0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
3. neděle po Zjevení Páně (26. ledna 2014)
Skutky apoštolské 10; 9 - 36

Text kázání: Skutky apoštolské 10; 9 - 36
(9) Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil.
(10) Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:
(11) Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi.
(12) Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.
(13) Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
(14) Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“
(15) Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
(16) To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.
(17) Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty,
(18) zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr.
(19) A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě;
(20) sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“
(21) Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“
(22) Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“
(23) Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.
(24) Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé.
(25) Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu.
(26) Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“
(27) Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.
(28) Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.
(29) Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“
(30) Kornélius odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu
(31) a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích.
(32) Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. ‘
(33) Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“
(34) A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,
(35) ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.
(36) To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.


Petr je vyrušen. Nepříjemně vyrušen. Na střeše, v osamocení, v modlitebním ztišení mu bylo dobře. Jen on a Bůh. Ale Bůh mu nechce dopřát svatý klid. Naopak, volá ho do svatého neklidu, a to dost neobvyklým způsobem. Aby člověka vytrhl z jeho zaběhaných cestiček, navyklých způsobů přemýšlení a chování, musí Bůh někdy použít šokovou terapii. To se děje právě teď.

To, co Petr vidí, vůbec nevypadá jako Boží zjevení, ale spíš jako ďáblovo pokušení. Je poledne, Petr začíná mít hlad, ale zatímco dole v kuchyni se pro něj už něco vaří, Bůh mu připravuje úplně jinou pochoutku. Z nebe se snáší oběd, který rozhodně není košer. Hemží se to samými nečistými zvířaty. Petr jako pravověrný Žid nepodlehne a odmítá, ale nebeský hlas je jiného názoru: to všechno máš sníst. Neostýchej se a pusť se do toho, je to čisté, protože to Bůh za čisté prohlásil. Co tím Bůh má na mysli? Že mám porušovat jeho přikázání? Anebo vyhlásil, že odteď už jeho zákon neplatí?

Petr už není jen vyrušený, je také zmatený. Ano, takto Bůh občas jedná. Jeho slovo pouze nehladí po duši, ale také znepokojuje, vykolejuje, nutí vypořádat se s něčím novým a nečekaným, mobilizuje duševní a duchovní síly. Bůh nás nenechává v naší zbožnosti ustrnout a blaženě spočinout. Zbožnost není příjemný útěk z labyrintu světa do ráje srdce, kde jsem v bezpečí jen s Bohem a nic mě zvnějšku nemůže ohrozit. Nebezpečné a ohrožující bývá právě to zbožné ustrnutí. Bůh má ale s Petrem jiné plány.

Petr ovšem zatím netuší, jaké. Slyší pouze: zvedni se, vyjdi. Stejně jako kdysi vyšel Abraham, který taky netušil, co je cíl jeho cesty. Sestup ze své nebeské pohodičky na terase a běž mezi ty cizince, kteří s tebou chtějí mluvit. Ale co vlastně chtějí? Vždyť jsou to pohané, s nimi by člověk neměl mít raději nic společného, aby ho náhodou neposkvrnili. Ale když to Bůh žádá?

Petr už asi tuší význam svého modlitebního zážitku, ale jasno ještě nemá. Čeká ho velký zápas víry. Zápas, který prožíváme také my: jak si propojit to, co nám říká Bůh, bible, nebo co slyšíme na bohoslužbách s vlastním životem, s jednotlivými jeho okamžiky? Jak najít souvislost mezi Božím příběhem a mým vlastním příběhem. Nebo ještě lépe: jak uvidět jedno i druhé jako jeden velký příběh?

Tři poslové z Cesareje zatím Petrovi v jeho rozpacích moc nepomůžou. Jejich pánovi, římskému setníkovi, má prý Petr cosi důležitého sdělit. Ale nikdo Petrovi neprozradí, co. Prozatím tedy apoštol neříká nic. Ale nechává ty muže u sebe přespat. To je další krok do neznáma. Čistý žid Petr a nečistí pohanští hosté pod jednou střechou. Ale to nejdůležitější má ještě přijít.

Když se v bibli mluví o nečistých a čistých věcech či lidech, těžko si můžeme odmyslet Ježíšova slova, která tuto záležitost stavějí na hlavu. Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. To Ježíš nejen prohlašoval, ale podle toho se také choval. Lidí nečistých se nebál, naopak za nimi chodil, dotýkal se jich, očišťoval je, uzdravoval, přiváděl je zpět do společenství.

Jenže přiznejme si, že my nejsme jako Ježíš. Moc dobře víme, že člověk se skutečně může poskvrnit a nakazit tím, co je kolem něj, co vidí, slyší, čeho se dotýká, s kým hovoří, v jakém prostředí se pohybuje. Může se dát ovlivnit, zmanipulovat a strhnout ke zlému. Obvykle se pousmějeme, když nám různé mravoučné křesťanské příručky doporučují, abychom se obloukem vyhýbali zkažené společnosti a odložili nemravné knihy a filmy. Ale zlo má bezpochyby svou nakažlivost a občas se vyplatí vyvarovat se kontaktu s ním. Málokdo je tak silný, že dokáže odolat a uchovat si svobodu říci ne. Málokdo je tak pevný, že s ním nic nehne. Málokdo má tak čisté srdce, že se do něj nedokáže připlazit had. Vždyť víme, kolik lidí se například pošpinilo a mravně pokroutilo, když se dostali mezi mocné. Postupně přebírali jejich manýry, začali se pokládat za výjimečné, osvojili si chování všemohoucích nadlidí.

O to větší úkol nyní stojí před apoštolem Petrem. Jako by mu Bůh říkal: musíš být natolik zralý, že se nedáš svést tím nečistým, s kterým se na své cestě jistě také potkáš. Nesmí tě to ovlivnit, naopak ty musíš ovlivňovat a napravovat to nedobré. Žádné další směrnice ovšem Petr od Boha nedostává. Ale aspoň na své cestě není sám, jde s ním několik dalších bratří. Je dobré, když nás ve zlomových chvílích obklopují lidé, o které se můžeme opřít.

Pokušení v bezbožné cizině přichází záhy. A navíc v podobě, které je tak snadné podlehnout. Pohanství se tu hlásí v plné síle: Kornélius pokládá Petra za boha nebo poloboha, asi proto, že mu byl zjeven andělem, a proto před ním padá na kolena. Setník je sice bohabojný a úctyhodný člověk, ale přece jen svých pohanských zvyků se hned tak nezbaví. Ano, tohle je ta nečistota, na kterou si Petr musí dát pozor. Petr odolal, přinutil Kornélia, aby se k němu choval jako k člověku sobě rovnému. Mnozí Petrovi nástupci však už tolik vnitřní síly nenašli, nechali se prohlašovat za Kristovy zástupce na zemi a nevadily jim ani božské pocty.

Nicméně Petr pořád nezná důvod své cesty. Ale to hlavní už právě udělal. Vešel dovnitř. Umožnil setkání. Nebránil se sblížení. Pochopil totiž, že žádný člověk sám o sobě není ani čistý ani nečistý. V každém z nás je obojí, v křesťanech, židech, pohanech, ateistech. Právě proto mohl Ježíš říci, že znesvěcuje to, co z nás vychází, vždyť v každém z nás je také to nesvaté, Bohu odporné. A záleží na tom, jestli tu vnitřní nečistotu v sobě podporujeme, živíme a vynášíme ven, aby špinila a infikovala druhé, anebo ji ze svého srdce odstraňujeme.

Proč jste pro mě vůbec poslali, ptá se Petr. Ukazuje se, že pochybnosti mohou být někdy velice plodné. Petr nepřichází sebejistě kázat evangelium hlava nehlava, ale nejprve se ptá. A naslouchá. Petr se znovu nechává vyrušit, tentokrát cizím příběhem. Není vždy příjemné poslouchat něčí životní příběh, někdy je to až nesnesitelné. Kornélius před Petrem vypráví svůj příběh o setkání s Bohem. A tak se Petr ujišťuje o tom, že nemá co do činění s obyčejným pohanem. Kornélius nejenže není nečistý pes, on už dokonce Boha poznal. Po svém, ale poznal.

Toto Petrovo zjištění je důležité i pro nás. Je chybné pokládat naše nekřesťanské okolí prostě za nevěřící. Popravdě řečeno, skutečných bezvěrců mnoho nepotkáte. Spíš narazíte na různorodé věřící, na různé stupně či druhy víry, na víru různě ušlechtilou či upadlou, intelektuální či pověrečnou, povrchní i hlubokou. A tak spíš předpokládejme, že každý člověk kolem nás má svůj příběh s Bohem, tak jako ho měl Kornélius. Jistě, tyto příběhy mají často pramálo společného s cestou křesťanské víry. Ale jsou tu a musíme s nimi počítat, a ne je předem odsuzovat.

Jaká byla ta Kornéliova cesta s Bohem? Dnes bychom řekli, že Kornélius je věřící bez církve, „něcista“, hledač – jak chcete, všechna taková označení jsou jen přibližná a škatulkovitá. Pozoruhodné ale je, že se Kornélius modlil. Nevíme, jak jeho modlitba vypadala ani vlastně, ke komu se přesně modlil, ale Bůh jeho modlitby vyslyšel. Modlitba má smysl vždycky, i když není kdovíjak věroučně vybroušená a i když si nejsme jistí, ke komu směřuje.

Po vyslechnutí setníkova příběhu může Petr vyznat: Bůh nikomu nestraní. Přijímá každého, kdo v něj věří a činí, co je spravedlivé. Pro Boha není žádný národ nečistý. Naopak, povolává si lidi ze všech národů a koutů země. Zde v Kobylisích to asi netřeba dvakrát připomínat.

Avšak Petr šel ve svých myšlenkách možná ještě dál. On přece vůbec neupřesňuje, jak má člověk věřit, aby byl Bohu milý. Třeba tak, jak věřil setník, třeba i nějak jinak. Nejen židé a nejen křesťané mohou být blízko Bohu. Přesněji: nejen k nim se Bůh může přiblížit. Kdo všechno tedy může být Bohu milý?

Otázky zůstávají až dodnes. Znepokojují nás stejně jako kdysi Petra. Když papež František nedávno prohlásil, že Kristus svou krví vykoupil všechny, včetně ateistů a že ze všech lidí učinil Boží děti, vzbudilo to velký rozruch. A mnozí už přispěchali s vysvětlením, že to tak jednoduše přece nemohl myslet. Ale nevyslovil papež jen něco, k čemu jeho předchůdce kdysi dávno dospěl v domě setníka Kornélia? Vždyť i Petr řekl: „Kristus je Pánem všech.“

I těch nábožensky neskladných, co si věří po svém.

Sestry a bratři, slyšeli jsme příběh o tom, jak byl Petr Bohem vyrušen, aby konal misii. Misii mezi takzvanými pohany, ve skutečnosti mezi lidmi, kteří mají svůj příběh s Bohem, jen ne ten předpisově křesťanský. A viděli jsme zároveň, že nejen Kornélius, ale také Petr musel vyjít ven ze svého světa. Byl nucen leccos přehodnotit, nově promyslet, a především překonat hranice, uvnitř kterých žil, které ho kdysi chránily, ale posléze už jen zužovaly jeho obzor a omezovaly jeho víru. Chceme-li zvěstovat evangelium, buďme připraveni na to, že i my sami při tom budeme proměněni. Stejně jako apoštol Petr.

Amen.

Ondřej Kolář


zpět ...
© 2005 archa.cz