0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
7. neděle po Trojici (14. července 2013)
Matouš 7; 15 - 23

Text kázání: Matouš 7; 15 - 23
(15) Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
(16) Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
(17) Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
(18) Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
(19) Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
(20) A tak je poznáte po jejich ovoci.
(21) Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
(22) Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘
(23) A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘


Ježíšovo slovo je sice ostré jako břitva, ale trochu nekonkrétní. Nevíme, o kom je tu vlastně řeč. Tato nejasnost je pro mnohé kazatele výzvou k pečlivému historickému zkoumání, koho asi Ježíš mohl mít tehdy na mysli. Jiní kazatelé si s tím vůbec nebudou lámat hlavu a naopak zajásají: čím obecnější hrozba, tím větší prostor pro vlastní domýšlení, kdo nás to vlastně ohrožuje. Je nakonec jedno, před kým tehdy Ježíš varoval, vždyť podívejte se, kolik falešných proroků je dnes všude kolem! Ježíšův výrok lze snadno vztáhnout na kohokoli, koho pokládáme za zakukleného nepřítele, za vlka v rouše beránčím. A vzápětí můžeme moudře pokývat hlavou a říci: „Po ovoci poznáte je“!

Těžko takovému pokušení nepodlehnout, když falešných proroků je dnes opravdu tolik a výrazně ovlivňují naše myšlení i jednání. Téměř každá firma, která chce trochu prorazit, si musí najmout falešné proroky, kteří nás pak všemožně přesvědčují o tom, jak jsou její výrobky nejlepší, nezbytné a neodolatelné. Falešní proroci nás otravují telefonáty a nabízejí úžasné tarify nebo ještě úžasnější úvěry, z nichž se pak do konce života nevyhrabeme. Falešní proroci zvou seniory na výlety, kde je mučí hladem a žízní, dokud si od nich nekoupí hlouposti za desítky tisíc. Falešní proroci na nás hledí z billboardů u dálnic a slibují nám, že za jejich vlády bude ze světa zprovozena nezaměstnanost, korupce, byrokracie a vůbec bude ráj na zemi. Falešní proroci nám diktují, co si máme oblékat, co jíst, jak vychovávat děti a jak žít konečně šťastně. Všichni tito proroci se tváří jako nositelé čehosi vyššího a božského, co nám obrátí život o 180 stupňů, stačí jen zaplatit. Poznáme je ovšem po ovoci, kterým jsou zklamané naděje, zadlužené domácnosti a hořký pocit, že nás zas někdo podvedl.

Nebojte se, už končím svoje moralizování. Ne, že by se v něm nedalo pokračovat - ale Ježíš se ve své řeči vůbec neobrací proti bezbožnému a zkaženému okolí, ale míří přímo do církve. Mluví o lidech, kteří chtějí v církvi získat vliv a moc. Nejprve ovšem musejí ostatní přesvědčit ostatní o své vlastní výjimečnosti. Proto se tváří velice zbožně, Pána Boha mají plná ústa. Jejich pravověrnost a učenost je nezpochybnitelná. A dokonce se mohou pochlubit i mocnými činy, jako je třeba vymítání zlých duchů nebo uzdravování - vždyť přece všichni proroci Elijášem počínaje a Ježíšem konče se prokazovali různými zázraky. Na první pohled prostě vypadají úchvatně, vysoko ční nad nás obyčejné věřící, a proto také mnohé strhnou na svou stranu.

Ovoce těchto náboženských přeborníků ovšem bývá hořké. Ovládají a manipulují slabé, kteří k nim zbožně vzhlížejí, zbavují se svých protivníků a nakonec si začnou dělat, co chtějí, protože vědí, že jim jejich stoupenci snědí i jejich prohnilé ovoce a vše odpustí. Opět se mi vybavují někteří politici, ale nyní opravdu mějme před očima spíše různé velké, charismatické postavy v církvi, které dokázaly zfanatizovat davy – takoví byli třeba kazatelé burcující ke křížovým výpravám nebo k honům na čarodějnice. Také v prvních křesťanských sborech tito lidé byli opravdovým nebezpečím, jak o tom svědčí třeba některé epištoly.

Proto si na ně i my máme dávat pozor. Nejlepší je, když si nebezpečí jejich jedovatého ovoce uvědomíme zavčas, ještě dříve, než dozraje a spadne nám na hlavu. Zároveň ovšem slyšíme, že soud nad nimi máme přenechat výhradně Bohu: on bude vytínat a házet do ohně, ne my. Nám stačí, když se nedáme zmást jejich podmanivými řečmi a efektními skutky - a uvědomíme si, že ne všechno, co zní a vypadá zbožně, je opravdu od Boha. Aby se tito lidé nedostali v církvi nahoru, je ovšem zároveň nutné, aby ti schopní mezi námi, kteří ale nemají patřičné ambice a sebestřednost, odhodili ostych a v pravý čas přijali v církvi odpovědnou funkci.

Dalo by se ovšem namítnout, že alespoň v naší církvi nepředstavují náboženští vůdcové s charismatickými projevy žádnou vážnou hrozbu. Dávno se už odstěhovali do letničních církví. A skoro se mi chce říci, že bychom naopak potřebovali nějaké nové proroky – ne falešné, ale pravé, kteří se umějí zorientovat v dnešním složitém světě, ukázat směr, kudy se má naše unavená církev ubírat, a přesvědčit o svých vizích i ostatní.

Ježíš ovšem nezůstává jen u kritiky samozvaných proroků, ale jde ještě o krok dál a varuje: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Zde už nemůžeme říci, že se nás to netýká. Myslím, že za takových podmínek se do nebeského království nedostane nikdo z nás. Nikdo z nás nemůže tvrdit, že Boha nevyznává jen ústy, ale skutečně celým svým životem. A tak nás hned napadne: Kam se z Ježíšových slov vytratilo odpuštění? Vždyť úplně stejnou větu by mohl pronést klidně nějaký farizeus! Kam se poděla milost? Vždyť přece do Božího království nevejdeme pro své skutky, ale jen a jen proto, že nás, hříšné, do něj pozval Bůh sám.

Dříve, než se začneme nad Ježíšovými slovy pohoršovat a teologicky je opravovat, zkusme přestat hledat falešné proroky mezi reklamními agenty či charismatickými vůdci a připusťme, že jimi můžeme být my všichni. Vždyť my všichni tak či onak neseme evangelium do světa, a tak jsme všichni Kristovi svědkové a proroci. A proto je na místě se zeptat: Nejsme náhodou někdy proroky nepravými a lživými? Neřadíme se v očích světa mezi ty, co mají ústa plná velkých slov, ale skutek utek? Jaké ovoce vlastně neseme? Neděláme Božímu jménu ostudu? Co když jsme svým prohnilým chováním už dávno učinili křesťanskou zvěst nevěrohodnou?

Někteří křesťanští misionáři se domnívají, že církev začne lidi opět oslovovat tehdy, když bude dělat zázraky, tak jako je kdysi dělali apoštolové. Zejména zázračná uzdravení jsou prý neklamným znamením, že Duch svatý je přítomen, působí a činí všechno nové. Ježíš nás učí, abychom vůči těmto mimořádným náboženským projevům byli zdrženliví. Samy o sobě jistě nejsou ničím špatným a skutečně mohou pocházet od Boha, a to dokonce i tehdy, když je konají nekřesťané. Ježíš sám poslal své učedníky nejen kázat evangelium, ale také vymítat démony a dokonce křísit mrtvé. Všechny tyto skvělé činy jsou ovšem k ničemu, když neplníme vůli našeho nebeského Otce. Stávají se prázdným náboženským divadlem, které ovšem hezky zapadá do dnešní doby, s chutí hltající vše tajemné, magické a fantastické. Krátkodobý úspěch to asi může zaznamenat, dokud se ovšem na náboženském tržišti neobjeví nějaký schopnější artista, který předvede ještě lepší kousek.

Plnění Boží vůle se ovšem podle Ježíše neprojevuje něčím mimořádným a dech beroucím, ale spočívá v prosté službě bližnímu v nouzi. Vůle nebeského Otce je, aby nezahynul jediný z těchto maličkých, říká například Ježíš. Na tuto větu jsem si vzpomněl, když se před pár dny papež František na ostrově Lampedusa modlil za africké uprchlíky, kteří na cestě za lepším domovem po tisících umírají ve vlnách Středozemního moře, a vyzval k pomoci těmto lidem. Nestačí jen říkat Pane, Pane, a přitom sloužit pánům tohoto světa, kteří si například přísně hlídají hranice svého bohatého světa před chudými cizinci. Církev, pro kterou není zvolání „Pane, Pane“ jen prázdným zvukem, musí jít tam, kde svého Pána skutečně nalézá: k maličkým tohoto světa. K těm, kdo jsou odkázáni na naši pomoc, ale často si o ni nedokáží dostatečně nahlas říci, a tak je snadno přeslechneme. K lidem, na které se společnost dívá skrz prsty kvůli jejich chudobě, nemocem, takzvané nepřizpůsobivosti, rasové příslušnosti nebo sexuální orientaci.

Pokud církev na tyto lidi nemá čas a stará se raději o své sebeuchování a dobré vztahy s mocipány, přestává být církví Kristovou. A společnost, zvláště ta česká, v nás bude právem vidět falešné proroky. Nevyčítejme jí, že je na nás příliš přísná. Ano, je: každého našeho sebemenšího selhání si velice dobře všimne a hned ho patřičně rozmázne. A přikládá na nás měřítka, jimiž často sama nedostojí. Ale to dobré ovoce po nás přece chce především sám náš Pán. Ovoce soucitu, milosrdenství a lásky. Ovoce, které Ježíš sám nesl, my ho od něj přijímáme plnými hrstmi a nyní ho máme rozdávat dál těm, kdo ho potřebují.

Amen.

Ondřej Kolář




Modlitba:

Nejtěžší částí modlitby je oslovení.
Jak máme oslovit toho, o kterém nic nevíme?
Jak oslovit toho, kterého nikdo nikdy neviděl?
A tak na chvíli zapomeňme na všechny biblické i tradiční tituly a modleme se: Ty, který jsi skrytý…

… skrýváš se v našich bližních. V příslušnících našich rodin, v těch, které milujeme, v rodičích a dětech, v partnerech a partnerkách; v těch, s nimiž jen tak z nutnosti vycházíme, kteří jsou nám lhostejní, ale i v těch, s nimiž máme napjaté a neurovnané vztahy. Dej, abychom Tě v každém z nich dovedli nalézt. Prosíme tě, vyslyš náš.

… skrýváš se i v těch, kteří jsou nám vzdálenější. V sociálně slabých a vyloučených, v chudých, ale i v bohatých, spravedlivě i nespravedlivě stíhaných nebo držených ve vazbě. Dej, abychom se nepovyšovali. Prosíme tě, vyslyš nás.

… tvé království se skrývá mezi námi, možná blíž než si myslíme. Všechny lidské vlády jsou chvilkové, vratké a nejisté – ty zvolené i ty shora jmenované. Tvá vláda nespočívá v naší volbě, ale v tom, že ty jsi vyvolil nás jako své stvoření. Dej, ať za to umíme být vděčni. Prosíme tě, vyslyš nás.

… i vezdejší chléb je v tomto světě pro někoho nejistý a skrytý, rozděluje se nerovnoměrně a my cítíme, že tak tomu být nemá. Někdy se kvůli tomu zlobíme a obviňujeme tebe, abychom se sami ospravedlnili, protože se nedokážeme rozloučit se svým komfortem a životními jistotami. Uč nás uvažovat alespoň o něco velkoryseji a méně sobecky. Prosíme tě, vyslyš nás.

… skrýváš se před námi, protože i my se před tebou skrýváme. Dej, ať ta naše hra na schovávanou šťastně skončí; nalezni nás, abychom i my tě nalezli. Dej, ať žijeme svůj život před tebou čestně a pravdivě. Prosíme tě, vyslyš nás.

… skrýváš se před námi, protože si na tvé místo stavíme iluze o sobě samých, o své vlastní dobrotě, čestnosti a pravdivosti. Zbav nás těchto iluzí, abychom prohlédli a spatřili aspoň malý kousek toho, co je nám stále ještě skryto. Prosíme tě, vyslyš nás.

… myslíme na to, jak tě od dávných časů oslovovali naši předkové, a zdráháme se ta oslovení opakovat, aby v našich ústech nevyzněla falešně. A v tichém úžasu nasloucháme, jak tě oslovil ten, který měl odvahu vzít na sebe úděl tvého Syna. Nauč i nás modlit se podobně. Otče náš…

Tomáš Adámek



zpět ...
© 2005 archa.cz