíle, příležitost. Takový čas, který naplňuje, dává smysl tomu času, měřitelnému na hodinách – chronu. Čas prožitkový. Neptáme se v něm, kolik je hodin, ale zdali jsme milováni a zdali milujeme. Zdali přinášíme lásku a naději nebo nejistoty a bolest. Jak prožíváme dané okamžiky setkání a loučení, jak nám záleží na druhých a jak druhým záleží na nás.

Albert Schweitzer by nás vyzval k jedinečnému prožívání času takto: „Ty, kteří se v povolání nemohou vydat jako lidé lidem a jinak nemají nic, co by mohli dát, nabádám, aby obětovali něco ze svého volného času a volných chvil, i když jich mají poskrovnu. Otevřete oči a hledejte, kde nějaký člověk potřebuje trochu času, trochu přátelství, trochu účasti, trochu společnosti, trochu práce nějakého člověka. Třeba je to stařec nebo dítě. Nebo třeba nějaké dobré dílo, které potřebuje dobrovolníky ... Jen ve zcela zvláštních okamžicích jsem měl opravdu radost z toho, že žiji. Vždycky jsem spoluprožíval všecku bolest, kterou jsem viděl kolem sebe, a to nejen bolest lidskou, nýbrž i všeho jiného stvoření. Vždycky jsem se držel myšlenky, že každému z nás je uloženo trochu té bídy odstranit.“

Tak nás zve k prožívání, naplňování času jako příležitosti ke konání dobra jedna z největších křesťanských osobností minulého století. Ala právě takové prožívání času unaví, zmůže, dojde dech.

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete odpočinutí svým duším. Neboť mé jho netíží a břemeno netlačí,“ zve nás Kristus Pán prostřednictvím textu evangelia, který je nabídnutou kazatelskou perikopou pro dnešní neděli.

Zve nás v ten čas. V tento čas. V čas nyní pro nás příhodný, v čas pro Kristovo dílo příhodný vždy. Nabízí nám využití, prožití tohoto času se sebou samým, s Kristem. A my ten čas využíváme. Přijímáme pozvání.

S Kristem se setkáváme nejen v jednom z nejmenších bratři v každodenním životě. Setkáváme se s ním zde, ve zvěstovaném slovu. Setkáváme se s ním u jeho stolu, ke kterému nás Kristus Pán i dnes zve, bude nám přítomen ve společných setkáních, rozhovorech nebo hrách po bohoslužbách, bude s námi, když společně budeme jíst Korejci, Japonci i Čechy připravená jídla.

Je s námi v životě tohoto sboru a církve, jejíž je hlavou, je s námi v každém dnu. Je s námi v tento jeho i náš čas. Kairos. Čas příhodný pro Kristovo dílo záchrany člověka, čas příhodný pro konání dobra. Není to úžasné? Milé sestry a milí bratři, je to úžasné.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz