0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Velikonocích (22. dubna 2012)
Soudců 16; 28

První čtení: Soudců 13; 1 - 7 + 24 - 25

Text kázání: Soudců 16; 28
(28) I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!“

Milé sestry, milí bratři,

jak zoufalý je to Samsonův výkřik. Jedna z nejkratších biblických modliteb, zároveň však jedna z nejbolavějších, nejzoufalejších, ale také nejproblematičtějších. Prosba o sílu k pomstě! Tak se v závěru života modlí Boží zasvěcenec, Bohem vyvolený, Bohu zasvěcený Samson. Je to celé prohra? Je celý jeho život ztroskotáním člověka, kterému Bůh požehnal, který měl svým životem ukazovat k Boží moci, měl chránit Boží lid, měl být jakýmsi vyslancem Božího práva? Který měl vysvobozovat Izraele z moci Pelištejců, pohanů nejhrubšího zrna, největších a nejnebezpečnějších nepřátel Božího lidu? Chránit lid před jejich násilnostmi, loupením a plundrováním?

Samson patřil mezi ty, skrze které Hospodin připravoval osvobození od nepřátel. Tak zvaný Nazorejský, zasvěcený zvláštní mimořádné službě Hospodinu. Zasvěcený na celý život, vybavený nadlidskou silou. Zasvěcený dokonce již v matčině lůně. Jeho matka byla neplodná. Tato zmínka řadí Samsona do té řady Božích vyvolených Izáka, Jákoba, Samuele i Jana Křtitele. Ve všech těchto případech Bůh otevírá život, dává to, co lidé dát nemohou. Tam, kde neúspěšně skončilo usilování člověka, tam zasahuje Bůh.

Samson však nežije nikterak svatě. Jeho život je plný nepokoje, nestálosti. Ano, má Boží požehnání, je nositelem síly, kterou ho Bůh vybavil, přesto, zdá se, jeho nepokoj jakoby se vzpíral poslání, pro které byl určen. Ani zasvěcený Boží není uchráněn mnohého pokušení. Na mnoha biblických postavách, ale také na mnoha aktuálních životních příbězích se ukazovala pravdivost té zvláštní přímé úměry: čím víc je člověk zasvěcen Bohu, čím víc je v jeho životě přítomno Boží požehnání, tím víc na něho doléhá svět, doléhají mnohá pokušení, mnohá úskalí a tlaky. A ať se nám to líbí nebo ne, člověk podléhá těm pokušením, podléhá touhám, které jsou silnější než on. Snad žádná biblická postava není větším příkladem takového vyjádření než právě Samson.

Na začátku Samsonova příběhu je žena. Nebo řekněme láska. A jistě by mnozí dodali slepá láska. Ale vyhněme se hodnocení, vyhněme se hned na začátku soudům. Zkrátka Samson se zamiluje a není to podle gusta jeho rodičů. Je to láska k pelištejské ženě. Docela zvláštní životní ironie. Láska k ženě, od jejíhož lidu a jeho krutosti má Samson vysvobozovat. Divit se bude ten, kdo nic neví o mocném vzplanutí lásky, kdo nebere vážně slovo Písně písní, že silná jako smrt je láska, žár její, žár ohně. Samson je takovým ohněm zapálen, je sžírán takovým žárem lásky. Co nadělají rodiče? Protestují, rozmlouvají, diví se, nesouhlasí, všechno možné. Nakonec se však vůli synově podvolí. Otec jde podle tehdejší tradice zařizovat svatbu. Co jiného říci, než že to byl rozumný otec. Zhodnotil situaci a rozhodl se. Nic víc, nic méně. A přesto již tato chvíle ukazuje k duchovní nouzi Izraele. I ten požehnaný vyvolený Boží nedbá Božích příkazů. Ale mohl jinak? Mohl si pomoci, když touha byla příliš velká, když láska příliš hořela, když ta žena byla příliš krásná a Samson plný síly? Co by pomohly jakkoliv dobře míněné rodičovské rady nebo zlost? Sestoupil Samson s otcem a matkou do Timnaty. Sestup, nejen symbolizující, ale znamenající pád. Tak, jako Abram sestoupil do Egypta, tak nyní Samson sestupuje do pelištejské Timnaty.

Koná se svatební hostina a ještě při ní má Samson příležitost uvědomit si svůj chybný krok. Špatný výběr. Ta žena se nepovedla. Zradila. Využila svých půvabů, použila slz, naléhání, přesvědčování. Dnes bychom to nazvali duševním vydíráním, manipulací. Využila Samsonova dobrého srdce a vymámila z něho odpověď na hádanku, kterou sám Samson vymyslel. Samson prohrává. Jeho výběr byl špatný. Žena, která při něm měla stát, která měla přijmout víru svého muže, tato žena strhává Samsona zpět. Snad již tehdy měli lidé pochopit, že není možné sloučit to, co je Boží s tím, co je pohanské, byť by pojítkem byla sebevětší láska. Zní to krutě, nelze však jinak. O to milosrdnější je zjištění, že ani toto není chvíle, kdy by Bůh člověka opustil, kdy by ho nechal koupat se ve vlastní krvi. Bůh proměňuje časy i chvíle. Když se Samson vrací k ženě, se kterou se nerozešel, jeho tchán mu oznámí, že již ji dal jinému muži.

Čekali bychom, že si snad Samson uvědomí chybnost svých kroků, že konečně přijme ten úkol být tím, kdo pomůže svému lidu. Samson však, a to je druhé klopýtnutí, myslí na sebe. Je hnán touhou po osobní pomstě. Chce mstít osobní křivdu. Zase je v tom rozhodnutí mnoho života a mnoho emocí a ani náznakem jednoduchého řešení. A přesto, i v tomto jednání je přítomen Bůh. Dochází k definitivní roztržce. Samsonovi je jasné, že Pelištejci jeho přátelé nebudou.

Na řadě je však třetí Samsonův pád. Samson navštívil lože nevěstky. Jako izraelský soudce se dopustil neslýchaného jednání. Pro Pelištějce to bylo naprosto normální. Uprostřed pohanských kultů plodnosti byla prostituce běžným jevem. Nic mimořádného. Pro požehnaného Božího však čin nepředstavitelně chybný. To se opět Samson neovládl. Je to muž, kterým smýkají touhy, emoce, představy, napětí. I takový člověk však může být požehnaným Božím. I takový člověk má své místo v Božích plánech.

A další, tentokrát již rozhodující rána Samsonovi do týlu. A opět rána, která prochází, řečeno naší symbolikou, srdcem. Samson se opět zamiluje do pelištějky. Dalila se jmenuje. Snad nejznámější žena Starého zákona. Symbol zrady, úskoků, podlosti, symbol umění využít své ženské přednosti pro svůj prospěch. „Otevřel mi své srdce dokořán“, vzkazuje Dalila svým soukmenovcům. „Přijďte, budete ho mít v hrsti“. Chvíle, kdy nám zatrne. Vždyť přece není v životě mnoho hlubších, krásnějších chvil, než když muž ženě a žena muži otevřou srdce dokořán. Ve hře je důvěra, pochopení, naděje, ve hře je prohloubení vztahu, touha po porozumění. Jeden se dává druhému v šanc a není rozhodující, je-li to ve vztahu manželském nebo přátelském a je-li to vztah jediný nebo jich je víc. Jde právě a jen o tu otevřenost a důvěru. Běží nám mráz po zádech, když tato Dalilina slova slyšíme v souvislosti se zradou. Přijďte, polapíte ho. Otevřel mi své srdce dokořán, vydal se mi v šanc. Tak vzkazuje Dalila a tak vrcholí Samsonův pád. Věci nabývají rychlý spád. Samson prozradí Dalile zdroj své síly. Nestříhané vlasy, symbol vyvolení, Božího požehnání. Stačí několik střihnutí a Samson je bez síly. Snad příliš spoléhal na sebe, na svoji sílu, neohroženost. Ale takový byl Samson. A přesto byl Božím vyvoleným.

Věci dostávají rychlý spád. Pelištejci využijí zrady Samsonovy ženy, Samsona spoutají, vypíchnou mu oči, uvrhnou do žaláře kde mele spolu se ženami mouku. Strmý pád. Těžké ponížení. A aby byl pád završen, přivedou si pelištějci Samsona v den slavnosti před brány chrámu, aby jim byl ke kratochvíli, k nechutnému laškování. Když ponížit, tak dokonale. Vychutnat si tu chvíli. Samson je bezmocný, spoutaný, slepý. Využít této slabosti. Dokázat svoji sílu. Zde je další ukázka toho, co dokáže člověk. Zbabělost Pelištejců, kteří by beze zrady Samsona nikdy nepolapili, dostává své vyjádření v touze totálně ponížit, vysmát se, zdeptat. Zkrátka reálný život. Včera jsem slyšel zajímavou větu: „Tam, kde se vyskytne osobnost, někdo znalý, veliký, tam se za ním nahrnou nuly“. Samsona se chopily lidské nuly. Jak daleko může jít zrada, nenávist, touha po pomstě? Jak hluboká je propast, kdy člověk prožívá opuštěnost od Boha? A co všechnu musí nastat, aby člověk Boha hledal, obracel se k němu? V tomto příběhu je to hloubka netušená. A právě v této hlubině ponížení a bolesti se Samson modlí svoji žalostnou modlitbu.

„Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči“, prosí Samson. Tedy pomsta. Chce se nám říci, další ze Samsonových pomýlení. Lidsky však pochopitelná chvíle. Vždyť se jedná o posměch Božímu vyvolenému. A přesto v této vypjaté chvíli zjišťujeme Samsonovu víru, jeho spolehnutí na Boha, který vyslýchá. Samson nečeká na nějaké vyjádření, jestli Hospodin vyslyšel nebo nevyslyšel jeho modlitbu. Bezprostředně po jejím vyslovení se opře do sloupů chrámu a výjevem ne nepodobným z apokalypsy ukončí svůj životní příběh. Příběh člověka, plného hříchu, vášní, lásky, touhy, plného neodolatelných tužeb, plného svévole, neposlušnosti. Zkrátka příběh člověka, se kterým Pán Bůh počítal a počítá. Ne. Samson jistě neodpovídá zbožným představám o Božích služebnících, kterým jsou nasazovány krunýře bezhříšnosti, krunýře pomyslné čistoty, na které jsou nasazována neunesitelná měřítka dokonalosti. Však ani Písmo nezná člověka jinak než jako hříšníka. Všichni, s nimiž Pán Bůh počítal, byli obtíženi hříchem. A přesto s nimi Pán Bůh počítal. Jeho láska je nevyčerpatelná, jeho drahá milost se neomezuje jen na jakési pomyslné, nepatrné hříšky. Hřích buďto je nebo není. A on při člověku vždycky je. Kdo by se odvážil soudit Samsona pro jeho vášně? Jen ten, kdo nic neví o milosti, o Boží odpouštějící lásce. Jen ten, kdo nic neví o zápasech víry i lásky, o zápasech, které vede člověk sám se sebou po celý život. Vždyť i ten Samson smí při své mnohé lidské ubohosti ukazovat ke Kristu, který vykoupení člověka zaplatil smrtí na kříži. Snad proto je Samson jedním s těch, kteří jsou zahrnuti do oblaku víry svědků, jmenovaných v dopise Židům: „Mám ještě pokračovat, píše autor dopisu Židům? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno“.

Milé sestry, milí bratři, víc než pohoršení hledejme v Samsonově příběhu Boží přítomnost, Boží milost. Název dnešní neděle. „Hospodinova milosrdenství je plná celá země“. Hledejme ´v tom příběhu sebe. Zjistíme, jak velmi mnoho i my Boží přítomnost, Boží lásku, odpuštění i milost potřebujeme. Nemusíme zbořit chrám, stačí, když v Boží milosti, v jeho milosrdenství nalezneme novou sílu pro své další životní cesty, na kterých je nám dáno být svědky Boží lásky v Pánu Ježíši Kristu. Stačí, když tak zboříme hradby nepochopení, našich soudů nad druhými, když zboříme hradby představ o druhých lidech, představ, do kterých se pro jejich tvrdost zkrátka bližní nevejde. Je to větší čin a chce to větší sílu a větší víru v Boží milost, než zboření toho největšího chrámu na světě. A tak naše modlitba by mohla vypadat takto: Panovníku Hospodine, rozpomeň se na nás pro své milosrdenství a dej nám, prosíme, nejen tentokrát, ale každý den a stále sílu, abychom mohli hradby, které nás rozdělují, bořit. Je té síly potřeba mnoho. Děkujeme za slyšení, jsme v naději na vyslyšení. Tvoji vyvolení.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz