0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
21. ledna (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
24. ledna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice
25. ledna (čtvrtek)
17:00 zkouška pěveckého sboru Conciola Jacobi v kostele U Jákobova žebříku

17:00 setkání mateřského centra Benjamin v kostele U Jákobova žebříku
26. ledna (pátek)
14:30 biblická hodina dětí v kostele U Jákobova žebříku
28. ledna (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže sestra Bokyoung Park)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
zpět ...
Adventní dopis sboru
Milé sestry, milí bratři,

už několik let se náš sbor připojuje k projektu zvanému Krabice od bot. Jeho smyslem je trochu potěšit děti z chudých rodin, jejichž rodiče si nemohou dovolit jim koupit vánoční dárky. Před nedávnem jsem se dověděl, že s podobným nápadem přišel také někdo jiný. Existuje internetová stránka Milý Ježíšku, která je plná vánočních přání od dětí z dětských domovů. Kdo chce některé z těchto přání splnit, klikne na ně a pak dostane pokyny, jak dárek koupit a dopravit přímo danému dítěti. Podotýkám, že za touto bohulibou činností není žádná církev, ale pár studentů, kteří prostě chtěli – bez nároku na odměnu – udělat něco dobrého pro své bližní.
S blížícími se Vánocemi nepochybně opět ožijí v církvích či dokonce přímo na kazatelnách nářky nad tím, jak se vánoční svátky v dnešní době zkomercionalizovaly, zpohanštily a vyprázdnily. Tváří v tvář všeobecnému reklamnímu a nákupnímu běsnění, rozpoutanému už někdy koncem léta, se této myšlence těžko bráníme. Pod náporem blikajících světýlek a vlezlých sladkých melodií v obchodech bychom ale neměli přehlédnout, že většina lidí v našem okolí chce oslavit vánoční svátky v mnohých ohledech podobně jako my křesťané. Vánoce pro ně nejsou především dobou nezřízeného konzumu, ale zvláštním časem, kdy chtějí být víc spolu, užít si jeden druhého, udělat si na sebe čas. A samozřejmě se také vzájemně obdarovat, říci dárkem tomu druhému: děkuji ti za to, že tu jsi; chci se radovat z tvé radosti. Vánoce jsou jeden z posledních ostrůvků rodinných tradic i obecně sdílených rituálů, k nimž občas patří také návštěva kostela – byť je to třeba jen jednou za rok. A světe, div se: Vánoce v lidech probouzejí také soucit s těmi, kdo jsou na tom z různých důvodů zle, jsou opuštění, nemocní či nemají, kde by hlavu složili. Myslím, že není na místě nad tím vším pohrdlivě mávnout rukou. Duch svatý si nachází cestu k člověku a otevírá lidská srdce i za hranicemi církve. Nejen o Vánocích.
Slavíme my křesťané Vánoce nějak líp, kultivovaněji a vznešeněji, než lidé kolem nás? Jíme či pijeme méně? Jsme méně uspěchaní? Jsme více soustředění na duchovní věci? To si netroufám posoudit. Jsem ale přesvědčen, že jeden podstatný rozměr těm světským či pohanským vánočním svátkům přece jen chybí. Je to naděje, která přesahuje vše, co člověk vlastními silami zvládne a dokáže. Vánoční radost nepochází z našich možností, z toho, co sami obstaráme, koupíme a upečeme, jak umíme prostřít sváteční tabuli, jak se nám daří navodit slavnostní atmosféru či jak hezky držíme při sobě. Boží Syn přichází také a právě tam, kde jsme v koncích, kde nemáme z čeho čerpat radost, kde jsme osamocení, unavení a zklamaní. Chudý chlév v Betlémě je znamením, že Bůh nepohrdá naší chudobou: ani tou hmotnou, ani tou duchovní. Když už nemáme Bohu ani svým blízkým co přinést, když sedíme před prázdným stolem a stromečkem bez dárků, když máme prázdno v duši a ve svých vztazích – Bůh je přece pro nás a s námi. Immanuel, který nás všechny bez výjimky obdaroval. Radujme se z toho.

Ondřej Kolář, farář


zpět ...
© 2005 archa.cz