0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
11. neděle po Trojici (4. září 2011)
Efezským 2; 1 - 10

Text kázání: Efezským 2; 1 - 10
(1) I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy,
(2) v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.
(3) I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.
(4) Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval,
(5) probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
(6) Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,
(7) aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.
(8) Milostí tedy jste spaseni skrze víru.
(9) Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
(10) Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.


Milé sestry, milí bratři,

minulost, přítomnost, budoucnost. Co se jen napřemýšlíme o minulosti. Jak mnoho se pitváme v minulosti. Jak často si říkáme: Ach, kdybych tak mohl toto nebo ono změnit, kdybych to tehdy udělal jinak, kdybych se tehdy jinak rozhodl. Kdybych měl ve dvaceti, třiceti, čtyřiceti takový rozum a zkušenosti jako mám teď, žil bych jinak, jinak bych si zařídil život. Zprava doleva a zleva doprava obracíme věci minulé, litujeme sebe, litujeme druhé, litujeme čas, který nám uběhl, a ta lítost bývá trýznivá ani ne proto, cože jsme to ve své minulosti vyvedli, jako spíše proto, že to nemůžeme změnit. Naše minulost je ovšem neoddělitelnou součástí našeho životního příběhu, jsme to také a především my a skutečně, žádné moudro neřeknu, změnit minulost nemůžeme. Tak jako nemůžeme vzít vyřčené slovo zpět. Může za to čas – chronos, který jde nezávisle na nás, nezávisle na našich pocitech a přáních. Neúprosně, trvale jde a jde ....

A ta minulost ústí do přítomnosti a v přítomnosti opět obavy, kolem nás samé špatné zprávy, přítomnost plná otřesů a nejistot a také obav, způsobených zkušenostmi z minulosti, jak mnoho je ta přítomnost minulostí poznamenána, kolik přítomných obav je způsobeno minulými obavami a událostmi. Co všechno nám brání přítomnost intenzivně prožívat.

A také přítomnosti ten čas, ten dotěrný, nezastavitelný čas. Kdyby se dalo to bolavé urychlit a to hezké prodloužit, kdyby bylo možné ten čas, když ne již zastavit, pak alespoň zpomalit a naopak někdy zrychlit. Všemožné tlaky na nás působí a nejvíc ten tlak okamžité přítomnosti, ve které se rozhodujeme, co dál a jak dál. A také ten tlak prožité minulosti stále nezpracované, která tu přítomnost častokrát tak kalí a rozpouští se v ní jako kapka černého inkoustu ve sklenici čiré vody.

Již v přítomnosti myslíme na budoucnost. Budoucnost, předznamenaná minulosti a poznamenaná přítomností. Obavy z budoucnosti, kdo by to neznal. Dávno z minulosti táhnou se obavy z budoucnosti a o budoucnost. A opět ty minulé zkušenosti a nevyřešené problémy a konflikty a neodpuštěné viny a prožitá zklamání a strach, aby budoucnost nebyla trestem za minulost. Hlavním rysem budoucnosti je, že ji neznáme. Tak jako nemůžeme vrátit nic z minulosti, tak nemůžeme znát nic z budoucnosti. Dějinami lidstva se táhnou snahy poznat budoucnost, předpovídat budoucnost, mít jasno o budoucnosti. A protože v člověku je taková touha přirozená a je v něm zakořeněná, proto se věštění budoucnosti stalo výnosným obchodem a lidé jsou schopni věnovat spoustu času a peněz na to, aby věděli, jaká bude jejich budoucnost. Televizní pořady s věštkyněmi a věštci a v nich lidé se svými dotazy, obnažující svoji duši a sdílející své obavy před celou veřejností, za mnoho peněz. Proto všelijaké horoskopy a vykládání z karet a rozhlasové pořady o předpovídání budoucnosti a existují již profese věštkyně nebo věštec a to všechno hlavně velký kšeft. Lidé se živí na slabosti a nejistotách druhých.

Minulost, přítomnost a budoucnost. O všech třech časových kategoriích bychom mohli mnohé povědět z pohledu sociálního nebo psychologického. Jsou známé různé podpůrné teze. Například: „Minulost nezměníme, co však můžeme změnit, to je náš vztah k ní.“ Nebo: „Přítomnost se neopakuje. Jedinou možností, jak ji neztratit je skutečně ji plně prožít.“ K budoucnosti zase známé: „Známkou nedostatku sebevědomí a sebedůvěry i slabosti je touha znát svoji budoucnost.“ Tyto pohledy odkládáme. Máme dnes před sebou biblicko-teologickou nabídku, nebo také nabídku víry, jak hledět ke své minulosti, jak prožívat přítomnost a jak nahlížet do budoucnosti. Nabídku apoštolovu.

„Byli jste mrtvi pro své hříchy... žili jste v nich podle běhu světa… poslušni zlého ducha... i my jsme k nim patřili... žili jsme sklonům těla... dali jsme se vést sobeckými zájmy... propadli jsme Božímu soudu.“ Taková je stručná reflexe minulosti. Nic veselého. Celá naše minulost se vejde do této apoštolovy reflexe. I naše sobectví i naše neovladatelnost i bezbřehá nezvladatelnost sama sebe, náš reálný, osobně vnímaný tlak i slepá poslušnost mocných – a mohli bychom pokračovat se vším, co nás z naší minulosti trápí a žere a co nám nedá spát a bere nám pokoj. Tak to je, milé sestry a milí bratři, pryč. To umřelo. Byli jsme mrtvi pro své viny a hříchy. BYLI. Minulost je mrtvá. Bez života. Jen ji stále neobživovat, jen ji stále nezvat do svého domu. Je pryč. Patříme Bohu. Protože k ní Bůh, náš soudce, zaujal nečekané stanovisko. „Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem.“ Kristovo vzkříšení je naše přítomnost. To, co Kristus přinesl, to je dostatečná záchrana pro ty, kdo jsou s Kristem spojeni vírou. Pro ty, kdo věří. Hřích patří minulosti. Hřích člověka odcizuje Bohu i sobě samému, hřích člověka odcizuje lidskému poslání milovat, být milujícím milosrdným bližním.

Jsme probuzeni k novému životu. Naší přítomností je víra a láska. Milostí jste spaseni. To je významná změna úhlu pohledu. Vírou přijatá milost nás zachraňuje. Jeden moderní komentář k tomuto textu říká: „Z minulosti autor přechází do přítomnosti, do doby po Kristově vzkříšení, které se jeví jako projev Božího odpuštění a přízně k člověku (vyjádřeno obraty: bohatý v milosrdenství, velká láska, zamiloval si nás, milost, dobrota). Konkrétním důsledkem Boží milosti je vzkříšení spolu s Kristem, které je pro konkrétního člověka zpřítomněno ve křtu a vírou vstupuje již do přítomného života. Je to dar. Nic jiného pro to člověk nemůže udělat, než ten dar přijmout.

A jsme u budoucnosti. Přijetí daru milosti nám otevírá budoucnost minulostí již nezatíženou. Naše budoucnost je nový život v Kristu, život dobrých skutků. To je život takových skutků, které podporují lidskou důstojnost, které křesťan, jenž uvěřil v Krista, který spolehl na odpuštění, pro kterého již není minulost určující a přítomnost stresující, tomu se zde připomíná, že má možnost angažovat se pro to, co má skutečně budoucnost. Ten je zván k budoucnosti, jež pro něho má smysl. Budoucnost, připravená Bohem. Ta budoucnost nezáleží na naší aktivitě, ale umožňuje žít s nadějí a smysluplnou perspektivou. My ji vidíme, vnímáme a přijímáme. Konáme dobré skutky, pro nás připravené, které mají smysl, nejsou samo účelové, jejich motivací není naše záchrana, ta se již stala v Kristu. Jejich motivací je podpora člověka, podpora dobrého Božího stvoření.

Milé sestry a milí bratři, připomenuli jsme si minulost a vztah k ní, hovořili jsme o přítomnosti a pohledu na ni, otevřeli jsme pohled k budoucnosti a k tomu, co je v ní pro nás připraveno. Dostali jsme možnost žít a pracovat s vědomím, že to, co děláme, již nemusí být zatíženo minulostí, ale má nejhlubší budoucnost a smysl. To, co děláme a žijeme v osobním životě, v pracovním životě i zde, v kobyliském sboru jako jedné z částek církve Kristovy.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz