0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
18. neděle po Trojici (23. října 2011)
Jan 14; 6

První čtení: Jan 14; 1 - 7

Text kázání: Jan 14; 6
(6) Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Milé sestry, milí bratři,

co je to, co nás všechny staví do stejné roviny, určuje hodnotu u každého stejnou, je nezpochybnitelné, je pro všechny zásadní odpovědí na otázku: „Kdo jsi?“ Jsou to ta dvě slova, kterými začíná Ježíšova odpověď na Tomášovu otázku: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ „Já jsem. Existuji.“ Naše bytí nás všechny staví do stejné hodnotové roviny. Není někdo více a někdo méně. Buď člověk je, existuje, nebo není, neexistuje. Tak to má člověk také společné s Ježíšem. Já jsem, řekne člověk, já jsem, řekne Ježíš.

Ale zatímco člověk, každý z nás, může pokračovat výčtem svých mnoha rolí, například já jsem projektant nebo já jsem zedník, elektrikář, nebo já jsem matka nebo já jsem presbyter, Ježíšovo pokračování je jiné. Ježíš nepokračuje jmenováním své role nebo svých rolí. A to je mimo jiné ten zásadní rozdíl mezi námi lidmi a Ježíšem člověkem, rozdíl daný tím, že Ježíš je Božím Synem. Ježíš pokračuje pojmenováním své podstaty, smyslu své bytnosti. Tak můžeme číst sedm velkých Ježíšových „já jsem“ výroků. Já jsem: chléb života, dveře ovcí, dobrý pastýř, světlo světa, vinný kmen, vzkříšení i život a ten výrok, který jsme četli dnes: „Já jsem cesta, pravda i život.“

Všimněme si – Ježíš neříká: ukáži vám cestu, řeknu vám pravdu, vylepším, zkvalitním vám život. Ježíš říká: já jsem. To můžeme my lidé. Ukazovat někomu cestu, kudy má jít, aby došel k cíli. Sdělovat někomu pravdu třeba o zdravotním stavu, aby se mohl dobře léčit, podporovat kvalitu lidského života. To ovšem nejenže můžeme, to dokonce máme, to je náš každodenní úkol. My lidé však nemůžeme říci, že sami tou cestou, pravdou i životem jsme.

V našem myšlení, v našem tradičním chápání je cesta určitým vymezeným prostorem, po kterém se pohybujeme, jdeme z jednoho místa na druhé. A na té cestě: pády i vstávání, kroky rychlé i pomalé, prach nebo bláto, asfalt nebo kameny. V přeneseném smyslu slova jako metafora je to určitý životní styl, způsob prožívání, soustava hodnot, které daný člověk přijímá. Orientace určitým směrem, obraz pro vývoj pro to, co se v čase mění, čím člověk prochází, je to určité směřování, hledání, pohyb, dynamika. Nic statického, jednou daného. Jsou to také mnohé otázky a hledání, nalézání ale i nenalézání odpovědí.

Životní styl můžeme tu cestu člověka, která je jedinečná jako každý člověk je jedinečný, nazvat. Tak člověk může říci: taková je moje autentická, pravdivá cesta. A může to tak říci i člověk křesťan. Ale již nemůže říci: pojďte touto moji cestou. Může však říci: pojďte se mnou, každý svoji jedinečnou cestou, svým jedinečným životním stylem, po cestě, kterou je Kristus. Protože křesťanova cesta je jen jedna a to je cesta kristovská, tou je Kristus Pán sám. Je cestou vedoucí k Bohu. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Ježíš není tím konečným cílem, je způsobem, jakým je možné přijít k Bohu. Jaké jsou významné peripetie cesty, kterou je Ježíš?

Připomeňme si jen dvě. Především je to Kristova oběť, přinášející odpuštění, milost, smíření. Záchranu. Kristus je cesta, vedoucí soutěskou nepřijetí, nepochopení, odmítnutí, posměchu, ukřižování. Kristus sám je v tomto smyslu pro člověka tou soutěskou a člověk jí musí projít, přijmout ji. Přijmout odpuštění a milost, přijmout Kristovu oběť.

A to druhé: Kristovo vzkříšení. Přemožení smrti. Pozvání k novému životu. Člověk k tomu říká své ano. Přitakání k něčemu tak nepředstavitelnému až pohoršlivému. K něčemu, co jde proti zkušenosti i představám. Vzkříšení jako pokračování soutěsky zvané oběť. A člověk vzkříšení přijímá vírou. Kristova cesta je cestou oběti a vzkříšení. Žádná naše cesta taková není a být nemůže. Avšak naše cesta může být a kéž je jedinečným přitakáním k cestě, kterou je Kristus.

S pravdou je to podobně složité. Kristus je pravda, jejíž neodpreparovatelnou součástí je láska. Je pravdou, která nás nelikviduje svým strohým chladem. V jednom evangelijním příběhu učedníci loví celou noc ryby a nic nechytí. Pak jim Kristus Pán řekne, ať jedou na hlubinu a tam ať hodí sítě do vody. Petr reptá, nakonec to udělá a síť je plná ryb až k prasknutí. Petr pokračuje v nepochopení a řekne: „Pane, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný.“ Sám tváří v tvář Kristu poznává pravdu o sobě. Svoji hříšnost. A Kristus zůstává. Pravda s Kristem, s láskou. Ovšem tu pravdu o sobě člověk poznává tváří v tvář pravdě, kterou je Kristus. Kristus je pravdou o člověku.

Na rozdíl od cesty je pravda neměnná, statická, daná. Její podstata nepodléhá náladám, soudům a proměnám člověka. V řecké filosofii je pravda tím, jediným, oč má smysl usilovat, něčím absolutním, bez klamných představ.

I v židovském myšlení má pravda neměnitelný charakter. Když Ježíš o sobě řekne, že on je tou pravdou, ukazující k Bohu, pak smíme mít jistotu, že přijetí té pravdy, přijetí Krista nás skutečně k Bohu přivede. V Kristu se snoubí dynamika cesty se statikou pravdy.

Také životem je Kristus. Milé sestry a milí bratři, trvale promýšlím téma smrti jako součástí života. Kdysi jsem si vytvořil formulaci, že se rodíme do života, ale zároveň do smrti. Ale nerodíme se pro smrt, ale pro život. Ve víře v Krista to znamená, že se rodíme nejen pro tento časný život, ale také pro nový život, věčný život. Pro Boží království. Ten nový, věčný život však žijeme již nyní, v tomto životě. Zde začíná věčný život, zde žijeme atributy Božího království, přičemž tím základním je láska a dalšími například pravda a milosrdenství. Zatímco ovšem Boží království je něco, co je přicházející a co pravdu a nový život přináší (tak v synopticích), Ježíš Kristus již tou pravdou a životem a také cestou je.

Je to typické janovské pojmenování. Já jsem, a říkal jsem na začátku, že tak začínají Ježíšovy řeči o sobě v Janovské verzi evangelia sedm krát. Zde – já jsem – cesta, pravda i život. Jsem přítomný, nikoho jiného již nečekejte, žádnou jinou pravdu nehledejte, po jiných cestách nechoďte neboť jen já, Kristus jsem tou cílenou cestou k Bohu, jiné alternativy života nehledejte, protože já jsem život a já vám život přináším, přináším sám sebe. Dietrich Bonhoeffer, farář německé vyznávající církve o tomto napsal: „Ježíš nepřináší žádné nové náboženství. Ježíš přináší život.“

Milé sestry, milí bratři, kdybychom stáli na rozcestí bez Ježíše, viděli bychom na rozcestníku tři cedule, jdoucí paprskovitě každá jiným směrem. Na jedné by byla pravda, na druhé cesta, na třetí život. Vlastně tři nesourodé hodnoty. Statická pravda, dynamická cesta a smrtí končící život. A mohli by na té křižovatce být tři rádci, každý reprezentující jednu z těch hodnot. Jeden by nám říkal: „Pojď tudy, pojď moji cestou, je dobrá, vymyslel jsem ji. A hlavně nechoď těmi jinými cestami. Ty nejsou dobré. Ty jsou špatné.“ Druhý by nám říkal: „Pojď tudy, pojď za moji pravdou, já mám pravdu. Ti druzí pravdu nemají, jen ta moje pravda je správná.“ A třetí by nám říkal: „Tudy vede správný život. Pojď za mnou, já ti ten skutečný správný život ukážu. Ti další se mýlí.“ Řekl jsem rozcestí bez Ježíše a my tam na roztrhání duše. Kudy a kam a jak a s kým?

Jak jinak tomu bude na podobném rozcestí s Ježíšem. V něm se všechny tři hodnoty, cesta, pravda i život setkaly, on sám je jimi. Pojďte za mnou, pojďte se mnou, tudy. Žádné paprskovité rozdělení a ukazatele, které by nás niterně dělily a trhaly. Jeden jediný paprsek, svítící nám na cestu a ukazující směr. Tam. Nahoru. Vertikálou k nebi. K nebeskému Otci. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne,“ říká Ježíš. Jdeme?

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz