0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
5. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
6. srpna (čtvrtek)
19:00 beseda s psychologem Alešem Boreckým na téma „Odlišnost jako dar“ v kostele U Jákobova žebříku
9. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
3. neděle adventní (12. prosince 2010)
Jan 8; 47

První čtení: Žalm 24; 3 – 7

Text kázání: Jan 8; 47
(47) Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“

Naše sestra Jana, čerstvě pokřtěná, dostala jako dárek Bibli. Přeji tomuto krásnému exempláři knihy knih, ekumenickému a kralickému překladu v jednom svazku, aby brzy už nebyl tak hezký a začal vypadat jako opotřebovaná učebnice. Ostatně stále se učit z Písem je úkolem nejen nově pokřtěných ale všech, kdo Ježíš jako Krista vyznávají.

A čeho je Bible učebnice? Našeho vztahování k Bohu, ke světu, k druhým lidem a k sobě. Nehledejme v Bibli, co tam není, nehledejme tam vysvětlení, jak vznikl svět, jestli jedním třesknutím nebo dlouhým vývojem. Hledejme v Bibli poučení, jak se ke všemu stvořenému či vyvinutému postavit, jak to přijímat, jak se v tom vyznat, jak v tom všem Krista vyznat. Na vysvětlování záhad vesmíru a podivuhodností lidské kultury je tu spousta jiné literatury. Bible nám nebyla dána, aby vysvětlovala, ale osvětlovala. Prostředkuje nám slovo Boží, chystá naší duši oslovení poselstvím, které není z nás, není z tohoto světa, ale je pro nás a pro tento svět.

Ani výrok Ježíšův o lidech, kteří slyší Boží řeč, protože jsou z Boha, a o těch druhých, kteří neslyší, protože z Boha nejsou, neberme jako vysvětlení, že tak je to prostě nalinkované, a ti, co jsou z boha, mají štěstí, zatímco ti, co nejsou z Boha, mají smůlu. Berme ho jako výzvu, pozvání, pokyn. Slyšíte Boží řeč, promluvilo k vám slovo Boží? Radujte se z toho, že jste zbohaceni, že jste z Boha! Neslyšíte Boží řeč, neboť nejste z Boha?! No tak honem rychle s tím něco dělejte, slyšte Boží řeč, slyšte ty noviny pilně a neomylně, rozjímejte je a zbohaťte se, buďte z Boha! Když čteme v Bibli o tom, že někteří jsou vyvoleni, jiní zavrženi, tak to je vždycky výzva: chopte se té ruky, která vás z věčného zavržení chce vytáhnout, vstupte mezi vyvolené, k spáse předurčené, naskočte do vlaku záchrany.

Není všechno uděláno, není všechno hotovo, naopak připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho, obraťte se, pokání čiňte a věřte evangeliu. Takto předchůdce Ježíšův, Jan Křtitel, kázal a ne nadarmo si právě v adventu církev jeho kázání připomíná. Že někdy před věky kdosi některé předurčil ke spáse, jiné k zatracení, některým dopřál původ z Boha, jiným nadělil původ zcela bezbožný, tím se vůbec nezbývejte, to není vaše starost! Vy nežijete před věky, ale teď, a právě teď je čas příhodný, nyní jsou dnové spasení, tak naslouchejte Boží řeči, věřte evangeliu, třeba se nechte se pokřtít, či se svého dávného křtu ujměte, odvrzte skutky temnosti a žijte jako děti světla.

Také adventní žalm dvacátý čtvrtý, který jsme slyšeli v prvním dnešním čtení a nad jehož částí jsme se zamýšleli před dvěma týdny, nás učí nezatuhnout v představách o věčném vyvolení Božího lidu. Původně je ten žalm asi píseň, kterou o výroční slavnosti věřící židé z blízka i z dáli slýchávali od chrámových zpěváků při pouti na horu Sión. Potomci praotce Jákoba, druhým jménem Izraele, se putováním na jedno společné svaté místo stmelovali, utvrzovali svou identitu: my, kdo jsme oprávněni k vrcholu hory Hospodinovy vystoupat, jsme Jákob, jsme Izrael. Ale to nestačí, žalmista připomíná, že vyvolenost Izraele obnáší i niterné nasměrování každého Izraelce: „Ti, kdo se na jeho vůli dotazují, kdo hledají jeho tvář - toť Jákob, toť Izrael,“ tak to stojí ve verši osmém. Tedy ještě významněji než jedno symbolické svaté místo a rodová příslušnost je spojuje v jeden lid hledání Boží tváře, dotazování na Hospodinovu vůli.

Ti, jimž bylo dáno těšit se ze zaslíbení daných praotcům, hledají a dotazují se. Není jim tedy úplně všechno jasné. Sice znají Mojžíšův zákon, spoustu se toho v židovské škole naučili, ale po Boží vůli se stále dotazují. Jsou ještě na cestě. Společenství poutníků, communio viatorum, tak někdy církev vystihuje sebe samu. Poutníci ještě nedošli. Naučili se cestou ledacos, ale jaký je Bůh, jaká je jeho tvář, to pořád ještě nevědí. Věří a poslouchají, ale nevědí. Sice je mi Bible učebnicí a já jsem pilná a bystrá studentka, a proto se dozvídám z Bible, jak lidé na předním východě ve starověku hledali Boží tvář, jak se ta tvář občas rozjasnila tu nad Jákobem, Davidem, Marií, Janem Křtitelem, nad mnoha jinými. Dozvím se, jaké o tom vydali svědectví, objevím tam shody a odlišnosti, naučím se toho hodně o dějinách Božího lidu a o osudech mnoha jedinečných postav.

Ale hledání Boží tváře, promítnutí Boží vůle do mých voleb a rozhodování, to je cesta, to je putování, to se nedá naučit, to se musí prochodit, vlastníma nohama ve vlastních botách. Benedikt 16. před třemi lety naspal důkladnou biblickou studii O Ježíši Nazaretském. Označil ji za výraz svého osobního hledání Boží tváře. Vida, i papež hledá! S hledáním Boží tváře nebudeme hotovi, dokud je nám souzeno být poutníky krajinou časnosti. To až za jejím horizontem víru vystřídá vidění a my uzříme tváří v tvář a budeme vědět všechno.

Překladatelé Bible kralické ve svých poznámkách k dvacátému čtvrtému žalmu nabízejí toto porozumění: „Ti, kdo hledají Boha, jsou rodina Jákobova.“ To je převratný výklad! Znamená, že ne po přeslici a meči se dědí vyvolenost lidu Hospodinova, ale že do rodiny Jákobovy se vstupuje a vstupenkou je hledání Boha. Nejen ti, kdo byli obřezáni či pokřtěni, ale všichni upřímní hledači Boha patří do rodiny Izraelovy. Také ten, “kdo má čisté ruce a srdce ryzí, kdo nezneužije mou duši, kdo nepřísahá lstivě, dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.“

Jejich množství je menší než velké, ale přece jen jsou, přece jen je tu ve světě sůl země, lidé čistých rukou a ryzího srdce. Jsou tu vzácné bytosti, které se ke Kristu nehlásí, ale jsou to poctivci, nekradou a nelžou, nehledají nejprve svůj prospěch a peníze až na prvním místě, pravdě a lásce se neposmívají, nemanipulují s lidskými dušemi, jsou soucitní, a když je třeba, bližnímu kristovsky nezištně pomohou. Hledají Boží tvář, ptají se po jeho vůli, aniž to vědí.

Jsou tu spravedliví mezi národy, jsou i mezi našimi sousedy, spolupracovníky, spoluobčany, i oni tvoří nenápadný protipohyb ke zkaženosti světa, špatnostem světa, i skrze ně zvěstuje Hospodin světélka naděje v setmělém světě. Rozsviťme si doma třetí adventní svíci a rozjímejme. Vzpomínejme při tom na všechny hodné lidi, které jsme doposud při svém putování potkali. Však i oni jsou Jákob, patří do rodiny vyvolených Božích dětí, jsou z Boha a dojdou požehnání. Mysleme na ně s vděčností.

Amen.

Miloš Rejchrt


zpět ...
© 2005 archa.cz