0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Předposlední neděle v církevním roce (14. listopadu 2010)
Lukáš 17; 26 - 29

První čtení: Genesis 6; 5 - 13

Text kázání (Lukáš 17; 26 - 29):
(26) Jako bylo za dnů Noeho, tak bude i za dnů Syna člověka:
(27) Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
(28) Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;
(29) v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.


Blíží se konec církevního roku a to bývá dobrá příležitost připomenout si, že všemu se přibližuje konec. Každému z nás, ale i světu. V bibli se o globálním konci světa v různých souvislostech píše často, obvykle v ne úplně zřetelných obrazech a příměrech. Jak přesně má ten konec proběhnout a hlavně kdy přesně, to se v bibli nedočteme.

Vždycky ale najdeme v bibli připomenutí, že konec světa souvisí s Božím soudem. Někdy sám konec světa nebo jeho části, kterou postihne velkoplošná katastrofa, je už projevem Božího soudu, tedy trestem. Trestem za hřích. Konali lidé něco zlého, to zlé přibývalo a kypělo, až i pohár trpělivosti Boží přetekl.

Co se to vlastně dělo za dnů Noe a za dnů Lotových, že už se Bůh na to nemohl dívat? Jaké zlo ti zločinci činili? „Jedli, pili, ženili se a vdávaly, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,“ tak to shrnuje Ježíš. Tedy nic zvláštního, do očí bijícího se nedělo – a to je právě znepokojivá i pro nás! Byli tehdy lidé ztrestáni za rutinní běh věcí. Za život, který se tak podobá tomu našemu. I my podobně jako to předpotopní lidstvo a obyvatelé Sodomy, jíme, pijeme, kupujeme, prodáváme, ženíme se, sázíme – přičemž pilně sázíme i v kasinech a hernách, těch je v Praze stověžaté víc než věží, v městě neřesti Sodomě je ještě neznali, ty máme navíc. Jinak se seznam našich činností docela kryje se seznamem skutků páchaných za dnů Noe a dnů Lotových. A varovné je, že všelijaké nepravosti, zvrhlictví a zločin všeho druhu ti lidé nevnímali nijak dramaticky, byla to pro ně součást či průvodní jev normálního života.

Jedli, pili, obchodovali, na tom přece není nic zlého! A ženili se a vdávaly. Sňatky přece být mají, svatba sama to je přece vznešený, krásný obřad. Jenže my víme, že ono i to docela počestně znějící ženění a vdávání mělo za dnů Noe svůj svéráz. Synové božští si brali dcery lidské, všechny, jichž se jim zachtělo, čteme na začátku (Gn 6; 2) Nevíme s určitostí, co si pod tím představit, jisté ale je, že to tak být nemělo, božské se nemá směšovat s lidským, nemá každý pohlavně obcovat s každým, jak se mu zachce, z toho pak vznikají zrůdy (Gn 6; 4). Také v Sodomě osvobodili sexualitu od všech regulací, jak plyne z příběhu a zkáze Sodomy a záchraně Lota. Gn 19; 4 - 13). Sodomští muži naléhali na Lota, aby jim vydal své tři hosty, také muže za účelem poznání. Poznat někoho, to znamená ve Starém zákoně víc, než se někým seznámit a uložit si do paměti, jak vypadal a jak se choval. “Poznal Adam ženu svou, ta otěhotněla a porodila Kaina,“ čteme na prvních stránkách Bible. Tedy muži sodomští se domáhali na Lotovi vydání tří mužů – poutníků za účelem „poznání“, to jest znásilnění a pohlavního zneužití.

Hodně dnes slýcháme, vidíme a čteme všelijaké proroky nové sexuální morálky, kteří se tváří jako velcí osvoboditelé, kteří nás zbavují pout zbytečných předsudků a pověr. Jako by všechny někdejší zákazy a příkazy týkající se sexuality platily v minulosti úplně zbytečně, jako by za jejich vznik mohla jen lidská hloupost a nepřejícnost, jako by se v sexuální morálce našich předků neuplatňovala také hluboká lidská zkušenost a moudrost. Duch dnešní doby dovoluje v zacházení se sexualitou skoro všechno, a že by nepatřičným zacházením s touto neprobadatelnou mohutností našeho lidství mohlo vznikat i něco zrůdného, to se dnes nepřipouští. Všechno je normální a každý stud falešný, nevaž se a odvaž se, s kýmkoli a kdekoli, třeba v pracovně ministryně spravedlnosti, a posmívej se všemu, co o sexualitě říkali moudří lidé v minulosti a co v současnosti říká třeba papež. Nejsem si jist, jestli ve všem má papež úplně pravdu, jsem si ale jist, že zvěstovatelé nových pravd o sexu bez předsudků odtrhávají sexualitu od tajemných hlubin našeho bytí. Tuším, že my Evropané 21. století, dědicové kdysi křesťanské civilizace, tím chystáme naší civilizaci pěkný malér.

Ze Sodomy se nesl k Hospodinu křik, o němž informovali Lota tři jeho hosté, poslové Hospodinovi (Gn 19; 13). Byl to stejný křik stejným slovem označený jako křik, který se ozýval z Egypta, když tam úpěl v otroctví lid Izraelský. Plyne z toho, že v Sodomě docházelo ještě k dalším špatnostem, jejichž popis neznáme, které ale Hospodin znal. A to je velmi varovné i pro nás: sodomští jen tak nějak normálně žili a měli to za takový standardní život – a nevšimli si, že to, čím žijí, jak žijí, ale vůbec normální není a normální být nemá! Takhle se přece se sexualitou zacházet nesmí, jak oni zacházeli! Měli tržní hospodářství, prodávali a kupovali - ale není všechno na prodej, není dovoleno všechno si koupit. Stavěli a možná je ani nenapadla otázka, co to vlastně staví a k čemu a kdo na ten jejich stavební boom doplácí, kdo při tom úpí k Hospodinu jako Izrael v Egyptě.

Uprostřed každodenního zaměstnávání a užívání se připravovala katastrofa, neboť „křik byl před Hospodinem velký“. Před lidmi malý a přeslechnutelný, sodomští asi neslyšeli nic, ale Boží ucho je citlivé. Citlivý je celý Bůh, však: „viděl, že každý výtvor lidské mysli i srdce je v každé chvíli zlý, i trápil se ve svém srdci a litoval, že na zemi učinil člověka.“ Když už i Bůh lituje, jak se zvrhlo to, co on kdysi označil za velmi dobré, nemohlo to dopadnout jinak: „přišla potopa a zahubila všecky“ eventuelně „spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.“

Kde je v této Ježíšově apokalyptické předpovědi evangelium, dobrá zpráva, kde je tu nějaká naděje? – Je tu naděje a je tu dobrá zpráva: zkaženost země byla veliká, všeobecná, ale nebyla úplná. Noe byl muž spravedlivý, chodil s Bohem, také byl muž spravedlivý a statečný, nevydal své hosty násilníkům, s nasazením svého života bránil nedotknutelnost svých bližních. Potopa nezahubila všecky a oheň z nebe taky ne.

Ano, je tu zlo, je ve světě spousta zkaženosti a jak se zdá, přibývá jí. Ale je tu také nenápadný protipohyb, který není moc vidět a je menšinový. A Hospodin, trápící se ve svém srdci nad tím, kam jsme to dopracovali, Hospodin litující, že učinil člověka, tomuto protipohybu požehná, zachrání Noeho a Lota, zvolí menšinovost za svou metodu. Tudy půjde cesta záchrany. Jen nemnozí po ní půjdou, neboť je úzká, nepohodlná, málokdo si jí všimne.

Docela neprošlapaná ale není. Šli po ní spravedliví mužové a ženy, nejen Noe, hlavně pak šel po ní náš spasitel, Syn člověka, mnoho při tom trpěl a byl zavržen od tohoto pokolení. Kdo jde touto cestou, kdo jako Noe chodí s Bohem, kdo jako Lot hájí sobě svěřené bližní před ublížením, nejen bude uchráněn sám od budoucího hněvu, ale připravuje záchranu i pro jiné. Noemova archa poskytla prostor k záchraně mnohých. A přece to byla ubohá kocábka oproti náramné záchranné lodi, kterou je sám Ježíš Kristus. O nás vytahuje z temných vod záhuby, uchraňuje od očistného ohně posledního osudu. Ne, nade vším, čím žijeme a pro co žijeme, se voda nezavře, a kdyby se celá planeta země jako ta Sodoma obrátila v popel a dým, něco přetrvá, něco zůstane. Přece Boží království už je tu, zatím nenápadně, ale účinně připravuje celý budoucí svět. Kdo se na jeho kvašení, vlnění a jiskření napojí, bude spasen a na čem se v skrytosti a menšinovosti podílel, s tím se ve zjevnosti a slávě setká...

Všemu se přibližuje konec. Tak jako za dnů Noe a Lotových, něco se chystá. Přesto, ba právě proto, buďme zdravě nepřizpůsobiví jako Lot, vytrvale choďme s Bohem jako Noe, předpotopní skutky těla opusťme, žijme ovocem Ducha a ptejme se, co je Bohu libé a příjemné, jaká je vůle Boží v našich všedních dnech, abychom jedli, pili, kupovali, prodávali, ženili se a vdávaly, sázeli a stavěli sobě i bližním ku prospěchu a Pánu Bohu k slávě. Žádoucí Kriste, „dej nám se v srdci poznati, bez hrůzy tebe čekati.“

Amen.

Miloš Rejchrt


zpět ...
© 2005 archa.cz