0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
3. června (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
4. června (čtvrtek)
18:30 biblická hodina v kostele U Jákobova žebříku (a současně i na internetu)
5. června (pátek)
14:30 setkání konfirmandů v kostele U Jákobova žebříku
7. června (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Sdílená pobožnost (17. května 2020)
videozáznam pro neděli 17. května 2020

Milí přátelé, sestry a bratři,
jsme sice nyní od sebe fyzicky odděleni, ale pokoušíme se s vámi spojit prostřednictvím sdílených bohoslužeb formou videozáznamu.



Současně pobožnost naleznete i na na Facebooku, kde byla bohoslužba vysílána přímým přenosem.

Věřím, že možnost sdílení pro vás bude schůdná a umožní vám zprostředkovaným způsobem účast na nedělní bohoslužbě.

Přeji vám všem požehnanou neděli.
Ondřej Kolář, farář

Kázání
Biblický text (Lukáš 11; 5–13)
(5) Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,
(6) protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘
(7) On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘
(8) Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje.
(9) A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
(10) Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
(11) Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
(12) Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
(13) Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“


Proč vlastně Ježíš musí své učedníky vybízet k modlitbě? Modlitba by přece měla patřit k životu každého věřícího člověka jaksi přirozeně. Náboženství celého světa mají jedno společné – totiž právě modlitbu. A také lidé v Ježíšově době se samozřejmě modlili, ať už na bohoslužbách, nebo doma, existovaly předepsané modlitby i modlitební časy.

Modlitbě učíme své děti, modlit se učí také dospělí, kteří uvěřili v Boha. A co ti ostatní? Ti se často musí znovu učit modlit poté, co prošli krizí; když se zhroutil jejich obraz světa i obraz Boha; když se jim život víry náhle jeví jako prázdný a zbytečný. Tak jako se učí lidé po mrtvici znovu mluvit a chodit, učí se věřící po různých otřesech víry znovu modlit.

Ježíš dokonce jednu konkrétní modlitbu své učedníky naučil. Známe ji všichni. Možná nejpozoruhodnější na ní je, že nepřináší vlastně nic až tak nového a překvapivého. Její prosby jsou velmi jednoduché, musel je pochopit každý. Ježíš zjevně nechtěl své učedníky naučit nějaké speciální prosby či zbožné formulace. Spíš je chtěl přivést k nové důvěře v Boha. Učil je, jak se spolehnout na Boha v každé životní situaci, v každém všedním i nevšedním dnu.

To nové a překvapivé nejsou slova samotná, ale důvěra, která se v nich skrývá. Naprostá důvěra dítěte vůči svému otci. Slova mohou být klidně prostá a nestrojená. Bůh po nás nechce hluboce promyšlené či jazykově vybroušené prosby, které by se daly rovnou zařadit do liturgických knih. Chce pouze, abychom se mu svěřili se vším, co máme na srdci, odevzdali se mu takoví, jací jsme.

Zdá se, že mnoho lidí v Ježíšově době propadlo pocitu, že Bůh je vzdálený a nedostupný, že se odmlčel nebo dokonce zapomněl na svůj lid. Dlouhá staletí nepovstal v Izraeli žádný prorok. Boží slovo bylo navěky uvězněné ve svatých knihách a komentářích k nim. Boží zaslíbení daná Izraeli sice nejspíš nikdo nezpochybňoval, ale málokdo z nich skutečně žil.

Ježíšova zvěst dala lidem nový výhled. Jeho slovo působilo jako pohár čisté vody na poušti. Ježíš zvěstuje Boha jako odpouštějícího a dobrého Otce, který zná každého svého tvora, od člověka až po poslední polní lilii a nebeské ptactvo. Zná naši nouzi, pečuje o nás, abychom měli co jíst a pít a co si obléci. Pod jeho ochranou se nemusíme strachovat o zítřek ani o další dny svého života, nemusíme se uštvat zběsilým sebezajišťováním.

K takovému Bohu má opět smysl se modlit. Ježíš to opakuje mnohokrát - ve všech evangeliích najdeme podobné apely, takže je jisté, že se jedná o pravá Ježíšova slova. Proste a bude vám dáno. Proste v každý čas. Proste, oč chcete, a stane se vám. Proste a dostanete. Přesně tak, jak to dělají vaše děti, když po vás do omrzení chtějí to a ono.

Občas zaslechnu názor, že takové vyžebrávání čehosi u Boha je trapné a nedůstojné – pro Boha i pro nás samotné; že je projevem dětinské a naivní víry. Prý je nutné se propracovat k dospělé a zralé víře, která Boha už o nic neprosí, spíš se jen odevzdává Bohu a jeho vůli.

Ježíš kupodivu o takovéto vyšší úrovni modlitby nikde nehovoří. Ale nejen to: dokonce ani nijak necenzuruje naše modlitby, žádné prosby nám nezakazuje, neodsuzuje nikoho kvůli tomu, že si dovoluje předstoupit před Boha s různými maličkostmi. Řekl bych, že Ježíši je milejší dítě, které Boha prosí o to, aby dostalo k narozeninám vysněnou hračku, než kdejaký údajně zralý člověk, který už na modlitbu postupně rezignoval.

Však se podívejme na modlitbu Páně – není ve skutečnosti taky trochu naivní? Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Jak prostinké! Copak to tak jednoduše jde, aby Pan Bůh seslal z nebe chleba? Vždyť se přece musíme především sami snažit, obdělávat pole, namlít mouku, upéct chleba. Nanejvýš můžeme Boha poprosit Boha o dobré počasí. Nebo jiná prosba: Zbav nás od zlého. Opět – svatá prostoto! Copak nás může Bůh jen tak zbavit zla? Jen tak odstranit války, nemoci, zemětřesení? Především my sami máme přece bojovat se zlem a jít na pomoc trpícím. Nanejvýš Boha smíme poprosit o sílu k tomu.

Tyto námitky znějí velmi rozumně a dospěle. Nejsme přece děti, abychom věřili na zázraky. Pomoz si hlavně ty sám a Bůh ti pomůže. Ježíšova řeč zní oproti tomuto našemu dospělému mudrování opravdu dětinsky.

Představte si, že k vám v noci přijde neočekávaně návštěva, vy jí nemáte co dát k jídlu, v Kauflandu je už zavřeno, benzínka je daleko. Zaklepete na svého kamaráda od vedle a poprosíte ho o kus chleba. On možná bude brblat, je to trochu nepříjemné, ale nakonec vám pomůže. Vždyť ho to přece nic nestojí, jen na minutu vstát a otevřít špajz. Příště zas vy pomůžete jemu. No a pak si představte, že by po vás chtělo vaše dítě něco k večeři a vy ho pošlete k šípku. Pěkná hloupost. Vy sami, ač jste zlí, říká Ježíš, se zachováte tak, jak se sluší a patří. Proč by totéž a ještě mnohem víc neměl udělat váš nebeský Otec, který je dobrý?

Je to jednoduché. Možná nás až pohoršuje, jak je to jednoduché. Těžko se zbavíme otázky, proč Bůh někdy neplní alespoň ty naše prosby, v nichž žádáme o něco, co má jednoznačně pomoci nám či našim bližním? Tak jako když prosí dítě o rybu nebo vejce, protože má hlad. Mám-li odpovědět poctivě, musím říci pouze: nevím. Jsou věci, které prostě nevíme - možná se je dozvíme po nějaké době, možná až na onom světě. Jednoduše proto, že nejsme Bůh.

A přece Ježíš opakuje: proste a bude vám dáno. Tlučte a bude vám otevřeno. A opakuje to právě proto, že ví dobře o tom, jak jsme roztrpčení, když nás Bůh nevyslyší. Ježíš právě ví, jak často na nás padá rezignace, jak míváme chuť se na modlení vykašlat, anebo nás vlastní smutek zcela umlčel a vlastně ani nevíme, co Bohu říci. Kdyby Ježíš o tom všem nevěděl, nedávalo by žádný smysl, aby nás volal k modlitbě. On nemluví k modlitebním přeborníkům. Ti povzbuzovat nepotřebují. Jeho slova platí nám, když se právě modlit nechceme, nemůžeme nebo neumíme.

Ježíšovo poselství je dětsky prosté. Bůh je dobrý. Dává nám dobré věci. A proto od něj máme dobrá věci žádat, každý den, bez ustání. Je jako přítel, k němuž se můžeme obrátit uprostřed noci, když nemůžeme spát a hlavou se nám honí temné myšlenky. Je jako otec, na kterého děti celý den dorážejí s nejrůznějšími výmysly, ale on neztrácí trpělivost a dá jim to, co jim udělá radost. Bůh je dokonce ještě mnohem víc než takový přítel a takový otec. A my se o tom máme každý den v modlitbě ujišťovat.

Amen.


zpět ...
© 2005 archa.cz