0
Farní sbor ČCE v Praze 8 - Kobylisích
Kostel U Jákobova žebříku
U Školské zahrady 1, 182 00 Praha 8 - Kobylisy
telefon: 737 272 252
e-mail: kosteljakob@volny.cz
 
Aktuálně od Jákobova žebříku
Informace o aktuálním sborovém životě.
29. října (čtvrtek)
18:30 biblická hodina přes Skype (skupina „Kobyliská biblická“)
30. října (pátek)
14:30 konfirmační cvičení přes Zoom
1. listopadu (neděle)
9:30 bohoslužba v češtině v kostele U Jákobova žebříku a na internetu (káže bratr farář Ondřej Kolář)
QR kód
Pro snazší zadání sbírky je možné využít tento QR kód:
zpět ...
1. neděle postní – ekumenická bohoslužba (5. března 2006)
Matouš 4; 1 - 11

Text kázání (Matouš 4; 1 - 11):
(1) Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
(2) Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
(3) Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby."
(4) On však odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'"
(5) Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu
(6) a řekne mu: Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!"
(7) Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.'"
(8) Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
(9) a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět."
(10) Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.'"
(11) V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.


Milé sestry, milí bratři, Korejci i Češi i lidé jiných národností,

„toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“, doznívají ještě podle Matoušovy redakce slova provolání Ježíšova Božího synovství poté, co byl Ježíš Janem Křtitelem v Jordánu pokřtěn. Zazněl hlas z nebe. Ujištění, že je vše v pořádku. Boží Syn, který ve křtu naplnil vše, co Bůh žádá, se může vydat vstříc svému dílu. Nic se nemůže stát. Nic jím nemůže otřást. Dobro rozkvétá.

A zde je první vykřičník textu pro nás. Když se zdá, že je vše v pořádku, když je dobro na pochodu, když je klid, zdá se, že je vše v pořádku, víra upevněna, láska re rozprostírá a naděje rozkvétá, když člověk spokojeně vydechne „Díky Bože“, tu můžeme být naprosto ujištěni, že za krkem sedí zlo. Že Zlý se chystá – a hle, již je připraven, napadnout, zachvátit, zaskočit, využít chvíle slabosti, nepřipravenosti, ukolébání. To je jedna ze základních vlastností Zlého: Čeká na chvíli, kdy je člověk šťastný, spokojený, poněkud ukolébaný, kdy si řekne je hotovo. Není nic, co by jeho vírou mohlo otřást, jeho manželstvím mohlo otřást, jeho zdravím mohlo otřást, jeho úspěchy mohlo otřást, jeho spokojeností mohlo otřást a dosaďme si sami co dál. …To je ta chvíle, kdy Zlý udeří. Přesně podle pravidla, že když je mír, nepřítel se připravuje na válku. A Zlý je silný nepřítel. Člověk s ním nepočítá, ale on je. Zlý a zlo tu je v přemnoha podobách a je iluzorní domnívat se, že někdy nebude, že ho člověk přemůže, že ho vytěsní. Člověk podléhá. Ne. Mít se na pozoru, nenechat se ukolébat, počítat se Zlým, to je cesta. A mít docela vědomě průvodce, podporu, pomocníka: Ducha svatého. Tak, jak ho měl Ježíš. Ale nepředbíhejme.

Je před nám ještě druhý vykřičník. Další situace, kdy Zlý vstoupí nečekaně na scénu. Když je člověk oslaben, když je sláb a jen těžko se může bránit. Nebo také když je v mezní životní situaci. Ježíš se čtyřicet dní postí. Až do vyčerpání, až k vyhladovění. Pomiňme teď, co všechno taková hladovka udělá nejen s tělem ale především s psychikou člověka. Jen si řekněme, že se člověk ocitá ve stavu vyčerpání, oslabení, hranice odolnosti vůči stresu nebo vůči vnějším podnětům je výrazně snížena. Člověk jakoby šel na hraně. Vnější i vnitřní sevření, způsobené tolikerými možnými vyčerpávajícími situacemi a také situace ohrožení mu neumožňují jednat, reagovat, rozhodovat se řekněme normálně. A také zde je Zlý již za krkem. Využívá situaci. A člověk podléhá.

Jak je tomu s Mesiášem, Božím synem, kterého si Bůh vyvolil, s Pánem Ježíšem Kristem? Přichází na poušť, na osamělé místo, aby se tam postil. Aby byl ještě blíž svému Otci. A přichází tam, vyveden, doprovázen Duchem svatým Ale také přichází na místo, o kterém bylo myšleno, že je to prostředí veskrze nebezpečné. Přebývá tam Satan a divoká zvěř. Místo ohrožení života, ohrožení těla i duše. Tam, do samého středu naprostého ohrožení přichází Ježíš, aby se dostal do ještě větší blízkosti svého Otce. Ukáže se, jak blízko skutečně tváří v tvář zlému svému Otci je. Otevírá se před námi příběh, na jehož pozadí vnímáme jednak provázanost Starého a Nového Zákona, jednak sílu Slova. Celá váha toho vyprávění je ve slovech, nebo lépe ve Slovu a to ne ledajakém, ale ve slovu Božím, které se tam na poušti stalo. Aby Ježíš odolal Zlému, stačí mu k tomu pouze a jen SLOVO. Slovo Boží, nám známé jako texty z knihy Deuteronomium. A ještě něco. Láska k Otci. Důvěra, spolehnutí, zbožnost. Tři reakce na trojí pokušení a všechny tři reakce jsou slovy Starého zákona.

„Toto je můj milovaný Syn, zní hlas z nebe po Ježíšově křtu“. „Jsi-li Syn Boží“, udělej to či ono. Dokaž, že jsi Mesiáš, můžeme vysledovat otázku po Ježíšově Mesiášství. „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže“, ozve se jednou z místa lebek ve chvíli, kdy bude vrcholit Ježíšovo mesiášské dílo. A Ježíš na to: po třikrát: "Je psáno..." Milé sestry, milí bratři stačí Boží slovo. Nejsou potřeba žádná zvláštní gesta, žádné rituály, které naopak slovo Boží zatemňují. Ježíš neargumentuje nějakými zbožnými prožitky, nepřipomíná tradici. Pouhé Boží slovo a jen Boží slovo, člověkem nezkreslené se z moci Ducha svatého stává účinnou zbraní proti Zlému. Nabízí se myšlenka na jedno z nosných reformačních hesel: Sola scriptura – pouhým Písmem…docházíme víry a poznání Boha, docházíme záchrany. Pouhá Boží vůle, Ježíšovo dokonalé ztotožnění se s Boží vůlí způsobí, že nesestoupí z kříže. To přemůže Zlého, to přemůže i toho posledního nepřítele, smrt. Ale ještě je čas. Jsme dnes v první neděli postní na začátku té cesty, která na golgatském kříži v událostech Velkého pátku dostane svůj vrchol, nikoliv však své vyústění. To až prázdný hrob...

Třikrát to Satan na Ježíše zkouší. Nejdříve zázrak proměny kamenů v chleba. Jakýsi sociální, docela smysluplný zázrak, na to by mohl Ježíš skočit. A přesto Ježíši vytvoří prostor k vyjádření potřeby celistvosti člověka. Nejen chléb, ale i Boží slovo. Nejen tělo, ale i duch a duše. Kotva a určení je člověku potřeba. Poté vyzkoušení pravdivosti Božích slov . Všimli jsme si, bratři a sestry, jak Satan dobře Boží slovo zná a jak ho umí šikovně používat. Právě teď se mu hodí. Tak seskoč z vrcholu, andělé tě ponesou, přece to bylo řečeno. A ta výzva se Ježíši stane možností poukázat na důvěru. Nebudeš pokoušet Boha, vždyť on by jistě pomohl, ale nechme se nést vírou, nikoliv nějakými pochybnými zkouškami a důkazy. A nakonec třetí pokušení. Jde do tuhého. Všecko budeš mít, jen se mi pokloň, jen mě vyznej svým pánem i pánem všeho. Budeš mít moc i slávu, všechno ti bude patřit. Ó jak je to svůdné, jak je to podmanivé. Být tím nejvyšším. Jsme u prvního přikázání Desatera. „Nebudeš mít jiného boha mimo mne“, říká Hospodin. A zde se naskytuje možnost uznáním jiného boha postavit se na Boží místo sám. No to je přece něco. Být takovým dirigentem světa. A tu zaznívá z Ježíšových úst slovo radikálního odmítnutí. „Řekni ďáblovi ne“, zpívali jsme s Karáskem v době totalitní. „Jdi mi z cesty, satane“, bez melodie a zpěvu, jen prostou, přímou a o to jasnější dikcí řekne Ježíš. „Řekni ne zlému a odstoupí od tebe“, slyšíme od apoštola. „Jdi mi z cesty, satane, neboť je psáno: Hospodinu Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat“.

A to bylo na ďábla dost. Odešel a dal pokoj. Ale jen na chvíli. Jeden komentář říká, že Ježíš s ďáblem bojuje celý život. Až cesta ke kříži je takovým bojem posledním. Vítězí, zůstává bez hříchu. Zlý ale také nedává pokoj člověku. Také člověk celý život bojuje se zlým. A podléhá. Ježíš nepodlehl. Ve všem člověku podobný, kromě hříchu. Proto ta jeho cesta na kříž. Bezhříšný se obětuje, snáší utrpení, vykupuje hříšníky. Vykupitel. Mesiáš. Kristus. Žádné mesiášské odpovědi, žádné řeči o mesiášském poslání nebo úloze. Jen jasné slovo Boží skrze Ježíšovo srdce a Ježíšova ústa. Ze všeho nejvíc z Ježíšových odpovědí Satanovi hovoří Ježíšova zbožnost, Ježíšův vztah k Otci, Ježíšova láska a spolehnutí. Jak lidský, jak blízký člověku je v tom Ježíš. Podaná ruka člověku, nám všem, ukazatel na cestě pouští: Jsi, milý člověče, v mnohém ohrožení a jsi v mnohém pokušení. Nebude to nikdy jinak. Zlo ze své blízkosti nikdy nevypudíš, nevyhubíš, nezničíš. Ale můžeš mu vzdorovat. Jdi tou svoji životní pouští v Duchu svatém a spoléhej na Boha a na Boží slovo. Důvěřuj tomu, co „je psáno“.

A co když padneš, prohraješ, selžeš, dojdou ti síly a ty neřekneš ďáblovi ne? Milé sestry a milí bratři, pak je tady ta Ježíšova cesta na kříž. Ten jeho poslední zápas se Zlým. Ten zápas Ježíš svádí i za nás i pro nás. Umírá na kříži ne pro naše vítězství, pro naše „ne“ ďáblu. Umírá tam pro naše pády, selhání, náš hřích. Tam on, mesiáš, za nás řekne jednou pro vždy ďáblovi „ne“. To je naše víra na cestě životní pouští, to je naše naděje pro život za horizontem té pouště. Amen

Miroslav Erdinger


zpět ...
© 2005 archa.cz