0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Hod Boží vánoční (25. prosince 2012) - rozhlasové bohoslužby
Titovi 3; 4 - 7

Text kázání: Titovi 3; 4 - 7
(4) Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha:
(5) On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
(6) Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,
(7) abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.


Milé sestry, milí bratři, milí rozhlasoví posluchači,

jaká je to radost a jaký pramen naděje. To je ono. To přece potřebuje každý z nás a to potřebuje celý svět. Dobrotu a lásku. „Ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha.“ Dobrota a láska. Ve světě, který je plný pohrom a katastrof, plný násilí a bolesti, plný nelásky a sobectví a touhy po ovládání druhých, ve světě politického marasmu, který bere lidem chuť pro jakékoliv poctivé angažmá. V tom světě se ukázala dobrota a láska našeho Boha. To zní jako sen, jako podmanivá melodie, jako plné víno, které svlažuje jazyk. Dobrota a láska. Jako když zaléváte vyprahlý záhon, jako když otevřete okna v dlouho nevětrané, zatuchlé místnosti. A člověk pocítí úlevu a udělá slastné aach, protože se stalo něco zásadně důležitého pro jeho život.

Ale přece my lidé se snažíme být dobrými a projevovat lásku. Každý podle svého obdarování, podle svých sil. Někdo s láskou vychovává děti, jiný doprovází umírající, další podporuje lidskou důstojnost těch, kteří již nemají dostatek sil, ten se stará o seniory a také o své rodiče, jiný o děti s postižením. To je přece dobrota a to je přece láska. Většinou tichá a pokorná, o to účinnější. Že o ní nevíme nebo jen málo? Právě pro její tichost a pokoru. To zloba a násilnosti a pýcha a falešné hry politiků a střelba do dětí ve školách a mnohé další projevy mocností zla, o těch víme mnoho, protože jsou hlučné a potřebují na sebe upozorňovat. Zdánlivě překrývají dobrotu a lásku, ale pouze zdánlivě. Ony zde jsou, jako neviditelný podzemní proud vody, který však zemi zavlažuje. Častokrát se setkávám a hovořím se zaměstnanci domovů pro seniory, psychiatrické léčebny, pečovatelských služeb, s poskytovateli sociálních služeb. Při svých návštěvách vnímám většinou laskavé, lidsky vstřícné klima. Mnoho dobroty a lásky. Zaměstnanci dávají ze svého největšího obdarování, z největších hlubin, dávají ze své lásky. Jenomže kdo to ví, když většinou sdělovací prostředky informují o těchto místech v souvislosti s něčím, co se nepodaří, případně s nějakou tragedií. Dobrota a láska jsou překrývány zlobou a nenávistí, případně vysmívány životními pragmatiky. Ale ony hodnoty jsou zde reálně přítomny a také díky jim je život na této zemi snesitelný a unesitelný.

Když tedy dobrota a láska jsou zde, jsou v nás, lidech, nač ještě otevírat Bibli, co nám ona k tomu může říci? Je to, milé sestry a bratři, milí rozhlasoví posluchači, jako když odkryjeme zdroj pitné vody, jako když nalezneme životodárný pramen, který nás postaví na nohy, občerství, dodá síly a my pak můžeme rozdávat. Ona ta dobrota a láska jsou konkrétním vyjádřením myšlení Boha o člověku. Záchrana. Zbavení pout, vytvořených hříchem. Otevření výhledu až za hranice tohoto života. Cesta k víře, že nepatříme smrti, chaosu, tmě, ale novému životu, světlu. Jsme součástí Božího řádu. Jsme dobré Boží stvoření. A k tomu jenom naše dobrota a láska, naše skutky lásky nestačí, i když, jak víme, jsou životně důležité.

Tím zdrojem, který nalézáme v Bibli, je dobrota a láska Spasitele Boha. Když slyší pastýři andělské promluvení, slyší o Bohu, který se solidarizoval s člověkem. Který v člověku, děťátku Ježíši, sestoupil na zem. „Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ Bůh mezi lidmi, Bůh s člověkem. Ne, víra se neupíná k nějaké nadzemské představě neznámého boha, víra je zakotvena v živém Bohu, který v Kristu promluvil k člověku. Přišel za člověkem, za námi. Přišel cestou všeho stvoření. A to promluvení bylo zásadní a rozhodující. Bůh zachraňuje a jeho záchrana se týká stejně tak stařenky, která teď poslouchá rozhlas ve vesničce Vysočiny nebo v nemocnici či domově pro seniory jako někoho, kdo je účasten bohoslužeb ve svatovítské katedrále nebo v pařížském chrámu Notre Dame či presbyteriánském kostelíku někde na Novém Zélandu. Stejně tak Korejce jako Čecha nebo Japonce. Dobrota a láska je Boží nabídkou pro každého. Nerozlišuje. Nepřepočítává skutky a zásluhy. Nenabízí záchranu za něco. Jen z lásky k člověku. „Nebo Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný,“ sděluje nám autor evangelia podle Jana. Bůh, který miluje svět a člověka v něm. Mimochodem, když jsme včera našli pod vánočním stromkem nějaké dárky, nedostali jsme je proto, že bychom byli kdovíjak hodní a zasloužili si je. Dostali jsme je proto, že nás má někdo rád. Dávali jsme je proto, že máme někoho rádi. Dárek jako projev lásky. Nic více, nic méně. Je to mnoho? Je to málo? Je to dost. Sebemenší projev lásky je dost, protože nám sděluje, že zde na tomto světě láska je a zůstává a nic, ani smrt ji nezničí. Možná právě v těchto vánočních dnech více myslíme na ty, kteří nám včera u štědrovečerního stolu chyběli. Vzpomínka způsobí zachvění, obavy, bolest. Někteří jsou na cestách, jiní vykonávají svá povolání, někteří již slaví nebeskou hostinu. Proč ty vzpomínky? Proč to zachvění srdce? Protože jsme je milovali a oni nás. A co nám zůstává, když oni s námi nejsou? Láska zůstává. Je to mnoho? Je to málo? Je to dost.

Mluvíme o lásce. Ale apoštol píše Titovi ještě o naději. „K němuž se upíná naše naděje.“ Kam, k čemu že se to upíná křesťanova naděje? K tomu, co nelze spočítat, naprojektovat, promyslet, na co nelze našetřit, co nelze vyfotografovat a teprve ne vzít do rukou a vlastnit. K tomu, co lze jen žít. A již nyní, tady a teď. K podílu na věčném životě. Podílet se na něčem, spolupracovat s někým na něčem. Spoluvytvářet. Naděje na něco, co dá poslední smysl všemu, co žijeme zde. Našim zápasům, vítězstvím i prohrám. Co odpoví na naše přemnohé nezodpovězené otázky. „Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jak Bůh zná mě“, napíše apoštol

Pavel. Podíl na plném poznání. Potom. V nové budoucnosti. Bude jasno. Taková naděje se otevírá těm, kteří již přestali v cokoliv doufat. Kteří ztratili výhled do budoucnosti. Kteří již nad životem lámali hůl. Nemusí ji dolomit. Ne, není to propadání jakési iluzi. Mezi nadějí a iluzí je zásadní rozdíl. Iluze je pasivní, klamné očekávání něčeho, přelud, mylná naděje. Tak může být i iluze dobra jako iluze lásky. Naděje je aktivní, vyžaduje od člověka aktivní očekávání, niterné směrování. Je to výhled, který člověka motivuje, dává nové síly, novou chuť a vůli. Naděje, která se upíná k podílu na věčném životě, dává člověku novou sílu pro tento život. Pro jeho cesty, zápasy, soutěsky kulhání i pády. Mnohé prohry, bolesti nebo ztráty relativizuje, staví je do nového světla, ve kterém dostávají nový, nečekaný význam. Co se zdálo být zásadní a důležité, může se jevit jako nepodstatné. Ztráty se stávají zisky a zisky ztrátami. Protože reálným podkladem pro takovouto naději je Boží milost, která ospravedlňuje, je odpouštějící, nabízí novou a další šanci.

A jsme opět na začátku. „Ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha.“ „Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově.“ Dobrota a láska z Božího rozhodnutí přišla v Kristu, narozeném děťátku mezi nás. „Kristus zemřel za nás a za naše hříchy“, dostává Boží dobrota a láska podobu oběti. „Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován? Byl vzkříšen“, vrcholí Boží dobrota a láska v přemožení smrti. A naděje věčného života je tak otevřena plně.

Milé sestry, milí bratři, milí rozhlasoví posluchači, přeji vám i sobě, aby takováto dobrota a láska našeho Spasitele Boha naplnila i vaše vánoční svátky a provázela vás i během nového roku.

Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz