0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
27. června (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice
29. června (pátek)
14:00 koncert australského pěveckého tělesa v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice
1. července (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
8. července (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
11. července (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice
15. července (neděle)
9:30 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (čte bratr Pavel Veselý)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
zpět ...
Z kázání 29. října 2017
na text: Ex 22:20-26; Mt 22:34-40

Miluj Hospodina celým svým srdcem, duší a myslí. A miluj bližního jako sebe sama.

A je vystaráno.

Tak jednoduché je to, milé sestry a milí bratři.

Jeden řádek obvyklým typem písma jaké bývá v knížkách. A nahradí celou tuhle tlustou a komplikovanou knihu, která se vypráví příběhy spousty chybujících lidí.

Připomíná to jeden bonmot z programátorské hantýrky: počítačové programy se nejčastěji píšou v jazyce podobném jednoduché angličtině, způsobem co příkaz, to jeden řádek. Programy jsou obvykle dlouhé, každý řádek by měl mít komentář. Bývají v nich zbytečné odbočky a vždycky je tam něco nepovedeného. No, a ta programátorská moudrost praví, že v každém programu je chyba. A že se každý program se dá zkrátit alespoň o jeden řádek. Optimální program tedy obsahuje pouze jeden komentovaný řádek a v něm je aspoň jedna chyba.

Je to Ježíšovo zkrácení celého programu Písma na jednu řádku optimální? Není v něm chyba?

Ježíš není první, kdo takhle zkracuje Zákon. V době před Ježíšovým narozením, ještě za vlády Heroda Velikého, působily v Jeruzalémě dvě významné farizejské rabínské školy. Jejich mistři, Šamaj a Hilel, ač přátelé, měli v mnoha věcech úplně protichůdné pohledy na zákon.

Šamaj, přísný, možná protivný, sebevědomý profesor, učitel zákona, se držel doslovného výkladu a hlásal absolutní dodržování každého sebemenšího nařízení pěti Mojžíšových knih. Hilel snad víc vnímal poetickou vrstvu Zákona.

Ať to bylo jak bylo, jedna z legend Talmudu vypráví, že jakýsi člověk zvenčí, v jazyku písma pohan, gój, chtěl pochopit podstatu židovského učení v nějaké instantní podobě, za takovou chvilku, jak dlouho člověk vydrží stát na jedné noze. Šamaj toho góje neurvale vyhnal. O tak nehorázně hloupé žádosti se nehodlal vůbec bavit.

Hilel jej přijal s otevřenou náručí a se slovy „Tóru pochopíš ještě v kratší době. Podstata zákona je tohle: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě. Zbytek je jenom komentář. Teď jdi, a uč se ten komentář.“

Tak. Známe učencovo shrnutí zákona a proroků do hutné zkratky z doby ještě před Ježíšem.

A známe jednu takovou zkratku z doby dávno po Ježíšově pozemském působení. To slavné Augustinovo „Miluj a dělej co chceš“

Předseda Sanhedrinu Hilel, hlava církve Ježíš, církevní otec Augustin. Dvě židovské a jedna křesťanská zkratka rozsáhlého učení. Jsou to optimální programy? Podle té programátorské moudrosti ano: všechny tři mají jednu řádku a obsahují chybu.

Ta chyba je vytrženost z kontextu.

Myslím, že sv. Augustin by nerad viděl, jak jeho větu o akci v lásce kdekdo volně vystavuje ve sbírkách citátů. Naštěstí se tahle věta nedá tak snadno pervertovat do patvaru jako pravdoláskař nebo něčeho podobného. Sama ta věta je vlastně komentář z jednoho Augustinova kázání v odkazu na Pavlův návod v epištole Galatským jak v mírnosti přivádět provinilého bratra na správnou cestu: Můžeš na něj křičet, ale v duši ho miluj. Můžeš ho nutit a přemlouvat, můžeš ho kárat a můžeš na něj mít zlost. Miluj a čiň co chceš. Otec přece přese všechno nebude nenávidět svého syna...

Pak je tu Hilelova zkratka.

Legenda ji možná vypráví, jako by to byl skoro nějaký samostatný výrok, ale má v sobě důležité sdělení: Teď jdi, a uč se ten komentář. O ten komentář tu jde, zasaď to do souvislostí.

Ježíšova zkratka zní: Na těch dvou přikázáních spočívá celý zákon a proroci. Podívejme se alespoň na kousíček toho zbytku, kterému Hilel říká komentář.

Miluj Hospodina, Boha svého. To je největší přikázání. To přikázání je součást větší Mojžíšovy řeči k pospolitosti Izraele, které začíná opakováním desatera. A to největší přikázání je pak uvedeno slovy „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. ... Až tě Hospodin přivede do země, o které přísahal tvým otcům, že ti ji dá a dá ti města, která jsi nestavěl a studny kterés nekopal a vinice, kterés nevysadil, pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.“

To je ústřední židovská modlitba, kterou se Izraelci modlí, když lehají a když vstávají.

Druhé přikázání, o kterém hovoří Ježíšova zkratka, a které je prvnímu podobné, je:

Miluj svého bližního jako sebe sama.

Jak to, že podobné?

V prvním přikázání jde Hospodina, tvého a mého Boha, a milovat ho máme celým svým srdcem, duší a silou.

A tady jde bližního, to je o člověka. A ne celým srdcem, ale jako sebe sama.

Jak to, že je to podobné?

Inu, jednak to není stejné, je to podobné. A pak, člověka přece Bůh stvořil podle vlastní podoby, aby byl jeho obrazem. Proto miluj Hospodina i jeho obraz. Ten jediný přípustný. Člověku je zapovězeno vytvářet Hospodinův obraz, Bůh však svůj vlastní obraz vytváří v člověku. Proto, člověče, miluj bližního, protože v bližním se zobrazuje Bůh. A miluj ho ... jak vlastně?
Alespoň jako sebe sama. Není třeba všechny bližní milovat celým svým srdcem a celou svou silou, na to je bližních příliš mnoho. Takovou intenzivní láskou ke všem bližnímu by ses asi vyčerpal. Celé své srdce a mysl a sílu nech si pro nejbližší bližní: manžela nebo manželku, děti, rodiče.
A pro sebe. Ostatní bližní miluj jako sebe sama, i to je výkon. A kdybys nevěděl nebo nevěděla, co to obnáší, podívej se, co mu předchází, tomu přikázání. Stojí na konci celého výčtu toho, co nemám bližnímu dělat: vyžnout pole až do kraje a vysbírat bezezbytku vinici, nenechat tam nic pro zchudlého a hosta.

Nesmím krást, obelhávat, podvádět, utiskovat, odírat, nezaplatit mzdu, zlořečit hluchému, slepému klást do cesty překážku, dopouštět bezpráví na soudu, nadržovat nemajetnému jen pro to, že je majetný nebo brát ohled na mocného, chovat se jako utrhač, ukládat o život, chovat nenávist a mstít se svému bratru.

A nesmím škodit hostovi. Nic z toho nesmím dělat, abych mohl milovat bližního. Nic, co nechci, aby mně činili jiní. Jako by to snad říkal sám Hilel.

Proč dvakrát zmiňuji hosta?

Protože host je někdo odjinud. V zemi sice usazený, ale přece jen cizinec. Protože v Lukášově verzi téhož sporu s farizeji o největší přikázání hned následuje podobenství o milosrdném Samařanovi, cizinci, který se ukázal být lepším bližním než dva našinci. Protože také hosta mám milovat jako sebe samého. Je to příkaz v téže – dříve už zmíněné – promluvě o milování bližního, kterou Hospodin pronáší Mojžíšovými ústy k Izraelské pospolitosti. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

A také proto, že naše dnešní starozákonní perikopa hostem začíná: Hostu nebudeš škodit, ani ho utlačovat.

Vůbec je to dnešní starozákonní čtení užitečný komentář k tomu, jak chápat Ježíšovu zkratku. Zajisté jsou skutky zákona, které už v době Ježíšově byly, řekněme, málo nebo vůbec používané. Ale Ježíšovo „Cokoliv jste učinili nebo neučinili jednomu z těchto maličkých, mně jste učinili nebo neučinili a proto na soudu s k vám budu nebo nebudu znát,“ docela dobře odpovídá našem dnešnímu výčtu Hospodinových příkazů, které se týkají bezbranných bližních:
Vdovu a sirotka nebudete utiskovat a jestli ano, já je vyslyším a vzplanu hněvem a nadělám z vašich žen a dětí sirotku a vdovy.

Jestli chudému nevrátíš do večera plášť, bude ke mně úpět a já ho také vyslyším!

Ochrana slabších bratří, vdov, sirotků, zchudlých, hostů a cizinců je zakódovaná v základních textech židovství i křesťanství a mně se – nemůžu si odpustit to říci – mně se pod dojmem z hesel, která jsem v poslední době zahlédl v ulicích, zdá, že je třeba se zamyslet nad tím, kam se směřuje myšlení pospolitosti, kde zabírá heslo „Neblábolíme, budeme bojovat za úspěšné a pracovité.“ A kde zabírá panický strach z hostů. A zamyslet se nad tím církev a my, její oudové, co my na to.

Pokud jde o mě a o náš sbor, o vás, bratři a sestry, modlím se, abychom věděli, jako rabi Abraham ze Stretyna, jak o něm píše Martin Buber v knize chasidských vyprávění: Na bohabojnost nic nemám, řekl člověku, který chtěl právě na bohabojnost zázračný lék. Ale dám vám něco, abyste získal lásku k Bohu. To je ještě lepší, zvolal prý ten muž, sem s tím! Ten lék, řekl na to cadik, je láska k lidem.

Amen.

Jan Hon,
kázání na 20. neděli po sv. Trojici, jeden den po 99. narozeninách Československa a dva dny před pětistým výročím vystoupení Martina Luthera.


zpět ...
© 2005 archa.cz