0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
28. července (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
1. srpna (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra farářka Anna Pokorná)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Záznam z bohoslužby 21. února 2021
Matouš 4; 1 – 11

Milí přátelé, sestry a bratři,
jsme sice nyní od sebe fyzicky odděleni, ale pokoušíme se s vámi spojit prostřednictvím sdílených bohoslužeb formou videozáznamu.





Věřím, že možnost sdílení pro vás bude schůdná a umožní vám zprostředkovaným způsobem účast na nedělní bohoslužbě.

Přeji vám všem požehnanou neděli.
Ondřej Kolář, farář

Kázání
Biblický text (Matouš 4; 1 – 11)
(1) Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
(2) Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
(3) Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“
(4) On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“
(5) Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu
(6) a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“
(7) Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“
(8) Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
(9) a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“
(10) Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“
(11) V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.


Ještě před chvílí Ježíš vstoupil se slávou na veřejnost: otevřená nebesa, Boží hlas z nebe, sestupující Duch svatý. Po krásném úvodu ale následuje pád k zemi. Náhle je Ježíš sám, nebesa jsou zatažená, show je u konce. Boží Duch ho vede kamsi do pouště; tam je ponechán, až úplně vyhladoví. Ale to není vše. Ten pravý zápas teprve nastane. Čeká ho zkouška, která všechno rozhodne. Jak slavně Ježíšův příběh začal, tak neslavně může zase rychle skončit.

Poušť byla v Izraeli odedávna místem rozhodování a tříbení. Zde je člověk sám, bez všech vnějších opor, žádné pomoci se široko daleko nedovolá. Má tu jen sám sebe, což může být požehnání, ale i prokletí. Do pouště odcházeli mnozí lidé víry, aby si ujasnili, kým jsou, co je jejich úkolem, na čem stojí jejich život. Je-li život prázdný, vyjde to rychle najevo, protože není nic, co by tu prázdnotu mohlo vyplnit. Je-li život naplněn Bohem, tím víc je pak člověk na Boha odkázán, tím víc se musí vrhnout do jeho náruče.

Do pouště nyní odchází i Ježíš. Ježíš byl nazván Božím synem – avšak toto synovství si musí nejprve přisvojit, musí se s ním ztotožnit, musí na sebe vzít vše, co to obnáší – a odvrhnout vše, co by mu v tom bránilo. Ježíš nenaplňuje žádný předem daný scénář, ale hledá a promýšlí, v čem spočívá jeho poslání.

Poušť byla pokládána za místo plné démonů. Není divu. Zde je přece ďábel doma, zde je ve svém živlu: může využít lidské slabosti, vyčerpání a zaútočit. A tak přistupuje i k Ježíšovi.

Nevím, jak si to máme představit. Ale možná je zbytečné si to vůbec nějak představovat. Příliš lidské obrazy a fantazie nás spíš svedou na scestí a odvedou od toho podstatného. Není důležité, odkud ďábel přišel, kdo ho poslal, jaké je povahy, zda je to padlý anděl nebo nějaké nadosobní zlo, zda je to konkrétní postava nebo spíš temný hlas kdesi uvnitř člověka. Bible nemá zájem na žádné démonologii.

Ďábel prostě mluví. A pokouší. A vede si v tom nadmíru dobře. Jeho řeč by na každého udělala dojem. To není nějaký pohádkový čert – primitiv. Jeho slova jsou promyšlená a míří přesně na cíl. Pokud by podvodníci a lháři jako podvodníci a lháři vypadali, nikdy by nikoho nedokázali podvést a obelhat. Hned předem by nás odradili.

Ďábel neodrazuje, naopak: přitahuje. Vždyť působí rozumně, kultivovaně, dá se s ním dokonce vést odborná diskuse.

I na to pokoušení jde od lesa: na první poslech vůbec nezní jako navádění k něčemu zlému. Jsi Boží Syn. Dobrá, tak to dokaž. Dám ti lehký úkol: proměnit kameny v chléb. Co je na tom až tak proradného? Ježíš je vyhladovělý na kost, jemu samotnému by se něco k snědku hodilo. A nejen jemu: vždyť kolik je na světě hladových, kteří by ti ruce utrhli, kdybys jim dal najíst. Ty jistě nepohrdneš jejich bídou. Jsi přece mesiáš, právě kvůli nim jsi přišel!

Není těžké takovému pokušení podlehnout. Vždyť to bude Ježíš sám, kdo vyhlásí: blahoslavení chudí, hladoví, žíznící! Vždyť on sám půjde za všemi, kdo trpí nějakou nouzí a sami si nedokážou pomoci. On sám jednou nasytí chlebem a rybami zástupy a promění vodu ve víno. Tak v čem je potíž? Proč je to ďábelské mámení?

Ježíš tuto vnucovanou roli nepřijme. Člověk není živ jen chlebem, ale Božím slovem, oponuje. Ježíš své posluchače nebude opíjet rohlíkem, přestože si je jistě dobře vědom toho, že by tím rychle získal popularitu. Smyslem lidského života totiž není plný žaludek a materiální zajištění. Ježíš vedle přijímání potravy postaví naslouchání Božímu slovu. To je program pro nás, to je program také pro Ježíše samotného. Na Božím slovu bude stát jeho život, ne na snadno získané slávě a obdivu druhých. Touto cestou chce jít, i za cenu, že se mnohým znelíbí. A nikdo, ani ďábel mu v tom nezabrání.

Dobrá, tak napoprvé to nevyšlo. Podruhé je pokušitel rafinovanější: opírá se o biblický citát – to vždycky zabírá, a vyzývá Ježíše: teď prokaž svou víru! Ukaž, že jsi opravdu Boží člověk. Skoč z věže dolů, Hospodin je přece s tebou a nenechá tě padnout – zvlášť ne tady, na svatém místě, v chrámu.

Také v tomto případě je lehké podlehnout. Vždyť Ježíš sám své učedníky vyzve k bezmezné důvěře v Boha, k naprostému odevzdání do jeho náruče. Nemějte starost o svůj život, řekne jim. Pošle je do světa jako ovce mezi vlky, vystaví je největšímu ohrožení – a přece je ujistí, že se nemusejí bát. Proč by se tedy měl bát Ježíš skočit z chrámové věže? Ukázal by, že víra opravdu funguje, že jeho kázání nejsou jen prázdné řeči.

Zní to všechno lákavě, ale také v tomto případě musí Ježíš říci ďáblovi ne. Ježíš místo rozhazování zázraků na počkání přijme úděl služebníka, zcela lidského. Žádné božské výhody si nárokovat nebude. Svým postojem vůči ďáblovi ovšem Ježíš ukazuje také nám, co znamená a co neznamená věřit. Žádnou stoprocentní záštitu proti všemožným neštěstím a katastrofám nám neslibuje. Kdo v dnešních časech odmítá nosit roušku a brojí proti očkování, protože Boží ochrana je prý dostatečná, ten nejedná podle Ježíšova vzoru, ale spíš podle ďábelského našeptávání.

Nebudeš pokoušet Hospodina, říká Ježíš ďáblovi – a říká to i nám, abychom víru v Boha nezaměňovali za naivitu, opovážlivost a lehkovážné zahrávání s Božími sliby. Víra doufá v Boží pomoc, avšak nijak Bohu nepředepisuje, jak by se o nás měl postarat.

Třetí ďáblův pokus jde takříkajíc přímo na věc. Pokušitel žádá po Ježíši, aby se mu podrobil. Nabízí mu za to protislužbu, a ne malou: celý svět. To nejtěžší pokušení přichází nakonec. Co vlastně ďábel po Ježíši chce? Jen pouhé padnutí na kolena? To jistě také, ale myslím, že ještě mnohem víc. Ježíš má možnost přistoupit na ďáblova pravidla hry, na jeho způsob zacházení s mocí a ovládání lidí. Jsou to účinné a osvědčené metody. Mocní tohoto světa je vždy využívali: zastrašování a násilí všeho druhu, nejen to fyzické. Patří sem schopnost uměle vytvořit nepřítele, zjednodušit složité skutečnosti, správně dávkovat polopravdy a lži, stylizovat se do role zachránce, slibovat nesplnitelné, cukr a bič.

Všechna království světa ti dám, když se do toho pustíš se mnou, slibuje ďábel Ježíšovi – a nejhorší na tom je, že ten slib vůbec není až tak falešný. A tak i my občas propadáme rezignaci a říkáme si, že tyto ďábelské móresy zatraceně dobře fungují a není proti nim obrany. A možná i my sami po nich vědomky či nevědomky sáhneme, abychom dosáhli svého cíle.

Ježíš ale kariéru manipulátora a populisty nastoupit nechce. Království Boží není z tohoto světa a jeho pravidla jsou jiná. Jdi z cesty, satane; ohradí se Ježíš, neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat. Jdi z cesty, satane – toto jednou řekne Ježíš i Petrovi, když mu bude rozmlouvat cestu utrpení. Ještě když bude Ježíš viset na kříži, budou na něj pokřikovat, aby z něj sestoupil a zatočil se svými nepřáteli. Ale i tam bude muset satan ustoupit a uvolnit prostor Bohu. Jeho jediného bude Ježíš poslouchat, i když to bude někdy hodně bolet.

Nevím, jak vypadá ďábel, ale vím, že jeho hlas ani zdaleka neutichl. Vždyť jakého bychom chtěli Ježíše mít? Jakého bychom chtěli mít Boha? Ne snad raději takového, jak ho chtěl mít ďábel? Nebylo by snazší věřit v Boha, který po nás nic moc nechce a o vše se postará?

Nejpalčivěji tyto otázky pociťujeme, když jsme – podobně jako Ježíš – na poušti. Když jsme vyprahlí a hladoví. Když se hroutí to, na co jsme vždy spoléhali. Když přemýšlíme, na čem máme stát a co naopak odvrhnout. To jsou chvíle tříbení naší víry. V tomto zápase nad námi ďábel občas vítězí. Ale nebojte se – ten zápas o naši duši pro nás už někdo vybojoval.

Amen.

Ondřej Kolář


zpět ...
© 2005 archa.cz