0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
20. října (úterý)
19:00 sekání třicátníků přes Zoom
22. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
23. října (úterý)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
25. října (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže sestra vikářka Anna Pokorná)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
2. neděle po Zjevení Páně (19. ledna 2014)
Žalm 117 a 1. Korintským 1; 10 - 13

Text kázání: Žalm 117
(1) Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
(2) neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.


1. Korintským 1; 10 - 13
(10) Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.
(11) Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.
(12) Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.
(13) Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo?


Milé sestry, milí bratři,

v pondělí se sešlo staršovstvo ke své mimořádné schůzi, aby jednalo o budoucnosti sboru, zamýšlelo se nad životem církve, nahlédlo na přítomnost, přemýšlelo o finančních možnostech, hledalo optimální model budoucího života církve. Nejsme v tom nijak výjimeční, toto téma je církvi dáno od chvíle, kdy vstoupil v platnost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a sbory mají za povinnost se tématem podoby církve zabývat. Nebyl jsem v to pondělí ještě rozhodnutý, na jaký biblický text budu dnes kázat. Po schůzi mi to však bylo jasné. Pociťoval jsem radost, vděčnost, také údiv a vnímal naději. Vnímal jsem Boží blízkost s námi a také co to znamená, když se řekne, že hlavou církve, hlavou sboru je Ježíš Kristus. Ne synodní senior, ne ten či onen farář. A že Ježíš Kristus své místo nikomu sebešikovnějšímu, sebevzdělanějšímu, sebeschopnějšímu nepřepustí. Naštěstí pro církev i pro sbor. Až uslyšíte zprávu bratra kurátora, nejspíš se s mými pocity ztotožníte.

„Chvalte Hospodina všechny národy, všichni lidé chvalte ho zpěvem. Neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství, Hospodinova věrnost je věčná“, naskočila mi slova žalmu 117, nad kterými se zamýšlel v silvestrovském bohoslužebném setkání zde v kostele bratr Petr Mazur. Ano, mohutně se nad námi klene Boží milosrdenství. Tak, jak se klenulo nad Božím lidem starého zákona, jak mu dodávalo sílu při jeho odchodu z egyptského otroctví, jak ho provázelo při putování pouští, jak ho přivedlo do zaslíbené země, jak mu ukázalo k Mesiáši. A jak potom provázelo lid nové smlouvy, Kristův lid a jak ho provází podnes. Klene se nad námi mohutně Boží milosrdenství. Co s námi mimo jiné dělá? Jak na nás působí a jak se projevuje v životě tohoto sboru?

Co to píše apoštol křesťanům korintského sboru? Nad čím se pozastavuje, před čím varuje? „…abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky…dozvěděl jsem se, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: ,Já se hlásím k Pavlovi, já k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.´ Je snad Kristus rozdělen?“ Pokud se lidé v církvi a ve sborech upínají k osobám, působí roztržky a rozdělení. Takové tendence je potřebné zastavit. Ne silnou osobou, farářem, kurátorem nebo někým dalším. Božím slovem, evangeliem. Trpělivým kázáním evangelia Ježíše Krista. Pavel apoštol v dopise píše: „Kristus mě poslal zvěstovat evangelium.“ A to je, milé sestry a milí bratři, evangelium Ježíše Krista, Pána a Spasitele, Božího Syna. Když jsem tak přemýšlel o tomto sboru a říkal si, co o něm vím a co také mimo jiné vnímám jako cenné na jeho životě, když jsem do toho také zakomponoval to, co jsme si říkali na pondělní mimořádné schůzi staršovstva. Když jsem se vracel k výročním zprávám, připraveným již několik let bratrem kurátorem a staršovstvem připomínkovaným, napadalo mě nad textem Pavlova dopisu do Korintu, jehož pár veršů jsme slyšeli, že vlastně můžeme mít velkou radost a být vděční za to, že právě tato slova obav apoštola nejsou tím, co by nám mnělo trápit. Jsem přesvědčen, že zde nikdo není Kolářův nebo Erdingerův, není Rejchrtův nebo Drobíkův, není Štorkův nebo Karasův a tak bychom mohli pokračovat až ke vzniku sboru. A jestliže snad někdy byly nějaké takové tendence, včas byly zastaveny. Ne však právem silnějšího, naopak tím nejslabším, jehož síla se zrodila v chudobě chléva a dokonána byla na kříži. Všichni jsme Kristovi, on je našim dobrým pastýřem a my jdeme cestami, které nám připravil a na nichž nás doprovází. Ne s holí, ale s žehnajícíma rukama. Tento sbor, pokud ho dobře vnímám, nejde cestami svých farářů, ale poctivě, pokorně, vděčně a radostně se ubírá cestami Kristovými, jak je poznává díky vytrvalému zvěstování evangelia Ježíše Krista. Evangelium, ta moc Kristova pokoje a lásky, moc odpuštění a milosrdenství, to způsobuje. Jistě, každý z farářů zvěstuje evangelium podle svých obdarování. Ne hůře, ne lépe. Jinak. Dosáhnout plné jednoty smýšlení a přesvědčení, jak to říká apoštol, to neznamená obléci se do stejnokroje víry. Zachovat si jinakost na cestě s Kristem, který je tím jednotícím prvkem. A tak také přinášet různorodost a barevnost a dynamiku sborového společenství. Vděčně konstatuji, že tomu tak v kobyliském sboru je.

„Chvalte Hospodina všechny národy, velebte ho všichni lidé. Neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství, Hospodinova věrnost je věčná. Haleluja.“

Amen.

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz