0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
Květná neděle (13. dubna 2014)
Matouš 26; 14 - 25

Text kázání: Matouš 26; 14 - 25
(14) Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím
(15) a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.
(16) Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
(17) Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“
(18) On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“
(19) Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
(20) Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,
(21) a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
(22) Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
(23) On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.
(24) Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“
(25) Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“


Proč to udělal? Tuto otázku si u Jidáše klademe možná nejvíce ze všech biblických postav. Kain zabil Ábela, protože na něj žárlil. David nechal zabít Urijáše, protože chtěl získat jeho Batšebu. Petr zapřel Ježíše, protože se prostě bál. Co ale vedlo Jidáše k tomu, aby svého mistra zradil?

Pokusů o vysvětlení najdeme mnoho. První z nich nám podává sám evangelista Matouš. Udělal to kvůli penězům. Nebyl by ostatně ani první, ani poslední. Všimněme si ale: Nabídka tu nepřichází od velekněží, ale od Jidáše samotného. Je pevně rozhodnutý a svůj plán hodlá dovést do konce, patrně bez ohledu na to, jestli mu za pomoc při dopadení Ježíše nabídnou třicet stříbrných nebo třeba polovinu Herodova paláce. Chce ovšem na svém nápadu trochu vydělat. To je jistě nízké a zavrženíhodné, nicméně to úplně nevysvětluje motivy jeho činu. Suma peněz, kterou Jidášovi nabídli, nebyla malá, ale v porovnání s hodnotou lidského života naprosto směšná. Kdyby šlo Jidášovi jen o zbohatnutí, jistě by začal smlouvat a vyjednávat o lepší odměně. Ale to neučinil. Peníze pro něj nebyly na prvním místě.

Asi nejpřesvědčivější je domněnka, že Jidáš chtěl Ježíše vyprovokovat k nějakému razantnímu činu. Tolikrát Ježíš mluvil o Božím království, ale zatím pro jeho příchod nic moc neudělal, mohl si říkat Jidáš. Stále nám vládnou zkorumpovaní politici, nad vším bdí všemohoucí římští okupanti a celkově se svět nějak moc neposunul k lepšímu. Když Ježíš ohlásil cestu do Jeruzaléma, možná se už Jidáš zaradoval, že se schyluje k zásadnímu obratu, protože v tomto městě sídlili všichni hlavní Ježíšovi nepřátelé. Ale ono stále nic, až na menší výtržnost, kdy Ježíš poshazoval prodejní stánky v chrámu, avšak to bylo spíš jen symbolické gesto a ne vyhlášení války. A tak se Jidáš uchýlil k zoufalému pokusu. Spojil se s Ježíšovými nepřáteli a postavil Ježíše do přímého střetu s nimi. Ježíš na to ovšem neodpověděl tasením zbraně a rozpoutáním boje. Místo toho se nechal zatknout, odvést do vězení a odsoudit k smrti. Jidášův plán nevyšel a skončil smrtí nejen Ježíše, ale i Jidáše samotného, který neunesl konec nadějí na nastolení Božího království i své vlastní provinění.

Je to svůdná teorie, ale zůstává jen teorií, protože pro ni v bibli nenajdeme mnoho podkladů. Budeme se muset smířit s tím, že Jidášovy pravé pohnutky nám zůstanou skryté. Nechtějme Jidáše nějak omlouvat. Prostě selhal, odpadl, zradil. Evangelista Matouš zdůrazňuje, že to byl jeden z Dvanácti. Ano, jeden z těch nejbližších - ze zárodku budoucí církve se jedna buňka zvrhla a začala nekontrolovatelně bujet. Omlouvat Jidáše by také mohlo znamenat omlouvat církev, poněkud vylepšit její obraz, který se už od samotného počátku začal povážlivě zakalovat. Ne až takzvaně temný středověk pokazil církev; ona nikdy dokonalá nebyla, žádný ideál a vzor v apoštolské době nehledejme.
Musíme ovšem zmínit ještě jeden způsob, jak z Jidáše sejmout jeho vinu. Dokonce sám Ježíš před ním varoval. Stalo se tak při poslední Ježíšově večeři s učedníky. Tento oddíl bývá v biblích opatřován nadpisem „označení zrádce“. Čteme-li ale Matoušovo evangelium pozorně, zjistíme, že Ježíš žádného konkrétního zrádce neoznačuje. Oznamuje pouze, že jeden ze spolustolujících jej zradí, a ponechává své učedníky v nejistotě, o koho se jedná.

Každý z učedníků cítí, že může být řeč právě o něm. Ano, i já mohu být tím zrádcem, dřímá ve mně tato strašlivá možnost, nemůžu za sebe stoprocentně ručit. Jsou ve mně síly, které jsou schopny se postavit proti nejbližšímu příteli. I když se mi teď zdá, že se nikdy neprobudí k životu, musím s nimi počítat. To je velmi pravdivý a obdivuhodný postoj apoštolů. Je to a má to být také postoj věřícího, který si je bolestně vědom svého hříchu a přiznává, že podléhá různým pokušením.

Ježíš nicméně nejistotu nerozptýlí a neudělá jasno, ale situaci ještě přiostří: Zradí mě ten, kdo se mnou omočil ruku v míse. Opět, kdo to je? Vždyť to jsme před chvílí udělali my všichni, může si říci kroužek Dvanácti! Ježíš nesděluje, kdo jej vydá nepřátelům, ale pouze upozorňuje: Je to někdo, s kým jsem v důvěrném společenství, u společného stolu, které má být výrazem pokoje, porozumění a lásky. Dokonce i ten, kdo má Ježíši takto blízko, se může ještě hrozivě vzdálit. Také to je důrazné připomenutí pro církev.

Syn člověka odchází, jak je o něm psáno. Běda tomu, který Syna člověka zrazuje, varuje Ježíš. Toto slovo se nám může jevit skoro jako přebytečné, vždyť učedníci i bez toho jistě dobře věděli, co taková zrada obnáší. Je jim jasné, že by tím popřeli celý svůj život, i kdyby je za to pánové nahoře pochválili a dobře jim zaplatili.

Zakopaný pes je ovšem v tom Ježíšově dovětku: Jak je psáno. Co je psáno, to je dáno, říká se. Syn člověka musí zemřít, jak už předpověděli proroci a jak to zřejmě chce i Bůh. Ostatně Ježíš o své násilné smrti nemluví poprvé. Několikrát svým učedníkům připomínal, že Syn člověka má být vydán velekněžím a zákoníkům. Ježíš věděl, že dříve či později tvrdě narazí na své protivníky a tento konflikt pro něj nedopadne dobře. Zároveň však věřil, že jeho cesta na smrt není jen náhodným dílem nějakých spiklenců, ale má své místo v Božím plánu. Syn člověka má být vydán. Toto „být vydán“ naznačuje, že je zde při díle zároveň vyšší moc.

Co to všechno znamená pro Jidáše? Zdá se, že nic menšího než to, že on sám bude nástrojem Boží vůle. Vždyť to bude on, kdo Ježíše vydá, tedy zradí. Je to stejné sloveso, jednou použité trochu nezřetelně a náznakově pro Boží jednání, podruhé zcela zřetelně pro Jidášovu zradu. Jako by se tu Boží a lidská ruka spojily, aby společně postavily kříž, na kterém bude Ježíš viset. Vypadá to, že Jidáš učinil jen to, co učinit měl, aby se naplnila svatá Písma.

Bylo tomu ale skutečně tak? Jedná takto Bůh se svým světem? Jsou Jidášové, Hitlerové a Stalinové nástroji tajemných Božích úradků? Ve Starém zákoně čteme několikrát a zcela jednoznačně, že Bůh vydal Izrael do rukou nepřátel jako trest za jeho nevěrnost. Nenávidění babylonští králové ve skutečnosti stojí v Hospodinových službách tím, že obsazují izraelskou zemi, ničí Jeruzalém a chrám a odvádějí Boží lid do zajetí. Neměl podobnou úlohu také Jidáš? Nebyl nakonec tím nejvěrnějším Ježíšovým spojencem, protože pomohl naplnit jeho poslání?

V muzikálu Jesus Christ Superstar Jidáš po Ježíšově ukřižování vyčítavě křičí: Kéž jen Kristus mě slyší! Proč mám všemi viněn být za jeho skon. Kéž Kristus mě slyší! Vždyť já pouze jednal tak, jak si přál on. Ježíšova slova při poslední večeři, jak je podává evangelista Matouš, jsou odpovědí na toto Jidášovo zvolání, které sice v bibli nenajdeme, ale kdesi mezi řádky bychom ho mohli vyčíst. Běda tomu, který zrazuje Syna člověka. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil. Tak uvádí Ježíš na pravou míru Jidášovu úlohu v dějinách spásy. Skutečnost, že Bůh může použít i ty nejhorší lidské zločiny k něčemu dobrému, tyto skutky nijak neospravedlňuje. Zůstávají tím, čím jsou, totiž proviněním. Nejsou tím nijak posvěceny nebo zmírněny. Díky různým válkám například přišlo na svět mnoho vynálezů, které nám dodnes slouží, třeba mikrovlnná trouba, ale oněm válkám tím nepropůjčují žádný smysl a hodnotu. Válka zůstává válkou, tedy nesmyslným zabíjením lidí.

Bylo by tedy absurdní, kdyby si Ježíš přál zradu od svého přítele, nebo ho dokonce k něčemu takovému naváděl, aby se plnila Boží vůle. Dokonce ani v nejvypjatější chvíli poslední večeře Ježíš neříká: Ty mě zradíš. Pouze odpovídá na jeho otázku, kterou si kladl se všemi ostatními apoštoly: Jsem tím zrádcem snad já? Ježíš jen potvrzuje Jidášovu vlastní volbu. Ty sám jsi to řekl. Ty sám ses rozhodl. Ty sám víš, co je správné, tak si za tím stůj a nes si následky. Ale nechtěj po mně, abych tvůj čin schválil a dal mu vyšší smysl.

Jidáš není vylíčen jako člověk Bohem předurčený ke zlu, nebo dokonce k provedení špinavé práce, s kterou si Bůh sám nechce umazat ruce. Jidáš není takzvaný užitečný mouřenín, jak se někdy říká. Možná ještě může své rozhodnutí vzít zpět. Ježíš ho přece nevyhání od stolu. I jemu dává účast na svém těle a krvi. I jemu nabízí podíl na věčném životě. I jej zve do nebeské hostiny, kde se bude pít z nového kalichu ve společenství s nebeským Otcem.

Jenže Jidáš sám odchází a vzdaluje se. Dobrovolně odmítne toto pozvání. Je tu nějaká naděje pro velezrádce? Bible v tomto opět mlčí. Jidáš se už nesetká se vzkříšeným Ježíšem, aby od něj slyšel „pokoj vám“.

Kolem Jidáše je vůbec nějak mnoho těch „možná“ a „asi“. Zlo je pro nás do značné míry tajemstvím. Kde se v nás bere, jak se projevuje, jaké jsou jeho dopady. A tajemstvím pro nás také zůstává, zda bude veškeré zlo odpuštěno. Nevíme, jestli budou spaseni všichni hříšníci ani jestli bude spasen i Jidáš. Nemáme právo mluvit Bohu do jeho rozhodování. Ale smíme doufat, že krev, kterou Jidáš pomohl prolít, byla prolita i za něj samotného.

Amen.

Ondřej Kolář


zpět ...
© 2005 archa.cz