0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
15. srpna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v Psychiatrické nemocnici Bohnice
19. srpna (neděle)
9:00 bohoslužba (v češtině) v kostele U Jákobova žebříku (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba (v korejštině) v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba (v japonštině) v kostele U Jákobova žebříku
zpět ...
9. neděle po Trojici (29. července 2018)
Jan 16; 33

První čtení: 1. Královská 19; 9 - 18
(9) Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: „Co tu chceš, Elijáši?“
(10) Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“
(11) Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
(12) Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.
(13) Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“
(14) Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“
(15) Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem.
(16) Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.
(17) Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša.
(18) Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty , jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila.“


Text kázání: Jan 16; 33 (v kralickém překladu)
(33) Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.

Zapneme-li televizi či počítač, nebo otevřeme schránku na dopisy, odevšad se na nás valí nabídky štěstí a blaženosti. Svěžest, zdraví, mladost, vděčnost našich blízkých, obdiv těch vzdálených, to vše je na dosah. Stačí jen něco málo zaplatit, třeba na úvěr, a můžete to mít a být pak jako ti krásní, šťastní a voňaví lidé v televizní reklamě. Ovšemže sotva kdo z nás nějakým takovým nabídkám uvěří a hned poběží koupit si vychválený produkt, ale cítím, že nás ty všudypřítomné reklamní obrázky a scénky přece jen - třeba i proti naší vůli – čímsi poznamenávají. Jejich vlivem uvykáme obrazu světa, kde na všechny bolesti kloubů i bolesti těla i duše vůbec jsou nějaké účinné léky, dokonce ve slevě, že všechno se může zlepšit snadno a rychle, stačí jen si zase něco nového pořídit. Jenže přijdou chvíle, nebo i celá období, kdy najednou zjistíme, že to v našem životě je přece jen jinak než v reklamě, že chvíle štěstí jsou spíše výjimečné, radost krátkodobá, stárnutí neodvratné a člověk smrtelný. Soužení, bolest, pomíjivost, to vše k našemu pobytu ve světě patří. Je prozíravé připomínat si to právě tehdy, když je nám ještě jakž takž a dokud to jde, prožívejme chvíle radosti a štěstí intenzivně a vděčně jako chvíle vzácné, drahocenné. Žasněme nad nimi, třeba už další nepřibudou, už nebude žádné velké štěstí, v lepším případě jen chvilky úlevy, když bolest trochu a na čas ustoupí.

Však Pán Ježíš neslibuje svým přátelům, že na světě budou mít úspěch, pohodu, a všechno se jim podaří. Říká „soužení míti budete“ či „soužení máte“, i tak se to dá přeložit. Tedy když zrovna žádné soužení nemáte, tak to je vzácnost. Však když ne vy, tak někdo jiný třeba i docela blízko vás – do Řecka například to dnes není daleko – má soužení. Někdy mezi reklamami v televizi vidíme i reálné záběry na lidi zoufalé z toho, že jejich blízcí při lesních požárech uhořeli, a přitom už to měli k záchraně v moři jen pár metrů, na lidská sídla zpustošená zemětřesením a sesuvy půdy, či na davy lidí utíkající pro změnu zase před ničivými záplavami. Takový je náš svět, a že zrovna v našem bezprostředním okolí žádná katastrofa nevypukla, to je spíše výsada než samozřejmost, a nemusí ta výsada platit napořád.

Na světě budete mít soužení, slibuje Ježíš svým učedníkům. Ze souvislosti Janova evangelia plyne, že hovoří netoliko o křehkosti a bolestnosti všeho stvořeného. Tentokrát mluví o otřesech uvnitř lidského světa, o erupcích lidského zla. Budou vás pronásledovat a vás to bude děsit, až se vám úzkostí hrdlo stáhne. Na tato slova došlo už v první generaci křesťanů, když si znepřátelili věřící židy. Bez judaismu je křesťanství nemyslitelné, z něj se zrodilo, v synagogách se křesťané zprvu scházeli, křesťanství bylo jakýmsi obrodným hnutím uvnitř židovství. Zanedlouho ale začali být vyznavači mesiáše Ježíše vnímáni jako odpadlíci, byli vyháněni ze synagog, mimo ochranu, kterou skýtal statut povoleného náboženství. Všelijací udavači, ti nízkopohnutkoví i ti ideově fanatičtí, v podobných situacích rádi prokáží svou bdělost a ostražitost, jiní zase rádi hodí kamenem, a to doslova, jak je známo z příběhu o smrti prvního křesťanského mučedníka, diakona Štěpána. A náboženství, dokonce tak skvělé náboženství, jako je židovství, v takovém případě vášně netlumí, naopak, ještě přilévá hořlavinu do ohně, neboť odpadlík od pravé víry je nepřítel té nejvznešenější, a nejsvatější věci na světě.

A tak i v dějinách lidu Kristova se na ochranu svaté Boží věci objeví též inkvizice se svými mučírnami, naši úžasní husitští předkové nasadili svůj život pro vítěznou Boží pravdu, ale také bořili kláštery a upalovali mnichy. Náš duchovní otec Luther vyzýval křesťany k násilí vůči židům, náš duchovní otec Kalvín nechal upálit myšlenkového výtržníka Serveta i desítky nebohých žen, nařčených z čarodějnictví. Za mnohé svým duchovním otcům zůstáváme vděčni, ale v něčem těžce selhali. Není v našem lidském světě žádných jistot, že to dobré se nezvrhne a dobré úmysly nevydláždí cestu do horoucích pekel. Všelijaké ukrutnosti se zrodily někdy i z myšlenek zbožných a vznešených. My, zde přítomní, žijeme zatím v poměrech nebývale uspořádaných a klidných, nějaké velké soužení, způsobené nenávistí ke křesťanům či jinou lidskou zvráceností, na nás přímo nedoléhá. Na spoustu jiných lidí, našich sester a bratří v Kristu, ale doléhá, takže křesťané, z národů ač jsme různých, pamatujte, že na světě soužení máte a mít budete.

Velké soužení zakoušel, jak jsme četli, prorok Hospodinův Eliáš. Král Achab a jeho hrozná manželka Jezábel spojili svou nechuť k víře v Hospodina s politickou mocí a výsledek se dostavil překvapivě brzy. Izraelci se novým nábožensko-politickým poměrům přizpůsobili rychle, jak to sám Eliáš hořce sumarizuje, opustili smlouvu s Hospodinem, jeho oltáře zbořili a jeho proroky povraždili. Eliáše také zabijí, až ho najdou, je teď ten uprchlík v tmavé jeskyni docela opuštěný, všechno prohrál, ztratil důvod k dalšímu žití.

A právě ve chvíli nejhlubší deprese jej Hospodin z jeskyně vyvede na světlo hory Oréb. Tam mu dá najevo, že jeho, Hospodinovým, způsobem promlouvání není řádění vichrů a tornád, otřesy země a požáry, ale tichý, jemný, nepříliš zřetelný hlas, který volá na člověka jménem, promlouvá přímo k srdci, probouzí v něm odpověď a novou ochotu k činu. Eliáši, seber se, půjdeš pomazat nového krále nad Izraelem, slyší prorok, a neboj, nejsi poslední žijící exemplář Hospodinova proroka, v tvé profesi bude pokračovat Elíša. A co se tvé osamocenosti týče, tak nezoufej, 7 000 Izraelců neodpadlo, zůstali věrní Hospodinu, nenechali se zastrašit ani svést. Ty o nich nevíš, ale já Hospodin o nich vím. Je jich pro pokračování Božího díla dostatečný počet, však sedmička je číslo plnosti. Tak hlavu vzhůru Eliáši, a běž, kam tě posílám.

Něco podobného a ještě důsažnějšího říká svým přátelům Ježíš, když je vyzývá „doufejte, já jsem přemohl svět“. Vzchopte se, buďte dobré mysli, zlý svět byl přemožen, už je vyhráno. To je ovšem novina překvapivá, nemůžete ji dokázat, můžete jí jenom věřit, protože vy jste svět nepřemohli, vy ne, na vás tíha světa doléhá, vás tísní, deptá, zraňuje a zabíjí. Ale já už jsem ho přemohl, tím se těšte, na to spolehněte a přidejte se k vítězi, i když vás třeba ještě nějaké porážky a soužení čekají.

Určitě vás všechny čeká cesta údolím stínů smrti, ale doufejte a nebojte se zlého, však i smrt už byla přemožena a jednou poznáme, co to zvláštní slovní spojení „život věčný“ pro nás osobně znamená. A věřte, že i v tom bolavém, nestálém a klamavém světě nejste sami. Jednak je s vámi ten, jemuž již byla dána všeliká moc na zemi i na nebi, jednak jsou s vámi i lidé věrní, na které je spoleh, co se nedají jen tak znechutit, zastrašit ani zkorumpovat, mají srdce i rozum na pravém místě a v nouzi a všelijakém soužení je poznáte jako přátele. Některé už jste takto poznali, o mnohých ale nevíte, jsou anonymní, ale jsou tu, a je jich tolik, kolik jich má být.

Za Achaba a Eliáše jich bylo v Izraeli 7 tisíc. Kolik jich je v naší zemi, a na našem světě vůbec, to ví jen Bůh. Na nás je, abychom se do toho krásného Božího počtu plnosti vešli také my. A doufejme, neboť Kristus přemohl svět.

Amen.

Miloš Rejchrt


© 2005 archa.cz