0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
11. dubna (neděle)
11:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
14. dubna (středa)
15:30 bohoslužba v kostele svatého Václava v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice
15. dubna (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
16. dubna (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
18. dubna (neděle)
11:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)

11:30 bohoslužba v korejštině v kostele U Jákobova žebříku

14:00 bohoslužba v japonštině v kostele U Jákobova žebříku
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Záznam z bohoslužby 4. dubna 2021
1. Korintským 15; 19 – 28

Milí přátelé, sestry a bratři,
jsme sice nyní od sebe fyzicky odděleni, ale pokoušíme se s vámi spojit prostřednictvím sdílených bohoslužeb formou videozáznamu.



Záznam ranní bohoslužby:


Záznam dopolední bohoslužby:


Věřím, že možnost sdílení pro vás bude schůdná a umožní vám zprostředkovaným způsobem účast na nedělní bohoslužbě.

Přeji vám všem požehnanou neděli.
Ondřej Kolář, farář

Kázání
Biblický text (1. Korintským 15; 19 – 28)
(19) Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
(20) Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
(21) A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
(22) jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
(23) Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
(24) Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
(25) Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
(26) Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
(27) vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
(28) Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.


Sestry a bratři,

máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí, píše apoštol Pavel Korinťanům. Neznáme dopodrobna důvody Pavlových úvah ani teologické představy Korinťanů. Nezdá se však, že by v korintském sboru někdo vzkříšení z mrtvých přímo popíral. Spíš si někteří představovali vzkříšení tak, že se týká pouze tohoto života: už nyní jsme zbaveni smrti a máme plnost věčného život - a tak se nás smrt vlastně ani netýká. Proti tomu se musel Pavel jasně vymezit a říci: ještě nejsme v cíli. Ještě jsme nespočinuli v Božím království. Kolem nás i v nás stále řádí mocnosti a síly, které se Bohu protiví, ničí jeho stvoření, drtí a svírají nás. Tvářit se, že žijeme už v ráji a nic nás neohrožuje, je velký sebeklam.

To ostatně bolestně zakoušíme každý den. Zatímco minulé Velikonoce jsme prožili spíš v obavách z tajemného nepřítele, který se odkudsi zjevil, číhal na nás, ale nic moc jsme o něm nevěděli, nyní je situace jiná. Ten nepřítel už není tajemný, víme o něm mnohem víc, někteří z nás jsme ho zažili na vlastní kůži nebo na osudech našich blízkých. Ale zatím jsme ho neporazili, je tu s námi v plné síle i po roce.

Západní společnost se dlouhou dobu pokoušela smrt vytlačit na okraj, aby nám nebyla na očích – a to se jí do jisté míry dařilo, mimo jiné díky tomu, že se nám vyhýbaly války i přírodní katastrofy. Jenže teď je smrt opět uprostřed nás, na dosah, a už se dost dobře nelze tvářit, že není. Právě proto máme spolu s apoštolem Pavlem zvěstovat: naše naděje tento život přesahuje. Sahá i tam, kam nikdo z nás nedokáže dohlédnout.

Kristus vstal z mrtvých jako první – a my ho budeme následovat. To je pevný základ, o který se máme opírat v každé době, nejen o Velikonocích a nejen během smrtící epidemie, ale i v časech relativně klidných. Je to ale pravda celá? V poslední době dostávám otázku – a já sám si ji také často kladu: jak máme jako křesťané povzbudit ty, kdo během uplynulého roku přišli o své živobytí, dostali se do tíživé existenční situace, anebo jsou prostě jen hrozně vyčerpaní a neví, jak dál? Skoro každý týden mi telefonuje někdo, kdo naléhavě shání třeba jen skromné bydlení. Co přináší křesťanská naděje do tohoto života?

Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí, píše apoštol Pavel. Toto slovo má svou trvalou platnost, ale není tím jediným, co jsme dnes dlužni světu říci. Pavlův výrok nechci nahrazovat, ale spíš doplnit jeho obměnou: Máme-li naději v Kristu jen pro posmrtný život, je tato naděje ochuzená, neúplná, cosi podstatného jí chybí. Máme-li naději jen pro posmrtný život, musíme se nutně ptát, jak se taková naděje potkává třeba s člověkem, který přišel o všechny úspory a neví, z čeho jeho rodina bude zítra žít. Jistě nestačí ho ujistit, že po smrti mu Bůh všechno utrpení vynahradí.

Pavel sice v tomto oddíle svého dopisu zaměřuje svou pozornost až na samotný konec – konec lidského života i konec celého světa. V perspektivě tohoto konce ale dostává i náš přítomný život nové zabarvení, ocitá se v jiném světle. Pavel říká: Jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. To znamená, že vzkříšení z mrtvých není jen událost někde na konci času, v nepředstavitelné vzdálenosti. Lépe si ji můžeme představit jako jakousi energii či vlnu, odstartovanou Ježíšovým vzkříšením. Jako Adam stál na počátku dějin bezbožnosti, sobectví a násilí, tak Ježíš zahájil naopak dějiny vzkříšení, tedy dějiny života.

Po velikonočním ránu už svět není takový, jaký byl dřív, třebaže se nám tak může někdy jevit. Už víme, komu patří konečné vítězství. Pokorný, milosrdný, láskyplný Ježíš má jednou převzít moc nad celým světem. Když věříme ve vzkříšeného Krista, tak zároveň věříme, že poslední slovo má život – a ne smrt a mocnosti zla. Víme, na čí stranu se můžeme a máme postavit. Protože to kristovské má budoucnost.

Víra ve vzkříšení tedy není jen pohled upřený kamsi na onen svět, ale je to životní postoj. Vzkříšený Kristus nás povzbuzuje, abychom se zapojili do jeho boje proti všemu, co slouží smrti. Jistě, je to Kristův boj, a tedy Boží boj - ale my nemáme jen nečinně přihlížet. Jako Kristovi učedníci nemůžeme rezignovat. Vědomí, že je to Kristův boj, nás velice osvobozuje: nemusíme se starat o výsledek, nemusíme se obávat o svou spásu. S nadějí v Boží vítězství nemusíme podléhat panice, když se běh dějin i náš osobní život nevyvíjí podle našich představ – což bývá docela často. Tato Bohem darovaná svoboda nám ale současně uvolňuje ruce pro starost o naše bližní. Nejsme spasitelé světa, ale nepochybně jsme Božími spolupracovníky v jeho díle – na tom místě, kde právě stojíme. A proto nám už nemůže být lhostejné, že se náš bližní trápí; nemůžeme mávnout rukou nad tím, jak silní válcují slabé; nemůžeme se smiřovat s nespravedlnostmi.

Jako poslední nepřítel bude přemožena i smrt, zvěstuje Pavel. Nepřítel poslední a největší. Zatímco v boji s těmi ostatními protibožskými silami aspoň někdy slavíme úspěch, smrt zůstává v našich očích beze změny. Stojí proti nám jako zeď, o kterou se jakoby roztříští všechny naše snahy. Lidský život se sice neustále prodlužuje, vyvíjíme nové léky a vakcíny, umíme nahrazovat orgány, a nepochybně se nám to vše bude dařit stále lépe. Avšak dál zůstáváme omezenými a křehkými bytostmi.

Nakonec ale bude Bůh všecko ve všem, uzavírá Pavel svou úvahu. To neznamená, že celý svět s Bohem prostě splyne. Bůh zůstane Bohem a svět světem a člověk člověkem. Avšak nebude už žádné místo Bohu vzdálené. Nezbude žádná temnota, do které by nezasvítilo světlo velikonočního rána. Ta energie života, uvolněná Kristovým vzkříšením, pronikne do celého světa. A my z ní už nyní smíme čerpat: motivuje nás, rozšiřuje naše obzory, oživuje naši fantazii. V síle vzkříšení kráčíme k novému světu. Pravda, někdy spíš kulháme nebo dokonce padáme na zem. Ale má smysl vždycky znovu vstát a jít dál.

Amen.

Ondřej Kolář


zpět ...
© 2005 archa.cz