0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle adventní (4. prosince 2011) - mezinárodní bohoslužby
Skutky apoštolů 16; 25 - 34

Text kázání: Skutky apoštolů 16; 25 - 34
(25) Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali.
(26) Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.
(27) Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli.
(28) Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“
(29) Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena.
(30) Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“
(31) Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“
(32) A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží.
(33) Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít.
(34) Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.


V části Filipským se praví: „Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Čekejme na příchod Pána takovou vírou, a Pán přichází.“ V Evangeliu se říká, že až přijde Mesiáš, bude to jako když se vloupá nenadále v noci do domu zloděj. Mesiáš nepřijde podle našeho kalendáře, ale podle kalendáře Božího. Nevíme, kdy přijde, ani to nemůžeme předpokládat, přijde zcela neočekávaně, proto se píše, že přijde nenadále jako zloděj do domu. Jako zloděj se do našeho těla vkrádá i nemoc. Ale ani choroba ani náš Pán k nám nepřichází nenadále jako zloděj, pouze my to nejsme schopni poznat, i když už existují znamení z nebe. Přichází sice konec světa, ale my si to nedokážeme uvědomit.

Když se ptali Ježíše na znamení, řekl: Večer říkáte: Bude krásně, je pěkný západ. A ráno: Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků. Vzhled oblohy umíte posoudit, a znamení časů nemůžete? (Matouš 16, 2-3)

Přestože se už objevují všechna znamení, my nedokážeme znamení času porozumět, neumíme si je uvědomit, a pak jen řekneme, že Pán přichází nenadále jako zloděj. Ale znamení času bychom si měli uvědomovat. Ve světě, během historických změn i v lidském srdci bychom měli být schopni si uvědomovat smysl Božího konání, ale protože nejsme dostatečně moudří, nedokážeme to pochopit, a tak to nakonec vyjádříme tak, že přichází jako zloděj. Ale znamení času se objevovala. Pouze my jsme neznalí a tato znamení si neumíme uvědomovat. Hospodin přichází jako Mesiáš, připadá nám sice, že přijde nečekaně jako zloděj, ale poskytl nám již všechna znamení času. Mohli jsme si je uvědomit.

My všichni víme, že když žijeme určitým způsobem, zahyneme, a když žijeme jinak, dosáhneme štěstí. Mesiáš přichází uprostřed znamení, jenomže když přijde poslední den, je to přesto neočekávané, ale Mesiáš nám prostřednictvím znamení ukazuje dobu, kdy přijde. Příchod Hospodina je předvídatelný.

Lid Izraele neměl v době babylonského zajetí dostatek jídla ani pití, neměl politickou nezávislost, měl zraněnou duši i tělo, ztratil i svou zem, ale prorok Izajáš pravil, že až Mesiáš přijde, poskytne všemu lidu útěchu.

Když řekneme „útěcha”, znamená to politickou změnu, duchovní změnu, změnu světa. Kdyby Hospodin vstoupil do běhu historie a působil by v ní, lidé by dostali útěchu.

To věděli i všichni lidé. Jak můžeme dostávat útěchu? Hospodin sice dává lidu útěchu, léčí jej a dává mu požehnání, ale to všechno není něco, co spadne z nebes jako blesk.

Hospodin pravil, že jestliže si lidé přejí dostat štěstí, přejí si dostat požehnání a útěchu, ať připraví cestu. „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně.” Hospodin přijde po cestě, kterou mají lidé připravit. Když nebude cesta připravena, nemůže se neočekávaně zjevit. Aby se nám dostalo Hospodinovy útěchy, musíme dobře připravit cestu. Musíme dobře připravit cestu uvnitř naší mysli. I kdyby to byla jen uzoučká cestička, je třeba ji důkladně připravit. Nerovnou cestu, vyvýšeniny i propadliny je třeba vyrovnat. To musí lidé udělat, když čekají na příchod Pána.

Marie, která čekala na Pána, řekla: „Rozehnal ty, kteří v mysli smýšleli arogantně, vladaře, kteří deptali lid, nedávali jim svobodu ani jídlo a diktátorsky jim vládli, ty svrhl z trůnu, bohaté, kteří se chvástali penězi a mocí, poslal pryč s prázdnýma rukama.” V Bibli se říká, že Spasitel, na něhož čekáme, rozežene pyšné a povede nás cestou pokoje. V současnosti žije na celém světě jedno procento rozmařilých boháčů, kteří ztěžují život 99% lidí, pyšní a mocní vládcové ženou nespočetné množství lidí ke smrti. Poselství Adventu spočívá v tom, že jestliže jsme povýšení, nemůžeme rozmlouvat se Stvořitelem. Povýšenost se stává zdí, která brání spojení lidí na světě.

Není to jen majetek a moc, co se stává vysokou zdí mezi lidmi. Také v kultuře, mezi rasami a regiony, ve vzdělanosti a dokonce i v náboženství existuje diskriminace a nadřazenost, a to se projevuje povýšeností lidí, a stává se vysokou zdí mezi nimi na celém světě. Člověk a příroda musí společně dýchat a žít ve vzájemném souladu. Když se lidstvo ve vědeckém pokroku chová povýšenecky vůči přírodě, tak i mezi lidmi a přírodou vzniká zeď, která je odděluje. A proto Marie řekla: „Domýšliví lidé! Jestliže čekáte Spasitele, buďte před Bohem pokorní“. A otevřete se! Společně se poslouchejte a společně oslavujte! V tomto adventním čase čekáme na příchod Spasitele s pokáním a bez povýšenosti. Když se znovu vrátíme k pokoře, Stvořitel nám bude ukazovat cestu. Cestou pokory nalezneme Hospodinovu útěchu. Hospodin přijde k těm, kdo jsou pokorní. A poté bude Hospodin a člověk, člověk s jiným člověkem, i člověk s přírodou a také příroda s přírodou v souladu. A právě toto znamená: Připravovat cestu.

Mesiáš, na něhož čekáme, zemřel v Naza­retském Ježíši, a ze smrti vytvořil život, který bude věčný. Ježíšův kříž znamená smrt.
Ze smrti na kříži vzešel vzkříšený život.

Mesiáš, který k nám přichází, nám slíbil život ve vzkříšení. Doufám, že věříte, že i v bolesti a hněvu smrti se může zrodit radost a nový život. Tato víra vychází z čekání na Spasitele. Slib Božího evangelia, začínající od Abra­há­ma, překonává vysokou zeď, strhává ji, vyplňuje údolí obřízky, která byla vlastní Židům, srovnává tak nerovnosti a šíří se křtem i mezi ostatní národy. Aby byla stržena zeď, která dnes brání šíření evangelia, Hospodin shromáždil ze severu, jihu, východu a západu vás všech­ny, kdo čekáte na našeho Mesiáše, sem do Kobylis.

Korejské přísloví říká: Když se spojí více rukou, snáz zvednou i lehký list papíru. Radost, že s pokorou všichni společně připravujeme onu cestu pro to, aby se nám dostalo Hospodinovy útěchy, je Božím duchovním požehnáním pro náš kobyliský sbor. Tímto duchovním požehnáním vám přeju, abyste vy všichni našli v našem kobyliském společenství Boží království.

Amen.

Jong Sil Lee


zpět ...
© 2005 archa.cz