0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
12. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
16. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
12. neděle po Trojici (22. srpna 2010)
Skutky apoštolů 9; 1 - 19

První čtení: Skutky apoštolů 9; 1 - 9

Text kázání: Skutky apoštolů 9; 1 - 19
(1) Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi
(2) a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma.
(3) Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe.
(4) Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? “
(5) Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
(6) Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“
(7) Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho.
(8) Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku.
(9) Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil.
(10) V Damašku žil jeden učedník, jménem Ananiáš. Toho Pán ve vidění zavolal: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Zde jsem, Pane.“
(11) Pán mu řekl: „Jdi hned do ulice, která se jmenuje Přímá, a v domě Judově vyhledej Saula z Tarsu. Právě se modlí
(12) a dostalo se mu vidění, jak k němu vchází muž jménem Ananiáš a vkládá na něj ruce, aby opět viděl.“
(13) Ananiáš odpověděl: „Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě.
(14) Také zde má od velekněží plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno.“
(15) Pán mu však řekl: „Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským.
(16) Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“
(17) Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“
(18) Tu jako by mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít.
(19) Pak přijal pokrm a síla se mu vrátila. S damašskými učedníky zůstal Saul několik dní


Milé sestry a milí bratři,

Saul, který patřil mezi vyvolené, oddělené, znalce zákona Božího – říkalo se jim farizeové, tak tento Saul se náhle ocitá v krizi. A můžeme docela dobře říci v existenciální krizi. Vychován v židovském prostředí, které kladlo důraz na Mojžíšův zákon, v rodině pevně zakotvené v tehdejší společnosti, uvědomělý a věrný Izraelita, stal se horlivým zastáncem farizejského zákonického směru. Tak horlivým, že vystupoval proti skupině křesťanů, že se stal prudkým nepřítelem těm, kteří vyznávali mesiášství Ježíše Krista, tedy těm, kteří věřili a vyznávali, že Ježíš Kristus je Boží Syn, zachránce. Důsledkem takového vyhroceného nepřátelství bylo pronásledování křesťanů, které, jak jsme četli, chtěl vyhladit.

Saul se stal úhlavním nepřítelem křesťanů – a to ne proto, že by se nějak rozhodl, ale proto, že to bylo jen logickým, pokračováním jeho životní cesty. Dělal jen to, v čem byl vychován, čím byl vyučen, čemu věřil, co vyznával on a jeho předkové. Taková cesta dávala jeho existenci jasný smysl. Nebyla pro Saula nijak zpochybnitelná. To, že svými postoji, svým jednáním, svými činy deformoval jiné lidské životy, že jiné připravoval o svobodu a některé i o život, to jistě nevnímal (přijde doba, kdy napíše: jen nemějte svobodu k prosazování sama sebe, ale v tomto okamžiku má k takovým slovům velmi daleko). A teď najednou dochází k nečekané změně, k radikálnímu zastavení, které můžeme nazvat krizí.

Krize není jen vážným zásahem do života člověka, který mnohdy ohrožuje. Krize je také příležitostí. Čínský výraz pro krizi je wei–ji. Přičemž wei znamená nebezpečí, ji je příležitost. Krize znamená časový bod, kdy se dění obrací buď k příznivému, nebo nepříznivému vývoji a nastává většinou náhle, překvapivě. Řecké slovo krisis znamená rozhodující obrat – k lepšímu nebo horšímu.

Saul je náhle zastaven na své cestě, na svém tažení proti křesťanům. Jak jsem řekl: jde cestou, kterou pokládá za správnou, žije životní styl, který je pro něho nosný, žije život, který pro něho má smysl – a najednou rána. Náhle světlo z nebe, mrští ho to k zemi, na kolena, a věta, otázka, sdělení, které se pro Saula stane výhybkou: „Sauli, proč mě pronásleduješ?... Vstaň, jdi do města a tam se dozvíš, co máš dělat.“ Saul neví, co se to s ním děje. Otevře oči a nevidí. Ten, který dosud viděl jako ostříž – musel vidět, aby dohlédl, vyhledal ty, které pronásledoval – ten najednou nevidí. Není potřeba mnoho empatie, abychom pocítili to, co zřejmě cítil Saul. Zděšení, pochybnosti, strach. Všechno je zpochybněno, cesta, po které až dosud šel, se ukázala jako špatná, je nucen ji opustit. Co bude dál, neví. Tři dny neviděl, nejedl nic a nepil. Muži v jeho blízkosti ho museli dopravit do Damašku. Ne ovšem jako hrdinu, jako nebojácného muže, který jde tvrdě za svým cílem. Jako lidskou trosku, která nevidí na cestu. Politováníhodný obrázek.

Pokračujme ještě chvíli v tom existenciálním pohledu na Saulův příběh. Americký profesor psychiatrie a existenciální psychoterapeut Irvin D. Yalom by Saulovu situaci u Damašku nejspíš nazval probouzejícím zážitkem. Takový zážitek vede k důležité, mnohdy radikální osobní změně, která většinou nemůže nastat tím, že si člověk řekne: „To jsem dělal špatně, to již dělat nechci, zatnu zuby a vše změním.“

Ne. Ke změně, která člověka zastaví, přivede k zamyšlení nad dosavadním životem, hodnotami, které nesl, vztahy, které a jak tvořil, nad cestou, po které až dosud samozřejmě šel, k takové změně je potřeba probouzejícího zážitku. Může jím být ztráta milovaného člověka, rozpad důvěrného vztahu nebo naopak navázání nového vztahu, vážná nemoc, která ohrožuje život, odchod dětí z domova, setkání s jiným člověkem, které změní celý život, a mnoho dalších situací, které lze pojmenovat probouzejícími zážitky. Také silné noční sny, které člověku předávají nějaké poselství z vlastního nitra, mohou posloužit jako probouzející zážitky, píše Yalom. Jako když někoho vezmete za ramena a silně jím zatřesete. Takové: „Vzchop se, člověče, co to děláš?“

Tak tomu docela dobře mohlo být u Saula. Setkání s Kristem a oslepnutí. Probouzející zážitek. Nastává změna. Jenomže síla té změny není v onom zážitku, ta je v cestě Krista s člověkem, je v tom, jak nejen Saulův, ale i naše životy vidí Kristus Pán. Jak do nich vstupuje a jak je proměňuje. A jak ten Kristův vstup do života člověk přijme, jak na něj zareaguje, jak se mu otevře.

Saul neví, co ho v Damašku čeká. Pokud by uvažoval v linii své dosavadní cesty, mohl by očekávat pomstu. Je jistě dost a dost lidí, o kterých si může důvodně myslet, že by ho nejraději viděli někde v propasti. „Vstaň, jdi do města a tam se dozvíš, co máš dělat,“ tato věta mohla Saula naprosto vyvést z míry, vyděsit. Měl jít osleplý do města, kam měl namířeno, ještě plný síly, aby pronásledoval, likvidoval křesťany, aby způsoboval bolest a smutek. Mněl jít jako pokořený a bezbranný do města, kam měl namířeno pokořovat. Dost dobrý důvod k obavám, nejistotě, strachu. Dost dobrý důvod k propuknutí krize. Co budeš dál? Jak tam dopadne, co ho tam čeká?

Již jsem říkal, kde je síla toho probouzejícího zážitku, kdo ho vyvolává, kdo za ním stojí. Komu na člověku záleží. Mluvil jsem o Kristu. A protože za damašskými událostmi stojí Kristus Pán, dochází k překvapivé situaci. Slepý Saul neslyší: „Tak jsme tě dostali ty lumpe, na každého jednou dojde, žádný strom neroste do nebe…“ a podobné invektivy plné nenávisti.

Nic takového Saul neslyší. Co slyší? Co je vrcholem onoho probuzení, co ukazuje a vede ke změně? Co nakonec dá Saulovi prohlédnout, co mu vrátí zrak?

Saule, můj bratře. To jsou ta slova, která probouzí, která otevírají oči, která dávají sílu vykročit na jinou, novou cestu. Chcete-li, je to láska, odpouštějící láska, která proměňuje člověka, která ho vyvádí ze tmy zloby a nenávisti, ze tmy zaběhnutého životního stylu do světla nového života, na novou cestu. „Můj bratře.“ Všimněme si: žádné připomínání minulosti, žádné vytýkání toho, co bylo špatné, žádné výčitky.

Kristus Pán tomu Ananiášovi, kterého za Saulem posílá, neříká: „A dej mu výchovnou lekci. Ukaž mu, že jsme lepší, vraz mu pěkně silnou morální facku. Změna, ke které vede Ježíš Kristus a víra v Ježíše Krista, začíná odpuštěním a přijetím člověka. Bezpodmínečným přijetím člověka. „Sauli, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě, chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“

Vnímáme, milé sestry a milí bratři, kolik je v této větě lásky? A jakou má taková láska sílu? Láska bezpodmínečná, láska, která mění nepřítele v přítele a dokonce v bratra, která umožňuje člověku začít znova a jinak? Láska Kristova, prostředkovaná Ananiášem, to Saulovi umožnila. Je to Ježíš, který chce, aby Saul, aby člověk, vy i já, zase viděl, ale ovšem již jinak viděl. Aby byl naplněn Duchem svatým.

Změna náplně. Duch nepřátelství, duch rigidního dodržování zákona Mojžíšova, který v takovém pojetí již ztrácí na smyslu, ke kterému byl určen, a stává se obručí, která svírá a zotročuje, je vystřídán Duchem svatým. Duchem lásky a pokoje, Duchem svobody a radosti, Duchem víry, která člověku umožňuje věřit v Kristovo milosrdenství a přijmout Kristovo milosrdenství a žít z něj. A žije-li člověk z Kristova milosrdenství, pak je sám také milosrdným, pak je takovým Ananiášem, který toho obávaného avšak v danou chvíli ubohého Saula osloví: „Saule, můj bratře.“

„Tu jakoby mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít. Najedl se a síla se mu vrátila.“ O pár vět dál pak čteme: „Hned začal v synagogách kázat, že Ježíš je Syn Boží..., působil čím dál tím mocněji svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš.“ Namísto zloby a nenávisti nese lásku a pokoj, naději a víru.

Saul prošel krizí. Ta se mu však nestala nebezpečím a záhubou. Byla pro něj příležitostí, kterou využil. Tu příležitost mu otevřel Pán Ježíš Kristus. Dál se již v bibli nesetkáváme s farizeem Saulem. Setkáváme se s novým, proměněným, nově naplněným člověkem, svědkem Ježíše Krista, apoštolem Pavlem. Ale to již začíná nová historie, to již Saulův příběh dostává ne nový kabát, ale novou náplň, nová směr, nový smysl. Nabídka i pro nás.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz