0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Konec občanského roku (31. prosince 2013)
Izajáš 54; 10

Text kázání: Izajáš 54; 10
(10) I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“

Milé sestry, milí bratři,

mám jeden biblický text, který rád používám jako požehnání. Má to svůj důvod. Před mnoha léty jsem ho v bibli objevil a poslal jako přání jedné sestře, která tehdy byla kurátorkou ve sboru, kde jsem působil. Po mnoha létech, když již byla nemocná a nemohla se dostat do kostela mi při jedné z návštěv řekla: „Po celou dobu mě to, co jste mi napsal, provází, pomáhá, dodává sílu. Jak já jsem za to vděčná. Tolik jste mi dal.“ „Co to bylo?“ ptám se. Pomalu bere do ruky bibli, otevře ji na stránce, kterou má založenou papírkem, a pomalu čte: „I kdyby ustoupily hory, i kdyby zakolísaly pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje kolísat nebude, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ Jsou to slova z proroctví proroka Izajáše. Pomalu odkládá bibli na stůl a dlouze, radostnýma očima se na mě dívá. Častokrát od té doby jsem se s ní při návštěvách právě těmito slovy loučil. Co jsem té sestře vlastně dal? Jen to, co jsem sám přijal, k čemu jsem se prožil a co si často připomínám. Tedy i tehdy, když ta slova používám jako požehnání zde v tomto kostele. Co je na těch slovech tak zvláštního?

Mimo jiné to, že nám nic nenalhávají. Neříkají: ničeho se nebojte, všechno bude v pořádku, nic zlého vás nepotká, budete jako v bavlnce, neonemocníte, nerozvedete se, budete mít dětí, kolik jen budete chtít, dobré povolání atd. atd. Ne. Ta slova, řečená do dost zoufalé situace Božího lidu, jsou nejhlouběji, jak jen je možné, zdrojem síly, naděje, radosti. Ta slova docela reálně připouští, že všechny jistoty, na kterých člověk staví, mohou být otřeseny. Hory a pahorky, nejen sídla božstev, jak tomu tehdy národy kolem Izraelců věřily, ale symboly síly, moci, stálosti a pevnosti mohou kolísat, mohou padnout, mohou vzít za své. A pokud bude mít člověk tyto skutečnosti za objekt své víry, za zdroj naděje, za světlo pro své kroky, může se stát, že o to vše přijde. Co mu zbyde? Kam se podívá, pusto a prázdno. A ten děs a bolest, když člověk zjišťuje pusto a prázdno ve své duši. Bůh to o člověku ví. Ví, do jakých situací se může dostávat, jaké ohrožení, které ho může přivést až k existenciální krizi, může prožívat. Bůh neříká: „Vyřeším to za vás.“ Bůh dává sílu, aby to člověk unesl, aby mu takové situace byly příležitosti k zrání, růstu, prohlubování. Aby se neztratil v té záplavě všelijakých tragických zpráv, kterých je žalostně plno. Naposledy ty z Volgogradu. Také, aby se člověk neztratil sám v sobě, ve vztazích, ve druhých lidech.

Bůh říká: „Zůstanu Bohem milosrdným. Neopustím vás. Moje smlouva je výsledkem mé lásky a věrnosti, člověče. Všechno se může chvět, ale to, k čemu jsem se zavázal, co jsem slíbil, to se nezachvěje. Od smlouvy neodstoupím. Je nabídkou pokoje. V tom nepokojném světě, kde kdekdo připravuje boj, ostří zbraně, chystá si ostrá slova, hledá pro sebe nejlepší výchozí situaci, v takovém světě Bůh nabízí pokoj.

Před pár dny jsme si připomenuli, jak takový pokoj vypadá. Kníže pokoje, rek udatný se narodil v Betlémě. Bůh sestoupil k nám lidem, solidarizoval se s člověkem. Připomenul svou smlouvu. Já budu s tebou, nikdy tě neopustím.

Milé sestry, milí bratři, víte, kdy pro tu sestru, kterou jsem na začátku zmínil, byla ta slova z Izajášova proroctví, nejvíce nosná a kdy se k nim nejčastěji vracela? V době, kdy jí bylo zle, kdy jí významně ubývaly síly. O jejich existenci se ovšem dozvěděla v jiné době. V době plného zdraví, kdy se mohlo zdát, že vše bude vždy v nejlepším pořádku. Tehdy přijala to, co se jí později stalo pevným bodem v jejím chvějícím se životě.

Předchozí přemýšlení bratra Mazura jsem nazval silvestrovským bilancováním. To mé zamyšlení zase novoročním výhledem a myslel jsem při tom jak na naše osobní životní cesty a příběhy, tak také na život tohoto sboru. Neznám pro obě oblasti a vlastně pro vše, co zde děláme a žijeme, lepší výhled než ten, který pramení z ujištění o Boží věrnosti, tlumočené prorokem Izajášem. Ještě jednou si ta slova připomeneme při požehnání.

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz